8 Tdo 39/2026 — Nejvyšší soud

8 Tdo 39/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 2. 2026 Spisová značka:8 Tdo 39/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:8.TDO.39.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Podvod Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1488/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 39/2026-416 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o dovolání obviněného D. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 6 To 144/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 2 T 27/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. P. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 18. 11. 2024, sp. zn. 2 T 27/2024, byl obviněný D. P. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným pokusem přečinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 1 roku. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které zaměřil proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 6 To 144/2025, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu pokusu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že dne 15. 12. 2021 v úmyslu se obohatit sjednal se spolkem Asociace pro bezpečné potraviny, z. s., IČO: 22867414, jehož byl předsedou, pracovní poměr na dobu neurčitou, s nástupem dne 16. 12. 2021, hrubou mzdou ve výši 61 400 Kč a místem výkonu práce v Praze, i přesto, že příjmy spolku výši odměny neodpovídaly, přičemž vytvoření pracovního místa a sjednání pracovního poměru mělo být dohodnuto a odsouhlaseno na členské schůzi konané dne 11. 12. 2021, která se fakticky nekonala a zápis z ní byl zfalšován, a na základě takto uzavřeného pracovního poměru, který následně dne 31. 12. 2021 rozvázal, podal na ČSSZ, IČ: 00006963, se sídlem Trojská 1997/13A, 182 00 Praha 8, dne 23. 12. 2021 přihlášku do registru zaměstnavatelů, oznámení o nástupu do zaměstnání dne 16. 12. 2021 a následně žádost o ošetřovné na nezletilou dceru AAAAA (pseudonym), a to za období od 16. 12. 2021 do 20. 12. 2021 a dále od 21. 12. 2021 do 29. 12. 2021, přičemž z důvodu podezření na účelové uzavření pracovního poměru nebyl příspěvek ve výši 16 814 Kč vyplacen. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 6 To 144/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Namítal, že rozhodnutí spočívá na skutkových zjištěních, která jsou ve zjevném rozporu s výsledky provedeného dokazování, čímž je současně založena nepřezkoumatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, a napadené rozhodnutí taktéž spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení rozhodných skutečností. O zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, aniž by byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, resp. přestože řízení vedené před soudem prvního stupně je zatíženo vadami, které rovněž naplňují uvedené dovolací důvody. 5. Konkrétně dovolatel vytkl, že ačkoliv se odvolací soud pokusil napravit nedostatek v podobě neprovedení obviněným navrhovaného výslechu svědkyně Š. B. a sám výslech této svědkyně doplnil, s ohledem na časový odstup tato již nebyla schopna věcně vypovídat. Podle dovolatele tak došlo ke zkrácení jeho práva na efektivní obhajobu ve smyslu čl. 40 Listiny základních práv a svobod, a to odkládáním provedení navrhovaného důkazu na okamžik, kdy jej již nebylo fakticky možné provést. Vyložil-li odvolací soud absenci věcné výpovědi svědkyně jako potvrzení verze svědčící dovolateli v neprospěch, potom jeho závěr spočíval na nesprávném právním posouzení vyplývajícím ze zjevně nesprávné interpretace provedeného důkazu. Dále poukazoval na komunikaci mezi ním a svědkyní J. B., z níž nevyplynulo, že by si dovolatel byl vědom nakažení kteréhokoliv ze svých dětí onemocněním COVID-19, když testování bylo v daném období rutinním úkonem, kterým děti opakovaně procházely. Dovodily-li tedy soudy z této komunikace, že o 11 dní dříve před odvolacím soudem výslovně referovanou komunikací disponoval dovolatel výše uvedenou informací, že budou splněny podmínky k tomu, aby mohl bezprostředně po podpisu pracovní smlouvy požádat o vyplacení ošetřovného, jde o závěr spekulativní a učiněný ve zjevném rozporu s obsahem daného důkazu. Obviněný uvedl, že jelikož uzavřel předmětnou pracovní smlouvu prokazatelně dne 15. 12. 2021 (přičemž pracovní poměr vznikl dne 16. 12. 2021), je jeho úvaha vyjádřená v odkazované komunikaci se svědkyní týkající se ošetřovného (tzn. že by toto ošetřovné mohl získat) zcela legitimní a logická v kontextu rozhodné právní úpravy i chronologického průběhu rozhodných událostí. Rovněž zdůraznil, že soudy se nezabývaly věrohodností svědkyně, což považoval za zásadní deficit jejich postupu způsobující nezákonnost rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2008 ve věci sp. zn. I. ÚS 608/06). 6. Měl za to, že je trestán za jednání „účelové“, aniž by byla splněna podmínka protiprávnosti ve smyslu § 13 odst. 1 tr. zákoníku, což označil za chybnou právní úvahu ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Argumentoval, že i pokud by pracovní smlouvu uzavíral pouze s výhledem na vyplacení ošetřovného, nijak by se tím jeho jednání nelišilo od ostatních zaměstnanců uzavírajících pracovní smlouvy s výhledem na konkrétní výhody, např. délku pracovního volna, výši mzdy či platu, aj. Odvolací soud jednání obviněného označil za neomluvitelné a společensky škodlivé, aniž by to v odůvodnění hodnocení tohoto výroku vyložil, přičemž se opíral jen o repetitivní proklamaci, že předmětnou věc nelze vyřešit ani v přestupkovém řízení, ani jiným způsobem mimo prostředky trestního práva, aniž by však vysvětlil proč. Dovolatel k tomu uvedl, že ke klamání v daném případě nedocházelo ani mezi smluvními stranami pracovní smlouvy, ani vůči příslušnému orgánu státní správy reprezentujícímu veřejný zájem (ČSSZ), kterému byly v zákonném rozsahu poskytnuty všechny relevantní informace v jejich úplnosti. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu omezit právo na ošetřovné či jiné dávky vyplývající z práva zaměstnanosti např. minimálním trváním pracovního poměru, zajisté by tak učinil. Dovolatel přitom nijak nerozporoval, že uzavření pracovní smlouvy bylo z hlediska účastníků kalkulovaným rizikem – jak uvedl ve své výpovědi před soudem, strany pracovní smlouvy byly seznámeny s tím, že buď se podaří záměr (realizaci objemově signifikantního fundraisingu ve prospěch zaměstnavatele – spolku) uskutečnit a spolek tím existenčně zachránit, nebo bude nutné přistoupit k jeho zrušení a likvidaci z ekonomických důvodů. Pokud by však dovolatel neučinil nic, byl by konec spolku zcela jistý a neodvratný. 7. Význam podle dovolatele postrádají i úvahy soudů obou stupňů o zajištění financování spolku jako zaměstnavatele. Dovolatel upozornil, že jako statutární orgán i člen spolku vždy v minulosti dokázal zajistit, že spolek svým závazkům dostál (a to i v postavení zaměstnavatele), přičemž žádný ze soudů neprovedl konkrétní důkazy, které by byly oporou pro závěr, že v projednávaném případě spolek tyto závazky nebude moci unést, resp. že mezi stranami pracovní smlouvy budou existovat i po skončení pracovního poměru nevypořádané peněžité závazky. Pro závěr odvolacího soudu, že dovolatel vůbec neměl v úmyslu pro svého zaměstnavatele jakoukoli činnost vykonávat, žádné provedené důkazy nesvědčí. Pro ukončení pracovního poměru měl zcela konkrétní důvody, které ve své výpovědi soudu srozumitelně předestřel. 8. Dovolatel měl za to, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, když se soudy nevypořádaly s jeho konkrétními námitkami proti výpočtu škody. Dovolatel přitom v řízení prostřednictvím uvedených námitek a podrobného matematického postupu opakovaně a zcela kon