8 Tdo 786/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 786/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 9. 2025 Spisová značka:8 Tdo 786/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.786.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožování výchovy dítěte Pohlavní zneužití (zneužívání) Dotčené předpisy:§ 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 187 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 786/2025-651 USNESENÍ Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný mladistvý AAAAA (pseudonym) proti rozsudku Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 18. 3. 2025, č. j. 13 Tmo 4/2025-595, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku, soudu pro mládež, pod sp. zn. 4 Tm 8/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný mladistvý AAAAA (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Mělníku, soudu pro mládež, ze dne 1. 11. 2024, č. j. 4 Tm 8/2024-542, uznán vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 1. – 4.) a proviněním pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku (bod 5.). Za tyto trestné činy (jednání popsaná ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 24 odst. 1 písm. j) a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., odsouzen k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu bylo uloženo trestní opatření zákazu činnosti spočívající v zákazu účasti na zájmových aktivitách dětí v trvání 5 (pěti) let a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trestní opatření propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Iphone 12, s poloprůhledným obalem a černými stranami. Podle § 228 odst. 1 tr. ř byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené BBBBB (pseudonym), způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 75 000 Kč od 23. 9. 2024 do zaplacení. 2. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Praze, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 18. 3. 2025, č. j. 13 Tmo 4/2025-595, podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Mělníku, soudu pro mládež, ze dne 1. 11. 2024, č. j. 4 Tm 8/2024-542, zrušil v celém rozsahu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 1. – 4.) a proviněním pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku (bod 5.). Za tyto trestné činy (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) mu podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 31 odst. 1, § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, uložil úhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, které mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku a § 26 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, obviněnému dále uložil trestní opaření zákazu činnosti spočívající v zákazu účasti na zájmových aktivitách dětí v trvání 2 (dvou) let a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 24 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, rovněž trestní opatření propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. IPhone 12, IMEI1 353057111844133, IMEI2 353057112089621 s poloprůhledným obalem s černými stranami. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené BBBBB, způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 23. 9. 2024 do zaplacení. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své dovolání zaměřil výhradně do skutku uvedeného pod bodem 5. výroku o vině napadeného rozsudku. V dovolání poukázal na to, že k intimnímu kontaktu mezi ním a poškozenou došlo v době, kdy poškozená již nebyla mladší patnácti let. V této souvislosti soudům nižších stupňů vytkl, že vycházely pouze z výpovědi poškozené, případně z důkazů, které byly toliko odvozeny z jejich tvrzení. Obviněný dále podrobil rozboru jednotlivé ve věci provedené důkazy s tím, že poškozená nebyla ve své výpovědi schopna nic upřesnit, časově jednání zařadila do doby od dubna 2022 před narozeninami P. D., ale poté uvedla, že si nepamatuje, zda to bylo před narozeninami či po nich. K tomu dále uvedl, že se to nemohlo stát v dubnu 2022 před narozeninami P. D., neboť předmětný víkend u něj poškozená spát nemohla, jelikož u něj spal svědek N. V souvislosti s otázkou zmíněného přespání poukázal na svědeckou výpověď matky poškozené, výpověď svědkyně M. P. a svědka T. P. Obviněný má také za to, že když poškozená vypovídá o incidentu v šatnách, poukazovala již na dobu, kdy jí bylo patnáct let. V této souvislosti uvedl, že svědkyně K. si nevybavovala, kdy k tomu mělo dojít, a hádka mezi poškozenou a jejími kamarádkami v červnu, kde jej poškozená obhajovala, by nedávala smysl, pokud by ji již v červnu či dubnu měl zneužít. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který úvodem uvedl, že obviněný ve svém dovolání opakuje obhajobu ke skutku pod bodem 5. výroku rozsudku, tedy zpochybňuje obsah výpovědi poškozené a nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že poškozenou pohlavně zneužil v době, kdy jí ještě nebylo patnáct let. V této souvislosti státní zástupce odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů s tím, že zvláště odvolací soud vyvrátil všechny jednotlivé námitky obviněného, a že výpověď poškozené není osamocena, je logická a argumentace obviněného ji nemůže zpochybnit. Státní zástupce má dále za to, že celkový obsah námitek dovolatele směřuje spíše k porušení zásady in dubio pro reo. V této souvislosti poukázal na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu a právní teorii stran přezkoumání a připuštění takové námitky v dovolacím řízení s tím, že pokud dovolatel obsahově poukazuje na zásadu in dubio pro reo, jeho dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nic nenasvědčuje ani tomu, že by snad tato zásada byla porušena, když soudy pochybnosti neměly, což logickým způsobem vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému