8 Tdo 1056/2016 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1056/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. j) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 10. 2016 Spisová značka:8 Tdo 1056/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1056.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochranné léčení Pohlavní zneužití (zneužívání) Dotčené předpisy:§ 187 odst. 1 tr. zákoníku § 96 tr. zákoníku § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 12. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1056/2016-I-69 U S N E S E N Í Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2016 o dovolání obviněného mladistvého „X. Y.“*) proti rozsudku Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 13 Tmo 20/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 4 Tm 25/2015, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 13 Tmo 20/2016, pokud jím zůstal nedotčen výrok o ochranném léčení psychiatrickém a sexuologickém, které bylo obviněnému mladistvému uloženo v ústavní formě, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně, soudu pro mládež, ze dne 18. 12. 2015, sp. zn. 4 Tm 25/2015, ve výroku, jímž bylo uvedené ochranné léčení obviněnému mladistvému uloženo podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za užití § 21 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Kladně, soudu pro mládež, přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně, soudu pro mládež, ze dne 18. 12. 2015, sp. zn. 4 Tm 25/2015, byl obviněný mladistvý „X. Y.“ (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že 1) dne 23. 4. 2013 v K., S., v Aquaparku při školním plaveckém výcviku v prostorách sprch, uskutečnil s poškozeným „X. X.“*) anální pohlavní styk tím způsobem, že přišel za poškozeným, který se sprchoval v oddělené sprše, začal ho omývat šamponem, přičemž zasunul svůj pohlavní úd do jeho análního otvoru, a po chvíli ejakuloval mimo tělo poškozeného, přičemž věděl, že poškozený je mladší patnácti let, 2) v přesně nezjištěné době v měsíci září 2014, v K., na blíže nezjištěném místě v S. ú., kudy procházel společně s poškozeným „X. X.“, „Y. Y.“*) a „Q. Q.“*) za kamarádem do ulice H., poté, kdy šel poškozený do křoví pro míč, za ním mladistvý přišel, svlékl si kalhoty a trenky a řekl poškozenému, že má rukou třít jeho pohlavní úd, přičemž uchopil ruku poškozeného a třel s ní svůj pohlavní úd, aniž by došlo k ejakulaci, neboť byl vyrušen kolem procházejícími lidmi, tohoto jednání se dopustil, přestože věděl, že poškozený je mladší patnácti let, 3) v přesně nezjištěné době v měsíci září 2014, v K., H., ve sklepní kóji uskutečnil s poškozeným „X. X.“ pohlavní anální styk tak, že řekl poškozenému, aby se svlékl, sám si stáhl kalhoty po kolena a začal se ukájet rukou, poté si nasadil kondom a poškozenému řekl, aby se ohnul přes stůl, přičemž zezadu vnikl do jeho análního otvoru, tohoto jednání zanechal, když poškozený zakřičel, že jej to bolí, následně začal poškozeného orálně uspokojovat, po nějaké době vložil poškozenému svůj pohlavní úd do úst, přičemž držel hlavu poškozeného a pohyboval mu s ní tak, aby se uspokojil, a poté ejakuloval mimo tělo poškozeného, uvedeného jednání se dopustil, přestože věděl, že poškozený je mladší patnácti let. 2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodě 1) jako provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2) a 3) jako pokračující provinění pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu uložil podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 218/2003 Sb.“) úhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců, a podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za užití § 21 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb. ochranné léčení psychiatrické a sexuologické v ústavní formě. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného „X. X.“, zastoupeného zákonnou zástupkyní, matkou M. K., s nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy na občanskoprávní řízení. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož základě Krajský soud Praze, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 13 Tmo 20/2016, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestním opatření. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 12 písm. b) zákona č. 218/2003 Sb. se upouští od uložení trestního opatření. 4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Simony Corradiniové proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měl za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dále uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., když trval na tom, že v napadeném rozhodnutí chybí výrok o faktickém zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutí o vině a uložení ochranného opatření. V návaznosti na to zvolil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jelikož se domníval, že soud druhého stupně částečně zamítl jeho řádný opravný prostředek, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. 5. V dalším textu svého podání se obviněný nejdříve zaměřil na první uplatněný dovolací důvod. Ačkoliv připustil své povědomí o tom, že dovolání není určeno k nápravě skutkových vad, nýbrž právních vad rozhodnutí soudu druhého stupně, přesto vyslovil názor, že v jeho případě byly naplněny předpoklady zmiňované v rozhodnutích Ústavního soudu, podle kterých je Nejvyšší soud povinen vykládat podmínky připuštění dovolání tak, aby byla splněna Ústavou České republiky stanovená povinnost soudů poskytovat jednotlivci ochranu jeho základních práv, a že námitky porušení práva na spravedlivý proces jsou vždy způsobilým dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 6. Zmíněná pochybení spatřoval dovolatel v tom, že oba soudy nižších stupňů, ač se obšírně zabývaly skutkovým stavem, pominuly okolnosti svědčící v jeho prospěch, a že při jejich náležitém zhodnocení důkazů mohly vést k opačnému závěru v otázce jeho viny. Konkrétně pak namítal, že se měly zaměřit též na prověření informací svědků „Q. Q.“ a P. M., z nichž vyplývá, že a) v tomtéž období, kdy mladistvý poškozený „X. X.“ (dále jen „poškozený“) udává pohlavní zneužití ze strany obviněného, mělo dojít k jeho pohlavnímu zneužití třetí osobou, která na něm požadovala a vynutila si orální pohlavní styk, b) poškozený se měl obnažovat na veřejnosti, měl svým spolužákům ukazovat vlastní přirození nafocené na mobilním telefonu a měl se obnažovat na policejní stanici před kamerou. Tyto informace se vztahují k sexuálnímu životu poškozeného a jeho osobnosti ze sexuologického hlediska, a proto mají vliv na posouzení jeho věrohodnosti a zodpovězení otázky, zda posuzované skutky spáchal skutečně on (obviněný). 7. Poté se dovolatel v teoretické rovině věnoval možnostem uplatnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř., a to v těch případech, kdy soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku jen částečně. Polemizoval s obecně přijímaným názorem právní teorie i soudní praxe, která nepřipouští částečné zamítnutí odvolání, a tedy ani uplatnění obou uvedených dovolacích důvodů v takové situaci. Vyslovil přesvědčení, že toto stanovisko je v rozporu s principy spravedlivého procesu. Podle něj není logické, aby obviněný, jehož odvolání nebylo vyhověno ani částečně, mohl podat dovolání z celé řady dovolacích důvodů, a obviněný, jenž byl v odvolacím řízení částečně úspěšný, byl co do rozsahu využitelných dovolacích důvodů omezen (právě co do výše zmíněných důvodů). 8. Dovolatel soudu druhého stupně vytkl, že vyhověl jeho odvolání v