8 Tz 7/2014 — Nejvyšší soud

8 Tz 7/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 3. 2014 Spisová značka:8 Tz 7/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:8.TZ.7.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Hodnocení důkazů Rehabilitace Dotčené předpisy:§ 1, § 30 odst. 2 předpisu č. 119/1999Sb. § 270 odst. 1 tr. ř. § 2 odst. 3 předpisu č. 87/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 5. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 7/2014-17ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. března 2014 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné M. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 10. 1955, sp. zn. 3 To 308/55, v trestní věci vedené u bývalého Lidového soudu ve Strakonicích pod sp. zn. T 123/55, a rozhodl t a k t o : I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 10. 1955, sp. zn. 3 To 308/55, byl v ustanoveních § 194 a v § 197 písm. b) zákona č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 67/1952 Sb., a v řízení, které mu předcházelo, rozsudkem bývalého Lidového soudu ve Strakonicích ze dne 17. 8. 1955, sp. zn. T 123/55, v ustanoveních § 2 odst. 3 téhož trestního řádu a v § 119, § 180 a § 245 odst. 2 trestního zákona č. 86/1950 Sb. porušen zákon v neprospěch obviněné M. Š. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 10. 1955, sp. zn. 3 To 308/55, a rozsudek bývalého Lidového soudu ve Strakonicích ze dne 17. 8. 1955, sp. zn. T 123/55, v rozsahu vyplývajícím z usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 29. 11. 1990, sp. zn. Rt 408/1990. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem bývalého Lidového soudu ve Strakonicích ze dne 17. 8. 1955, sp. zn. T 123/55, byla obviněná M. Š. uznána vinnou v bodě 1) trestným činem sabotáže podle § 85 odst. 1 písm. a) trestního zákona č. 86/1950 Sb. (dále jen „tr. zák.“), v bodě 2) trestným činem útoků proti skupinám obyvatelů podle § 119 tr. zák., v bodě 3) trestným činem urážky veřejného činitele podle § 180 tr. zák. a v bodě 4) trestným činem rozkrádání a poškozování družstevního majetku podle § 245 odst. 2 tr. zák. Tyto činy spáchala tak, že ad 1) v K. v měsíci dubnu a květnu roku 1955 jako samostatně hospodařící zemědělec úmyslně přes několikeré výzvy MNV nechala ležet ladem 4,80 ha půdy, ač místní národní výbor i JZD jí dávaly všechny možnosti a pomoc k řádnému obdělání, přičemž tyto pozemky zůstaly až do nynější doby nezpracovány, takže předepsané dodávkové povinnosti nebudou splněny, ad 2) přesně nezjištěného dne koncem června 1955 byla předsedou MNV H. vyzvána, aby přivedla vojensky evidovaného koně zpět do obce, když jej předtím svémocně odvedla do obce J. bez odhlášení. Při této příležitosti nadávala všem příslušníkům JZD hrubými a hanlivými urážkami, ad 3) přesně nezjištěného dne v polovině července 1955 v bytě předsedy JZD H. žádala o potvrzení, které jí tento nemohl vydat, a tak použila různých hrubých urážek a nadávek proti tomuto, přičemž v bytě ztropila výtržnost, ad 4) v roce 1954 i 1955 soustavně úmyslně svým dobytkem v dosti vysokém počtu spásala okolní družstevní kultury, řepu i zrní a napáchala tak více škod na družstevním majetku. Za tyto trestné činy byla obviněná M. Š. odsouzena podle § 85 odst. 1 písm. a) za užití § 22 a § 30 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, podle § 48 tr. zák. k peněžitému trestu ve výší 1.000,- Kčs a v případě nedobytnosti k náhradnímu trestu odnětí svobody na 2 měsíce, podle § 43 a § 44 tr. zák. ke ztrátě čestných práv občanských dočasně na 5 roků, podle § 47 odst. 1, 2, 3 tr. zák. k propadnutí veškerého jmění obviněné, přičemž byla zároveň podle § 74 odst. 1 písm. c) tr. zák. zabrána ve prospěch státu ideální polovina zemědělské usedlosti, patřící dceři obviněné J. Š., a podle § 53 tr. zák. byla odsouzena rovněž k zákazu pobytu navždy v kraji Č. B., přičemž jí byla též uložena povinnost nahradit náklady trestního řízení a odměnu ustanovenému obhájci. Rozsudek obsahuje i zprošťující výrok o jiné trestné činnosti. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 4. 10. 1955, sp. zn. 3 To 308/55, zamítl jako nedůvodná odvolání obviněné i okresního prokurátora podané v neprospěch obviněné, a uložil obviněné povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení a odměny obhájce. Okresní soud ve Strakonicích rozhodl v rámci rehabilitačního řízení tak, že usnesením ze dne 29. 11. 1990, sp. zn. Rt 408/90, podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 119/1990 Sb.“) zrušil oba výše citované rozsudky, jimiž byla obviněná M. Š. odsouzena za trestné činy podle § 85 odst. 1 písm. a), § 119, § 180 a § 245 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 3 roky nepodmíněně, k peněžitému trestu ve výši 1.000,- Kčs a v případě nedobytnosti k náhradnímu trestu odnětí svobody na 2 měsíce, ke ztrátě čestných práv občanských dočasně na 5 roků, k propadnutí veškerého jmění obviněné, k zákazu pobytu v kraji Č. B. navždy a k zabrání ideální poloviny zemědělské usedlosti patřící dceři obviněné J. Š. Současně byla zrušena všechna další rozhodnutí v téže trestní věci na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a to k datu, kdy byla vydána. Podle § 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. bylo trestní stíhání obviněné za trestný čin sabotáže podle § 85 odst. 1 písm. a) tr. zák. zastaveno. Podle § 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. byl obviněné za trestný čin útoku proti skupinám obyvatel (správně „útoků proti skupinám obyvatelů“) podle § 119 tr. zák., za trestný čin urážky veřejného činitele podle § 180 tr. zák. a za trestný čin rozkrádání a poškozování družstevního majetku (správně rozkrádání a poškozování majetku národního a majetku lidových družstev) podle § 245 odst. 2 tr. zák., rehabilitací nedotčených, stanoven trest odnětí svobody v trvání 1 roku podmíněně odložený na zkušební dobu 2 roků. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 12. 1990, přezkumné řízení podle § 4 zák. č. 119/1990 Sb. ve věci vedeno nebylo. Ministryně spravedlnosti podala dne 21. 1. 2014 ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 10. 1955, sp. zn. 3 To 308/55, ve znění citovaného rehabilitačního rozhodnutí, neboť jím byl v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanoveních § 194 zákona. č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 67/1952 Sb. (dále jen „tr. ř. s.“), a § 197 písm. b) tr. ř. s., a v řízení jemu předcházejícím rozsudkem bývalého Lidového soudu ve Strakonicích ze dne 17. 8. 1955, sp. zn. T 123/55, v ustanoveních § 2 odst. 3 tr. ř. s. ve vztahu k ustanovením § 119, § 180 a § 245 odst. 2 tr. zák. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti uvedla [když poukázala na nepřesnost výroku rehabilitačního rozhodnutí o zrušení celého rozsudku, kterou vyložila v souladu s obsahem a odůvodněním tohoto usnesení tak, že byl zrušen jen trestný čin sabotáže podle § 85 odst. 1 písm. a) tr. zák.], že směřuje proti pravomocnému výroku o vině pod body 2), 3), 4) z původního rozsudku Lidového soudu ve Strakonicích ze dne 17. 8. 1955, sp. zn. T 123/55, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 10. 1955, sp. zn. 3 To 308/55. Zmínila, že v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně jsou na stranách 2 až 4 obsažena hodnocení provedených důkazů a pasáž věnovaná skutkovým a právním závěrům ve vztahu k předmětným trestným činům. Především však zdůraznila v nich obsaženou obhajobu obviněné, že příslušníkům JZD ani předsedovi MNV urážlivými výroky nenadávala, pouze jednou předsedovi MNV řekla, že "by ji sežrali i s kostima", čímž však nemínila jen členy JZD, nýbrž všechny občany v obci. Ke spásání kultur na pozemcích JZD připustila, že se někdy stalo, že se jí dobytek na pozemky JZD zatoulal. Z tohoto odůvodnění též konstatovala, že soud považoval obhajobu obviněné za vyvrácenou svědeckými výpověďmi svědků J. H., předsedy JZD, a J. H., předsedy MNV, dále V. K., M. H. a J. H., a že učinil závěr, že obviněná skutečně členy