6 As 57/2004 — Nejvyšší správní soud

31 A 28/2020- 484 - text 14 31 A 28/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: Lidl Česká republika v. o. s., IČ 26178541 sídlem Nárožní 1359/11, 158 00 Praha 5 právně zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Dejlem společníkem společnosti Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář s.r.o. sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 proti žalované: Ústřední veterinární správa, Státní veterinární správy sídlem Slezská 100/7, 120 56 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2019, č. j. SVS/2019/143212-G takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 13. 2. 2020 doručenou zdejšímu soudu téhož dne domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2019, č. j. SVS/2019/143212-G (dále jen „napadené rozhodnutí“). 2. Napadenému rozhodnutí předcházelo rozhodnutí Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro kraj Vysočina (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 19. 9. 2019, č. j. SVS/2019/113125-J (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání 2 přestupků dle § 17 odst. 2 písm. f) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění účinném ke dni spáchání předmětných přestupků [dále jen „zákon o potravinách“; přestupek spočíval v porušení povinnosti stanovené v § 10 odst. 1 písm. a) tohoto zákona], za což byla žalobci uložena úhrnná pokuta ve výši 290 000 Kč. Prvostupňový orgán dále žalobci uložil povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč a náklady vynaložené prvostupňovým orgánem jako orgánem státního veterinárního dozoru ve výši 965 Kč. 3. Žalovaná napadeným rozhodnutím podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „správní řád“), změnila prvostupňové rozhodnutí v částce uložené pokuty, kterou snížila na 240 000 Kč. Podle § 90 odst. 5 správního řádu v částech nedotčených změnou žalovaná prvostupňové rozhodnutí potvrdila. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v rámci svého návrhu brojil jak proti spáchání předmětných přestupků, tak proti výši uložené pokuty. V případě přestupků žalobce uvedl, že se nejedná o přestupky ve smyslu § 5 přestupkového zákona a není ani dán prvek společenské škodlivosti. Nebyla totiž naplněna skutková podstata přestupku dle § 17 odst. 2 písm. f) zákona o potravinách spočívající v porušení zákazu klamavého označení potraviny. Podíl tuku u potraviny „grilovací klobásky“ byl o 1,8 g tuku na 100 g výrobku méně, než bylo deklarováno výrobcem na obalu, a podíl soli u potraviny „delikatesní salám se sýrem“ o 0,25 g soli na 100 g výrobku více, než bylo deklarováno výrobcem na obalu. Rozdíl v množství tuku a soli je marginální, bez jakéhokoli negativního vlivu na zdraví spotřebitele či na kvalitu výrobku. Správní orgány náležitě nepřihlédly k aspektům, které dle „Pokynů pro příslušné orgány pověřené kontrolou shody s právními předpisy EU k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelů, s ohledem na stanovení přípustných odchylek od nutričních hodnot“ (konkrétně dle čl. 2.4 těchto pokynů) mají být brány v úvahu, nenachází-li se naměřená hodnota v rozmezí přípustných odchylek od hodnoty deklarované na výrobku. Naměřené hodnoty oproti hodnotám na etiketě budou různé, když velikost rozdílů bude odvislá od charakteru jednotlivých potravin. V případě nižšího podílu tuku měly správní orgány přihlédnout k tomu, že se jednalo o nadhodnocení hodnoty podílu tuku, přičemž u uzenin platí, že méně tuku znamená zdravější. Ohledně nepatrně vyššího podílu soli žalobce poukázal na vlastní monitorovací systém kontroly potravin. Během odvolacího řízení se nedovolával liberačních důvodů, jejichž nenaplněním žalovaná v napadeném rozhodnutí rozsáhle argumentovala. Naměřené odchylky drobnějšího charakteru byly posouzeny jako přestupek naplňující skutkovou podstatu klamání spotřebitele, avšak správní orgány se nezabývaly tím, zda lze naměřené odchylky správně kvalifikovat jako klamavé označení, resp. zda jsou způsobilé klamat spotřebitele. Při výkladu předmětné skutkové podstaty žalovaná cituje nesprávně relevantní ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, čímž posouvá význam pojmu klamavé obchodní praktiky. Vždy však musí být splněna i podmínka způsobilosti věcně nesprávné informace uvedené na obale výrobku vést nebo možnosti vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil. Ani v jednom případě naměřené odchylky nevedou k tomu, že by si průměrný spotřebitel daný výrobek nekoupil, pokud by na obalu výrobku byl uveden údaj o nepatrně vyšší, popř. nižší výživové hodnotě. Správní orgány v tomto směru činí úvahu pouze ve vztahu k nesrovnalosti v naměřené soli, avšak úvaha o množství tuku zcela absentuje. V této souvislosti poukázal na laboratorní rozbory „delikatesního salámu se sýrem“ prováděné německým VIL Institutem pro bezpečnost potravin, na základě nichž plyne výjimečné nedodržení stanoveného množství soli v tomto výrobku. Vzhledem k těmto skutečnostem má žalobce za to, že se nejedná ani o společensky škodlivé jednání, tudíž není naplněn ani další znak přestupku. 5. Pokud jde o výši uložené pokuty, žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Správní orgány pokutu sice uložily s odkazem na aplikaci absorpční metody jako úhrnnou pokutu za všechny projednávané přestupky, ovšem konkrétní výši uložené pokuty ukládané jako úhrnné za vícero přestupků přezkoumatelným způsobem neodůvodnily, resp. absorpční metodu aplikovaly nesprávně. Odůvodnění napadeného rozhodnutí neodpovídá požadavkům na odůvodnění správních rozhodnutí dle správního řádu a konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu. 6. V napadeném rozhodnutí nebylo uvedeno, jakou část z celkové pokuty tvoří pokuta za nejzávažnější přestupek a jak konkrétně se do celkové pokuty promítl druhý ze spáchaných přestupků. Žalovaná neuvedla, co je základem pro úhrnnou pokutu a do jaké míry, resp. zda vůbec další přestupek promítl do uložené pokuty ve výši 240 000 Kč. Proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť částku pokuty nelze podrobit přezkumu z hlediska zákazu libovůle a zneužití správního uvážení. V této souvislosti žalobce dále poukázal na to, že měla být zohledněna pokuta uložená v dřívějším případě, s nímž mělo být vedeno společné řízení ohledně přestupku týkajícího se grilovacích klobásek. Žalovaná však tuto skutečnost označila toliko za středně polehčující okolnost, avšak z jejího rozhodnutí není patrné, zda a jakým způsobem aplikovala ohledně prvého ze skutků absorpční metodu i ve vztahu k dříve zahájenému řízení. V souvislosti s předchozím řízení absentuje úvaha o celkové úhrnné pokutě, jaká by byla uložena, pokud by bylo vedeno společné řízení, jak správně vedeno být mělo. 7. Obecné požadavky kladené na odůvodnění správních rozhodnutí jsou při ukládaní úhrnné pokuty na základě zásady absorpce vyšší. Stejně tak jsou požadavky na odůvodnění výše uložené pokuty zpřísněny při ukládání pokut, které jsou následně vymahatelné vůči třetím osobám ve formě náhrady škody. Správní orgán tudíž musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, jak velkou měrou přispělo spáchání jednotlivých přestupků k celkové výši pokuty, včetně uvedení, jakou měrou k celkové výši pokuty jednotlivě přispěly ty přestupky, které správní orgán posoudil jako méně závažné a zohlednil jako přitěžující okolnost, a tuto míru vyjádřit konkrétní částkou. Při této úvaze žalobce vycházel z principů jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu. Pokud by v daném případě nebylo vedeno společné řízení o všech přestupcích, ale byla by vedena samostatná řízení o každém přestupku zvlášť, měl by žalobce pro uplatnění regresních nároků vůči svým dodavatelům výhodnější postavení, než v případě jednoho řízení, jehož výsledkem je úhrnná pokuta. Proto by tato pokuta měla být stanovena zcela přezkoumatelným způsobem, aby následně žalobce mohl uplatňovat i své regresní nároky. Nemůže však ovlivnit, zda je o přestupcích vedeno společné řízení či řízení samostatné. 8. Žalobce poukázal též na správní praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže týkající se absorpční zásady, který si pro stanovení výše pokut vypracoval vlastní metodiku. 9. Požadavek na náležité odůvodnění ukládané pokuty musí být vykládán v kontextu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), a zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o významné tržní síle“). Pokuta uložená žalobci pro něj představuje škodu, kterou může vymáhat po dodavatelích, k čemuž je však nutné znát výši škody způso