4 Ads 121/2012 — Nejvyšší správní soud

29 A 296/2017- 217 - text  10 29 A 296/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobkyně: I. D. proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 13. 10. 2014, č. j. 2847/14, a ze dne 22. 10. 2014, č. j. 3057/14 takto: I. Rozhodnutí České advokátní komory ze dne 13. 10. 2014, č. j. 2847/14, a ze dne 22. 10. 2014, č. j. 3057/14, se zrušují a věci se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 289 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Shora označenými rozhodnutími žalovaná zamítla žádosti žalobkyně o určení advokáta dle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném do 30. 6. 2018 (dále jen „zákon o advokacii“). In concreto, rozhodnutím ze dne 13. 10. 2014, č. j. 2847/14, žalovaná z důvodu nedoložení tvrzených rozhodných skutečností zamítla žádost žalobkyně ze dne 30. 9. 2014 o poskytnutí bezplatných právních služeb při zastoupení žalobkyně coby dovolatelky v dovolacím řízení týkajícím se přezkoumání rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 Co 197/2014 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 74 C 98/2013, o žalobě na ochranu osobnosti. Rozhodnutím ze dne 22. 10. 2014, č. j. 3057/14, pak žalovaná zamítla žádost žalobkyně ze dne 20. 10. 2014 o poskytnutí bezplatných právních služeb při podání dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 136/2014-109, o žalobě o náhradu škody a nemajetkové újmy, tentokráte z důvodu nesplnění podmínky pro poskytnutí právních služeb bezplatně s ohledem na zjištěné majetkové a sociální poměry žalobkyně. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě žalobkyně uvedla, že rozhodnutím ze dne 22. 10. 2014, č. j. 3057/14, jí bylo znemožněno uplatňovat a chránit svá práva před soudem. Žádost byla zamítnuta, ačkoliv předchozím žádostem žalobkyně žalovaná vyhověla a opakovaně jí určila advokáta k poskytnutí bezplatných právních služeb, přitom majetkové poměry žalobkyně jsou pořád stejné. 3. Žalobkyně řádně a pravdivě vyplnila veškeré dotazníky a poskytla žalované příslušné dokumenty. Jednání žalované je úmyslné, jeho cílem je poškodit žalobkyni a znemožnit jí přístup k soudu tam, kde se domáhá odškodnění proti České republice. 4. Žalobkyně je vyučena v oboru gumař–plastikář, nemá ani tušení, jak v soudním řízení hájit svá práva a zájmy. Neumí činit ani řadu běžných mimosoudních podání a jednání s úřady, toto za ni celý život činil partner, kterého již nemá, a je ráda, že si spočítá výplatu u zaměstnavatele. 5. Žalovaná, jednající JUDr. I. S., úmyslně zatajila okolnosti, jež obnášelo doplnění žádosti ze dne 20. 10. 2014 a přílohy, které žalobkyně doložila tak, jak jí bylo vytýkáno v předchozím řízení. Žalovaná též úmyslně zatajila extrémní finanční nároky žalobkyně spočívající v jejím nevyléčitelném, těžkém, doživotním zdravotním poškození (v říjnu 2014 byla žalobkyni přiznána invalidita), jakožto důsledku několikaletého kriminálního jednání páchaného na žalobkyni. Žalovaná např. věděla, že žalobkyně má několikanásobnou spotřebu hygienických prostředků, popř. že její postižení jí neumožňuje cestovat hromadnými dopravními prostředky, pročež jedinou její přepravní možností zůstává její 18 let staré vozidlo Škoda Felicia 1.3i. 6. Postup žalované jí neumožnil posoudit žádosti žalobkyně komplexně. Žalovaná věc vyhodnotila tak, že žalobkyně má potvrzený příjem ve výši 13 300 Kč, zároveň však pominula měsíční výdaje žalobkyně ve výši 16 000 – 20 000 Kč. Přitom právě z tohoto důvodu se žalobkyně fatálně zadlužila, a to zejména aby měla finanční prostředky na jídlo pro sebe a dceru. Odůvodnění rozhodnutí tak vykazují extrémní rozpor se skutečnostmi poskytnutými žalované ze strany žalobkyně. 7. Žalobkyně sice vlastní tři vozidla, tato však nemají větší hodnotu. Jedno z nich je vrak, druhé má pokaženou automatickou převodovku a žalobkyně nemá peníze na opravu, používá tak pouze starou Felicii. Pokud jde o žalovanou tvrzené „nemovitosti“, jedná se o dům č. p. 3 v obci S. se zahradou, postavený roku 1840, nyní v rekonstrukci, který si žalobkyně koupila na hypotéku pro své vlastní bydlení. Nemovitost nemá rozvody vody, topení. Dosud není splaceno ani 10 % hypotéky. Vlastnictví tohoto domu by nemělo být na újmu žádosti žalobkyně o poskytnutí bezplatných právních služeb. 8. Žalovaná dále odkazovala na částku existenčního minima pro dvě osoby v domácnosti ve výši 5 480 Kč, zároveň však odhlíží od skutečného celkového obrazu sociálních a zdravotních problémů žalobkyně. Ta přitom přežívá jen díky nezištné pomoci rodinných příslušníků, neboť jí nezůstávají žádné disponibilní finanční prostředky. 9. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud obě rozhodnutí žalované (č. j. 2847/14 a č. j. 3057/14) zrušil. III. Vyjádření žalované k žalobě 10. Ve vyjádření k žalobě žalovaná předně upozornila na nejasnost ohledně předmětu řízení. Žalobkyně sice brojí proti dvěma rozhodnutím žalované (jak by se dalo dovozovat ze žalobního petitu i z výzvy soudu), ale v označení věci v žalobě i v celém textu žaloby výslovně označuje pouze rozhodnutí č. j. 3057/14. Z opatrnosti se žalovaná vyjádřila k oběma rozhodnutím, je nicméně obtížné posoudit, v čem žalobkyně spatřuje nesprávnost rozhodnutí č. j. 2847/14. 11. K rozhodnutí č. j. 2847/14 žalovaná uvedla, že na určení advokáta není právní nárok a je vždy na konkrétním žadateli, aby prokázal splnění zákonných podmínek pro určení advokáta, což žalobkyně neučinila, neboť sice tvrdila, ale neprokázala svá tvrzení o existenci podmínek stanovených § 18 odst. 2 zákona o advokacii pro určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně. Žalovaná tedy dospěla k obdobným závěrům jako oba soudy, které rozhodovaly o předchozí žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů. 12. K rozhodnutí č. j. 3057/14 žalovaná poznamenala, že nelze přihlížet ke splácení dluhů a závazků, k nimž se žadatel zavázal vlastním jednáním, žalobkyně není osobou zcela nemajetnou, bez pravidelných příjmů či s příjmem na hranici životního minima (pro dvě osoby v domácnosti ve výši 5 480 Kč). Tvrzení žalobkyně, že je právně negramotná, je vyvráceno usnesením Vrchního soudu v Olomouci (č. j. 1 Co 197/2014-45), dle něhož se žalobkyně v právní problematice orientuje a činí kvalifikovaná podání. K poukazu žalobkyně, že jiným jejím žádostem žalovaná vyhověla a advokáta jí určila, žalovaná uvedla, že v každé žádosti o určení advokáta musí žadatel tvrdit a prokazovat své osobní, majetkové a příjmové poměry. Žalovaná eviduje osm žádostí žalobkyně o určení advokáta, advokát jí byl určen třikrát. Jeden případ je neporovnatelný, ve zbylých dvou sice žalovaná rozhodovala ve srovnatelném období, ovšem za jiných žadatelkou tvrzených a osvědčovaných poměrů (žalovaná nebyla zpravena o skutečných majetkových poměrech žalobkyně). Při rozhodování v říjnu 2014 bylo třeba též zohlednit rozhodnutí soudů o neustanovení zástupce a důvody, které soudy k takovému závěru tehdy vedly. 13. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl s tím, že ohledně části žaloby týkající se rozhodnutí č. j. 2874/14 by bylo lze řízení o žalobě též zastavit dle § 47 písm. c) ve spojení s § 71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), neboť žalobkyně ani netvrdila, v čem má nesprávnost citovaného rozhodnutí spočívat. IV. Replika a další podání žalobkyně 14. V podání ze dne 17. 10. 2015 žalobkyně předně uvedla, že toto podání nevypracovala sama, ale osoba jí blízká. Žalobkyně by toho nebyla schopna vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu a také proto, že je právní laik. Nad rámec již sděleného žalobkyně uvedla, že je obětí pachatele M. P. Žalovaná opomněla přičíst k životnímu minimu normativní náklady na bydlení a další nezbytné extrémní výdaje žalobkyně. 15. Podáním ze dne 10. 8. 2018 pak žalobkyně požádala „o přezkoumání rozhodnutí soudu, o neurčení soudem zástupce pro řízení č. j. 29 A 296/2017“. Odkázala přitom na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2018, č. j. Nad 104/2018-79, přípis žalované ze dne 18. 7. 2018, č. j. S-298/2018-012, přípisy žalobkyně a L. N. adresované žalované a trestní oznámení ze dne 10. 3. 2018 na advokátku JUDr. S. K. 16. Toto podání soud podle obsahu vyhodnotil jako opakovanou žádost o ustanovení zástupce pro řízení o nyní projednávané žalobě, pročež o ní nerozhodoval. Jednalo se o recyklovanou žádost v témže řízení, v kterém již bylo o její předchozí žádosti pravomocně rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2016, č. j. 6 A 234/2014-101, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2016, č. j. 8 As 210/2016-29, tak, že se její žádost o ustanovení zástupce pro řízení zamítá. Z posledně podané žádosti a př