5 As 28/2007 — Nejvyšší správní soud

31 Af 44/2015- 45 - text 11 pokračování 31Af 44/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: obec Moravany, se sídlem Vnitřní 49/18, Moravany, zast. JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2015, č.j. ÚOHS-R190/2015/IN-18789/310/TFr, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 21. 7. 2015, č. j. ÚOHS-r190/2015/IN-18789/310/TFr, s e z r u š u j e. II. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 19. 6. 2015, č. j ÚOHS-V0125/2015/IN-14990/2015/440/PŠk, s e z r u š u j e. III. N a ř i z u j e s e Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže poskytnout obci Moravany informaci – interní směrnici Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže upravující zjišťování, projednání a rozhodování o škodách na majetku České republiky - Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. IV. N a ř i z u j e s e Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže poskytnout obci Moravany informaci – úplný seznam všech členů škodní komise České republiky - Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v době od 6. 3. 2013 doposud s uvedením doby jejich členství v komisi, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. V. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228 Kč k rukám právního zástupce žalobce, JUDr. Radka Ondruše, advokáta, se sídlem Brno, Bubeníčkova 502/42, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 21. 9. 2015 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2015, č. j. ÚOHS- R190/2015/IN-18789/310/TFr, jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně č. j. ÚOHS-V0125/2015/IN-14990/2015/440/PŠk ze dne 19. 6. 2015, a rozklad podaný žalobcem zamítl. Žalobce se domáhal zrušení i prvostupňového rozhodnutí. Zrušení obou rozhodnutí se žalobce domáhal v rozsahu, v němž byla žádost žalobce o poskytnutí informace odmítnuta z důvodu podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v tehdy účinném znění, co do bodu 2 – poskytnutí interní směrnice Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, která upravuje zjišťování, projednání a rozhodování o škodách na majetku České republiky – Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a co do bodu 7 – poskytnutí úplného seznamu všech členů škodní komise České republiky – Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v době od 6. 3. 2013 dosud s uvedením doby jejich členství v komisi, protože se podle názoru žalovaného jako osoby povinné jedná o informace vztahující se výlučně k vnitřním předpisům Úřadu, z důvodu podle ust. § 2 odst. 4 zákona č. 106/19699 Sb. co do bodu 7 – poskytnutí úplného seznamu všech členů škodní komise České republiky – Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v době od 6. 3. 2013 dosud s uvedením doby jejich členství v komisi, neboť podle názoru žalovaného jako osoby povinné se jedná o vytvoření nové informace. Žalobce zamítl, že byl napadeným rozhodnutím přímo zkrácen na svých právech na poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb. Žalobními body žalobce napadl jednak neposkytnutí interní směrnice Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, která upravuje zjišťování, projednání a rozhodování o škodách na majetku České republiky – Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Žalobce namítl, že mu informace nebyla poskytnuta z důvodu, že se jedná o informaci vztahující se výlučně k vnitřním předpisům žalovaného, a to pro rozpor s ust. § 11 odst. 1 písm. a) a také s § 8b odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. K tomu žalobce uvedl, že se domáhal informace související s hospodařením a způsobem hospodaření žalovaného jako osoby povinné s veřejnými prostředky ve smyslu ust. § 2 písm. g) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, přičemž tuto problematiku přirovnal k rozhodování o prominutí daně nebo jejího příslušenství a odkázal na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, čj. 8 As 55/2012-62. Podle žalobce mu žalovaný upírá poskytnutí směrnice, kterou označuje jako interní, ale zároveň odmítnutí poskytnutí informace odůvodňuje obsahem směrnice. Dále žalobce napadl neposkytnutí informace - úplného seznamu všech členů škodní komise České republiky – Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v době od 6. 3. 2013 dosud s uvedením doby jejich členství v komisi. Žalobce namítl, že mu informace nebyla poskytnuta z důvodu, že jde o informaci vztahující se výlučně k vnitřním předpisům žalovaného, a to pro rozpor s ust. § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. Podle žalobce i v tomto případě žádost o informaci směřovala k hospodaření a ke způsobu hospodaření žalovaného jako osoby povinné s veřejnými prostředky ve smyslu ust. § 2 písm. g) zákona č. 320/2001 Sb., neboť směřovala k osobě (osobám), která (které) jménem České republiky – Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže fakticky rozhodla (rozhodly), že stát poskytne konkrétní osobě či osobám veřejné prostředky tím, že vůči ní (nim) nebude řešit jako škodu a nebude je vymáhat v rozporu se zákonnou povinností dle § 14 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Argumentace žalovaného založena na ochraně soukromého a osobního života těchto osob se zcela míjí s platnou právní úpravou, upravující analogickou problematiku oprávněných úředních osob, a je proto věcně i právně nesprávné (viz ust. § 15 odst. 4 s.ř.) Ve třetím žalobním bodu napadl žalobce odmítnutí poskytnutí informace - úplného seznamu všech členů škodní komise České republiky – Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v době od 6. 3. 2013 dosud s uvedením doby jejich členství v komisi. Žalobce namítl, že mu informace nebyla poskytnuta z důvodu, že se jedná o novou informaci a její tvorba by žalovaného extrémně zatížila. Žalobce výslovně odkázal na žalobou napadené rozhodnutí, kde žalovaný uvedl, že žalobce v jím podaném rozkladu od požadavku na tuto informaci upustil s tím, že je schopen si ji vytvořit sám z jím požadovaných seznamů členů škodní komise, zároveň ale odkázal na prvostupňové rozhodnutí, kde zpracování jednotlivých příkazů předsedy ÚOHS nelze považovat za jednoduchou či dokonce mechanickou operaci, ale uvedené zpracování by Úřad neúměrně zatížilo. Podle žalobce ale nic žalovanému nebránilo poskytnout alespoň částečnou informaci a odůvodnění odmítavého prvostupňového rozhodnutí a odůvodnění potvrzujícího napadeného rozhodnutí zatížilo žalovaného nepochybně více, než poskytnutí požadované informace. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a po rekapitulaci žalobních bodů k jednotlivým námitkám uvedl následující. V případě neposkytnutí směrnice setrval na názoru, že se jedná o vnitřní pokyn žalovaného a s odkazem na judikaturu správních soudů uvedl, že se zabýval přímo obsahem interní směrnice Úřadu, zda splňuje náležitosti ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. a dospěl k závěru, že se jedná o předpis týkající se organizace čistě uvnitř Úřadu a žádným způsobem nepůsobí na osoby mimo Úřad, ale pouze vůči osobám jemu podřízeným, a proto lze tento předpis jednoznačně zařadit pod neurčitý právní pojem vnitřní pokyn Úřadu. Žalobci pak poskytl vyčerpávající odůvodnění s užitím relevantní judikatury, z jakého důvodu mu nebude informace poskytnuta. Žalovaný odmítl, že by žádost o informaci směřovala k hospodaření a ke způsobu hospodaření žalovaného jako osoby povinné s veřejnými prostředky, neboť toto uváděl jen v souvislosti s jinou částí žádosti o poskytnutí informace. Žalovaný rovněž odmítl tvrzení žalobce, tedy že neřešení a nevymáhání náhrady škody je analogické k prominutí daně či příslušenství daně jako poskytnutí veřejných prostředků dané osobě, neboť je pouze na rozhodnutí Úřadu, zda bude regresní nárok vůči konkrétním osobám uplatňován či nikoli. Vznik a existence nároku tak závisí zcela na vůli správního orgánu. K dalšímu žalobnímu bodu konstatoval, že ustanovení o oznámení oprávněné úřední osoby se vztahuje pouze na účastníky daného správního řízení. Citované zákonné ustanovení má tedy působit na ochranu účastníka řízení, ne na ukojení zvědavosti třetích osob. Účastníkem řízení o regresním nároku Úřadu na náhradu škody je vždy pouze daná osoba v pracovním či služebním poměru k Úřadu, která tyto informace má. Nadto zdůraznil, že příkazy předsedy jsou interním pokynem, neboť se jedná o ustanovení členů interního poradního orgánu předsedy Úřadu, který směřuje výhradně dovnitř Úřadu a dopadá pouze na zaměstnance Úřadu, a to ty, kteří tvoří členy této komise a dále na ty, o nichž je před škodní komisí rozhodováno. Podle žalovaného je jeho rozhodnutí podloženo „obje