2 As 126/2019 — Nejvyšší správní soud

31 Af 80/2020- 83 - text 12 31 Af 80/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Liberecký kraj, IČO 70891508 sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec zastoupený advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 605 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 9. 11. 2020, č. j. ÚOHS-32860/2020/322/DJA, takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9. 11. 2020, č. j. ÚOHS-32860/2020/322/DJA, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 342 Kč, a to k rukám Mgr. Františka Korbela, Ph.D., advokáta se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 8. 2020, č. j. ÚOHS-26220/2020/522/JMr/JKr (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalobce shledal vinným ze spáchání přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 14. 1. 2020 (dále jen „ZVS“), kterého se měl dopustit tím, že nedodržel postup stanovený v § 18 písm. b) ZVS v návaznosti na § 22 odst. 1 písm. a) ZVS, když dne 9. 12. 2019 uzavřel s dopravcem – ČSAD Česká Lípa a.s., IČO 25497987, se sídlem Rotavská 2656/2b, Stodůlky, 155 00 Praha 5 – „Smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/5467/2019“ s počátkem plnění od 15. 12. 2019 přímým zadáním s odkazem na vznik mimořádné situace spočívající v bezprostřední hrozbě přerušení poskytování veřejných služeb, aniž by však byly splněny podmínky pro postup podle citovaných ustanovení ZVS, neboť k mimořádné situaci bezprostřední hrozby přerušení poskytovaných služeb v daném případě nedošlo, jelikož obviněný měl poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících zajištěno „Smlouvou o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/1696/2017“ uzavřenou dne 31. 5. 2017, ve znění „Dodatku č. 1“ ze dne 29. 1. 2018, a to až do dne 14. 12. 2019, kdy citovaná smlouva zanikla uplynutím času, na který byla sjednána, takže k přerušení či ohrožení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících ve smyslu § 22 odst. 1 písm. a) citovaného zákona nedošlo, neboť ke dni 15. 12. 2019, tj. ke dni zahájení plnění z výše uvedené smlouvy ze dne 9. 12. 2019, neexistoval závazek poskytování těchto služeb, k jehož přerušení či ohrožení (v mimořádné situaci) by mohlo dojít. Za uvedený přestupek uložil žalovaný žalobci pokutu ve výši 7 000 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil žalobce rozkladem, který předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 9. 11. 2020, č. j. ÚOHS-32860/2020/322/DJa (dále jen „napadené rozhodnutí“), dle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl, přičemž prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Žalobce se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Uvádí, že uzavřel se společností ČSAD Česká Lípa, a.s. dne 31. 5. 2017 smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících ve veřejné dopravě pro oblast Českolipsko. Tato smlouva byla prodloužena do 14. 12. 2019. V průběhu roku 2018 se žalobce rozhodl změnit koncepci zajišťování dopravní obslužnosti na svém území a vytvořil vnitřního dopravce společnost Autobusy LK, s.r.o. Žalobce měl v úmyslu zajistit poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících právě tímto dopravcem. V průběhu roku 2019 však začalo být zřejmé, že vnitřní dopravce Autobusy LK, s.r.o. nebude schopen zahájit provoz v prosinci 2019, ale až v prosinci 2020. S ohledem na povinnost uveřejnit předběžné oznámení nejpozději rok před zahájením zadávacího řízení (§ 19 odst. 1 ZVS), délku zadávacího řízení a nezbytnou dobu pro přípravu nového dopravce na poskytování služeb bylo zřejmé, že žalobce nestihne vysoutěžit nového dopravce do prosince 2019. Nastalou situaci žalobce řešil přímým uzavřením smlouvy se společností ČSAD Česká Lípa, a.s. na dobu nezbytně nutnou, než dopravce Autobusy LK, s.r.o. zajistí potřebné kapacity pro zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko, nejdéle však na dobu dvou let. Za uzavření této smlouvy dostal žalobce od žalovaného pokutu 7 000 000 Kč. 4. Žalobce dále namítá, že žalovaný vycházel z nesprávného výkladu § 22 odst. 1 písm. a) ZVS, který předpokládá pouze (hrozbu) přerušení poskytování veřejných služeb jako takových. Dané ustanovení neobsahuje podmínku existence závazku poskytování služeb, k jehož ohrožení nebo přerušení by mohlo dojít. Dále došlo k porušení zásady nullum crimen sine lege certa, jelikož výklad, který zaujal žalovaný a výklad žalobce jsou stejně přesvědčivé a tedy rovnocenné, proto nelze jednání žalobce považovat za trestné a sankcionovat je. Žalobce pak nesouhlasí s argumentací vyslovenou žalovaným v části rozhodnutí nazvané „Obiter dictum“, neboť otázku mimořádnosti situace nelze pro účely posouzení trestnosti jednání žalobce zkoumat. Za prvé je důvodem zásada použití pozdější úpravy, je-li tato pro pachatele příznivější, jelikož aktuální znění § 18 ZVS existenci mimořádné situace nezmiňuje. Za druhé je důvodem zásada aplikační přednosti unijního práva, jelikož § 18 ZVS v aktuálním znění „pouze“ odkazuje na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 (dále jen „nařízení 1370/2007“), které taktéž nestanovuje existenci mimořádné situace jako podmínku pro přímé uzavření smlouvy. Žalovaný dále uložil žalobci pokutu v nepřiměřené výši. Výše pokuty je nesrovnatelná s výší pokut v typově obdobných případech. Žalovaný při jejím určení navíc nezákonně zohlednil míru zavinění žalobce. Žalobce proto soudu navrhuje, aby výši pokuty snížil. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Uvádí, že smlouva mezi žalobcem a společností ČSAD Česká Lípa, a.s. skončila dne 14. 12. 2019 uplynutím doby, na kterou byla smlouva sjednána. Z této situace neplyne žádná mimořádnost, která by ospravedlňovala využití postupu podle § 22 ZSV. Výklad žalobce by vedl k obcházení zákona, neboť by objednatelé po uběhnutí doby, na kterou byly smlouvy uzavřeny, přistoupili k přímému zavření nové smlouvy. Aby mohlo dojít k přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo mohlo takové přerušení hrozit, musí v případě zajištění dopravní obslužnosti prostřednictvím smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřené mezi objednatelem a dopravcem existovat subjektivní právo na plnění spočívající v poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících. Tento výklad je pak jediným možným výkladem § 18 ZSV spolu s § 22 ZSV, jelikož na základě výkladové varianty žalobce by došlo k vyloučení veřejné soutěže v oblasti poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících. Tím pádem nemohla být porušena zásada nullum crimen sine lege certa. Tvrzení žalobce o možnosti přímého uzavření smlouvy bez existence mimořádné situace je nesprávné. Nezakládá se na správné úvaze v kontextu celé zákonné úpravy. ZSV i nařízení 1370/2007 totiž možnost přímého uzavření smlouvy koncipují jako výjimku z obecného pravidla, že zadavatelé uzavírají smlouvy v dopravci po řádném zadávacím řízení. Jako mimořádné opatření je tak přímé uzavření smlouvy vázáno na vznik mimořádné situace. Žalovaný navíc skutkovou podstatu přestupku formuloval také pomocí § 22 ZVS, který zůstal novelou nezměněn a pořád je zařazen do hlavy IV. ZVS s názvem „Mimořádné události“. Žalovaný zdůrazňuje, že stanovení výše uložené pokuty je věcí správního uvážení. V posuzovaném případě byla pokuta stanovena ve výši 7 000 000 Kč, tedy téměř v polovině sazby, jejíž horní hranici představovala částka 14 600 000 Kč. Jako přitěžující okolnost žalovaný nekvalifikoval úmysl žalobce, ale skutečnost, že se žalobce vědomě snažil řádnému nabídkovému či zadávacímu řízení vyhnout. Výše uložené pokuty je vždy individuální a vychází z mnoha faktorů, nelze tak srovnávat výše pokut různých pachatelů za různé přestupky. IV. Replika žalobce 6. Žalobce podal v reakci na vyjádření žalovaného repliku ze dne 16. 3. 2021. Argumentuje, že výkladová varianta žalovaného je ryze formální a založena pouze