8 Tdo 960/2004 — Nejvyšší soud

8 Tdo 960/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 9. 2004 Spisová značka:8 Tdo 960/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.960.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 960/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. září 2004 o dovoláních obviněných D. T. a J. B., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 6 To 554/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 1 T 65/2001, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného D. T. o d m í t á . Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obvinění D. T. a J. B. podali prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 6 To 554/2003, jímž byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta jejich odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 17. 7. 2003, sp. zn. 1 T 65/2001. Tímto rozsudkem byli uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzeni shodně podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců. Stejným rozsudkem byli spoluobvinění J. G., V. V. a J. K.podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění D. T. a J. B. trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. dopustili tím, že dne 22. 9. 1999 kolem 09.30 hodin v závodě S. T., spol. s r. o., v H., ve staré velké lisovně v tzv. 9. poli při přesunu tří razidel pomocí portálového jeřábu došlo při jejich položení na další razidlo, které stálo na podlaze, poté co na přední straně bylo vázací lano uvolněno, k jeho zachycení pod spodním razidlem a při následném zvednutí lana k naklonění těchto razidel a sklouznutí horního razidla, které zachytilo poškozeného F. M. a způsobilo mu sériovou zlomeninu žeber vpravo a roztržení mezižebří vpravo při páteři, zlomeninu prvního a druhého žebra vlevo, trhlinu stěny levé podklíčkové tepny, přerušení průdušnice a další zranění, jimž na místě podlehl, když obviněný D. T. jako jeřábník, přestože byl proškolen ve dnech 12. – 20. 3. 1998 podle ČSN 270143, převážel neprovázaná nastohovaná břemena a poté co bylo uvolněno přední lano J. P. a poškozeným F. M., počal zvedat lana, aniž vyčkal pokynu vazače J. B., čímž porušil zákon č. 65/1965 Sb. v § 73 odst. 1 písm. c) a § 135 odst. 3 písm. a), e), vyhlášku č. 48/1982 Sb. v § 215 odst. 12, ČSN 270143 v článcích 68, 87, 88, 100, 101, obviněný J. B. jako seřizovač – osoba s vazačskými zkouškami, přestože byl proškolen ve dnech 12. – 20. 3. 1998 podle ČSN 270143, dal pokyn k uvázání tří razidel bez označení hmotnosti nad sebou bez vzájemného provázání tak, aby nemohlo dojít k jejich posunu, a k vázání břemene přizval osoby neproškolené o vázání břemen, čímž porušil zákon č. 65/1965 Sb. v § 73 odst. 1 písm. c) a § 135 odst. 3 písm. a), e), vyhlášku č. 48/1982 Sb. v § 215 odst. 12, § 233 odst. 1, 2 a ČSN 270143 v článcích 72g, 81 a 91. Obviněný D. T. podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedl, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi porušením důležité povinnosti, kterou byl vázán, a smrtí poškozeného. Vytkl, že mu nelze klást k tíži porušení ČSN 270143, poněvadž platnost této normy skončila k 31. 8. 1999 a s novou normou, která ji nahradila, nebyl seznámen. Ve shodě s již uplatněnou obhajobou též brojil proti závěru, že svým jednáním porušil ustanovení § 215 odst. 12 vyhl. č. 48/1982 Sb., a odvolací soud se podle něj náležitě nevypořádal ani s jeho výhradami proti porušení ustanovení § 73 odst. 1 písm. c) a § 135 odst. 3 písm. a), e) zákona č. 65/1965 Sb. Upozornil, že porušení § 135 odst. 3 písm. e) zákona č. 65/1965 Sb. nekoresponduje v popisu skutku, jak byl uveden v obžalobě a poté i v rozsudku soudu prvního stupně, žádný údaj. Byl-li uznán vinným i porušením tohoto ustanovení zákoníku práce, jedná se podle něj o porušení základních principů trestního řízení a jeho práv. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněný J. B. podal dovolání taktéž v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že soudy nesprávně posoudily jeho jednání po stránce objektivní i subjektivní. Uvedl, že jeho pokyn k uvázání tří razidel nad sebou nebyl v příčinné souvislosti s pádem razidla na poškozeného, a nebylo podle něj ani prokázáno, že by výslovným pokynem přizval osoby neproškolené o vázání břemen. Upozornil, že jeho gestikulace nebyla určena jeřábníkovi, přičemž bezprostřední příčinou pádu razidla na poškozeného byl pohyb jeřábu a přítomnost a reakce poškozeného. Podle něj je rozhodnutí nepřesvědčivé a nespravedlivé i proto, že odsouzeni měli být i další osoby, jmenovitě pak řídící pracovníci. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a aby Okresnímu soudu v Domažlicích přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby byla dovolání obviněných odmítnuta, a to dovolání obviněného D. T. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného J. B. podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle § 265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Ve vztahu k dovolání obviněného D. T. shledal, že zčásti je zjevně neopodstatněné a zčásti že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu; ve vztahu k dovolání obviněného J. B. uzavřel, že je zjevně neopodstatněné. K dovolání obviněného D. T. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný opřel dovolání o tu část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „ bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, tj. o první ze dvou alternativ uvedených v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Takto vymezený dovolací důvod se vztahuje na ty případy, kdy k zamítnutí řádného opravného prostředku došlo bez věcného přezkoumání věci, to znamená podle § 253 odst. 1 tr. ř. proto, že bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, a procesní strana tak byla zbavena přístupu k druhé instanci. Bylo-li by odvolání obviněného zamítnuto z některého z těchto procesních důvodů, mohl by obviněný podat dovolání z jím deklarovaného dovolacího důvodu, avšak musel by skutečně namítat, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí jeho odvolání, tj. že tu nebyl dán ten z důvodů uvedených v § 253 odst. 1 tr. ř., pro který bylo jeho odvolání zamítnuto. Podstatou a smyslem dovolacího důvodu vymezeného v citované části ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla meritorního přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1 tr. ř. v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ač procesní podmínky pro takové řízení byly splněny. K zamítnutí odvolání obviněného však v posuzovaném případě nedošlo z procesních důvodů (§ 253 odst. 1 tr. ř.), odvolací soud je zamítl podle § 256 tr. ř. jako n