8 Tdo 931/2015 — Nejvyšší soud

8 Tdo 931/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 8. 2015 Spisová značka:8 Tdo 931/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.931.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení trestní odpovědnosti Promlčení trestního stíhání Přikázání věci Ublížení na zdraví Zrušení rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1,2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. § 224 odst. 1,2 tr. zák. § 67 tr. zák. § 34 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 10. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 931/2015-21 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2015 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného V. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 6 To 89/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 T 165/2013, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 6 To 89/2015, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 7 T 165/2013. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se věc přikazuje Okresnímu soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě (dále jen „státní zástupce“) podal dne 6. 8. 2013 u Okresního soudu v Ostravě obžalobu na obviněného V. P. (dále jen „obviněný“) pro skutek spočívající v tom, že „jako osoba zabezpečující odborné vedení provádění stavby a odpovědná za dodržení obecných požadavků na výstavbu, technických předpisů a norem, zaměstnaný u společnosti DEMO v. o. s. se sídlem v Ostravě Kunčicích na ul. Přibylova č. 15, na základě objednávky ze dne 03.12.2004, uzavřené mezi objednatelem Městským obvodem S. O. a dodavatelem spol. DEMO v. o. s., odpovídal za realizaci výměny staré nefunkční žumpy za novou plastovou jímku - nádrž válcová typ NV 13 Hard - dodanou společností SINEKO Engineering s. r. o., společně s certifikátem výrobku a se všeobecnými technickými podmínkami stanovenými výrobcem jímky, včetně napojení a úpravy terénu, kterou prováděla spol. DEMO v. o. s. ve S. O. na ul. Š. poblíže bytového domu, přičemž V. P., v rozporu s ustanoveními § 44 zákona č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (Stavební zákon) a § 9 vyhlášky č. 132/1998 Sb. ministerstva pro místní rozvoj, kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, jakož i v rozporu se Všeobecnými technickými podmínkami pro instalaci plastových nádrží společnosti SINEKO Engineering s. r. o. (bod 2.4.4) a technickou normou ČSN 75 6081 (čl. 6.8, čl. 6.9), po dokončení předal dne 15. 12. 2004 do užívání uvedenou jímku pracovnici bytového odboru Úřadu Městského obvodu S. O. přesto, že jímka byla opatřena pouze neuzamykatelným plastovým transportním poklopem, který není pochůzný či pojízdný, ale standardně slouží pouze jako kryt k zamezení vniku dešťové vody či nečistot při manipulaci s výrobkem a o této skutečnosti prokazatelně neseznámil objednatele jímky – Městský obvod S. O. a poklop byl tedy ponechán bez jakékoliv další úpravy i nadále na volně přístupné zatravněné ploše mezi bytovými domy, následkem čehož dne 15. 5. 2012 v přesně nezjištěné době došlo za přesně nezjištěných okolností k pádu nezletilé A. K. do předmětné jímky umístěné ve S. O. na ul. Š. poblíže domu, kde byla nalezena bez známek života dne 15. 5. 2012 ve 23.10 hodin v rámci pátrací akce probíhající poté, co M. K. po bezvýsledném hledání v 19.04 hod. dne 15. 5. 2012 učinila na linku tísňového volání 158 oznámení o pohřešování své nezletilé dcery A. K., přičemž soudní pitvou byla stanovena jako bezprostřední příčina smrti udušení utopením a tato smrt je v přímé příčinné souvislosti s utopením v odpadní jímce“, který právně kvalifikoval jako přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále převážně jen „tr. zákoník“). Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 7 T 165/2013, podle § 231 odst. 1 tr. ř. za použití § 223 odst. 1 tr. ř. a z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestního stíhání obviněného zastavil, neboť dospěl k závěru, že trestní stíhání obviněného je promlčeno. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že oproti podané obžalobě je namístě skutek vytýkaný obviněnému právně kvalifikovat jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále převážně jen „tr. zák.“), a že při stanovení počátku běhu promlčecí lhůty je nutno vycházet z okamžiku spáchání trestného činu, k němuž došlo dne 15. 12. 2004. Jelikož trestní stíhání obviněného bylo zahájeno dne 4. 6. 2013 a nebyl přerušen ani stavěn běh promlčecí lhůty a uplynula delší pěti let stanovená v § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák., došlo k promlčení trestního stíhání. Proti citovanému usnesení podal státní zástupce stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 6 To 89/2015, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, když v odůvodnění svého rozhodnutí stručně odkázal na argumentaci soudu prvního stupně, s níž se plně ztotožnil. Nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) s takovým rozhodnutím soudu druhého stupně nesouhlasil a podal proti němu v neprospěch obviněného dovolání, neboť je přesvědčen, že jím byl naplněn dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť jím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. c) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., jelikož bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a usnesení soudu prvního stupně spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel ve svém podání po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení uvedl, že k citovaným závěrům okresního a krajského soudu nelze mít výhrad, pokud bylo jednání obviněného posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., a to s ohledem na § 2 odst. 4 tr. zákoníku, které zakotvuje u deliktů, u nichž existuje prodleva mezi jednáním a účinkem, dobu spáchání činu na dobu, kdy pachatel nebo účastník konal nebo v případě opomenutí byl povinen konat, přičemž není rozhodující, kdy následek nastane nebo kdy měl nastat. Nicméně se nelze ztotožnit s dalšími právními závěry soudů o splnění podmínek pro zastavení trestního stíhání obviněného z důvodu promlčení trestní odpovědnosti podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť nesprávně vyhodnotily otázku počátku běhu promlčecí doby. Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil s úvahami obou soudů nižších stupňů, které vzaly za počátek promlčecí doby den 15. 12. 2004, tedy okamžik, kdy došlo k ukončení jednání obviněného, a nikoliv den 15. 5. 2012, kdy došlo ke smrti poškozené, tedy kdy nastal účinek předchozího jednání obviněného. Dále pak zmínil, že trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 2 tr. zák. byl sankcionován trestní sazbou trestu odnětí svobody ve výši až pěti let, přičemž právě od této trestní sazby se odvíjela délka promlčecí doby stanovená v § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák., která činila rovněž pět let. V návaznosti dovolatel uvedl, že trestní zákon vycházel u institutu promlčení trestní odpovědnosti za trestný čin, obdobně jako nyní vychází i trestní zákoník, z premisy, že v případě, kdy uplynula delší doba od spáchání trestného činu, a nebylo zahájeno trestní stíhání či v něm nebylo řádně pokračováno, ztrácí se s uplynutím doby zájem na odsouzení pachatele. Právní teorie i praxe v této souvislosti vyzvedá i skutečnost, že pokud se pachatel v promlčecí době nedopustil stejně závažného nebo závažnějšího trestného činu, lze dovodit, že nebezpečí, které od něho hrozí, již pominulo, či pokleslo, a proto dochází k zániku trestní odpovědnosti v důsledku promlčení trestní odpovědnosti za trestný čin. Trestní zákon v ustanovení § 67 pregnantně nestanovil počátek běhu promlčecí lhůty u trestných činů, u nichž existuje časová prodleva mezi jednáním a účinkem. Nicméně soudní teorie a praxe dospěly k závěru, že rozhodující byla doba ukončení jednání, avšak tam, kde je znakem skutkové podstaty trestného činu účinek, nebo kde těžší účinek charakterizuje kvalifik