1 Afs 1/2016 — Nejvyšší správní soud

62 Af 47/2016- 64 - text pokračování 9 62 Af 47/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Vinařství Mutěnice, s.r.o., se sídlem Údolní 1174, Mutěnice, zastoupený Mgr. Hanou Hřebenářovou, advokátkou se sídlem Jaselská 14, Brno, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.2.2016, č.j. 3975-3/2016-900000-302, t a k t o : I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 15.2.2016, č.j. 3975-3/2016-900000-302, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Hany Hřebenářové, advokátky se sídlem Jaselská 14, Brno. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.2.2016, č.j. 3975-3/2016-900000-302, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 19.11.2015, sp.zn. 25348701/002/26678, č.j. 26678-19/2015-530000-11. I. Shrnutí podstaty věci Celní úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „celní úřad“) rozhodnutím ze dne 19.11.2015, sp.zn. 25348701/002/26678, č.j. 26678-19/2015-530000-11 (dále jen „rozhodnutí celního úřadu“), podle § 43m odst. 2 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), žalobci zrušil z moci úřední povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně ze dne 30.4.2013, č.j. 55979-3/2013-530000-11 (SEED ID: CZ0500929P002) (dále jen „povolení“), a současně zakázal žalobci přijímat v režimu podmíněného osvobození od daně ty vybrané výrobky, jejichž doprava byla zahájena po dni doručení rozhodnutí o zrušení povolení žalobce. Celní úřad takto rozhodl v návaznosti na zjištění, že Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „finanční úřad“) doměřil žalobci podle pomůcek daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2010 a 2011, a to na základě daňové kontroly zahájené u žalobce dne 18.12.2013. Žalobce v rámci daňové kontroly nesplnil povinnost stanovenou v § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), prokazovat všechny skutečnosti, které je daňový subjekt povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, v dodatečném daňovém tvrzení a v dalších podáních, a proto mu finanční úřad stanovil základ a výši daně podle pomůcek. Žalobce totiž nepředložil účetnictví; uvedl, že předmětné účetní doklady byly v průběhu jejich přepravy dne 17.12.2012 společně s vozidlem smluvního dopravce odcizeny. Tentýž den to řidič vozidla oznámil na Policii České republiky, která ve věci vedla spis pod č.j. KRPB-318706-1/TČ-2012-060412. Doměření daně podle pomůcek posoudil celní úřad jako porušení § 43c odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních, neboť dovodil, že žalobce nesplňuje podmínku spolehlivosti dle § 43d odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních, jelikož v posledních 3 letech porušil závažným způsobem daňové, celní nebo účetní předpisy. II. Shrnutí žaloby Žalobce namítá, že žalovaný pochybil, pokud neschopnost žalobce předložit finančnímu úřadu účetní doklady způsobenou vnějšími okolnostmi posoudil jako porušení § 43d odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních. Porušení daňového řádu žalobcem totiž nenaplňuje kritérium porušení daňových předpisů závažným způsobem. Závažnost porušení daňových předpisů je přitom nezbytným předpokladem pro závěr, že žalobce není spolehlivou osobou. Žalobce dále namítá, že se žalovaný blíže nezabýval naplněním § 43m odst. 3 zákona o spotřebních daních. Jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Žalobce nesouhlasí ani s tím, že porušil daňové předpisy v posledních třech letech. Jednání, kterým se žalobce dopustil porušení daňových předpisů, totiž nastalo již dne 17.12.2012, kdy mu byly odcizeny účetní doklady, nikoli až v době, kdy žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně podaného daňového tvrzení. Žalobce konečně považuje rozhodnutí celního úřadu za nepřezkoumatelné z důvodu absence správního uvážení. Tuto vadu podle žalobce žalovaný v napadeném rozhodnutí odstranit nemůže. Žalobce ze shora uvedených důvodů navrhuje napadené i jemu předcházející rozhodnutí zrušit. Na svém procesním postoji setrval v průběhu celého řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou, setrvává na svých závěrech a k nosným bodům žalobní argumentace se vyjadřuje ve shodě se závěry obsaženými v napadeném rozhodnutí. Žalovaný tedy navrhuje žalobu zamítnout. I žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 68, § 70 s.ř.s.). Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nejprve se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí celního úřadu. Podle § 102 daňového řádu rozhodnutí obsahuje označení správce daně, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, popřípadě číslo platebního výměru, označení příjemce rozhodnutí, výrok s uvedením právního předpisu, podle něhož bylo rozhodováno, a jde-li o platební povinnost, také částku a číslo účtu příslušného poskytovatele platebních služeb, na který má být částka uhrazena, lhůtu k plnění, je-li nutné ji stanovit, poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku, podpis úřední osoby s uvedením jména a pracovního zařazení a otisk úředního razítka; tuto náležitost lze nahradit kvalifikovaným elektronickým podpisem úřední osoby a datum, kdy bylo rozhodnutí podepsáno. Rozhodnutí obsahuje odůvodnění, nestanoví-li zákon jinak. V odůvodnění správce daně uvede důvody výroku nebo výroků rozhodnutí a informaci o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami uplatněnými příjemcem rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí, které bylo vydáno na základě dokazování, správce daně dále uvede, které skutečnosti má za prokázané, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jak věc posoudil po právní stránce. V daném případě rozhodnutí celního úřadu obsahuje veškeré zákonem požadované formální náležitosti. Z jeho odůvodnění je také zcela zřejmé, na základě jakých zákonných ustanovení celní úřad rozhodnutí vydal, jaké skutečnosti jej k tomu vedly a jakými úvahami se přitom řídil. O skutečnosti, že žalobce rozhodnutí celního úřadu porozuměl, vypovídá i fakt, že jeho námitky obsažené v odvolání proti rozhodnutí celního úřadu jsou de facto identické s žalobními námitkami proti napadenému rozhodnutí. Zdejší soud tak rozhodnutí celního úřadu za nepřezkoumatelné nepovažuje. Nad rámec uvedeného je třeba poukázat na to, že pokud by rozhodnutí celního úřadu bylo zatíženo nějakou vadou (např. nepřezkoumatelností), nelze přisvědčit názoru žalobce, že by byl narušen princip dvojinstančního rozhodování v řízení, jestliže by žalovaný napadeným rozhodnutím takovou vadu zhojil. Správní řízení totiž tvoří jeden celek až do pravomocného rozhodnutí. Vady prvostupňového řízení i rozhodnutí lze tak odstranit v řízení odvolacím (§ 116 odst. 1 písm. a/ daňového řádu). V tomto ohledu se hovoří o jednotnosti řízení a postup odvolacího orgánu spočívající ve zhojení vad rozhodnutí prvostupňového orgánu lze akceptovat, aniž by přitom byla dotčena zásada dvojstupňovosti (dvojinstančnosti), jak tvrdí žalobce (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28.5.2003, č.j. 7 A 124/2000-39, ze dne 29.3.2016, č.j. 1 Afs 1/2016-38, nebo ze dne 26.3.2008, č.j. 9 As 64/2007-98). Nadto je žalobce oprávněn v žalobě uvést všechny důvody, pro které považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, tedy i důvody, které neuplatnil v odvolacím řízení (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26.8.2008, č.j. 7 Afs 54/2007-62). Žalobce dále namítá, že nebylo naplněno kritérium závažnosti dle § 43m odst. 3 zákona o spotřebních daních. Podle § 43m zákona o spotřebních daních zjistí-li správce daně, že nejsou splněny podmínky pro vydání povolení nebo podmínky potřebné pro správu daní stanovené v povolení, vyzve držitele povolení k jejich splnění ve správcem daně stanovené lhůtě, pokud povaha těchto podmínek toto splnění připouští a nehrozí nebezpečí z prodlení (odst. 1). Správce daně zruší povole