8 Tdo 310/2021 — Nejvyšší soud

8 Tdo 310/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 5. 2021 Spisová značka:8 Tdo 310/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.310.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omyl skutkový Služba v cizích ozbrojených silách Účast na organizované zločinecké skupině Dotčené předpisy:§ 361 odst. 1,2 tr. zákoníku § 321 odst. 1 tr. zákoníku § 18 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 310/2021-840 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2021 o dovolání obviněného P. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 2 To 89/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 15/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 2 T 15/2020, byl obviněný P. K. uznán vinným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2017. Za tento zločin a za sbíhající se přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 2 T 44/2020, který nabyl právní moci dne 10. 6. 2020, byl podle § 361 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného stanovení dohledu nad obviněným. Současně byl zrušen výrok o trestu trestního příkazu Okresního soudu v Domažlicích ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 2 T 44/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, jestliže vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání směřující proti výroku o vině i trestu jak obviněný, tak v jeho neprospěch i státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 2 To 89/2020, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání státního zástupce zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2017, z napadeného rozsudku odsoudil za tento zločin a za sbíhající se přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Domažlicích ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 2 T 44/2020, podle § 361 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 1. 2017) za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Domažlicích ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 2 T 44/2020, který nabyl právní moci dne 10. 6. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, jestliže vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2017, dopustil tím, že dne 15. 7. 2015 vycestoval letecky z XY do XY v Ruské federaci, odkud odjel na území Ukrajiny do Doněcké oblasti, po příjezdu na území ovládané organizovanými ozbrojenými skupinami nestátní entity tzv. Doněcké lidové republiky, která byla organizovanými ozbrojenými skupinami v rozporu s ukrajinskou ústavou a v rozporu s pravidly mezinárodního práva vyhlášena dne 7. 4. 2014 jako nezávislý stát, se zde nechal v době od 21. 7. 2015 vyzbrojit a vystrojit a absolvoval vojenský výcvik a následně v řadách šesté roty druhého tankového praporu organizované ozbrojené skupiny tzv. „5. brigády Doněcké lidové republiky“ působil nejprve jako střelec a poté jako řidič tanku a podílel se na různých organizovaných ozbrojených úkolech, jako je strážní služba, hlídkování v určených oblastech, a takto na Ukrajině působil do 21. 2. 2016, kdy překročil ruské hranice a byl zadržen, a takto obviněný jednal, přestože věděl, že Doněcká lidová republika je nestátní entita nacházející se na území suverénního státu Ukrajina, která vyhlásila svoji nezávislost v rozporu s pravidly mezinárodního práva na části území Doněcké oblasti. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 2 To 89/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítal, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože byl dán důvod nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, a dále že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně pro trestný čin, jímž byl uznán vinným. 5. Dovolatel soudu prvního stupně vytkl, že k provedeným důkazům přistoupil selektivně a vybral ze skutkových okolností ty, které jsou v neprospěch obviněného, opomenul se vypořádat s těmi zjištěnými skutečnostmi, které byly v jeho prospěch, bez jakéhokoliv odborného znaleckého posudku zhodnotil dění na Ukrajině a opřel se v tomto směru o názory státního zástupce. Dále poznamenal, že proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání, nesouhlasil s právní kvalifikací jednání a zdůraznil, že byl v pozici kombatanta, jehož status upravuje „Třetí“ Ženevská úmluva z roku 1949. Poukázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 10 To 71/2019, který potvrdil Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 6 Tdo 153/2020, ve věci obviněného E. E., a měl za to, že se v jeho případě jednalo o obdobnou situaci. Byl prokázán pouze jeho vstup do Doněcké lidové armády, nikoliv jeho zapojení do bojů, proto mělo být jeho jednání kvalifikováno jako trestný čin podle § 321 tr. zákoníku ve stadiu pokusu. Připomněl svou výpověď a výpovědi svědků D. D., L. L. a L. T. a konstatoval, že další provedené důkazy se opírají hlavně o fotografie zveřejněné obviněným, popřípadě o jím uvedené skutečnosti, ačkoliv u takových tvrzení se může vyskytnout problém s jejich pravdivostí, jelikož si hodně vymýšlel, aby na sebe strhl pozornost. Podle mínění obviněného politická situace, jak ji naznačil soud prvního stupně, nebyla v řízení řádně prokazována a soud nijak nepřihlédl ke znaleckému posudku JUDr. Ing. Josefa Zouhara a nevysvětlil, z jakých důvodů tak neučinil, v čemž obviněný spatřoval nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Dovolatel zdůraznil, že snadno dovodil, že „Doněcká lidová republika“ je stát se vším všudy, neboť má státní orgány, když O. G. pracoval na ministerstvu obrany, má řádnou a organizovanou armádu, obdržel uniformu a zbraň a měl vojenskou knížku, což v něm evokovalo přesvědčení, že je v řádné armádě. Dále soustředil svoji pozornost na rekapitulaci závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 6 Tdo 153/2020, jakož i rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 10 To 71/2019, ve věci obviněného E. E. 6. Obviněný uzavřel, že kvalifikace jeho jednání soudy nižších stupňů není správná. Jednal totiž v pozitivním omylu o normativním znaku skutkové podstaty, jelikož měl za to, že byl v řádné armádě „Doněcké lidové republiky“, kterou považoval za státní útvar, který byl organizovaný, měl řádné instituce, vydával doklady – průkazy. Poukázal rovněž na tvrzení nalézacího soudu, že Doněcká lidová republika byla vyhlášena jako nezávislý stát v rozporu s ukrajinskou ústavou a pravidly mezinárodního práva, a zdůraznil, že se nemohl jako osoba s nižším inteligenčním kvocientem v otázkách vyhlášení státu a práva na sebeurčení orientovat. Podle obviněného je tedy jeho jednání třeba kvalifikovat jako relativně nezpůsobilý pokus trestného činu služby v cizích ozbrojených silách podle § 321 odst. 1 tr. zákoníku. 7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zruši