8 Tdo 1079/2016 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1079/2016 citace  Název judikátu:Překážka ne bis in idem v daňových trestních věcech Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 2. 2017 Spisová značka:8 Tdo 1079/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1079.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Daň Ne bis in idem Dotčené předpisy:§ 240 tr. zákoníku § 254 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 5. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1079/2016-42 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2017 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného R. J. proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 6 To 48/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 18 T 198/2014, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 6 To 48/2016. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 10. 9. 2015, sp. zn. 18 T 198/2014, byl obviněný R. J. podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, zproštěn obžaloby, která mu kladla za vinu zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit skutkem, že jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona pod obchodní firmou R. J., s místem podnikání T., jako poplatník daně z příjmů fyzických osob (dále „DPFO“) podle § 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále „zákon č. 586/1992 Sb.“), a osoba povinná k dani z přidané hodnoty (dále „DPH“) ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (dále „zákon č. 235/2004 Sb.“) se čtvrtletním zdaňovacím obdobím: 1) ve svých přiznáních k DPFO za zdaňovací období let 2009 a 2010, které byly podány na Finančním úřadu v Uherském Hradišti ve dnech 15. 3. 2010 a 24. 3. 2011, se záměrem dosáhnout vyměření nižší DPFO a obohatit se tak na úkor státu, v rozporu s ustanoveními § 7, § 23 odst. 3, písm. a) bod 1 a § 38g odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb. v případech popsaných v bodech a) až e) nezaevidoval do příjmů ovlivňujících základ daně deklarovaný tam uvedenými fakturami konkretizovanými jejich číslem, datem vystavení, částkou základu daně, sazbou a výší DPH a předmětem plnění: v bodě a) celkem částku ve výši 263.510 Kč od odběratele společnosti AB stavby, s. r. o., v bodě b) celkem částku výši 17.900 Kč od odběratele H. M. T., v bodě c) částku ve výši 250.000 Kč od odběratele PZ Development, a. s., v bodě d) částku ve výši 5.000 Kč, z toho DPH 20% 1.000 Kč, dále částku ve výši 8.333 Kč, z toho DPH 20% 1.667 Kč a částku ve výši 10.333 Kč, z toho DPH 20% 2.067 Kč od odběratele H. M. T., v bodě e) částku ve výši 77.480 Kč z celkové peněžní částky ve výši 227.480 Kč od odběratele Renomix, s. r. o., ačkoli uvedené částky byly odběrateli ve všech případech uhrazeny, v bodě 1f) v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. neoprávněně zaevidoval do výdajů snižujících základ daně částku v celkové výši 1.585.300 Kč, deklarovanou celkem devíti daňovými doklady ve výroku dále konkretizovanými jejich číslem, datem vystavení, částkou základu daně, sazbou a výší DPH a předmětem plnění, ačkoli ve skutečnosti nebyla tato zdanitelná plnění uvedená na předmětných daňových dokladech uskutečněna a částky nebyly vůči tomuto dodavateli uhrazeny, následkem čehož mu v bodech 1a) až f) ke škodě fiskálních zájmů České republiky byla za obě zdaňovací období vyměřena daňová povinnost na DPFO v částce o 325.230 Kč nižší, 2) ve svých přiznáních k DPH za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2009, I. čtvrtletí 2010, II. čtvrtletí 2010, III. čtvrtletí 2010 a IV. čtvrtletí 2010, která byla podána na Finančním úřadu v Uherském Hradišti ve dnech 25. 1. 2010, 20. 4. 2010, 21. 7. 2010, 25. 10. 2010 a 25. 1. 2011, se záměrem dosáhnout vyměření nižší DPH a obohatit se tak na úkor státu, a) v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. deklaroval přijetí zdanitelných plnění a uplatnil odpovídající odpočty DPH v celkové výši 233.330 Kč, a to na základě celkem jedenácti daňových dokladů ve výroku dále konkretizovaných (číslem, datem vystavení, částkou základu daně, sazbou a výší DPH a předmětem plnění), ačkoli ve skutečnosti k dodávkám těchto služeb od dodavatele L. B. vůbec nedošlo, a nárok na odpočet DPH v celkové výši 233.330 Kč mu v těchto případech nevznikl, b) v rozporu s § 100 zákona č. 235/2004 Sb. nezanesl do evidence pro daňové účely DPH přijatá zdanitelná plnění v celkové výši 313.577 Kč, ačkoliv tuto částku příjmů obdržel na základě tří daňových dokladů ve výroku dále konkretizovaných (číslem, datem vystavení, částkou základu daně, sazbou a výší DPH a předmětem plnění), přičemž následně z těchto přijatých zdanitelných plnění od odběratele AB stavby s. r. o., nepřiznal v rozporu s § 21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. daň na výstupu v celkové výši 50.067 Kč, c) v rozporu s § 100 zákona č. 235/2004 Sb. nezanesl do evidence pro daňové účely DPH přijaté zdanitelné plnění v celkové výši 300.000 Kč, ačkoliv tuto částku příjmů obdržel na základě daňového dokladu ve výroku konkretizovaného, přičemž následně z tohoto přijatého zdanitelného plnění od odběratele PZ DEVELOPMENT, a. s., nepřiznal v rozporu s ustanovením § 21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. daň na výstupu ve výši 50.000 Kč, d) v rozporu s ustanovením § 100 zákona č. 235/2004 Sb. nezanesl do evidence pro daňové účely DPH přijatá zdanitelná plnění v celkové výši 41.490 Kč, ačkoliv tuto částku příjmů obdržel na základě příjmového dokladu ve výroku konkretizovaného, a dalších tří úhrad na bankovní účet ve výroku uvedených, přičemž následně z těchto přijatých zdanitelných plnění od odběratele H. M. T., nepřiznal v rozporu s ustanovením § 21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. daň na výstupu v celkové výši 6.824 Kč, následkem čehož mu v bodech 2 a) až d) byla vyměřena daňová povinnost na DPH v částce o 340.221 Kč nižší, když takto ke škodě fiskálních zájmů České republiky neodvedl DPH celkem ve výši 106.891 Kč, a navíc vylákal nadměrné odpočty DPH celkem ve výši 233.330 Kč, a tak v bodech 1) a 2) České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Zlínský kraj, Územním pracovištěm v Uherském Hradišti, způsobil škodu v celkové výši 665.451 Kč. 2. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací usnesením ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 6 To 48/2016, k odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti, podanému v neprospěch obviněného, rozsudek soudu prvního stupně podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil a za použití § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. trestní stíhání obviněného R. J. pro žalovaný skutek popsaný ve shodě s tím, jak byl uveden i ve zprošťujícím rozsudku soudu prvního stupně, pro nepřípustnost zastavil. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., protože se neztotožnil s názorem odvolacího soudu o nepřípustnosti trestního stíhání v této trestní věci, neboť nebyly splněny podmínky § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Poukázal na to, že obviněnému R. J. byla dvěma platebními výměry Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územní pracoviště v Uherském Hradišti ze dne 22. 1. 2014 doměřena DPFO za zdaňovací období let 2009 a 2010, čtyřmi platebními výměry téhož finančního úřadu ze dne 28. 5. 2013 a výměrem z 29. 5. 2014 byla doměřena DPH za IV. čtvrtletí roku 2009 a I. – IV. čtvrtletí roku 2010. Ve všech případech bylo též uloženo z doměřené daně penále podle § 37b odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. za zdaňovací období roku 2010 a DPH za IV. čtvrtletí roku 2010 podle § 251 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 280/2009 Sb.), stanoveného z částek doměřené daně. 4. Zdůraznil, že rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 4 Afs 210/2014, na které v posuzované věci odkázal odvolací soud, reagovalo na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 27. 11. 2014 ve věci Lucky Dev proti Švédsku, když v dřívějších rozhodnutích dospěl Nejvyšší