8 As 103/2011 — Nejvyšší správní soud

62 Af 20/2011- 52 - text - 7 - pokračování 62Af 20/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců JUDr. Jany Kubenové a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: MHM computer, a. s., se sídlem U Pekáren 4, Praha 10, zastoupeného JUDr. Danielem Chamrádem, advokátem se sídlem K Hutím 5, Praha 9, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Česká republika - Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18. 1. 2011, č. j. ÚOHS-R67/2010/VZ-881/2011/310/JHr, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18. 1. 2011, č. j. ÚOHS-R67/2010/VZ-881/2011/310/JHr, jakož i jemu předcházejícího usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 12. 5. 2010, č. j. ÚOHS-S558/2004/VZ-4599/2010/510/IFa. I. Podstata věci Rozhodnutím ze dne 18. 1. 2011, č. j. ÚOHS-R67/2010/VZ-881/2011/310/JHr, předseda žalovaného zamítl žalobcův rozklad a potvrdil usnesení žalovaného ze dne 12. 5. 2010, č. j. ÚOHS-S558/2004/VZ-4599/2010/510/IFa, kterým bylo podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zastaveno správní řízení ve věci návrhu žalobce na přezkoumání rozhodnutí osoby na řízení zúčastněné (zadavatele) ze dne 16. 7. 2004, č. j. OPF-22/04-2004, jímž zadavatel nevyhověl žalobcovým námitkám proti rozhodnutí ze dne 25. 6. 2004, č. j. ZM-141-15/VZ-2004, o vyloučení žalobce z další účasti v obchodní veřejné soutěži „Diskové pole a optické přepínače SAN“ zadané podle části druhé zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“¨). Žalovaný správní řízení zastavil, neboť se žalobcova žádost stala zjevně bezpředmětnou. Během doby trvání řízení před správními soudy a před žalovaným totiž na plnění předmětné veřejné zakázky byla uzavřena smlouva (dne 30. 12. 2005) a plnění bylo zrealizováno. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí rovněž uvedl, že zadavatel porušil ZVZ, pokud žalobce vyloučil z další účasti v obchodní veřejné soutěži, nicméně vzhledem k tomu, že žalobcovým úmyslem bylo se veřejné obchodní soutěže účastnit, nelze tohoto cíle dosáhnout ani tím, kdyby žalovaný rozhodnutí zadavatele o žalobcově vyloučení zrušil. Žalobce totiž nelze vrátit do veřejné obchodní soutěže, která již byla ukončena a zakázka zrealizována. Podle předsedy žalovaného by rozhodnutí, kterým by žalovaný zrušil rozhodnutí zadavatele o žalobcově vyloučení, „ztrácelo z hlediska prosazování základních principů zadávacího řízení smysl“. Žalovaný tedy postupoval v souladu se zákonem, pokud v souladu se závaznými právními názory správních soudů deklaroval nezákonnost postupu zadavatele (v odůvodnění rozhodnutí) a současně správní řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu zastavil, neboť již byla veřejná zakázka zrealizována. Postavení žalobce při eventuálním uplatnění práva na náhradu škody tak nebylo nijak dotčeno. II. Shrnutí procesních stanovisek účastníků Žalobce v žalobě rekapituluje okolnosti zadávacího a správního řízení a rovněž řízení před správními soudy a namítá, že je napadené rozhodnutí nezákonné. Žalobce má za to, že předmět jeho žádosti ani právní titul jejího uplatnění nezanikl, neboť rozhodnutí zadavatele o žalobcově vyloučení stále existuje. Předmětem řízení je podle žalobce právě toto zadavatelovo rozhodnutí a nikoli veřejná zakázka jako taková. Pokud rozhodnutí zadavatele existuje, svědčí mu presumpce správnosti a pro žalobce je nadále závazné. Podle žalobce tedy nebyly naplněny podmínky pro aplikaci § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Jestliže žalovaný žalobcův návrh věcně nepřezkoumal, pochybil. Žalobce proto navrhuje, aby soud rozhodnutí žalovaného vydaná v prvním i druhém stupni správního řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na svém závěru setrval v replice, kterou podal k vyjádření žalovaného, i po celou dobu řízení před soudem. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí a má za to, že správní řízení zastavil v souladu se zákonem. Poukázal též na to, že s ohledem na uplynutí lhůty není oprávněn ani zahájit správní řízení z úřední povinnosti. Žalobu navrhuje zamítnout a na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. III. Podstatné skutečnosti Ze spisu vyplynulo, že žalobce byl rozhodnutím zadavatele ze dne 25. 6. 2004 vyloučen z další účasti v obchodní veřejné soutěži „Diskové pole a optické přepínače SAN“ z důvodu, že jím předložená nabídka neměla zákonem stanovenou dobu platnosti. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal námitky, kterým zadavatel rozhodnutím ze dne 16. 7. 2004 nevyhověl a rozhodnutí o vyloučení potvrdil. V tomto rozhodnutí zadavatel uvedl, že důvodem vyloučení byla část nabídky žalobce obsahující prohlášení: „Platnost nabídky: 90 kalendářních dnů“, neboť tímto omezením platnosti své nabídky žalobce znemožnil po uplynutí zadávací lhůty a oznámení rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky postupovat podle § 40 odst. 1, resp. § 41 odst. 1, 2 ZVZ. Návrh žalobce na přezkoumání tohoto rozhodnutí byl žalovaným zamítnut rozhodnutím ze dne 29. 9. 2004, protože žalobce předmětným prohlášením omezil platnost své nabídky pouze na dobu zadávací lhůty uvedené v podmínkách obchodní veřejné soutěže a zadavatel by tak nemohl uzavřít se žalobcem smlouvu po uplynutí doby platnosti nabídky, neboť nelze jednostranně prodloužit dobu platnosti žalobcem stanovenou. V podstatě shodnou argumentaci obsahuje také rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 28. 2. 2005, kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno napadené rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou zdejší soud rozsudkem ze dne 30. 11. 2005, č. j. 31 Ca 26/2005 - 22, zamítl. Na základě žalobcovi kasační stížnosti, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 5. 2007, č. j. 7 As 48/2006-46, byl citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud následně rozsudkem ze dne 29. 2. 2008, č. j. 62 Ca 36/2007 - 29, ve věci rozhodoval znovu a žalobu opět zamítl. Shledal, že žalobcovo prohlášení lze hodnotit jako určitý, vážně míněný a srozumitelný projev vůle a nelze na ně nahlížet jako na neplatný právní úkon ve smyslu § 37 odst. 1 a § 41 občanského zákoníku. Dále se pak zcela ztotožnil se žalovaným v tom, že žalobce stanovením platnosti nabídky vymezil dobu, po kterou je svou nabídkou vázán, a to odchylně od § 8 a § 40 ZVZ. Vzhledem k tomu nelze jeho nabídku považovat za odpovídající podmínkám soutěže. Proti tomu podal žalobce další kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud rovněž vyhověl a rozsudkem ze dne 20. 5. 2009, č. j. 7 Afs 77/2008-68, napadený rozsudek krajského soudu zrušil, neboť se neztotožnil s tím, jak krajský soud žalobcův projev vůle interpretoval. Nejvyšší správní soud dovodil, že nabídku podle § 2 písm. g) ZVZ („nabídkou je návrh na uzavření smlouvy, doložený doklady požadovanými v zadání veřejné zakázky“) je třeba vykládat podle interpretačních zásad soukromého práva. Na základě judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, http://nalus.usoud.cz) a Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1569/99, a ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 33 Odo 828/2004, www.nsoud.cz) pak vyložil žalobcův projev vůle obsažený v části nabídky označené jako „IV. Vlastní prohlášení“ a dospěl k závěru, že žalobce byl z další účasti na obchodní veřejné soutěži vyloučen v rozporu se ZVZ. Rozsudkem ze dne 18. 11. 2009, č. j. 62 Ca 36/2007-87, zdejší soud rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 28. 2. 2005, č. j. 3R 91/04-Ku, a rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2004, č. j. S 558-R/04-487/140/OŠ, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, že žalovaný pochybil, pokud shledal, že zadavatel žalobce vyloučil ze zadávacího řízení v souladu se zákonem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), přitom jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a shledal, že žaloba není důvodná. O žalobě přitom rozhodl bez jednání, neboť k tomu byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. V daném případě je třeba posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu se zákonem, pokud správní řízení o žalobcově návrhu zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Mezi účastníky přitom není sporu o tom, že předmětná zakázka již byla zrealizována (v průběhu roku 2006). Dále není sporu ani o tom, že zada