8 As 27/2012 — Nejvyšší správní soud

62 A 45/2018- 114 - text pokračování 8 62 A 45/2018 62 A 45/2018-114 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. v právní věci žalobkyně: M. S. bytem P. S. 2373, Z. zastoupena JUDr. Ivanem Juřenou, advokátem sídlem Nábřeží 599, Zlín proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín za účasti: Navláčil stavební firma s.r.o. sídlem Bartošova 5532, Zlín zastoupena JUDr. Stanislavem Knotkem, advokátem sídlem Kvítková 1569, Zlín o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 9.1.2018, č.j. KUZL 1555/2018, sp.zn. KUSP 73000/2017 ÚP-Do, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9.1.2018, č.j. KUZL 1555/2018, sp.zn. KUSP 73000/2017 ÚP-Do. I. Podstata věci 2. Rozhodnutím žalovaného ze dne 9.1.2018 bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu města Zlína ze dne 30.6.2017, č.j. MMZL 065324/2017, sp.zn. MMZL-SÚ-167979/2014/Čal, jímž byla podle § 196 odst. 3, 5 a 6 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31.12.2017, povolena výjimka z § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, pro stavbu „Rezidence - Pod Stráněmi - Zlín“ (výrok I.) a podle § 79 a 92 stavebního zákona bylo rozhodnuto o umístění této stavby (výrok II). Povolená výjimka spočívala ve zkrácení odstupové vzdálenosti mezi rodinným domem žalobkyně a povolovanou stavbou (bytovým domem A) z 12,45 m na 9 m a byla odůvodněna problematickými geologickými poměry v dané lokalitě. II. Shrnutí žaloby 3. Žalobkyně namítá, že výjimka z § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. byla povolena nezákonně, neboť důvodem jejího povolení byla jen snaha o větší zisk stavebníka. Stavebník totiž mohl plánovanou budovu snížit, případně zmenšit. Vyšší zisk stavebního podnikatele nemůže být podle žalobkyně důvodem pro vydání územního rozhodnutí. K tomu odkazuje mj. na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3.9.2011, č.j. 2 As 98/2010-14. 4. Podle žalobkyně povolená stavba povede k nepřijatelnému zhoršení kvality prostředí a k narušení stávajících architektonických hodnot lokality zástavbou nepřiměřeně velikých bytových domů. 5. Žalobkyně zdůrazňuje, že plánovanou stavbou mají být dva třípodlažní bytové domy, zatímco v okolí jsou umístěny přízemní nebo dvoupodlažní rodinné domy. Třípodlažní bytový dům je v dané lokalitě cizorodým prvkem. Žalobkyně by však proti jeho umístění ničeho nenamítala, byl-li by umisťován v souladu s právními předpisy. 6. Žalobkyně dále namítá, že stavebník její námitky ignoroval a ani stavební úřad neprojevil žádnou snahu o smírné řešení, přestože mu to § 5 správního řádu ukládá a žalobkyně na to opakovaně během řízení poukazovala. 7. Podle žalobkyně byl také porušen § 2 odst. 4 správního řádu, neboť se správní orgány odchýlily od své praxe při umisťování stavby bytových domů ve „vilových čtvrtích“ ve Zlíně. Poukazuje na stavbu bytového domu na Podhoří, která nebyla umístěna právě z důvodu nedostatečné vzdálenosti od sousedního rodinného domu. 8. Žalobkyně nesouhlasí ani s tím, že se žalovaný nezabýval otázkou zastavitelnosti pozemku z toho důvodu, že žalobkyně tuto námitku v odvolacím řízení neuplatnila. Soulad záměru s územním plánem měl žalovaný posoudit z úřední povinnosti. Žalobkyně má za to, že záměr s územním plánem v souladu není. 9. Žalovaný vůbec nevypořádal námitky žalobkyně z odvolání ze dne 30.5.2016, na něž žalobkyně poukazovala v odvolání. Žalobkyně je také přesvědčena, že po umístnění stavby a jejím postavení dojde ke změně odtokových poměrů a zásahu do spodních vod, že bude ohrožena statika rodinného domu žalobkyně a že dojde k zaplavování sklepu. 10. Žalobkyně tedy navrhuje, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji setrvala žalobkyně po celou dobu řízení před zdejším soudem, i na jednání, které ve věci proběhlo. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 11. Žalovaný se žalobou nesouhlasí, vyjadřuje se detailně k jednotlivým žalobním námitkám a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. I žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem, i na jednání, které ve věci proběhlo. IV. Posouzení věci 12. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 13. Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Žalobkyně předně namítá, že byla nezákonně povolena výjimka z § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. 15. Podle § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. musí vzájemné odstupy staveb splňovat požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, prevence závažných havárií, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí. Odstupy musí dále umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, například technickou infrastrukturu. 16. Podle § 25 odst. 2 citované vyhlášky je-li mezi rodinnými domy volný prostor, vzdálenost mezi nimi nesmí být menší než 7 m a jejich vzdálenost od společných hranic pozemků nesmí být menší než 2 m. Ve zvlášť stísněných územních podmínkách může být vzdálenost mezi rodinnými domy snížena až na 4 m, pokud v žádné z protilehlých stěn nejsou okna obytných místností, v takovém případě se odstavec 4 nepoužije. 17. Podle § 25 odst. 4 vyhlášky jsou-li v některé z protilehlých stěn sousedících staveb pro bydlení okna obytných místností, musí být odstup staveb roven alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn, s výjimkou vzájemných odstupů staveb rodinných domů podle odstavce 2. Uvedené odstupy mezi stavbami pro bydlení neplatí pro jednotlivé stavby umisťované v prolukách. Obdobně se určují odstupy od staveb nebytových. 18. V souladu s § 26 této vyhlášky lze z § 25 odst. 2 až 7 udělit výjimku za podmínek stanovených v § 169 stavebního zákona. 19. Podle § 169 odst. 2 stavebního zákona výjimku z obecných požadavků na výstavbu, jakož i řešení územního plánu nebo regulačního plánu, odchylně od nich lze v jednotlivých odůvodněných případech povolit pouze z těch ustanovení prováděcího právního předpisu, ze kterých tento předpis povolení výjimky výslovně umožňuje, a jen pokud se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby. Řešením podle povolené výjimky musí být dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu. 20. Z naposled citovaného ustanovení tedy vyplývá, že výjimku z obecných požadavků na výstavbu (kam spadá i výjimka z odstupových vzdáleností staveb) lze udělit při splnění následujících podmínek: 1) předpis povolení výjimky výslovně umožňuje, 2) neohrozí se tím bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby a 3) bude dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu. Všechny tyto podmínky musejí být naplněny kumulativně. V souladu s § 2 odst. 2 písm. e) stavebního zákona pak lze obecnými požadavky na výstavbu rozumět především obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby stanovené provádějícími právními předpisy. 21. Nutnost respektovat práva dotčených osob v řízení o výjimce z obecných požadavků na výstavbu (dříve z obecných technických požadavků na výstavbu) potvrdil Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 18.2.2005, č.j. 4 As 33/2003 - 106, v němž bylo uvedeno, že správní orgány mají náležitě zvažovat a odůvodnit, zda „povolení výjimky z obecných technických požadavků na výstavbu a dodatečné povolení stavby postavené v rozporu se stavebním povolením v přímém sousedství žalobců, nezasahují do práv žalobců nad přípustnou míru“. Obdobně v rozsudku ze dne 21.7.2010, č.j. 6 As 5/2009 - 102, Nejvyšší správní soud konstatoval, že výjimku z obecných požadavků na výstavbu je možné udělit tehdy, bude-li stavba splňovat další kritéria stanovená právními předpisy, zejména bude-li řešením podle povolené výjimky dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu. 22. Při rozhodování správního orgánu o povolení výjimky je prostor pro správní uvážení; možnost pro udělení výjimky však není neomezená. Výjimka povolená stavebním úřadem nesmí popřít samotnou podstatu a smysl ustanovení, z něhož byla udělena (k tomu sro