— Nejvyšší správní soud

41 Ad 14/2016- 160 - text pokračování 32 41Ad 14/2016 41Ad 14/2016-160 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce R. S., narozeného …….., bytem ……….., doručovací adresa ………., zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem AK Gutova 3297/4, 100 00 Praha 10 - Strašnice, doručovací adresa Masarykovo náměstí 18, 254 01 Jílové u Prahy, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 4. 2016, č. j. 47000/1911/16/47091/020/CHT-20/2016/PE1, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané žalobě žalobce napadal rozhodnutí žalované ze dne 12. 4. 2016, č. j. 47000/1911/16/47091/020/CHT-20/2016/PE1 v celém rozsahu a s ohledem na ust. § 78 odst. 3 s.ř.s. též výroky I., III. a IV. rozhodnutí správního orgánu I. stupně (tj. rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Jihlava ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. DP/PE/1/16, č. j. 47007/000065/2016/120/VL. Vzhledem k tomu, že žalobci nebyla orgánem sociálního zabezpečení do doby péče – tj. náhradní doby důchodového pojištění – o závislou osobu blízkou paní L. T. (babička žalobce z matčiny strany) uznána doba v období od 1. 9. 1999 do 31. 12. 2002, a dále v období od 15. 1. 2003 do 31. 12. 2007, kterou v souladu s platnou právní úpravou OSSZ prokázal předložením stejnopisu potvrzení vydaného Úřadem práce ČR – krajská pobočka v Jihlavě dne 8. 12. 2015, z něhož se podává, že žalobce v době od 1. 9. 1999 do 16. 11. 2015 z důvodu závislosti na péči jiné osoby poskytoval osobní péči své babičce paní L. T., narozené ….., zemřelé dne ..., posledně bytem ……, s níž po celou tuto dobu sdílel společnou domácnost. Žalobce tvrdí, že shora uvedeným rozhodnutím byl jednak přímo zkrácen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, jímž se zakládají, resp. závazně určují jeho práva, a dále že k porušení jeho práv došlo i nezákonným postupem správního orgánu. Odůvodnění správní žaloby ve vztahu k rozhodnutí o odvolání proti výroku I., správního orgánu I. stupně. Argumentační linie první ČSSZ nevyhověla včasnému odvolání žalobce proti výroku I. rozhodnutí OSSZ Jihlava ze dne 3. 2. 2016 z toho důvodu, že posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 30. 3. 2016 nebylo prokázáno, že by posuzovaná osoba paní L. T. byla v době od 1. 1. 1999 do 31. 1. 2002 osobou převážně bezmocnou podle tehdy platných a účinných právních předpisů. Je třeba uvést, že v rámci řízení o době a rozsahu péče, které bylo zahájeno a vedeno OSZZ Jihlava na základě „včasné žádosti“ žalobce, nebyl zdravotní stav pečované osoby - tj. L. T. – za dobu od 1. 1. 1999 do 31. 1. 2002 referátem LPS OSSZ Jihlava (tj. prvoinstanční lékařskou posudkovou službou) vůbec posuzován. Podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, je ministerstvo [rozuměj MPSV ČR] oprávněno posoudit zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR je tak skrze posudkové komise „revizním“ orgánem ve vztahu k posudkům LPS, které působí v rámci okresních správ sociálního zabezpečení. Ustanovením § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., které je současně ustanovením kompetenčním, však zákonodárce nesvěřil posudkovým komisím pravomoc posudkovou činnost LPS „nahrazovat“ nebo „doplňovat“, ale pouze a jen již vydané (tj. existující posudky) revidovat, přičemž na tomto místě je třeba uvést, že posudek PK MPSV ČR posudek LPS OSSZ nenahrazuje, ale takříkajíc „stojí vedle něj“ (PK MPSV totiž nemá ex lege pravomoc posudek LPS OSSZ „zrušit“ nebo „změnit“) s tím, že jeho „převaha“ v odvolacím správním řízení nebo v přezkumném řízení soudním spočívá nikoliv v jeho výroku (tedy v posudkovém závěru), ale v přesvědčivosti jeho odůvodnění (tj. v posudku uvedené právně – medicínské odborné argumentaci). Za situace, kdy zdravotní stav paní L. T. za období od 1. 1. 1999 do 31. 1. 2002 nebyl referátem LPS OSSZ Jihlava vůbec posuzován, neměla PK MPSV ČR (tj. odvolací posudková služba) takříkajíc „co revidovat“. V této konkrétní právní věci tak odvolací posudková služba (PK MPSV ČR) vydala dne 30. 3. 2016 posudek o zdravotním stavu paní L. T. tzv. originální, tedy prvoinstanční, což jí však zákon - konkrétně ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vůbec neumožňuje. Vzhledem k tomu, že posudkové komise MPSV ČR jsou správními orgány [ve smyslu legislativní zkratky uvedené v § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. s tím, že v těchto případech se nelze domáhat soudního přezkumu samostatně jen vůči posudku PK MPSV ČR, ale až spolu s rozhodnutím jiného správního orgánu ve věci samé], které nejsou LPS OSSZ přímo „hierarchicky“ nadřazeny, lze shora uvedený postup PK MSPV ČR považovat za exces, který je současně postupem ultra vires. Ze shora uvedeného právního stavu je tak třeba na posudek PK MPSV ČR ze dne 30. 3. 2016 pohlížet jako na správní akt nulitní, a to s ohledem na tu skutečnost, že k jeho vydání nebyla tato odvolací posudková služba vůbec kompetentní, neboť svým postupem posudek o zdravotním stavu L. T. „nerevidovala“, ale prvoinstančně originálně vytvářela. Argumentační linie druhá Za situace, kdy zákonodárce skrze ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., nesvěřil posudkovým komisím pravomoc posudkovou činnost (prvoinstanční) LPS „nahrazovat“ nebo „doplňovat“, ale pouze a jen již vydané (tj. existující) posudky „revidovat“ s tím, že posudek PK MPSV ČR posudek LPS OSSZ nenahrazuje, ale takříkajíc „stojí vedle něj“, když posudkové komise nemají pravomoc posudky LPS OSSZ „zrušit“ nebo „změnit“, je třeba, aby správní orgán, který o opravném prostředku rozhoduje, nebo správní soud v přezkumném řízení soudním, vždy zaslal stejnopis posudku PK MPSV ČR k případné oponentuře účastníkům řízení [k tomuto argumentu viz rozsudek senátu druhé sekce Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 7. 2015 ve věci ………. Je tomu tak proto, že „převaha“ posudku PK MPSV ČR v odvolacím řízení, nebo v přezkumném řízení soudním, nespočívá v jeho výroku (tedy v posudkovém závěru), ale v přesvědčivosti odůvodnění posudku, tedy v posudku uvedené skutkové a právně - medicínské odborné argumentaci. Za této - shora uvedené - zákonodárcem zvolené konstrukce pak musí mít účastníci řízení vždy možnost argumentaci (nikoli jen samotný posudkový závěr) PK MPSV zpochybnit a předestřít před odvolací správní orgán nebo správní orgán opoziční argumentaci, která může vyústit v potřebu doplnit dokazování o provedení posudku jinou posudkovou komisí MPSV nebo znaleckým posudkem ze znaleckého oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství, případně z odvětví podle převažujícího zdravotního postižení posuzované osoby. Žalovaný však posudek PK MPSV ze dne 30. 3. 2016 žalobci k předložení případné opoziční argumentace nezaslal. Žalobci tak není obsah posudku PK MPSV ze dne 30. 3. 2016, znám, a o jeho existenci se žalobce dozvěděl až ze správní žalobou napadeného rozhodnutí ČSSZ. Za uvedeného procesního stavu, který žalobce shora popsal, nemohl tento ani namítat kompetenční nepříslušnost shora uvedené PK, když mu nebylo ani známo, jakého období se požadavek ČSSZ na posouzení zdravotního stavu pečované osoby paní L. T. týká. Ze shora uvedené argumentace je i bez dalšího zřejmé, že žalobce byl na svých právech zkrácen nezákonným postupem správního orgánu, přičemž tato vada řízení mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, když v této fázi řízení nelze s jistotou tvrdit, že by na základě „Výpisu ze zdravotní dokumentace – potvrzení o zdravotním stavu pacienta paní L. T. ze dne 4. 1. 2016, jenž je součástí její zdravotní dokumentace a byl zpracován pro LPS její praktickou lékařkou MUDr. H., nemohlo být posouzení jejího zdravotního stavu jinou (příslušnou) posudkovou službou, nebo znaleckým posudkem, pro ni „příznivější“ (tedy, že zdravotní stav posuzované osoby odpovídal v době od 1. 1. 1999 do 31. 1. 2002 namísto dříve správním rozhodnutím „přiznané“ částečné bezmocnosti, bezmocnosti převážné). Argumentační linie třetí Bez ohledu na argumentaci uvedenou shora pak správní žalobou napadené rozhodnutí ČSSZ ve vztahu k výroku I. rozhodnutí OSSZ v Jihlavě nemůže obstát z toho důvodu, že v období od 1. 2. 2002 již byla pečovaná osoba paní L. T. správním rozhodnutím ČSSZ uznána osobou převážně bezmocnou. S ohledem na obsah potvrzení vydaného Úřadem práce ČR – krajskou pobočkou v Jihlavě ze dne 8. 12. 2015, z něhož se podává, že žalobce v době od 1. 9. 1999 do 16. 11. 2015 z důvodu závislosti na péči jiné osoby poskytoval osobní péči s