4 Ads 50/2009 — Nejvyšší správní soud

22 A 73/2014- 35 - text  pokračování 6 22 A 73/2014 22 A 73/2014-35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: J. Š., zast. Mgr. Michaelem Brázdou, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2014, č. j. MPSV-UM/4080/14/4S-JMK, sp. zn. SZ/542/2014/4S-JMK, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně (dále též „Úřad práce“) nebyla žalobci přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje podle ust. § 2 odst. 5 písm. a) a ust. § 36 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZPHN“) s odůvodněním, že úřad práce shledal žádost neopodstatněnou, neboť příspěvek na péči i jeho navýšení nejsou rozhodným příjmem pro stanovení výše dávek pomoci v hmotné nouzi a odejmutím příspěvku na péči nebylo nikterak dotčeno životní minimum žadatele. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 5. 2014, č. j. MPSV-UM/4080/14/4S-JMK, sp. zn. SZ/542/2014/4S-JMK bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Ve včas podané žalobě napadl žalobce rozhodnutí žalovaného, domáhal se jeho zrušení. Usnesením ze dne 18. 8. 2014, č. j. 22 A 73/2014-13 byl na jeho žádost za splnění podmínek ust. § 35 odst. 8 věty první s.ř.s. ustanoven žalobce pro předmětné řízení, a to Mgr. Michael Brázda, advokát se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno. Na základě výzvy Krajského soudu v Brně bylo dne 29. 9. 2014 doručeno zdejšímu soudu podání žalobce označené „doplnění žaloby“, jímž upřesnil žalobní námitky. Žalobce namítl, že jím nebyly odstraněny vady v právním posouzení věci ze strany orgánu I. stupně, přičemž žalovaný se v právním posouzení věci dopustil stejných chyb jako orgán I. stupně, čímž porušil ust. § 2 zákona č. 500/2004 Sb. Žalobce v průběhu správního řízení poukazoval na oprávněnost vzneseného nároku, když byl v měsíci prosinci a lednu nepřiznán příspěvek na péči v celkové výši 5.000 Kč, kdy se jednalo o pravidelný příspěvek, který sloužil k zajištění základních životních potřeb syna žalobce a zajištění péče o něj, neboť tento je na péči třetí osoby prokazatelně závislý z důvodu svého zdravotního stavu. V důsledku nepřiznání příspěvku na péči za měsíc prosinec a leden, kdy žalobce k tomuto uvádí, že příspěvek na péči byl vždy vyplácen k 10. Dni měsíce, na nějž byl příspěvek přiznán, přičemž k vydání rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na péči za měsíc prosinec a leden došlo až v rámci čtvrtého týdne měsíce prosince, se žalobce ocitl v situaci, kdy neměl ani prostředky k zajištění základních životních potřeb jeho syna a zajištění řádné péče o něj. Dle názoru žalobce bylo řízení o žádosti vedené před správním orgánem I. stupně, shodně jako před žalovaným, zatíženo základními procesními vadami a napadené rozhodnutí je v důsledku toho nezákonné. Především se jedná o nesprávné tvrzení, že žalobci nevznikl žádný jednorázový výdaj, neboť v důsledku nepřiznání příspěvku na péči fakticky vznikly žalobci výdaje, které byly běžně hrazeny z příspěvku na péči, tedy výdaje přímo související s péčí o syna žalobce. Současně žalobce namítá nesprávnost postupu v případě namítané nemožnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Jak plyne z napadeného rozhodnutí, byly podklady pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně tvořeny nejen žalobcem předloženými podklady, ale také dalšími skutečnostmi, známými správnímu orgánu z úřední činnosti. Z uvedeného vyplývá, že podklady pro vydání rozhodnutí tedy netvořily výhradně podklady, které předložil správnímu orgánu žadatel – žalobce, a proto nebyly splněny podmínky pro postup v souladu s ust. § 74 zákona č. 111/2006 Sb. Správní orgán I. stupně, reflektujíce tuto skutečnost, umožnil žalobci seznámit se s podklady a vyjádřit se k nim, kdy tento ze zdravotních důvodů v předmětnou dobu byl nemocen a řádně omluven. Omluvou ipso facto vyjádřil žalobce svou vůli vyjádřit se k podkladům v souladu s ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., a očekával proto stanovení náhradního termínu možnosti seznámit se s podklady a vyjádřit se k nim, k čemuž ovšem nedošlo a správní orgán I. stupně proto nesplnil svou zákonnou povinnost dle citovaného ustanovení, čímž zatížil své rozhodnutí vadou nezákonnosti. Dále je pravdou, že na předmětnou dávku neexistuje právní nárok a je tedy fakultativní. Orgán pomoci v hmotné nouzi proto musí zohlednit a vzít v úvahu konkrétní podmínky a momentální životní situaci žadatele, jeho majetkové a sociální poměry, a po náležité správní úvaze a posouzení všech okolností případu rozhodnout, zda dávku poskytne, či nikoliv. Své rozhodnutí pak musí náležitě a důvěryhodně odůvodnit tak, aby z něj bylo jasné, na základě jakých podkladů rozhodl a jaké důkazy ve věci provedl, aby bylo z této části rozhodnutí zřejmé, že vychází z náležitě zjištěného skutečného stavu věci. Obsahem rozhodnutí pak musí být dle zákona především rozbor a zhodnocení podkladů rozhodnutí a uvedení, jakými úvahami se správní orgán při jejich hodnocení řídil. Uvedené podmínky orgány obou stupňů nesplnily, rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné, kdy došlo ze strany správních orgánů k porušení ust. § 2 ve spojení s ust. § 68 odst. 3 správního řádu. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. V písemném vyjádření doručeném Krajskému soudu v Brně dne 15. 10. 2014 žalovaný neuznal oprávněnost žalobcových námitek a k věci uvedl následující: Žalobce v žádosti uvádí, že nemá prostředky na základní potřeby. K zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb slouží dávka pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí poskytovaný podle ust. § 21 a následujících ZPHN posuzovanou osobou pro tuto dávku je nezletilý syn žalobce. Výživa a ostatní základní osobní potřeby žalobce a jeho syna jsou tedy zajištěny jejich příjmy (přídavek na dítě) a vypláceným příspěvkem na živobytí. Vyplácení nebo naopak nevyplacení příspěvku na péči je naprosto irelevantní, neboť z této dávky základní potřeby vůbec nemají být hrazeny, je poskytována k jinému účelu použití. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobci nemohla být dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje v žádném případě přiznána, neboť mu především žádný jednorázový výdaj nevznikl. Dávky mimořádné okamžité pomoci rovněž nemohou nahrazovat žádné sociální dávky, tedy ani dávky podmíněné zdravotním stavem. Úřad práce správně posoudil situaci jako neodůvodněnou pro přiznání dávky a žádost shledal neopodstatněnou. Žalobce v odvolání namítá, že mu nebyla dána možnost se vyjádřit a seznámit se s podklady pro rozhodnutí před vydáním napadeného rozhodnutí. Podle ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Podle ust. § 74 ZPHN povinnost správního orgánu dát žalobci před vydáním rozhodnutí možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí neplatí, jedná-li se pouze o podklady, které správnímu orgánu předložil tento žalobce. Vzhledem k tomu, že podklady pro vydání rozhodnutí byly pouze podklady doložené žalobcem a skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti (§ 50 odst. 1 správního řádu), postupoval úřad práce správně. Za daného stavu proto žalovaný pokládal žalobu za neopodstatněnou a navrhl její zamítnutí. Ze správního spisu soud zjistil, že žádost o mimořádnou okamžitou pomoc podal žalobce dne 3. 1. 2014 s tím, že mu byl neoprávněně odejmut příspěvek na péči ve výši 5.000 Kč měsíčně. Rozhodnutím úřadu práce ze dne 19. 2. 2014, č. j. 3811/2014/KUR nebyla mu přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje, neboť důvody jím uváděné, tj. porušení zákona úřadem práce, neboť mu byl protiprávně odebrán příspěvek na péči „nebyl shledán relevantním“. Odejmutím příspěvku na péči nebylo nikterak dotčeno životní minimum žadatele, neboť příspěvek na péči i s navýšením dle ust. § 12 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění, není rozhodným příjmem pro stanovení výše a nároku na dávku pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí, jehož je žadatel dlouhodobým příjemcem. V odvolání ze dne 5. 3. 2014 uvedl žalobce, že s rozhodnutím nesouhlasí, uvedl, že v rozhodnutí se na jedné straně píše, že je zcela ponecháno na úvaze příslušného správního orgánu, zda se jedná o osobu v hmotné nouzi a zda je tato situace odůvodněná pro přiznání dávky, na straně druhé je uvedeno, že přís