8 Tdo 216/2019 — Nejvyšší soud

8 Tdo 216/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 7. 2019 Spisová značka:8 Tdo 216/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.216.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedbalost Usmrcení z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 143 odst. 1,2 tr. zákoníku § 16 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 10. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 3821/19 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 216/2019-818 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2019 o dovolání obviněného V. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 67 To 311/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 107/2016, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 39 T 107/2016, byl obviněný V. S. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za což byl podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost podle svých sil odčinit nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné M. S. a podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněných V. S. a M. S. společně a nerozdílně zaplatit poškozené R. Ž. částku 773 671 Kč. Podle § 228 odst. 2 tr. ř. (správně § 229 odst. 2 tr. ř., jak již byl soud prvního stupně dříve upozorněn) byla poškozená se zbytkem svého nároku (na peněžitou náhradu při usmrcení) odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti označenému rozsudku podali odvolání obviněný V. S. i spoluobviněná M. S. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 67 To 311/2018, byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výrocích o uložených trestech a o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný V. S. byl při nezměněném výroku o vině přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále bylo rozhodnuto o trestu spoluobviněné M. S. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená R. Ž. odkázána se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný V. S. dopustil přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku tím, že: obviněný V. S. jako zákazník – účastník trhu s plynem ve smyslu § 56 odst. 1 písm. f) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), na základě smlouvy o dodávce a odběru zemního plynu ze dne 11. 11. 1999 uzavřené s Pražskou plynárenskou, a. s., a obviněná M. S. jako nájemce bytu na základě smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne 23. 10. 2009 s V. S. jako vlastníkem bytové jednotky – pronajímatelem, který dále podnajímala S. P. na základě smlouvy podnájemní uzavřené dne 27. 10. 2014, od listopadu 2014 nezajistili pravidelné kontroly a servis – čištění průtokového ohřívače Mora PO 35 umístěného v koupelně bytu č. 4 na adrese XY, kdy obviněný měl tuto povinnost uloženu § 62 odst. 2 písm. f) energetického zákona, podle něhož je zákazník smlouvy o dodávce a odběru zemního plynu povinen udržovat odběrné plynové zařízení v takovém stavu, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob, a obviněná M. S., ačkoli byt dále podnajímala, neudržovala plynový spotřebič ve stavu způsobilém k jeho nezávadnému užívání, přičemž v důsledku znečištění výměníku mechanickými nečistotami a neprováděním pravidelného servisu a čištění spotřebiče došlo dne 16. 9. 2015 kolem 18:00 hodin ke zhoršenému spalování zemního plynu se zvýšenou tvorbou oxidu uhelnatého a úniku oxidu uhelnatého do prostor koupelny a následné otravě a úmrtí poškozené J. Ž., nar. XY. 4. Pro úplnost je vhodné doplnit, že soudy nižších stupňů rozhodovaly v posuzované věci opakovaně a opakovaně ve věci rozhoduje i Nejvyšší soud. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 11. 2016, sp. zn. 39 T 107/2016, byli obvinění V. S. a M. S. uznáni vinnými přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za což byli podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku oba shodně odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku jim bylo uloženo, aby podle svých sil odčinili nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobili. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jim byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené R. Ž., nar. XY, částku 773 671 Kč. Podle § 228 odst. 2 tr. ř. (správně § 229 odst. 2 tr. ř.) byla uvedená poškozená odkázána se zbytkem svého nároku (na peněžitou náhradu při usmrcení) na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti označenému rozsudku, a to všem jeho výrokům, podali obvinění odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. 67 To 86/2017, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, 8 Tdo 1159/2017, byla k dovoláním obou obviněných citovaná rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušena, současně byla zrušena také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Obvodnímu soudu pro Prahu 7 bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 67 To 311/2018, podal obviněný V. S. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a vytkl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poněvadž rozhodnutí nalézacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Měl za to, že soudy nesprávně vyhodnotily otázku přechodu odpovědnosti za provádění údržby ve výroku o vině specifikovaného plynového spotřebiče. Orgány činné v trestním řízení nebyly od počátku schopny zaujmout jasné stanovisko, zda a jak je možné tuto odpovědnost přenést. Netvrdil, že by k převodu povinností mělo dojít toliko konkludentním předáním klíčů, ale zároveň s předáním klíčů jednoduchou dohodou, či konkludentním odsouhlasením skutečnosti, že se o byt jako celek bude starat osoba, která bude disponovat klíči nebo bude v bytě bydlet. Povinnost čištění karmy je v souladu s běžnou logikou nejpřiléhavější právě pro osobu, která v bytě bydlí, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že se jedná o jednu telefonickou objednávku (což neshledává složitým) a možnost technika navštívit byt (což je mnohem složitější zařídit pro osoby, které v bytě nebydlí, nežli naopak). Pokud se tyto osoby na uvedeném shodnou, není důvod, proč by trestní soudy měly ingerovat do soukromoprávního vztahu, kdy obě strany jsou si vědomy svých povinností, resp. jejich zanedbání. A to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že taková spolupráce či vztah ohledně bytové jednotky funguje po léta, a nikoliv, že by tato spolupráce byla účelově tvrzena. Z provedeného dokazování je zřejmé, že obvinění spolu uzavřeli smlouvu, na základě které došlo k převodu povinností ohledně plynových spotřebičů, konkrétně i revizí. Obviněný nechápe, proč tato skutečnost, smluvní ujednání mezi obviněnými, podle něhož bylo postupováno, nebyla v řízení zohledněna, a proč podle soudů k převodu povinnosti podle energetického zákona nedošlo. 7. Na podporu svého právního názoru předkládal listiny, z nichž vyplývalo, že ve standardních bytových družstvech je vztah ohledně plynových spotřebičů nastaven tak, že bytové družstvo v postavení pronajímatele toliko jednostranným právním úkonem přen