8 Tdo 1131/2011 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1131/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 5. 2012 Spisová značka:8 Tdo 1131/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.1131.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přijetí úplatku Dotčené předpisy:§ 331 odst. 2, 3 písm. a) předpisu č. 40/2009Sb. § 23 předpisu č. 40/2009Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 8. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 7.9.2012 7.9.2012I.ÚS 3439/12 II.ÚS 3435/12JUDr. Pavel Rychetský JUDr. Dagmar Lastoveckáodmítnuto odmítnuto7.3.2014 27.2.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1131/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2012 v trestní věci obviněných Mgr. A. K., a JUDr. R. N., o dovolání obou obviněných a o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obou obviněných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 2 To 98/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 7/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce a obviněných Mgr. A. K. a JUDr. R. N. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 1 T 7/2010, uznal obviněné Mgr. A. K. a JUDr. R. N. vinnými, že: „v příčinném vztahu spočívajícím v předchozí vzájemné domluvě, stanovení rolí každého z nich a následné součinnosti v úmyslu využít postavení obviněného Mgr. A. K. jako starosty Úřadu městské části města B., B. (dále jen „ÚMČmB, B – Ž“) v probíhajícím územním řízení pro umístění objektu S. C. na ulici V. v B., k získání úplatku jako odměny dílem za nekladení překážek realizaci tohoto projektu a dílem za nekladení překážek výstavbě již realizovaného projektu administrativního centra P. v B. na ulici V. (dále jen „P.“), v období od 12. 1. 2010 do 11. 2. 2010, zejména v průběhu schůzek konaných ve dnech 13. 1. 2010, 20. 1. 2010, 26. 1. 2010 a 5. 2. 2010 v objektu P. obviněný JUDr. R. N. jako reprezentant obou obviněných, pověřený domlouváním termínů schůzek a vedením veškerých jednání, jež měla vést k cíli výše zmíněnému, a dále v průběhu schůzky konané dne 27. 1. 2010 v budově ÚMČmB, B – Ž, v B. na ulici H. v kanceláři starosty oba obvinění, požadovali po jednateli a jednom ze společníků investora – SONO Records, s. r. o., se sídlem v B., A., JUDr. J. Š., úplatek ve výši 4.000.000,- Kč, postupně snížený na částku 1.000.000,- Kč, který následně pro oba obviněné převzal dne 11. 2. 2010 v sídle společnosti SONO Records, s. r. o., obviněný JUDr. R. N.“. Takto popsané jednání soud právně kvalifikoval u obviněného Mgr. A. K. jako zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a u obviněného JUDr. R. N. jako organizátorství zločinu přijetí úplatku podle § 24 odst. 1 písm. a) k § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, za což každému z nich uložil podle § 331 odst. 4 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon každého z nich zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 68 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku jim uložil i tresty peněžité, a to Mgr. A. K. ve výměře 500.000,- Kč, což představuje padesát denních sazeb po 10.000,- Kč, a JUDr. R. N. ve výměře 250.000,- Kč, což představuje padesát denních sazeb po 5.000,- Kč. Pro případ, že by tyto peněžité tresty nebyly ve stanovené lhůtě vykonány, uložil obviněným podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku náhradní tresty odnětí svobody, a to Mgr. A. K. v trvání deseti měsíců a JUDr. R. N. v trvání pěti měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku uložil obviněným také tresty propadnutí věci, a to Mgr. A. K. mobilního telefonu NOKIA N 73, se SIM kartou 02, a JUDr. R. N. mobilního telefonu SAMSUNG, se SIM kartou 02. Proti citovanému rozsudku podali odvolání oba obvinění a krajský státní zástupce (ten tak učinil v neprospěch obou obviněných). Vrchní soud v Olomouci o nich rozhodl rozsudkem ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 2 To 98/2010, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. z podnětu odvolání všech tří dovolatelů zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově uznal oba obviněné vinnými, že: „po předchozí vzájemné domluvě, stanovení rolí každého z nich a následné součinnosti v úmyslu využít postavení obviněného Mgr. A. K. jako starosty zastupujícího Úřad městské části města B., B. (dále jen „ÚMČmB, B – Ž“) v probíhajícím územním řízení pro umístění objektu S. C. na ulici V. v B., k získání úplatku v souvislosti s tímto řízením, jimi zformulovaného jako požadavek odměny dílem za nekladení překážek realizaci tohoto projektu a dílem za nekladení překážek již realizovaného projektu administrativního centra P. v B. na ulici V. (dále jen „P.“), v období od 12. 1. 2010 do 11. 2. 2010, zejména v průběhu schůzek konaných ve dnech 13. 1. 2010, 20. 1. 2010, 26. 1. 2010 a 5. 2. 2010 v objektu P. obviněný JUDr. R. N. jako reprezentant obou obviněných, pověřený domlouváním termínů schůzek a vedením veškerých jednání, jež měla vést k cíli výše zmíněnému, a dále v průběhu schůzky konané dne 27. 1. 2010 v budově ÚMČmB, B – Ž, v B. na ulici H. v kanceláři starosty oba obvinění, požadovali po jednateli a jednom ze společníků investora – SONO Records, s. r. o., se sídlem v B., A., JUDr. J. Š., úplatek ve výši 4.000.000,- Kč, postupně snížený na částku 1.000.000,- Kč, který následně pro oba obviněné převzal dne 11. 2. 2010 v sídle společnosti SONO Records, s. r. o., obviněný JUDr. R. N.“. Takto popsané jednání odvolací soud právně kvalifikoval u obou obviněných jako zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za což každému z nich uložil podle § 331 odst. 3 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon každého z nich zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 68 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku obviněným uložil také tresty peněžité, a to Mgr. A. K. ve výměře 1.000.000,- Kč, což představuje sto denních sazeb po 10.000,- Kč, a JUDr. R. N. trest ve výměře 500.000,- Kč, což představuje sto denních sazeb po 5.000,- Kč. Pro případ, že by peněžité tresty nebyly ve stanovené lhůtě vykonány, uložil obviněným podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku náhradní tresty odnětí svobody, a to Mgr. A. K. v trvání deseti měsíců, a JUDr. R. N. v trvání pěti měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku uložil obviněným rovněž tresty propadnutí věci, a to Mgr. A. K. mobilního telefonu NOKIA N 73-1, se SIM kartou 02, a JUDr. R. N. mobilního telefonu SAMSUNG, se SIM kartou 02. Oba obvinění i nejvyšší státní zástupce se s takovýmto rozsudkem odvolacího soudu neztotožnili a podali proti němu dovolání, v nichž uplatnili shodně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obou obviněných, neboť je přesvědčen, že rozsudek odvolacího soudu je rozhodnutím spočívajícím na nesprávném právním posouzení skutku. Vyjádřil v něm zásadní nesouhlas především s právním hodnocením věci odvolacím soudem, jenž neshledal, že by obviněný Mgr. A. K. jednal jako úřední osoba, resp. že by obviněný JUDr. R. N. jeho protiprávní jednání jako úřední osoby úmyslně řídil. Podle odvolacího soudu totiž obviněný Mgr. A. K. jako starosta městské části v pozici jejího zástupce sice byl účastníkem územního řízení, současně však v tomto řízení nerozhodoval o právech a povinnostech jiných subjektů, a proto nemohl mít ani postavení úřední osoby, která by mohla realizovat mocenský prvek spojený s výkonem mu svěřené pravomoci. Nejvyšší státní zástupce poté, co citoval ustanovení § 127 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního zákoníku, vyslovil předsvědčení, že obviněný Mgr. A. K. jako starosta městské části byl nepochybně osobou, která byla v postavení člena zastupitelstva a v rámci územního řízení měla postavení účastníka takového řízení. I takové postavení přitom značí výkon určité pravomoci a zároveň vznik odpovědnosti postupovat podle zákona a zejména v souladu se zájmy této městské části a jejich občanů. Jako starosta měl možnost územní řízení ovlivňovat, i když přímo nepoužíval vrchnostenského oprávnění v tom smyslu, že by ve věci rozhodoval. Do územního řízení měl pravomoc zasahovat (např. tím, že mohl účelově podávat opravné prostředky) a tím oddalovat n