4 As 28/2006 — Nejvyšší správní soud

31 Af 36/2017- 38 - text  8 31Af 36/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: Statutární město Olomouc, IČO 00299308 sídlem Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc zastoupený JUDr. Petrem Rittrem, advokátem, sídlem Riegrova 12, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 57, 604 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 28. 2. 2017, č. j. ÚOHS-R0098/2016/VZ-07270/2017/322/DJa takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 28. 2. 2017, č. j. ÚOHS-R0098/2016/VZ-07270/2017/322/DJa, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč k rukám JUDr. Petra Rittra, advokáta se sídlem Riegrova 12, 779 00 Olomouc, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 27. 4. 2017 domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo částečně v rozkladovém řízení změněno a částečně potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 14. 3. 2016, č. j. ÚOHS-S0931/2015/VZ-10199/2016/551DBo. 2. Podle napadeného rozhodnutí se měl žalobce dopustit správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, tím, že při zadávání veřejné zakázky „Dolní náměstí – rekonstrukce“ v užším řízení nedodržel postup stanovený v § 60 odst. 1 citovaného zákona v návaznosti na § 59 odst. 1 citovaného zákona v souvislosti s § 6 citovaného zákona, když nevyloučil zájemce „Sdružení Dolní náměstí“, za účasti v rozhodnutí specifikovaných subjektů, které na základě smlouvy o sdružení podaly společnou nabídku, ze zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku, přestože tento zájemce nesplnil ekonomický a finanční kvalifikační předpoklad podle § 55 odst. 1 písm. b) citovaného zákona uvedený v bodu 4.1.3 písm. b) kvalifikační dokumentace předmětné veřejné zakázky, neboť smlouva uzavřená dne 23. 5. 2011 se subdodavatelem STRABAG AG – organizační složka a předložená zájemcem na straně 47 žádosti o účast v užším řízení k prokázání tohoto ekonomického a finančního kvalifikačního předpokladu, tj. splnění ukazatelů finanční a ekonomické analýzy – celková likvidita a celková zadluženost, nesplňovala náležitosti podle § 51 odst. 4 písm. b) citovaného zákona, jelikož subdodavatel STRABAG AG – organizační složka jako organizační složka zahraniční právnické osoby nemá právní subjektivitu, a nemůže se tudíž ve prospěch zájemce v rámci prokázání předmětného ekonomického a finančního kvalifikačního předpokladu zavazovat k poskytnutí plnění podle § 51 odst. 4 písm. b) citovaného zákona, přičemž tento postup zadavatele ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 8. 8. 2011 s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku. Obsah žaloby 3. V rámci jednotlivých žalobních bodů brojil žalobce proti nezákonnosti napadeného rozhodnutí s tvrzením, že je vystavěno na chybném právním názoru ohledně neplatnosti subdodavatelské smlouvy uzavřené vybraným uchazečem z důvodu absence právní subjektivity organizační složky zahraniční právnické osoby. Podle žalobce není rozhodné, zda organizační složka v době uzavírání subdodavatelské smlouvy měla právní subjektivitu, nýbrž je rozhodné to, zda byla podepisující osoba zmocněna činit za podnikatele veškeré právní úkony týkající se této složky. Žalovaným citované rozhodnutí Nejvyššího osudu ze dne 7. 4. 2011 ve věci sp. zn. 21 Cdo 1027/2010 není pro nyní posuzovanou věc přiléhavé. Žalobce proto namítl, že vedoucí organizační složky měl dle ustanovení § 13 odst. 3 obchodního zákoníku zákonné zmocnění k veškerým právním úkonům a názor Úřadu i jeho předsedy ohledně platnosti smlouvy je tak mylný. 4. Zároveň pro případ, že by se soud s tímto názorem žalobce neztotožnil, brojil dále proti výroku o pokutě, neboť podle jeho názoru žalovaný úplně pominul při jejím vyměření okolnosti, za nichž byl delikt spáchán. Jedná se pod něj o otázku doposud neřešenou a uložení pokuty pro něj bylo překvapivým rozhodnutím. Navrhl proto upuštění od pokuty nebo alespoň její snížení. Obsah vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve svém vyjádření předně uvedl, že v ustanovení § 13 odst. 3 ObchZ je upraven zvláštní případ zákonného zastoupení podnikatele, přičemž zákon stanoví, že vedoucí organizační složky je zmocněn činit právní úkony za podnikatele, nikoliv za organizační složku. Zdůraznil, že organizační složka není sama o sobě právním subjektem, nemá právní subjektivitu, je pouze „prodlouženou rukou“ zahraniční entity v České republice a v nyní projednávané věci vstoupila do právního vztahu (uzavřela subdodavatelskou smlouvu) organizační složka zahraniční osoby, nikoli přímo zahraniční osoba (k tomu odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 5 Ca 25/2005-83 ze dne 24. 11. 2006). Jelikož organizační složka zahraniční osoby nemá právní subjektivitu, ani způsobilost k právním úkonům, nemůže tak vstupovat do právních vztahů jako smluvní strana a její právní úkony jsou ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neplatné (k tomuto závěru odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 32 Odo 119/2003 ze dne 20. 05. 2003). Podle žalovaného lze z obsahu subdodavatelské smlouvy, jakož i z dalších dokladů doložených vybraným uchazečem vyvodit závěr, že účelem bylo učinit subjektem právního vztahu subdodavatele jakožto organizační složku zahraniční osoby, nikoli zahraniční osobu samu. 6. K námitce proti výši pokuty žalovaný uvedl, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí přihlédl ke všemu, k čemu ve smyslu § 121 odst. 2 zákona přihlédnout měl. Odkázal na horní hranici pokuty i její uloženou výši a uvedl, že se vypořádal přezkoumatelným způsobem při stanovení výše pokuty i s ekonomickou situací žalobce. Dále konstatoval, že odpovědnost za správní delikt je založena na objektivním principu a pokuta je ukládána bez ohledu na zavinění žalobce (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 28/2006-65 ze dne 22. 3. 2007). Skutečnost, že k porušení zákona došlo údajně z důvodu „vysoké odbornosti otázky platnosti či neplatnosti smluv“, podle něj nemůže mít vliv na existenci odpovědnosti žalobce za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona a zpochybnil, že by otázka platnosti smlouvy uzavírané vedoucím organizační složky nebyla soudem nikdy řešena. S ohledem na to, že vycházel z obecně platné judikatury obecných soudů, jeho závěr nemohl být pro žalobce neočekávaný. Nad rámec uvedeného, žalovaný uvádí, že s likvidačností pokuty se vypořádal již v bodě 54. odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém dospěl k závěru, že vhledem k hospodářskému výsledku žalobce není pokuta ve výši 300 000 Kč likvidační. Posouzení věci 7. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 8. Žalovaný v projednávané věci změnil výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, jak soud uvedl výše, přičemž podstata změn oproti rozhodnutí Úřadu fakticky spočívala pouze k navrácení se k terminologii občanského zákoníku z roku 1964. Věcná podstata je u obou rozhodnutí stejná, a to nevyloučení vybraného uchazeče z důvodu neprokázání kvalifikačního kritéria, neboť oba správní orgány dospěly k závěru, že ze smlouvy se subdodavatelem STRABAG AG – organizační složka nemůže vyplývat závazek subdodavatele k poskytnutí plnění určeného k plnění veřejné zakázky dodavatelem či k poskytnutí věcí či práv, s nimiž bude dodavatel oprávněn disponovat v rámci plnění veřejné zakázky, a to alespoň v rozsahu, v jakém subdodavatel prokázal splnění kvalifikace podle § 50 odst. 1 písm. b) a d), a to z důvodu, že tvrzený subdodavatel nemá právní subjektivitu (resp. právní osobnost) a nemůže se proto zavazovat. 9. Žalovaný vyšel při svém posouzení věci z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2011 ve věci sp. zn. 21 Cdo 1027/2010, nicméně podle názoru zdejšího soudu z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu nedovodil žalovaný správné závěry. 10. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že předmětná problematická smlouva byla uzavřena mezi (budoucím objednatelem) STRABAG a.s. (adresa, zápis do obchodního rejstříku, IČO, DIČ), který jednal prokuristy p. H. a p. H., a (budoucím dodavatelem) STRABAG AG – organizační složka (adresa, zápis do obchodního rejstříku, IČO, DIČ), který jednal vedoucím organizační složky p. K.. Obsah smlouvy je doložen obsahem správního spisu. 11. Z rozhodnutí Úřadu, stejně jako z napadeného rozhodnutí vyplývá, že k závěru o spáchán