8 Tvo 45/2004 – Nejvyšší soud

8 Tvo 45/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud – soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2004 v trestní věci obviněných mladistvých J. Č., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici H. K., a D. S., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici H. K., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 Tm 2/2004, o návrhu předsedy senátu Vrchního soudu v Praze – soudu pro mládež na prodloužení vazby podle § 47 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb., t a k t o : Podle § 24 odst. 1 tr. ř. per analogiam je soudem příslušným k rozhodnutí o prodloužení vazby obviněných mladistvých J. Č. a D. S. Vrchní soud v Praze. O d ů v o d n ě n í : Proti obviněným mladistvým J. Č. a D. S. je vedeno trestní stíhání pro skutek kvalifikovaný jako provinění vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve spojení s § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. Ntm 5/2004, byl podle § 46 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodu § 67 písm. c) tr. ř. obviněný mladistvý J. Č. vzat do vazby; vazba byla započtena dnem 20. 4. 2004 od 10.30 hodin. Usnesením téhož okresního soudu ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. Ntm 4/2004, byl podle § 46 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodu § 67 písm. c) tr. ř. vzat do vazby i mladistvý D. S.; vazba byla započtena dnem 20. 4. 2004 od 10.55 hodin. Dne 21. 7. 2004 byla na obviněné mladistvé podána státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové pod sp. zn. 1 KZv 14/2004 obžaloba pro provinění vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve spojení s § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 8. 2004, sp. zn. 1 Tm 2/2004, bylo mimo jiné rozhodnuto tak, že obvinění mladiství J. Č. a D. S. byli podle § 71 odst. 5 tr. ř. ponecháni ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. c) tr. ř. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. září 2004, sp. zn. 1 Tm 2/2004, byli oba mladiství uznáni vinnými proviněním vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve spojení s § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a odsouzeni oba shodně podle § 219 odst. 2 tr. zák., § 31 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb. k trestnímu opatření odnětí svobody nepodmíněně na osm let, pro jehož výkon byli podle § 76 a § 79 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a § 8 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb. zařazeni do zvláštní věznice pro mladistvé. Podle § 21 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému mladistvému J. Č. uloženo ochranné ústavní léčení psychiatricko – sexuologické. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozenému Magistrátu m. H. K., odboru sociálních věcí a zdravotnictví. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání krajský státní zástupce v Hradci Králové, oba obvinění mladiství a zákonní zástupci mladistvého J. Č. Trestní věc byla předložena k projednání odvolání Vrchnímu soudu v Praze, u něhož je vedena pod sp. zn. 8 To 130/2004. Dne 30. 9. 2004 byl Nejvyššímu soudu – soudu pro mládež doručen návrh předsedy senátu Vrchního soudu v Praze – soudu pro mládež na prodloužení vazby obviněných mladistvých J. Č. a D. S. podle § 47 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb., a to do 20. dubna 2005. Podaný návrh zdůvodnil tak, že oba obvinění mladiství byli nepravomocně odsouzeni pro zvlášť závažné provinění, do současné doby trvají důvody vazby podle § 67 písm. c) tr. ř. Propuštěním mladistvých na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Protože k žádným průtahům ve věci nedošlo, lze uzavřít, že trestní stíhání nebylo možné ve lhůtě trvání vazby podle § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. skončit. Dodal, že veřejné zasedání k projednání odvolání je stanoveno na den 10. listopadu 2004. Nejvyšší soud se musel nejprve vypořádat s otázkou, zda je vůbec soudem příslušným rozhodovat o předloženém návrhu, a ve shodě s názorem zevrubně rozvedeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2004, sp. zn. 8 Tvo 42/2004, uzavřel tak, že ve stávajícím stadiu řízení není soudem příslušným rozhodovat o prodloužení vazby obviněných mladistvých. V obecné rovině je třeba uvést, že z hlediska aplikace příslušných právních norem má zásadní význam skutečnost, že obžaloba na obviněné mladistvé byla podána dne 21. 7. 2004. Stalo se tak již za účinnosti zákona č. 218/2003 Sb., jehož příslušná ustanovení je proto třeba na daný případ aplikovat (srov. § 98 citovaného zákona). To ostatně vyplývá i z ustanovení § 291 tr. ř., ve znění zákona č. 218/2003 Sb., které nově stanovilo, že řízení v trestních věcech mladistvých upravuje zvláštní zákon (jímž je právě zákon č. 218/2003 Sb.). Pokud tento zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle tohoto zákona (tedy podle trestního řádu). Konečně zákon č. 218/2003 Sb. v § 1 odst. 3 zakotvil, že pokud tento zákon nestanoví jinak, užije se na toho, kdo v době spáchání činu nepřekročil osmnáctý rok věku, obecných právních předpisů. To znamená, že pokud zákon č. 218/2003 Sb. neobsahuje speciální ustanovení, použije se příslušné ustanovení konkrétního obecného předpisu (v daném případě trestního řádu). Tak tomu bude nejen v případě, že speciální ustanovení v zákoně č. 218/2003 Sb. zcela chybí, ale i v případě, že některou dílčí problematiku neřeší úplně, důsledně a pro všechny možné situace. Obecné ustanovení pak buď chybějící speciální úpravu zcela nahradí, nebo neúplnou a nejednoznačnou speciální úpravu bude doplňovat, resp. modifikovat (dojde k souběžné aplikaci obou právních norem). Vrchní soud v Praze při předložení návrhu na prodloužení vazby vycházel především z ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., podle něhož „vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež“. Nelze pochybovat o tom, že toto ustanovení je speciálním ustanovením upravujícím v řízení proti mladistvým podmínky, za kterých může dojít k prodloužení vazby mladistvého o další dobu nad základní dobu trvání vazby, a že se tedy obecné ustanovení § 71 odst. 3 až 6 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě neuplatní. V návaznosti na ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. vrchní soud aplikoval odstavec 3 tohoto zákonného ustanovení, podle kterého „o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty“. Speciální ustanovení § 47 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb. sice v základní rovině upravuje příslušnost soudu při rozhodování o prodloužení vazby obviněných mladistvých v řízení před soudem, avšak uspokojivou odpověď na řadu otázek nedává. Spor není vlastně jen o tom, že návrh na prodloužení vazby je třeba učinit 15 dnů před skončením lhůty, a že rozhodnutí o něm svěřil zákonodárce do rukou soudce nadřízeného soudu (zřejmě proto, že by zabezpečení senátního rozhodování mohlo činit v praxi potíže s ohledem na potřebu co nejrychlejšího rozhodnutí). Řešení dalších otázek ale již může být sporné, a proto při nedostatku výslovné právní úpravy je třeba užít výkladu. Zákon č. 218/2003 Sb. jako speciální právní norma nedává jednoznačnou odpověď především na otázku, který soud se v § 47 odst. 3 rozumí „nadřízeným soudem pro mládež“. Při jejím řešení je proto třeba vyjít z obecné právní úpravy. Otázka věcné příslušnosti soudu je upravena v § 16 tr. ř., podle něhož řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, okresní soud. „Něco jiného“ zákon stanoví hned v následujícím ustanovení § 17 odst. 1, 2 tr. ř., kde vymezuje okruh případů (trestných činů), o nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud. Nadřízeným soudem pro mládež ve smyslu § 47 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb. pak bude příslušný krajský soud pro mládež, bude-li k projednávání věci věcně příslušný okresní soud pro mládež, nebo příslušný vrchní soud pro mládež, bude-li k projednávání věci věcně příslušný krajský soud pro mládež. Ačkoliv naposledy citované ustanovení nezakotvuje výslovně, že o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat v prvním stupni, nelze pochybovat o tom, že právě takovou (věcnou) příslušnost měl zákonodárce na mysli. Pokud by totiž měl na mysli i příslušnost funkční, nepochybně by použil jinou formulaci (např. rozhoduje soudce soudu pro