7 As 142/2011 — Nejvyšší správní soud

29 A 178/2020- 54 - text 5 29 A 178/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., a JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., v právní věci žalobce: D. K. proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 10. 2020, č. j. MV-138362-4/SO-2020 takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2020, č. j. MV-138362-4/SO-2020, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 000 Kč, a to k jeho rukám do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované 12. 10. 2020, č. j. MV-138362-4/SO-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 7. 8. 2020, č. j. OAM-29259-17/DP-2019. Tímto rozhodnutím byla podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Důvodem bylo, že žalobce neprokázal, že disponuje finančními prostředky k pobytu na území v zákonem stanovené výši. II. Obsah žaloby 1. Žalobce je toho názoru, že v průběhu správního řízení poskytl správním orgánům nezbytnou součinnost k prokázání podmínky potřebných finančních prostředků. Nesouhlasí s postupem, jakým správní orgány hodnotily přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. V odůvodnění žalované, které se ztotožňuje s názorem správního orgánu I. stupně je uvedeno, že v ČR nemá povolen pobyt žádný rodinný příslušník žalobce a žalobce ani nenamítal konkrétní skutečnosti ve vztahu k přiměřenosti rozhodnutí. Dle žalované je podstatné, že žalobce neztratil vazby k zemi původu a neuvádí důvody, proč by se tam nemohl vrátit. 2. Správní orgány nezohlednily, že žalobce studuje ve 3. ročníku prezenční formy studia bakalářského studijního programu Systémové inženýrství a informatika, obor Manažerská informatika na Fakultě Podnikatelské VUT v Brně a zároveň je zaměstnán ve společnosti Red Hat Czech, s.r.o., kde získává praktické zkušenosti. Napadené rozhodnutí znamená pro žalobce povinnost opustit území ČR a přerušit studium. Vzhledem k epidemiologické situaci žalobce pravděpodobně nebude mít možnost požádat o nové oprávnění k pobytu a roky studia mohou přijít vniveč. Nemožnost pokračovat v přípravě na povolání představuje pro žalobce velkou újmu a představuje nepřiměřený dopad do jeho soukromého života. V napadeném rozhodnutí je uvedeno, že čistý měsíční příjem žalobce je o 1 107 Kč nižší, než činí povinnost. Vzhledem k tomu k tomu, že žalobce prokázal, že jeho skutečné náklady na bydlení jsou nižší, než normativní náklady, ze kterých vycházely správní orgány, má žalobce za to, že rozhodnutí je zcela nepřiměřené dopadům do jeho soukromého života. 3. Z popsaných důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Na nepřiměřený dopad napadeného rozhodnutí do jeho soukromého života žalobce poukázal rovněž v replice. III. Vyjádření žalované 4. Žalovaná nejdříve krátce shrnula skutkový stav a odkázala na spisový materiál a napadená rozhodnutí. Konstatovala, že žalobce doložil některé potřebné doklady a byl správním orgánem I. stupně vyzván k doložení dokladů o zajištění prostředků k pobytu na území odpovídajících výši stanovené v §13 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Výše peněžních prostředků činila v případě žalobce 92 130 Kč, minimální měsíční příjem 12 093 Kč. Na výzvu žalobce nereagoval. Vzhledem k tomu byla jeho žádost zamítnuta podle §44a odst. 3 ve spojení s §35 odst. 3 a §37 odst. 2 písm. a) s odkazem na §56 odst. 1 písm. 1) zákona o pobytu cizinců. 5. Žalobce namítal, že neprodloužení povolení pro něho znamená opustit území ČR a přerušit studium a v důsledku epidemiologické situace bude ztížena jeho možnost požádat o nové oprávnění. Dle veřejně dostupných informací je však zřejmé, že registrace k podání žádosti o víza probíhá obvyklým způsobem, i když v omezeném rozsahu. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. IV. Posouzení věci soudem 6. Žaloba byl podán včas (§ 172 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou [§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a jedná se o žalobu přípustnou. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 7. Podle ust. § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání žalobami napadených rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Žalobce správním orgánům vytýkal, že nesprávně posoudily otázku dostatečnosti jeho příjmů. Jak vyplývá ze správního spisu, žalobce ke své žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, ze které bylo zřejmé, že se jedná o více než 30 dnů, připojil potřebné potvrzení o studiu a potvrzení o čistém měsíčním příjmu ve výši 10 986 Kč a o zůstatku na účtu ve výši 7 999 Kč. Dle potvrzení o studiu činila doba předpokládaného pobytu 11 měsíců a 29 dnů. Žalobce byl tedy povinen prokázat finanční prostředky ve výši 92 130 Kč, což je minimální měsíční příjem 12 093 Kč. Tato částka je tvořena částkou 3 860 Kč, která představuje životní minimum na osobu a částkou 8 233 Kč, která představuje nejvyšší normativní náklady na bydlení na jednu osobu. Byl proto správním orgánem I. stupně dne 28. 5. 2020 vyzván k předložení dokladu, který by příjmy v příslušné výši prokázal. Tato výzva obsahovala podrobné poučení, v jaké výši je nutno příjmy prokázat a jakými doklady je lze prokázat. Věnovala se rovněž otázce bydlení s tím, že z dosud předložených dokladů není zřejmé, jakou konkrétní částku žalobce za nájem a poplatky na služby hradí. Na tuto výzvu, která byla doručena dne 9. 6. 2020 uložením, žalobce nereagoval. Následně se žalobce dne 16. 7. 2020 osobně seznámil s podklady rozhodnutí včetně výzvy k doplnění žádosti a uvedl, že ve lhůtě 14 dnů doloží další podklady, což ale neučinil. Protože tedy dle dokladů předložených žalobcem se nejednalo o příjmy ve výši předpokládané v § 13 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a žalobce nedoložil, že by mu byly zaplaceny služby související s pobytem nebo mu byly tyto služby poskytnuty bezplatně, byla jeho žádost správním orgánem I. stupně rozhodnutím ze dne 7. 8. 2020 zamítnuta. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 11. 8. 2020. 9. Dne 11. 8. 2020 doručil žalobce odvolání a prohlášení pronajímatele bytu, že žalobce za nájem bytu X platí měsíčně částku 5 500 Kč. V odvolání uvedl, že majitel bytu bydlí mimo Brno a proto jeho prohlášení nemohl získat dříve. Žalovaná v napadeném rozhodnutí připomněla, že žalobce sám při seznámení s podklady stanovil lhůtu 14 dnů k doložení dalších dokladů, která byla správním orgánem akceptována. Žalobce mohl požádat o prodloužení lhůty, což neučinil. Žalovaná uvedla, že s ohledem na zásadu koncentrace řízení zahájeného na návrh (§82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu) nemohla k dokladu předloženému v odvolání přihlédnout. Odvolání proto zamítla. 10. Soud konstatuje, že námitka žalobce ohledně posouzení příjmů byla žalobce vznesena pouze v obecné rovině. Soud neshledal pochybení správních orgánů v posouzení této problematiky. Žalobce byl správním orgánem I. stupně důkladně poučen o nezbytnosti předložení příslušných dokladů, jednotlivé položky předpokládané výše příjmů mu byly vysvětleny v poučení výzvy k doplnění dokladů. Výzva byla žalobci doručena uložením, s jejím obsahem se seznámil při osobním seznámením s podklady a přislíbil doplnění podkladů ve lhůtě 14 dnů, což nesplnil. Doklad o skutečné výši plateb za nájem doručil až společně s odvoláním. 11. Podle § 82 odst. 4 správního řádu se k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. V řízení před správním orgánem I. stupně žalobce neuvedl žádné tvrzení, že jeho výdaje na bydlení jsou nižší než částka 8 233 Kč, která představuje nejvyšší normativní náklady na bydlení na jednu osobu, ani k nim nepředložil důkazy, přitom však o těchto skutečnostech musel vědět již při podání žádosti