Krajský soud v Brně 31 A 84/2022

Obvodní báňský úřad pro území krajů Jihomoravského a Zlínského (dále jen „Obvodní báňský úřad“) rozhodnutím ze dne 9. 1. 2019, č. j. SBS 17437/2016/OBÚ-01/22 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), stanovil dobývací prostor Uherský Ostroh, ev. č. 711 96, pro dobývání výhradního ložiska Moravský Písek – Uherský Ostroh (B3 012 200). Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 10. 6. 2022, č. j. SBS 09782/2019/59/ČBÚ-21/55 (dále jen „napadené rozhodnutí“), změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že do jeho výroku I. doplnil podmínku č. 7), která zní: „Hornická činnost dle zákona o hornické činnosti nebude prováděna v území koridoru územní rezervy pro průplavní spojení D-O-L vymezeném v účinné územně plánovací dokumentaci.“ Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl, respektive odvolání některých odvolatelů vyjmenovaných ve výroku 3) zamítl jako nepřípustná.

Proti napadenému rozhodnutí podali žalobci celkem tři žaloby, které krajský soud usnesením ze dne 13. 10. 2022, č. j. 31 A 84/2022-201, spojil ke společnému projednání.

Jádrem sporu je posouzení možných negativních dopadů dobývání štěrkopísku ve stanoveném dobývacím prostoru, a to zejména na podzemní zdroj pitné vody Bzenec komplex.

Žalobci a) až k) poukazují na to, že budoucí těžba může ohrozit blízký vodní zdroj Bzenec komplex, který je strategickým zdrojem pitné vody, aktuálně zásobujícím přibližně 140 tisíc obyvatel zejména Jihomoravského kraje. V rámci řízení bylo předloženo několik odborných posouzení a znaleckých posudků hodnotících vliv záměru na blízké vodní zdroje. Rozhodnutí žalovaného je založeno především na posudku znalce Barchánka, který žalovaný hodnotí jako „revizní“. Žalovaný nekriticky, bez vlastního hodnocení a zdůvodnění a bez bližšího vypořádání souvisejících námitek žalobců přijímá závěry posudku znalce Barchánka. Rozhodnutí žalovaného se tak v konečném důsledku opírá jen o samotnou skutečnost, že žadatel předložil dva souhlasné znalecký posudky, z toho jeden jako časově poslední, zatímco žalobci předložili jeden znalecký posudek. Proces posouzení vlivů záměru na životní prostředí (dále jen „EIA“) byl zcela nedostatečný. Stanovisko EIA, závazné stanovisko i ověřovací stanovisko vychází z chybného posouzení hydrogeologických poměrů a zahrnuje několik desítek podmínek, které buď nejsou realizovatelné vůbec, nebo jen s velkými obtížemi. V průběhu řízení nedošlo k zohlednění stávající změny klimatu, kdy se již pravidelně opakují období sucha spojená s vysycháním podzemních vod, přičemž se také čím dál častěji objevují ničivé lokální povodně. Dále nebylo v řízení náležitě reflektováno, že stanovisko a závazné stanovisko EIA byly vydány na základě nyní již překonaných hydrogeologických modelů. Nezohlednění těchto skutečností v rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí Obvodního bánského úřadu je v rozporu s principy prevence, předběžné opatrnosti a trvale udržitelného rozvoje. V průběhu řízení rovněž nebyla zohledněna stanoviska České geologické služby, která záměr vyhodnotila jako rizikový vzhledem k možnosti kontaminace vodního zdroje, resp. podzemní vody. Všechna původně nesouhlasná závazná stanoviska dotčených orgánů byla v přezkumných řízeních zrušena a následně byla vydána nová, vesměs až po ingerenci nadřízeného dotčeného orgánu (především Krajského úřadu Zlínského kraje). Tento postup vzbuzuje důvodné pochybnosti o nezaujatosti a nestrannosti postupu dotčených orgánů. Mimo to po vrácení věci soudem k dalšímu projednání došlo ve vztahu k závazným stanoviskům dotčených orgánů k dalším pochybením, když se žalovaný, navzdory závazným právním názorům soudu, spokojil pouze se stručným vyjádřením Ministerstva životního prostředí. Navíc nebylo vydáno nové závazné stanovisko stavebního úřadu, ačkoli v rozsudku krajského soudu bylo jeho předchozí závazné stanovisko výslovně označeno jako nepřezkoumatelné, a tedy nezákonné. Namísto toho bylo vydáno pouze nové závazné stanovisko nadřízeného dotčeného orgánu, čímž byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení. Žalobci proto brojí také proti všem těmto závazným stanoviskům, která i z hlediska obsahu hodnotí jako nedostatečná, neodůvodněná a nepřezkoumatelná. Rozhodnutí žalovaného, ani prvostupňové rozhodnutí nesplňují požadavky uvedené v § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jsou nepřezkoumatelná a nezákonná. Žalobce k) nad rámec výše uvedeného namítá, že výrok 3) napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelný a nezákonný, neboť žalobce k) měl být účastníkem řízení.

Žalobce l) namítá, že stanovení dobývacího prostoru je v rozporu s jeho územním plánem. Závazné stanovisko stavebního úřadu postrádá odůvodnění souladu umístění záměru s cíli a úkoly územního plánování, územně plánovacími dokumentacemi města a kraje a je v rozporu s Politikou územního rozvoje. Prvostupňové rozhodnutí ignorovalo skutečnosti, na které poukázal úřad územního plánování. Záměr koliduje s čl. 16, 25 a 34 Politiky územního rozvoje, s vymezením koridoru územní rezervy pro průplavní spojení Dunaj-Odra-Labe, s čl. 1, 7/1, 7/8, 9, 13, 66, 68, 69 a 76 Zásad územního rozvoje Zlínského kraje. Žádná z těchto kolizí není předmětem posouzení v závazném stanovisku, a to je proto nezákonné. Žalovaným doplněná podmínka představuje snahu o obcházení stavebního zákona. Závazné stanovisko supluje vymezení plochy pro těžbu nerostů, což mu nepřísluší. Není z něj seznatelné, jak se vypořádalo s prostorovou návazností činnosti žadatele obsažené v dokumentaci, z níž plyne, že dobývací prostor zasahuje do území koridoru územní rezervy spojení Dunaj-Odra-Labe, v němž má dojít k instalaci hydraulické bariéry ještě před započetím těžby. Záměr je v územně analytických podkladech SO ORP Uherské Hradiště evidován jako hrozba pro udržitelný rozvoj území a problém k řešení v územně plánovací dokumentaci. Prověření koncepčním dokumentem provedeno není a napadené rozhodnutí jej nemůže nahradit. Ustanovení § 18 odst. 5 stavebního zákona umožňuje umisťovat záměry pouze za předpokladu, že záměr charakter území nenaruší a zájem na jeho umístění převáží nad veřejným zájmem na ochranu nezastavěného území a přírodních a dalších hodnot uvedených v § 18 odst. 4 stavebního zákona. Žadatel měl usilovat o změnu územního plánu. Potvrzující závazné stanovisko ani jeho doplnění nereflektuje hierarchickou závaznost územně plánovacích dokumentací. Pokud by § 18 odst. 5 stavebního zákona umožňoval stanovení dobývacího prostoru bez ohledu na funkční využití ploch stanovené v územním plánu, musel by se územní plán podrobit posouzení vlivů na udržitelný rozvoj (SEA). Právní výklad směřující k tomu, že za jiné opatření pro těžbu nerostů lze považovat stanovení dobývacího prostoru, je aprobací obcházení zákona. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 234/2017-38 se týká zcela odlišné situace. Obcházení zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o posuzování vlivů“) širokým výkladem § 18 odst. 5 stavebního zákona by bylo nutné považovat za nepřípustnou „salámovou metodu“. Obvodní báňský úřad pochybil, neboť nepřihlédl k informacím obsaženým ve stanovisku úřadu územního plánování, a nepožádal stavební úřad o doplnění jeho nepřezkoumatelného stanoviska. Podklady, které vedly Krajskou hygienickou stanici k vydání kladného závazného stanoviska, nedostatečně zohledňují kumulativní a synergické vlivy těžby se stávající zátěží občanů. Dojde k zasažení města zvýšenou prašností a tím ke snížení výnosů ze zemědělských pozemků města. Rozhodnutí je také v rozporu s § 67 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“). Zlepšení odtoku povrchových vod nebylo prokázáno.

Žalobce m) namítá, že žalovaný účelově použil posudek Barchánka vypracovaný na žádost žadatele jako revizní znalecký posudek. Úkolem žalovaného bylo zajistit nestranné posouzení sporné odborné otázky. Znalec Barchánek navíc není znalcem v oboru geologie se specializací na hydrogeologii, případně v oboru vodního hospodářství, což nemůže nahradit ani odborná pomoc konzultanta. Žalovaný proto nezjistil skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ministerstvo životního prostředí ani Obvodní báňský úřad nehodnotily otázku změny klimatických podmínek a aktualizace Státní politiky životního prostředí (ministerstvo navíc vycházelo z neplatného dokumentu). Záměr je popřením cílů Státní politiky životního prostředí České republiky pro rok 2012-2020. Probíhající klimatická změna zvyšuje rizika související s realizací štěrkovny. Dotčené orgány byly určeny nesprávně. Záměr je situován i v k.ú. Moravský písek, na němž je nezpevněná polní cesta, která má být podle závazné podmínky č. 4 stanoviska EIA upravena. Mělo by dojít k jejímu rozšíření, což ovšem vyžaduje zábor zemědělské půdy. Konkrétním technickým řešením a možností napojení se úřady nezabývaly. Povinně se uplatňuje účast i toho dotčeného orgánu, v jehož správním obvodu je situována jen minoritní část záměru. Poněvadž část území dotčeného záměrem je ve správním obvodu Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Městského úřadu Veselí nad Moravou a Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje, jsou tyto úřady dotčenými orgány. Stanoviska, která soud shledal nepřezkoumatelnými, se stala právně neúčinná a nepoužitelná. Nápravu je možno řešit jen vydáním nového závazného stanoviska prvoinstančního orgánu. Opakovanému přezkoumání brání § 48 odst. 2 správního řádu. Závazné stanovisko Krajského úřadu Zlínského kraje je nezákonné, neboť dovoluje stanovení dobývacího prostoru v překryvu s plochou územní rezervy pro průplavní spojení Dunaj – Odra – Labe. Dovoluje přitom některé hornické činnosti. Konstrukce závazného stanoviska je proto zmatečná a nezákonná. Návrh je v rozporu s územním plánem. Námitky směřující proti závaznému stanovisku Krajského úřadu Zlínského kraje je nutno předložit nadřízenému dotčenému správnímu orgánu. Návrh je dále v rozporu s § 28 odst. 2 písm. e) a odst. 3 a s § 67 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) vodního zákona. Těžba narušuje přirozené vodní poměry. Uložená opatření jsou vymahatelná pouze po dobu těžby, likvidace důlních děl a rekultivace území. Poté zůstane v území obnažené těžební jezero a zdroj pitné vody bude bez ochrany. Nebyl udělen souhlas vlády ani výjimka Ministerstva životního prostředí. Budoucí odběr pro závlahy je v rozporu s § 29 vodního zákona. Záměr je v chráněné oblasti přirozené akumulace vod (dále jen „CHOPAV“) a v aktivní zóně záplavového území řeky Morava. Nelze pominout nově zakotvený význam povrchové a podzemní vody v § 1 odst. 1 vodního zákona. Existují významná rizika pro provoz vodního zdroje Bzenec a jsou obtížně řešitelná. Nelze přehlížet důvodné obavy a námitky kvůli soukromému zájmu na těžbě.

Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žaloby zamítl. S postavením znalce se ze zákona pojí požadavky na objektivitu, takže jeho závěry nemohou být ovlivněny tím, kdo posudek obstaral. Ministr životního prostředí opakovaně a za znalosti všech namítaných podkladů potvrdil stanovisko EIA. Změnou klimatických podmínek se žalovaný zabýval. Správní proces k žádosti o prodloužení platnosti stanoviska EIA nebylo možné považovat za předběžnou otázku. Žalovaný není příslušný k tomu, aby se vyjadřoval k postupu dotčených orgánů. Postupoval v souladu s § 149 i § 68 odst. 3 správního řádu. Při posuzování účastenství vycházel ze závazného právního názoru krajského soudu. Žalobce l) předjímá výsledky případného budoucího rozhodnutí o povolení hornické činnosti. Na základě napadeného rozhodnutí nemůže být zahájeno využívání výhradního ložiska. Otázky řešené v rámci posudku Ing. Barchánka spadaly do více oborů, přizvání RNDr. Čížka pro posouzení otázek, které nespadají přímo do působnosti znalce, tudíž nenarušuje důvěryhodnost znaleckého posudku. Dobývací prostor se nachází výlučně na území Zlínského kraje. Nebyl proto dán důvod pro participaci dotčených orgánů s místní působností na území Jihomoravského kraje. Rozpor se zákazem těžby v CHOPAV je vyloučen § 2 odst. 1 písm. e) nařízení vlády č. 85/1981 Sb. Dotčené orgány dospěly k závěru, že umístěním záměru nedojde ke zhoršení odtokových podmínek a jeho umístění v aktivní zóně záplavového území je přípustné.

Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření v prvé řadě uvádí, že záměr byl posuzován v procesu EIA, a poukazuje na nestandardnosti provázející posuzování žádosti o prodloužení platnosti stanoviska EIA a spojuje je s osobou Ing. Hubáčkové, která aktivně brojila proti záměru a v době posuzování žádosti byla ministryní životního prostředí. Následně zpochybňuje aktivní věcnou legitimaci žalobců ve vztahu k některým žalobním bodům a podrobně rozvádí důvody, proč spatřuje jednotlivé žalobní námitky nedůvodnými. Poukazuje na příklady koexistence těžby štěrkopísku se zdroji pitné vody a obhajuje odborné závěry týkající se hydrogeologických poměrů, z nichž vycházelo napadené rozhodnutí. Klimatická změna není novou skutečností a těžba štěrkopísku nebude mít negativní vliv na kvalitu a vydatnost zdroje pitné vody. Nedojde ke zhoršení odtokových poměrů a vliv pískovny bude zanedbatelný ve srovnání s již existující indukovanou infiltrací říčních vod. Závěrem osoba zúčastněná na řízení navrhuje, aby soud žaloby zamítl.

Žalobci a) až k) ve svých dalších podáních poukazují na sdělení Ministerstva životního prostředí, kterým neprodloužilo platnost stanoviska EIA, a na předběžné vyjádření znalce Benkoviče, jakož i jeho následný znalecký posudek. Některými závěry a argumenty uváděnými v těchto podkladech pak podporují vlastní žalobní argumentaci. V replice následně opět podrobněji polemizují s argumenty osoby zúčastněné na řízení a žalovaného.

Krajský soud předně posuzoval aktivní procesní legitimaci žalobců k podání žaloby. Ta je upravena v § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), které rozlišuje dvě kategorie žalobců. První z nich (odst. 1) představují žalobci, kteří jsou aktivně legitimování k podání žaloby z důvodu, že napadené rozhodnutí se přímo dotklo jejich sféry hmotných práv. Ačkoliv tito žalobci v obecné rovině nutně nemusí být účastníky správního řízení, je taková situace spíše ojedinělá (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2011, č. j. 2 Afs 4/2011-64), neboť účastenství ve správním řízení se zpravidla odvíjí právě od možnosti dotčení práv, a obecně je takto také explicitně vymezeno – viz § 27 správního řádu. Druhou kategorii (odst. 2) představují osoby, které takovými hmotnými právy nedisponují, ale jsou legitimovány k podání žaloby z titulu svého účastenství ve správním řízení (viz např. rozsudek ze dne 7. 12. 2005, č. j. 3 As 8/2005-118, publikovaný pod č. 825/2006 Sb. NSS, či ze dne 11. 12. 2008, č. j. 8 As 31/2008-72).

V případě rozhodnutí o samotném stanovení dobývacího prostoru [v posuzované věci jde o výroky 1) a 2) napadeného rozhodnutí] má soud za to, že okruh osob aktivně legitimovaných k podání žaloby dle § 65 odst. 1 s. ř. s. se překrývá s okruhem účastníků řízení dle § 28 odst. 2 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“) a okruh osob aktivně legitimovaných k podání žaloby dle § 65 odst. 2 s. ř. s. se překrývá s okruhem účastníků řízení dle § 9c odst. 3 zákona o posuzování vlivů (soud si je vědom toho, že se v judikatuře objevuje i názor, že i tito účastníci jsou aktivně legitimováni podle § 65 odst. 1 s. ř. s., na níže uvedené závěry to nemá vliv).

Okruh účastníků správního řízení obecně stanoví § 27 správního řádu. Ten v odstavci třetím, větě první stanoví, že účastníky jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon. Toto ustanovení samo o sobě nevylučuje obecná pravidla pro stanovení okruhu účastníků podle odstavce prvního a druhého. Zvláštní úprava vylučuje použití těchto ustanovení pouze tehdy, pokud obsahuje taxativní výčet účastníků řízení, což lze vyvozovat z toho, že zjevně neoznačuje účastníky nad rámec úpravy obsažené v § 27 odst. 1 a 2 správního řádu a nepoužívá výrazy jako „také“ či „především“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2014, čj. 4 As 157/2013-33).

Pro posuzovanou věc je rozhodující zvláštní pravidlo obsažené v § 28 odst. 2 horního zákona. Podle něj jsou účastníky řízení o stanovení dobývacího prostoru navrhovatel, fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická práva a jiná práva k pozemkům nebo stavbám mohou být rozhodnutím o stanovení dobývacího prostoru přímo dotčena, a obec, v jejímž územním obvodu se dobývací prostor nachází. Ve světle výše uvedených kritérií, je nutno tento výčet účastníků řízení považovat za taxativní. Použití obecných ustanovení o účastenství [§ 27 odst. 1) a 2) správního řádu] je tudíž vyloučeno.

V případě rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru má soud za to, že s ohledem na charakter tohoto rozhodnutí (tím je fakticky umisťován záměr, nikoliv povolován) a vymezení účastenství ve správním řízení dle § 28 odst. 2 horního zákona, je k podání žaloby na základě § 65 odst. 1 s. ř. s. aktivně procesně legitimován pouze účastník správního řízení dle § 28 odst. 2 horního zákona. Přímý zásah do hmotných práv je totiž jak důvodem účastenství ve správním řízení, tak titulem pro podání žaloby na základě § 65 odst. 1 s. ř. s. (obě kategorie se fakticky překrývají).

Definice účastníků řízení dle § 28 odst. 2 horního zákona však není zcela výlučná, neboť může být rozšířena speciální úpravou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 As 6/2011-347), kterou je v tomto případě § 9c odst. 3 zákona o posuzování vlivů. Podle něj platí, že pokud se podáním písemného oznámení přihlásí správnímu orgánu, který navazující řízení vede, do 30 dnů ode dne zveřejnění informací podle § 9b odst. 1, stává se účastníkem navazujícího řízení též a) dotčený územní samosprávný celek, nebo b) dotčená veřejnost uvedená v § 3 písm. i) bodě 2.

Účastníci řízení podle § 9c odst. 3 zákona o posuzování vlivů jsou však aktivně procesně legitimováni k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí na základě § 65 odst. 2 s. ř. s. Přímo totiž nedisponují hmotnými právy, na nichž by mohli být přímo dotčeni. Důvodem jejich účastenství ve správním řízení není přímé dotčení na právech, nýbrž „dotčení“ z titulu jejich postavení jako zástupce veřejnosti. Přímé dotčení na hmotných právech (a to ani ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu, ani ve smyslu § 28 odst. 2 horního zákona) nelze dovozovat například z nutnosti zajištění zásobování obyvatel pitnou vodou, neboť ani koneční spotřebitelé ani obce, které usilují o zajištění tohoto zásobování, nedisponují nárokem na to, aby byla voda dodávána z konkrétního vodního zdroje, tj. nedisponují žádnými právy ke konkrétními vodnímu zdroji. Ze stejného důvodu nelze přímé dotčení spatřovat v dotčení vlastnického práva k nemovitostem (vodovodním přípojkám, budovám či pozemkům), které jsou aktuálně zásobovány pitnou vodou z konkrétního vodního zdroje.

Lze tedy učinit dílčí závěr, že aktivně procesně legitimováni k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí byli na základě § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. pouze účastníci správního řízení. Účastenství ve správním řízení je přitom nutno zkoumat dle rozhodné právní úpravy, nikoliv podle faktického postupu správních orgánů. Pokud správní orgán nejedná s tím, koho právní úprava označuje za účastníka řízení, neznamená to pro něj ztrátu jeho práv a povinností, které mu z účastenství plynou (zákon pouze omezuje způsob, jakým se opomenutý účastník může svého postavení v řízení domáhat), ani ztrátu aktivní procesní legitimace k podání žaloby proti správnímu rozhodnutí. Stejně tak platí, že se osoba nestává účastníkem řízení pouze na základě toho, že s ní správní orgán jedná jako s účastníkem řízení. Práva a povinnosti účastníka řízení plynou z právní úpravy, nikoliv z protiprávního postupu správního orgánu. Na těchto právech a povinnostech tedy může být zkrácen pouze skutečný účastník správního řízení, nikoliv domnělý (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2013, č. j. 2 As 7/2011-274).

Ze žalobců byli účastníky řízení dle § 28 odst. 2 horního zákona pouze žalobce l) jakožto obec, v jejímž obvodu se dobývací prostor nachází, a žalobce a) jakožto osoba, jejíž jiná práva ke stavbám mohla být rozhodnutím o stanovení dobývacího prostoru přímo dotčena. Žalobce a) tvrdil, že je vlastníkem a provozovatelem vodárenských objektů a vodovodní infrastruktury pro jímání vody v jímacím území Bzenec – komplex, které může být záměrem ovlivněno. Z katastru nemovitostí je ověřitelné vlastnictví žalobce a) k okolním pozemkům, přičemž jeho vlastnictví k vodárenským objektům a vodovodní infrastruktuře nebylo nikým zpochybňováno. Kromě toho nebylo zpochybňováno, že žalobce a) je provozovatelem vodovodu ve smyslu § 2 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“). Krajský soud má za to, že byť žalobce a) nemá vlastnické právo k samotnému vodnímu zdroji, může být přímo dotčen na svých právech případným zhoršením kvality jímané vody. Podle § 2 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích jsou pod pojem „vodovod“ zahrnuty také vodárenské objekty pro jímání podzemní vody, přičemž z § 2 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích vyplývá, že mezi činnosti označené souhrnně jako provozování vodovodu spadá také odběr pitné vody. Žalobce a) má tedy ze zákona práva a povinnosti, které se přímo vztahují k předmětnému vodnímu zdroji. Jestliže je dobývací prostor umisťován do ochranného pásma vodního zdroje (tj. do oblasti, ve které zjevně může být alespoň potenciálně ovlivněna kvalita či vydatnost vodního zdroje), disponuje vlastník a zároveň provozovatel vodovodu, jehož součástí jsou i objekty pro jímání podzemní vody z daného vodního zdroje, vlastnickými právy ke stavbám (jímacím objektům), která mohou být rozhodnutím o stanovení dobývacího prostoru přímo dotčena. Tato práva jsou na základě § 28 odst. 2 horního zákona titulem pro účastenství ve správním řízení o stanovení dobývacího prostoru.

V případě ostatních žalobců nepřichází v úvahu jejich účastenství ve správním řízení na základě § 28 odst. 2 horního zákona, a tudíž ani aktivní procesní legitimace na základě § 65 odst. 1 s. ř. s. Soud proto dále zkoumal, zda ostatní žalobci byli účastníky řízení na základě § 9c odst. 3 zákona o posuzování vlivů, v důsledku čehož by mohli být aktivně legitimováni k podání žaloby na základě § 65 odst. 2 s. ř. s.

V případě územně samosprávných celků je účastenství podle § 9b odst. 3 písm. a) zákona o posuzování vlivů podmíněno splněním formální a materiální podmínky. Materiální podmínkou je v tomto případě dotčení územně samosprávného celku. S ohledem na charakter právní úpravy obsažené v zákoně o posuzování vlivů má zdejší soud za to, že tímto dotčením není myšleno přímé dotčení na právech a povinnostech, jak vyžaduje § 65 odst. 1 s. ř. s., nýbrž postačuje dotčení nepřímé, plynoucí z poslání obce, jakožto zástupce veřejnosti sui generis, tj. zástupce svých občanů. Právě jedním z principů samosprávy je totiž sdružení osob za účelem prosazování společných zájmů. Zájem na dodávce pitné vody obyvatelstva územního samosprávného celku je zcela jistě legitimním zájmem, který může územní samosprávný celek v rámci zákonných mantinelů prosazovat. Možné (nikoliv nutně prokázané či jisté) ohrožení tohoto zájmu určitým záměrem, který podléhal posouzení vlivů na životní prostředí, je podle názoru soudu dotčením územního samosprávného celku pro účely § 9b odst. 3 písm. a) zákona o posuzování vlivů. Toto nepřímé dotčení je tedy postačující pro splnění materiální podmínky účastenství dle citovaného ustanovení.

Žalobci b) až k) a m) prakticky shodně své dotčení spatřují mimo jiné v možnosti ohrožení zdroje pitné vody, kterou je zásobováno jejich obyvatelstvo. Toto tvrzení považuje soud za plausibilní, a jelikož zásobování těchto územních samosprávných celků z daného zdroje pitné vody nikdo nerozporuje a nic nenasvědčuje tomu, že by uvedené tvrzení bylo smyšlené, není potřeba je potvrzovat konkrétními podklady. Materiální podmínku pro účastenství dle § 9b odst. 3 písm. a) zákona o posuzování vlivů tedy u nich považuje soud za splněnou.

Jelikož se však nejedná o přímé dotčení na hmotných právech, nemůže být územně samosprávný celek aktivně legitimován k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí na základě § 65 odst. 1 s. ř. s., nýbrž pouze na základě § 65 odst. 2 s. ř. s., a to pouze v případě, že „přetaví“ v souladu s § 9b odst. 3 písm. a) zákona o posuzování vlivů své nepřímé dotčení v účastenství ve správním řízení. K tomu musí splnit také formální podmínku účastenství. Tato podmínka spočívá v přihlášení se správnímu orgánu, který vede navazující řízení (Obvodnímu báňskému úřadu), podáním písemného oznámení do 30 dnů ode dne zveřejnění informace podle § 9b odst. 1 zákona o posuzování vlivů. Podle tohoto ustanovení správní orgán příslušný k vedení navazujícího řízení zveřejňuje postupem podle § 25 správního řádu spolu s oznámením o zahájení řízení taxativně vyjmenované informace.

V projednávané věci Obvodní báňský úřad předmětné informace zveřejnil Veřejnou vyhláškou – informace podle § 9b odst. 1 zákona č. 100/2001 Sb. ze dne 23. 8. 2016, č. j. SBS 17437/2016/OBÚ-01/4. Tato vyhláška byla vyvěšena na úřední desce Obvodního báňského úřadu (tj. zveřejněna) dne 23. 8. 2016. Posledním dnem pro podání oznámení podle § 9b odst. 1 zákona o posuzování vlivů tak byl čtvrtek 22. 9. 2016. Do tohoto data se z žalobců, kteří jsou územně samosprávnými celky, řádně přihlásili žalobci b) až j) a m). Žalobce k) se přihlásil 18. 7. 2017. Žalobce k) tedy nesplnil formální podmínku účastenství dle § 9b odst. 3 písm. a) zákona o posuzování vlivů, a nestal se tak účastníkem správního řízení. Žalobce k) tedy není aktivně procesně legitimován k podání žaloby proti výrokům 1) a 2) napadeného rozhodnutí ani na základě § 65 odst. 1 s. ř. s., ani na základě § 65 odst. 2 s. ř. s.

Jelikož žalobce k) nebyl účastníkem řízení o stanovení dobývacího prostoru a žalovaný s ním ani jako s účastníkem řízení nejednal, musí soud konstatovat, že nedostatek aktivní procesní legitimace žalobce k) k podání žaloby proti výrokům 1) a 2) napadeného rozhodnutí je zjevný. Soud proto žalobu žalobce k) v tomto rozsahu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

Soud naproti tomu shledal, že žalobce k) je aktivně procesně legitimován k podání žaloby proti výroku 3) napadeného rozhodnutí, jímž žalovaný jeho odvolání a odvolání některých dalších osob zamítl jako nepřípustná. Žalobce k) byl totiž účastníkem odvolacího řízení o jím podaném odvolání, byť bylo toto odvolání shledáno nepřípustným z důvodu, že žalobce nebyl účastníkem řízení o stanovení dobývacího prostoru. Zde však musí soud zdůraznit, že účastenství žalobce k) v odvolacím řízení se na rozdíl od osob, které byly účastníky samotného řízení o stanovení dobývacího prostoru, odvíjelo od § 27 odst. 2 správního řádu (účastenství dle § 27 odst. 1 správního řádu v odvolacím řízení přísluší pouze osobám, které byly těmito účastníky již v prvostupňovém řízení – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2013, č. j. 7 As 31/2013-45), a účastnická práva žalobce k) měla zcela jiný obsah. Závěr o účastenství dle § 27 odst. 2 správního řádu není v kolizi s výše uvedeným závěrem o taxativním vymezení účastníků řízení o dobývacím prostoru, neboť v případě žalobce k) se jedná o účastenství ve fakticky odlišném řízení – řízení o nepřípustném odvolání, které bylo pouze formálně spojeno s řízením o odvolání účastníků řízení o stanovení dobývacího prostoru. Žalobce k) se proto může žalobou domáhat pouze a jen přezkoumání otázky, zda bylo či nebylo správně jeho odvolání zamítnuto jako nepřípustné. Jak se také vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 28. 7. 2011, č. j. 5 As 30/2011-102 „v rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost nebo nepřípustnost podle § 92 odst. 1 správního řádu se odvolací orgán věcně nezabývá podaným odvoláním, posuzuje pouze jeho včasnost nebo přípustnost. V případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného je tedy správní soud oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda tedy byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu. Pokud krajský soud dospěje k závěru, že odvolání bylo po právu zamítnuto jako nepřípustné nebo opožděné, žalobu zamítne, v opačném případě toto odvolací rozhodnutí zruší a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení (srov. rozsudek č. j. 5 As 18/2011-81 ze dne 13. května 2011)“.

Soud proto uzavírá, že žalobce k) je aktivně procesně legitimován k podání žaloby proti výroku 3) napadeného rozhodnutí, a nikoliv již výrokům 1) a 2).

S ohledem na specifický předmět odvolacího řízení o nepřípustném odvolání žalobce k) je však nutno zároveň konstatovat, že k žalobě proti výroku 3) napadeného rozhodnutí nebyl aktivně procesně legitimován nikdo jiný, než osoby, o jejichž odvolání bylo tímto výrokem rozhodnuto. Těmito osobami jsou žalobce k) a šestnáct dalších obcí, které žalobu proti napadenému rozhodnutí nepodaly. Pouze jich se tento výrok přímo dotýká a pouze ony jsou oprávněny bránit svá práva v řízení před správním soudem. Výrok 3) napadeného rozhodnutí však napadl také žalobce m). Ačkoliv žalobce m) nevznáší žádnou konkrétní námitku proti tomuto výroku (respektive důvodům, na kterých tento výrok stojí), svou žalobu neomezuje na konkrétní výrok či výroky napadeného rozhodnutí, a je proto nutno vycházet z toho, že toto rozhodnutí napadá v celém rozsahu. Jelikož se však výrok 3) napadeného rozhodnutí žalobce m) zjevně nijak nedotýká, musí soud uzavřít, že svou žalobu v tomto rozsahu podal jako osoba zjevně k tomu neoprávněná. Soud proto podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítl žalobu žalobce m) v rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku 3) napadeného rozhodnutí.

Krajský soud v Brně na základě včas podaných žalob přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první s. ř. s.). Soud přezkoumával důvodnost pouze u včas uplatněných žalobních bodů (dle § 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s.) a k důvodům nezákonnosti uplatněným po žalobní lhůtě (např. to, že odběry vody pro závlahy budou mít negativní vliv na vydatnost vodního zdroje) nepřihlížel. Opakovali-li však žalobci v pozdějších podáních svá žalobní tvrzení a pouze poukazovali na to, že tato tvrzení dokládají nově předložené důkazy, nejednalo se o nepřípustné rozšíření žaloby. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Protože se námitky žalobců částečně překrývají, vyjádří se soud zpravidla souhrnně k jednotlivým okruhům žalobních bodů.

Jelikož se jádro věci týká odborného hodnocení hydrogeologických poměrů a rizik těžby pro zdroj pitné vody v dotčeném území, vycházel soud z velkého množství odborných podkladů, které byly v dané věci opatřeny. Pro přehlednost soud proto uvádí, že konkrétní odborný podklad soud vždy zjednodušeně identifikuje osobou, jejímž jménem byl podklad zpracován, a uvedením roku zpracování [např. „znalecký posudek Landy (2021)“, „Landa (2021)“, „studie AQUATEST (2010)“, „model ProGeo (2018)“]. Pouze v případě znaleckých posudků opatřených znaleckou doložkou dle § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud používá označení „znalecký posudek“, v ostatních případech používá označení „posudek“, „model“, „vyjádření“ apod. Judikatura, z níž soud při rozhodování vycházel, je dostupná na www.nsssoud.cz, www.nsoud.cz, respektive http://nalus.usoud.cz.

Soud shledal, že žalobce k) je osobou aktivně procesně legitimovanou k podání žaloby proti výroku 3) napadeného rozhodnutí. Tímto výrokem byla jako nepřípustná zamítnuta odvolání žalobce k) a dalších šestnácti osob, a to z důvodu, že tito odvolatelé nebyli účastníky řízení o stanovení dobývacího prostoru. Ve světle výše citované judikatury se soudní přezkum výroku 3) napadeného rozhodnutí omezuje pouze na otázku přípustnosti odvolání žalobce.

Jak plyne z § 81 odst. 1 správního řádu, proti rozhodnutí může podat odvolání pouze účastník řízení. Jiná osoba tedy není oprávněna odvolání podat a takové odvolání pak musí být podle § 92 odst. 1 správního řádu zamítnuto jako nepřípustné. Klíčovou je tak otázka, zda žalobce k) byl účastníkem řízení o stanovení dobývacího prostoru či nikoliv.

Žalobce k) předně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí (respektive nedostatečné zjištění skutkového stavu) z toho důvodu, že se jeho možným účastenstvím žalovaný zabýval jen z pohledu § 9c odst. 3 zákona o posuzování vlivů, a nikoliv již z pohledu § 28 odst. 2 horního zákona.

Tuto námitku soud neshledal důvodnou. Okruhem účastníků řízení dle § 28 odst. 2 horního zákona se zdejší soud zabýval již v předchozím rozsudku. Žalobce k) sice nebyl účastníkem daného soudního řízení, nicméně daný rozsudek byl nejen veřejně dostupný na www.nssoud.cz, ale se stal také podkladem napadeného rozhodnutí a žalobce k) se s ním objektivně mohl seznámit. V tomto rozsudku soud stejně jako nyní jasně uvedl, že účastenství dle § 28 odst. 2 horního zákona svědčilo z tehdejších žalobců pouze nynějším žalobcům a) a l). Obce zásobované vodnou z dotčeného vodního zdroje mohly být podle názoru soudu pouze účastníky řízení na základě § 9c odst. 3 zákona o posuzování vlivů, jakožto zástupci veřejnosti sui generis. Žalobce k) přitom v rámci správního řízení netvrdil žádnou konkrétní okolnost (přímé dotčení vlastnického práva či jiného práva k pozemkům a stavbám), pro kterou by se mělo jeho postavení odlišovat od postavení ostatních obcí figurujících jako zástupci veřejnosti. Na žádnou takovou okolnost dokonce nepoukázal ani poté, co mu žalovaný oznámil, že jej za účastníka řízení nepovažuje. Žalovaný pak neměl žádný důvod v napadeném rozhodnutí spekulovat nad tím, čím by se snad mohl žalobce k) cítit přímo (nikoliv nepřímo jako všechny ostatní obce) dotčen. Z kontextu napadeného rozhodnutí (v němž navíc žalovaný výslovně odkazoval na závazný právní názor vyslovený v předchozím rozsudku krajského soudu) je zcela zřejmé, že žalovaný nepovažoval žalobce k) za účastníka řízení dle § 28 odst. 2 horního zákona a proč. To, že takový závěr neuvedl výslovně, nemůže v dané situaci znamenat nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

Žalobce k) dále v žalobě uvádí nově konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje přímé dotčení svých vlastnických či jiných práv k nemovitostem na jeho území. S těmito tvrzeními pak spojuje závěr, že měl být účastníkem řízení dle § 28 odst. 2 horního zákona. S takovým závěrem se však zdejší soud neztotožňuje, neboť tvrzené dotčení považuje pouze za nepřímé.

Žalobce k) konkrétně poukazuje na své vlastnické právo k pozemkům a objektům na svém území, k jejichž provozu je zajištěna pitná voda ze zdroje Bzenec - komplex. Jak však již uvedl soud v předchozím rozsudku i v tomto rozsudku výše, koneční spotřebitelé (včetně vlastníků vodovodních přípojek, domů či pozemků zásobovaných pitnou vodou) nedisponují nárokem na to, aby jim byla voda dodávána z konkrétního vodního zdroje, tj. nedisponují žádnými právy ke konkrétnímu vodnímu zdroji. Dotčení jejich vlastnického práva k nemovitostem zásobovaným aktuálně vodou z konkrétního zdroje je tudíž dotčením nepřímým a navíc do značné míry hypotetickým. Závisí totiž na řadě jiných skutečností, jako například schopnosti jejich smluvního partnera dostát svému smluvnímu závazku spočívajícímu v dodávání pitné vody, ovšem z jakéhokoliv zdroje. Takto vzdálené a hypotetické dotčení rozhodně nelze srovnávat například s dotčením vlastníků nemovitostí v relativní blízkosti záměru stavby budovy, která má zcela bezprostřední vliv na své blízké okolí. Soud proto nepovažuje za přiléhavé odkazy žalobce k) na judikaturu, která se týkala odlišných vlivů odlišných záměrů ve vztahu k účastenství dle odlišné právní úpravy.

Lze shrnout, že žalobce k) nebyl účastníkem řízení o stanovení dobývacího prostoru ani na základě § 9c odst. 3 zákona o posuzování vlivů (což žalobce nerozporoval), ani na základě § 28 odst. 2 horního zákona. Nebyl proto oprávněn podat odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a jeho odvolání žalovaný zcela správně zamítl jako nepřípustné.

Žalobci na řadě míst uplatňují námitky nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí primárně z důvodu nevypořádání některé z jejich námitek, respektive argumentů či tvrzených skutkových okolností.

Krajský soud k těmto námitkám v prvé řadě uvádí, že nepřezkoumatelnost nemůže pramenit z toho, že žalovaný v řadě otázek odkazuje na prvostupňové rozhodnutí nebo na závazná stanoviska, respektive závazná stanoviska vydávaná dle § 149 odst. 7 správního řádu (dále také „přezkumné závazné stanovisko“). Jestliže se prvostupňové rozhodnutí či závazná stanoviska vypořádávají s jednotlivými námitkami, není nutné, aby k jejich argumentaci připojil žalovaný vždy ještě argumentaci vlastní (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2010, č. j. 5 As 56/2009-63, a ve vztahu k závazným stanoviskům úvahy v části V.G tohoto rozsudku). Podstatné je, aby bylo účastníkům zřejmé, z jakých konkrétních důvodů žalovaný považuje odvolací námitky za nedůvodné. V tomto směru tedy soud napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným neshledal. Stejně tak nemůže být důvodem nepřezkoumatelnosti obecně vyslovené přesvědčení žalobců, že se žalovaný některým otázkám věnoval nedostatečně. Jestliže je ze správního rozhodnutí patrné, jakou právní úpravou se správní úřad řídil, jaký skutkový stav vzal za zjištěný, jak právní úpravu interpretoval a aplikoval na zjištěný skutkový stav a z jakého důvodu považuje námitky účastníků řízení za liché, je nutno jeho rozhodnutí považovat za přezkoumatelné.

Ačkoliv žalovaný skutečně na některé argumenty žalobců výslovně nereaguje, je v napadeném rozhodnutí jeho postoj k jednotlivým odvolacím námitkám jasně vyjádřen. Tam, kde reakce na odvolací námitku vyžadovala vlastní úvahu žalovaného nad rámec prvostupňového rozhodnutí či závazných stanovisek, tam ji žalovaný také uvádí. Mnohé vlastní úvahy žalovaného jsou možná stručné, ale s ohledem na rozsah všech podání obsažených ve správním spise a komplikovanost posuzované problematiky je takový postup zcela adekvátní. V daném případě stručnost úvah žalovaného spíše přispívá k větší srozumitelnosti napadeného rozhodnutí pro širší veřejnost, pro kterou může být výsledek daného řízení podstatný. Lpění na tom, aby žalovaný reagoval na každý dílčí argument či zjištěnou skutečnost, by bylo v daném případě zcela kontraproduktivním formalismem (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-13, a ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011-72, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09). Podstata věci je všem účastníkům zřejmá, stejně jako její hodnocení ze strany žalovaného. Tvrzené nedostatky zjevně nebránily žalobcům v tom, aby závěry žalovaného věcně rozporovaly. Soud proto napadené rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným.

Žalobci poukazují na rozpor stanovení dobývacího prostoru s vodním zákonem a prováděcími předpisy. Žalobce l) dále namítá de facto nepřiměřenost zásahu do svých vlastnických práv a do své samosprávné působnosti.

Žalobci namítají mimo jiné porušení § 67 vodního zákona v důsledku stanovení dobývacího prostoru v aktivní zóně záplavového území.

Podle § 67 odst. 1 vodního zákona platí, že v aktivní zóně záplavových území se nesmí umísťovat, povolovat ani provádět stavby s výjimkou vodních děl, jimiž se upravuje vodní tok, převádějí povodňové průtoky, provádějí opatření na ochranu před povodněmi nebo která jinak souvisejí s vodním tokem nebo jimiž se zlepšují odtokové poměry, staveb pro jímání vod, odvádění odpadních vod a odvádění srážkových vod a dále nezbytných staveb dopravní a technické infrastruktury, zřizování konstrukcí chmelnic, jsou-li zřizovány v záplavovém území v katastrálních územích vymezených podle zákona č. 97/1996 Sb., o ochraně chmele, ve znění pozdějších předpisů, za podmínky, že současně budou provedena taková opatření, že bude minimalizován vliv na povodňové průtoky; to neplatí pro údržbu staveb a stavební úpravy, pokud nedojde ke zhoršení odtokových poměrů.

Podle § 67 odst. 2 vodního zákona je v aktivní zóně dále zakázáno a) těžit nerosty a zeminu způsobem zhoršujícím odtok povrchových vod a provádět terénní úpravy zhoršující odtok povrchových vod, b) skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty, c) zřizovat oplocení, živé ploty a jiné podobné překážky, d) zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení; to neplatí pro zřizování táborů sestávajících pouze ze stanů, které byly před stanovením aktivní zóny záplavového území v tomto místě zřizovány a které lze v případě povodňového nebezpečí neprodleně odstranit.

Ve vztahu k projednávané věci je nutno v prvé řadě zdůraznit, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím o umístění, povolení ani provádění stavby. Stanovení dobývacího prostoru má pouze podobný charakter jako územní rozhodnutí, nicméně nejedná se o rozhodnutí o umístění stavby, a tudíž na ně nedopadá § 67 odst. 1 vodního zákona. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že součástí širšího záměru je také vybudování určitých staveb (zázemí). Tyto stavby nejsou předmětem nyní napadeného rozhodnutí. Možnost umístění či povolení těchto doprovodných staveb bude předmětem jiných řízení, jejichž výsledek bude samostatně podléhat soudnímu přezkumu. Samotná těžba bez realizace jakýchkoliv staveb pojmově vyloučena není, přičemž tato skutečnost je postačující pro učinění závěru, že napadené rozhodnutí věnující se pouze a jen stanovení dobývacího prostoru není v rozporu s § 67 odst. 1 vodního zákona. Tvrzená nezákonnost stanoviska EIA se týká té jeho části, které se nijak nepromítá do napadeného rozhodnutí, a proto nemůže z povahy věci způsobovat nezákonnost napadeného rozhodnutí.

Stejně tak není předmětem napadeného rozhodnutí ani skladování zeminy či zbytků vytěženého materiálu. Podobně jako v případě doprovodných staveb se i této otázce sice například Stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ze dne 9. 3. 2015, č. j. 12289/ENV/15 (dále jen „stanovisko EIA“), věnuje, nicméně v této části nejde o podklad napadeného rozhodnutí, nýbrž o podklad pro rozhodnutí, která budou na napadené rozhodnutí navazovat. Tato rozhodnutí budou taktéž podléhat samostatnému soudnímu přezkumu. Samotná těžba bez skladování odplavitelného materiálu, látek a předmětů (např. jejich okamžitým odvozem) pojmově vyloučena není, přičemž tato skutečnost je postačující pro učinění závěru, že napadené rozhodnutí věnující se pouze a jen stanovení dobývacího prostoru není v rozporu s § 67 odst. 2 písm. b) vodního zákona. Tvrzená nezákonnost stanoviska EIA se týká té jeho části, které se nijak nepromítá do napadeného rozhodnutí, a proto nemůže z povahy věci způsobovat nezákonnost napadeného rozhodnutí. Nad rámec nutného odůvodnění lze však poznamenat, že případné dočasné deponie nejsou dle některých znalců problematické, respektive nepředstavují ohrožení životního prostředí [viz Landa (2021), str. 23, a Barchánek (2022), str. 25].

Na posuzovaný případ tak přímo dopadá pouze § 67 odst. 2 písm. a) vodního zákona. Pro účely tohoto ustanovení přitom není potřeba, aby byly záměrem zlepšeny odtokové poměry [jak se domáhá žalobce l)], nýbrž aby nebyl zhoršen odtok povrchových vod. Jak přitom soud uvedl již ve svém předchozím rozsudku, zákonnou podmínku nezhoršení odtoku povrchových vod je nutno vykládat s ohledem na smysl daného ustanovení. Je zcela zřejmé, že jeho cílem je zabránit činnostem, které by mohly přivodit z hlediska dopadů povodní horší situaci, než jaká hrozí v případě zachování dosavadního stavu. Zhoršením odtoku povrchových vod je tedy myšleno zhoršení potenciální povodňové situace.

Základním podkladem pro hodnocení vlivu těžby na odtokové poměry v případě povodní je posudek Pöyry Environment (2008). Z něj (str. 19) plyne, že pokud by se připustilo zaplavování areálu pískovny povodňovými vodami, akumulační prostor by se zvýšil pro zachycení částí objemů povodňových vln malých toků protékajícím inundačním územím o objem daný mezi hladinou v jezeře pískovny a povrchem stávajícího terénu. Z toho je v posudku činěn závěr, že v takovém případě by se situace oproti dnešnímu stavu zlepšila. Nyní projednávaná varianta záměru přitom počítá právě s tím, že pískovna ohrazována nebude a v případě povodní proto bude těžební jezero zaplaveno.

Také Landa (2021) na str. 23 potvrzuje, že retenční prostor vzniklý těžbou bude přispívat ke zmírnění průběhu povodňové vlny a ke zhoršení povodňových stavů nedojde. Znalec zároveň poukazuje na skutečnost, že v analogických případech (nádrž Pláňava budovaná přímo jako protipovodňové opatření a další blíže neoznačené analogické lokality v povodí Moravy) nepředstavuje problém ani skladování odplavitelných materiálů.

Stejně tak Barchánek (2022) na str. 25 hodnotí, že odtěžování štěrkopísků nemůže mít na průběh povodně negativní dopad. Štěrkovna bude představovat mimořádný akumulační prostor (0,476 milionu m3), kterým přispěje k zadržování případné povodňové vlny a zpomalí odtok. Na lokalitách Moravský Písek – Podluží nebo Pláňava (s retencí 76 000 m3) se podobné retenční prostory budují a začleňují se do integrovaného systému protipovodňové ochrany. Znalec dodává, že v případě dočasného deponování štěrkopísku, případně výsypky, se jedná o přírodní, inertní materiál, jehož případný teoretický odnos povodňovou vlnou nepředstavuje zásadní problém, případně ohrožení životního prostředí.

Uvedené závěry znalců nerozporuje ani Benkovič (2022, strana 79).

Pokud má z odborného hlediska vyhloubený prostor (který není zcela zatopený vodou) v důsledku zvýšení retenční schopnosti terénu pozitivní dopad na povodňové stavy [jak plyne z posudku Pöyry Environment (2008) i znaleckých posudků Landy (2021) a Barchánka (2022)], pak tento stav nelze považovat za zhoršení odtoku povrchových vod ve smyslu § 67 vodního zákona. V opačném případě by byl zákon aplikován z odborného hlediska zcela proti jeho smyslu, byť z čistě jazykového hlediska hovoří toliko o zhoršení odtoku, bez ohledu na reálný dopad záměru na řešení povodňové situace. Jakkoliv zadržování vody vede ke snížení odtoku (resp. spíše rozlivu), v případě že je tento důsledek pro řešení povodňové situace pozitivní, nelze hovořit o zhoršení odtoku povrchových vod ve smyslu § 67 vodního zákona.

Soud proto uzavírá, že stanovení dobývacího prostoru v daném případě není v rozporu s § 67 vodního zákona.

Žalobci dále namítají, že stanovení dobývacího prostoru v CHOPAV není přípustné s ohledem na § 28 odst. 2 písm. e) vodního zákona, podle něhož se v CHOPAV v rozsahu stanoveném nařízením vlády zakazuje mimo jiné těžit nerosty povrchovým způsobem nebo provádět jiné zemní práce, které by vedly k odkrytí souvislé hladiny podzemních vod. Uvedeným prováděcím nařízením je nařízení vlády č. 85/1981 Sb., o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Chebská pánev a Slavkovský les, Severočeská křída, Východočeská křída, Polická pánev, Třeboňská pánev a Kvartér řeky Moravy. Toto nařízení ve svém § 2 odst. 1 písm. e) bod 1. stanoví, že se v chráněných vodohospodářských oblastech mimo jiné zakazuje těžit nerosty povrchovým způsobem nebo provádět jiné zemní práce, které by vedly k odkrytí souvislé hladiny podzemních vod. Zároveň však dodává, že tento zákaz se nevztahuje na těžbu štěrků, písků a štěrkopísků, budou-li časový postup a technologie těžby přizpůsobeny možnostem následného vodohospodářského využití prostoru ložiska.

Z výše uvedeného je patrné, že vodní zákon nezakazuje těžbu v CHOPAV absolutně, nýbrž zmocnil vládu k tomu, aby stanovila nařízením rozsah tohoto zákazu. Vláda pak plně v mezích tohoto zákonného zmocnění stanovila, že těžba štěrkopísků je v daných oblastech přípustná za splnění podmínky budoucí vodohospodářské využitelnosti prostoru ložiska. Tato úprava je zjevně výsledkem odborného posouzení obecné závadnosti těžby štěrkopísku na vodní zdroje. To v obecné rovině odpovídá i závěrům některých znalců, kteří poukazují na případy bezproblémové koexistence těžby štěrkopísku a jímání pitné vody (viz zejména Landa, 2017, a Barchánek, 2022). Burda (2020) či Benkovič (2022) tuto tezi přímo nezpochybňují a spíše rozporují její přiléhavost na daný konkrétní případ. Tyto oponentní názory nicméně podle soudu nemají vliv na závěr, že de iure je těžba štěrkopísku v CHOPAV přípustná, počítá-li se s budoucím vodohospodářským využíváním těžební jámy. Na tom nemůže nic změnit ani právně nezávazný bod 1.1.1.7 Státní politiky životního prostředí České republiky pro rok 2012-2020, který navíc pouze obecně (a bez vazby na konkrétní ustanovení zákona) stanoví požadavek na omezování ohrožení podzemních zdrojů vod v důsledku zvyšování těžby štěrkopísků v nivách toků. Otázkou, zda v daném konkrétním případě je těžba ve vztahu ke zdroji pitné vody bezproblémová, se soud bude zabývat v dalších částech rozsudku. Nejde již však o otázku souladu s § 28 odst. 2 písm. e) vodního zákona, nýbrž zejména o otázku souladu s § 30 odst. 8 vodního zákona a otázku přípustnosti z hlediska možných vlivů záměru na životní prostředí.

Pokud jde o navržený způsob využití budoucího jezera po ukončení těžby pro závlahy, pak soud musí konstatovat, že se jedná o vodohospodářské využití, čímž je nutno považovat podmínku § 2 odst. 1 písm. e) bodu 1. nařízení vlády č. 85/1981 Sb. za splněnou. Je však nutno zdůraznit, že daná podmínka nespočívá v předem pevně stanoveném požadavku na konkrétní vodohospodářském využití, nýbrž v požadavku na vodohospodářskou využitelnost, tj. přizpůsobení časového postupu a technologií těžby tak, aby bylo možné následné vodohospodářské využití (jak konstatuje též posudek G E T, 2014, strana 65).

Nabízí se pochopitelně otázka, zda není možné lépe naplňovat cíle vodního zákona a vodu z těžebního jezera využít vhodněji, tj. např. jako zdroj pitné vody. Avšak v situaci, kdy žalobce e) v jiných případech těžbu štěrkopísku podporuje a požaduje, aby bylo umožněno následné využití těžebního jezera jako zdroje pitné vody, kdežto v posuzovaném případě o takové využití nejeví žádný zájem, nelze navržený způsob využití pro závlahy považovat za pouhou snahu formálně naplnit literu zákona. Ostatně budoucí využití jako zdroje pitné vody tím rozhodně není vyloučeno a při následném rozhodování o povolení nakládání s těmito vodami může být tato varianta vodoprávním úřadem zvážena a promítnuta do výsledného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí rozhodně nelze považovat za rozhodnutí, které by žadatele opravňovalo k nakládání s těmito povrchovými vodami po ukončení těžby nebo které by omezovalo žadatele, správní orgány či jiné osoby v možnostech, jakým způsobem bude s těmito povrchovými vodami nakládáno.

I s ohledem na znalecké posudky, které byly předloženy po vydání předchozího rozsudku soudu, které předpokládají v budoucnu častější klimatické výkyvy (Landa, 2021, nebo Benkovič 2022) se může v dlouhodobém horizontu nabízet také využití těžebního jezera k umělé infiltraci povrchové vody, a tím navýšení (resp. stabilizaci) vydatnosti vodního zdroje Bzenec – komplex. I takové využívání těžebního jezera je nutno považovat za vodohospodářské využití. Z posudku Landy (2021) přitom plyne, že jezero takto bude využíváno v každém případě, neboť v době srážek bude vodu zadržovat a podzemní vody bude dotovat postupně, tj. i v době, kdy budou srážky i průtoky ve vodních tocích nižší.

To, že jednotlivé vodní útvary (těžební jezero a jímací území) tvoří v tomto směru funkční celek, ovšem zároveň neznamená, že by se v těžebním jezeře nacházela podzemní voda. Tato voda podle názoru soudu naplňuje definici vody povrchové dle § 2 odst. 1 vodního zákona. Jejich čerpání pro závlahy proto neporušuje § 29 vodního zákona, který reguluje používání podzemní vody. Dané ustanovení navíc použití podzemní vody pro jiný účel než zásobování obyvatelstva pitnou vodou zcela nezapovídá. I kdyby tedy vodoprávní úřad přijal odlišný výklad § 2 odst. 1 vodního zákona, nevedlo by to bez dalšího k nepřípustnosti čerpání vody z těžebního jezera pro závlahy.

Z § 29 vodního zákona však lze zároveň dovodit, že budoucí vodohospodářské využití těžebního jezera nesmí ohrozit vydatnost zdroje podzemní vody. V tomto směru by byly žalobní námitky směřující k ohrožení vydatnosti vodního zdroje případné, ovšem pouze za předpokladu, že by ohrožení vydatnosti vodního zdroje v důsledku čerpání vody pro závlahy mělo oporu ve skutkových zjištěních.

V obecné rovině lze konstatovat, že samotná existence CHOPAV v dotčené lokalitě nebrání bez dalšího stanovení dobývacího prostoru. Je však nutno posuzovat konkrétní dopady budoucího vodohospodářského využití těžebního jezera na vodní zdroj. Hodnocení této otázky se přitom v nyní posuzované věci odvíjí od celkového hodnocení hydrogeologických poměrů v daném území, k němuž se soud souhrnně vyjádří níže.

Žalobci dále nezákonnost napadeného rozhodnutí dovozují ze skutečnosti, že dobývací prostor byl stanoven v ochranném pásmu vodního zdroje II. stupně.

Podle § 30 odst. 8 vodního zákona v ochranném pásmu I. a II. stupně je zakázáno provádět činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje, jejichž rozsah je vymezen v opatření obecné povahy o stanovení nebo změně ochranného pásma.

Z citovaného ustanovení je patrné, že samotná existence ochranného pásma vodního zdroje v dotčené lokalitě nebrání bez dalšího stanovení dobývacího prostoru. Je nutno posuzovat konkrétní dopady dobývacího prostoru na vodní zdroj. Toto odborné posouzení se primárně odvíjí od vyhodnocení hydrogeologických poměrů v daném území. Potencialita ohrožení vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje je otázkou odbornou, nikoliv právní. Touto otázkou se soud ve světle odborných podkladů zabývá níže.

Žalobce l) namítá v prvé řadě zásah do svého práva na samosprávu v důsledku toho, že stanovení dobývacího prostoru se neslučuje s tím, jak je dotčené území regulováno v jeho územním plánu. Tuto námitku soud neshledal důvodnou. Jelikož je tato otázka spojena s dalšími aspekty přípustnosti záměru z pohledu územního plánování (stanovení dobývacího prostoru je podmíněno souladem také s nadřízenými územně plánovacími dokumentacemi či úkoly a cíli územního plánování), uvede soud podrobněji důvody svého závěru níže, v rámci přezkumu závazného stanoviska stavebního úřadu.

Žalobce l) namítá také to, že bude záměrem těžby rušen jednak ve svém vlastnickém právu, jednak v pečování o zdravé životní prostředí občanů. Oba tyto zásahy dovozuje z prašnosti a hlučnosti provozu záměru, respektive související dopravy. Ani tyto námitky soud neshledal důvodnými.

Předmětem napadeného rozhodnutí je v tuto chvíli stanovení dobývacího prostoru. V tuto fázi řízení lze z hlediska zákonných limitů prašnosti a hluku posuzovat způsob těžby a její přímé dopady, neboť tyto aspekty se dají považovat za základní charakteristiku záměru, která byla již v tomto řízení jasně deklarována (jiný způsob dobývání není ani naznačován). Konkrétní logistika související s odvozem vytěženého materiálu však podle názoru soudu již překračuje rámec rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru. Stejně tak překračuje rámec tohoto rozhodnutí podrobnější posuzování kumulativních a synergických vlivů, neboť rozhodnutím není přímo povolována činnost, která vyvolává posuzované vlivy, jako je hluk a prach. V dané fázi realizace záměru je postačující, že je v obecné rovině vyloučeno, že by těžba překračovala z hlediska prašnosti a hluku zákonné limity.

Takový závěr přitom učinilo ve vztahu k hluku z těžby závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Zlínského kraje ze dne 7. 7. 2015, č. j. KHSZL 12052/2015, a z hlediska hluku i prachu také stanovisko EIA. Obě stanoviska přitom vychází z hlukové a rozptylové studie a z posouzení vlivů na veřejné zdraví. Stanovisko EIA je navíc doplněno posudkem EIA (níže označovaný jako posudek G E T, 2014), který mimo jiné uvádí, že hluk z vlastní těžební činnosti a úpravy štěrkopísku nebude přesahovat běžnou úroveň hlukového pozadí a imisní příspěvek záměru je zanedbatelný a kvantitativně nehodnotitelný. Žalobce l) přitom tyto odborné podklady relevantním způsobem (odkazem na jiný odborný podklad) nezpochybňuje.

Soulad záměru s hmotným právem [zejména § 28 odst. 2 písm. e) a § 30 odst. 8 vodního zákona] závisí na vyhodnocení vlivu těžby štěrkopísku na podzemní vody, primárně pak na vodní zdroj Bzenec – komplex. Tato otázka je přitom otázkou odbornou. Ani Obvodní báňský úřad, ani žalovaný, ani soud si o této otázce nemohou učinit úsudek vlastní. V rámci procesů vydávání závazných stanovisek, v rámci samotného správního řízení o stanovení dobývacího prostoru i v tomto řízení před soudem byla k této otázce předložena celá řada odborných podkladů (odborná vyjádření, matematické modely, posudek znaleckého ústavu, znalecké posudky znalců, závazná stanoviska dotčených správních orgánů, stanoviska jiných správních orgánů). Úkolem správních orgánů bylo všechny získané podklady řádně vyhodnotit.

Při hodnocení podkladů přitom musely správní orgány zohlednit skutečnost, že pouze znalecký posudek s doložkou dle § 127a o. s. ř. může mít váhu znaleckého posudku (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 206/2014-48). Takovým znaleckým posudkem jsou znalecké posudky Landy (2017 a 2021), Burdy (2020), Barchánka (2022) a v řízení před soudem předložený znalecký posudek Benkoviče (2022). Všechny ostatní posudky (bez ohledu na to, jakou erudicí, kvalifikací či autorizací jejich zpracovatelé disponují, tj. včetně posudku znaleckého ústavu GEOtest, a. s.) mají povahu listinného důkazu. Toto rozlišování není pouhým formalismem, neboť je nutno vzít v úvahu například to, že připojením doložky dle § 127a o. s. ř. znalec své závěry prezentuje s plným vědomím trestněprávních důsledků nepravdivého znaleckého posudku.

Uvedené neznamená, že by znalecké posudky musely být brány jako neochvějný základ pro odborná skutková zjištění a listinné důkazy by naopak měly být ignorovány. Správní orgány musí i tak hodnotit úplnost a věrohodnost znaleckých posudků mimo jiné s ohledem na jiné podklady. I z „pouhých“ listinných důkazů mohou vyplynout natolik závažné pochybnosti o správnosti znaleckého posudku, které mohou vyvolat potřebu provedení výslechu znalce či dokonce vyžádání revizního znaleckého posudku (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, nebo ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, dostupné na www.nsoud.cz).

Zároveň platí, že případné rozpory mezi znaleckými posudky je nutno ve správním řízení odstranit. Správní orgány musí zjistit stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti (viz § 3 správního řádu). V případě přetrvávajících rozporů o odborných zjištěních, na kterých správní orgán staví své rozhodnutí, nelze hovořit o řádně zjištěném skutkovém stavu. Způsobů, jak rozpory mezi znaleckými posudky odstranit, je několik. Pouze v případě zřejmých nesprávností postupu znalce by bylo možné se přiklonit na stranu jednoho ze znaleckých posudků. Takový postup by ovšem musel být opřen o zcela jasné úvahy a odkazy na konkrétní nedostatky druhého ze znaleckých posudků. Jiné rozpory mezi znaleckými posudky bude zpravidla nutné odstraňovat opět za pomocí znalců. První z možností je odstranění rozporů na základě výslechu znalců (potažmo jejich konfrontace, viz např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2399/2008). Vedle toho přichází v úvahu zhotovení revizního znaleckého posudku. Také revizní znalecký posudek přitom může být vyžádán a předložen samotným účastníkem řízení a nemusí být nutně zadáván správním orgánem nebo soudem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013). Účastníkům řízení totiž zůstávají ve správním a soudním řízení zachovány stejné námitky jako proti soudem či správním orgánem ustanovenému znalci (např. námitka podjatosti) a jeho posudku (např. nesprávnost, nejasnost, neúplnost). Východiskem je bezesporu i skutečnost, že zákon č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech poskytuje základní právní rámec pro to, aby byla garantována nejen odbornost, ale také nestrannost a nezávislost znalce. Významným prvkem je pak také trestněprávní odpovědnost znalce za podání nepravdivého, hrubě zkresleného nebo neúplného znaleckého posudku (viz § 346 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník).

Popsané garance odbornosti, nestrannosti a nezávislosti znalce ovšem nelze považovat za mantru, která by zbavovala správní orgány nebo soud odpovědnosti za řádně zjištěný skutkový stav. Vždy je nutno hodnotit, zda je znalecký posudek jasný, úplný, logický, zda vychází ze všech relevantních podkladů a skutkových zjištění a není zjevně metodologicky vadný. Hodnocení se týká také věrohodnosti teoretických východisek a způsobu vyvozování závěrů znalce. To platí i pro revizní znalecký posudek, ať již je zadán správním orgánem (potažmo soudem), nebo jej předloží některý z účastníků řízení.

Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný nevyhodnotil předložené znalecké posudky (a další odborné podklady) způsobem, který by odpovídal shora popsaným požadavkům. Neidentifikoval dílčí rozpory ve znaleckých posudcích, respektive rozpory poněkud povšechně vypořádal odkazem na revizní znalecký posudek Barchánka (2022). Jeho obsah však náležitě nevyhodnotil a odkázal na jeho souhrnné hodnocení přesvědčivosti znaleckých posudků Landy (2017 a 2021) a Burdy (2020) a na zákonné garance odbornosti, nestrannosti a nezávislosti znalce. Při náležitém hodnocení všech znaleckých posudků by musel zjistit, že některé odpovědi Barchánka (2022) přímo nekorespondují s položenými otázkami, některé odpovědi jsou založeny spíše na vágní úvaze, který z posudků považuje znalec za přesvědčivější, a některým problematickým aspektům se znalec podrobněji nevěnuje. Kromě toho by musel také zjistit určité nedostatky i ve znaleckém posudku Landy (2017). Krajský soud sice v předchozím rozsudku dospěl k závěru, že vznášené pochybnosti o možných negativních dopadech těžby štěrkopísku v posuzované lokalitě do značné míry odstranil znalecký posudek Landy (2017), který soud vyhodnotil jako jasný, srozumitelný, věrohodný a přesvědčivý. Zároveň však zdůraznil, že se důkazní situace může v dalším řízení změnit, což také nastalo. Byly předloženy další znalecké posudky s doložkou dle § 127a o. s. ř., které přitom odhalily určité nedostatky také v případě znaleckého posudku Landy (2017).

V současné době v rámci správního i soudního řízení nebyl předložen jediný odborný podklad, u něhož by neexistovaly pochybnosti o věrohodnosti, úplnosti či správnosti v něm obsažených závěrů. Tato skutečnost však neznamená úplnou nepoužitelnost všech odborných podkladů (soud např. výše popsal, že v otázce vlivu těžební jámy na možné zhoršení rozlivu povodňových vod mezi podklady nepanuje rozpor). Krajský soud proto v další části tohoto rozsudku vyhodnotí jednotlivé podklady vypracované subjekty, které alespoň na první pohled působí jako nestranní odborníci, poukáže případně na jejich konkrétní nedostatky a uvede, nakolik pochybnosti o jejich objektivitě, věrohodnosti, správnosti, úplnosti apod. přetrvávají i po předložení všech znaleckých posudků.

Součástí dokumentace EIA je hydrogeologický posudek K-GEO (2008) vypracovaný odpovědnou řešitelkou Ing. R. K.na žádost RNDr. P. J. (zástupce oznamovatele v procesu EIA), který byl s ohledem na datum zpracování zjevně vyhotoven ještě k dřívějším variantám dobývacího prostoru. Již tato skutečnost limituje využití tohoto posudku. Kromě toho tento posudek zdaleka nebyl zpracován tak podrobně jako pozdější matematické hydrogeologické modely a znalecké posudky. Neobsahuje ani žádná významná skutková zjištění (získaná například terénním průzkumem) či vlastní odborné závěry, které by soud hodnotil jako natolik podrobně odůvodněné a zásadní, že by v jejich světle neobstály závěry znalců. V posudku K-GEO (2008) se uvádí, že matematický hydrogeologický model nemohl být zpracován pro neposkytnutí vstupních údajů od vlastníka, resp. provozovatele jímacího území Bzenec – komplex.

S ohledem na nízkou využitelnost posudku K-GEO (2008) pro rozhodování správních orgánů a soudu, soud neprovádí podrobnější hodnocení tohoto podkladu. Jako relevantní (s ohledem na otázky, ve kterých panuje největší spor mezi znalci) však lze označit zejména zjištění zpracovatele, že v době měření (30. 9. 2008) se vodní stav podle posudku blížil průměrným hodnotám, přičemž za dané situace Nová Morava drénovala území (str. 9 a 12). Relevantní a na první pohled logickou se jeví taktéž úvaha zpracovatele (str. 11 a 13), že podobně jako odstraněním svrchní vrstvy hlinitého pokryvu bude umožněna kontaminace z povrchu do podzemních vod, existuje tato možnost, i když v menší míře, i za současného stavu v místech s přirozenou redukcí hlinitého pokryvu (mrtvá ramena a jiné deprese).

Studie AQUATEST (2010) představuje vyhodnocení hydrogeologických poměrů založené z velké části na matematickém hydrogeologickém modelu. Tento model a i závěry byly posléze dvakrát doplněny – studií AQUATEST (2012) a studií AQUATEST (2015). Všechny studie byly vypracovány na žádost RNDr. P. J., který byl v procesu EIA zástupcem oznamovatele. Odpovědnou řešitelkou studií je RNDr. H. K. Matematický model vychází z rozsáhlého souboru dat – geologických průzkumů, studí a posudků realizovaných v zájmovém území a okolí, údajů Českého hydrometeorologického ústavu a vodohospodářského informačního portálu VODA ČR a údajů z matematického modelu zpracovaného v roce 2009 v rámci aktualizace analýzy rizik kontaminace podzemních vod v předpolí prameniště Bzenec chlorovanými ethyleny. Nad rámec toho byla provedena hydrogeologická měření. Pro studii AQUATEST (2010) bylo toto měření provedeno dne 12. 11. 2009. Pro studii AQUATEST (2012) bylo další měření provedeno dne 15. 10. 2012.

Doplňující studie AQUATEST (2012) byla zpracována mimo jiné za účelem doplnění matematického modelu o variantu s extrémním srážkově podnormálním obdobím a s kolmatací břehů těžebního jezera a dalších nádrží. Kromě toho bylo požadováno další vyhodnocení možných negativních vlivů těžby a existence těžebního jezera po ukončení těžby.

Cílem doplňující studie AQUATEST (2015) byla zejména aktualizace matematického modelu podle nově uvažované velikosti plochy štěrkoviště a dle požadavků stanoviska k posouzení vlivů záměru na životní prostředí, zejména vyhodnocení vlivu čerpání závlahové vody ze štěrkoviště na hladiny podzemní vody a dimenzování hydraulické bariéry.

Studie AQUATEST (2010) zejména činí závěr, že nejvýznamnějším zdrojem podzemní vody ve vodním zdroji Bzenec komplex je vcezování povrchové vody z řeky Moravy a odlehčovacího ramene Nová Morava, které představuje cca 75 % veškeré dotace podzemní vody do zájmového území (strana 61). Kvantitativní negativní ovlivnění vodního zdroje neočekává a pro eliminaci rizik navrhuje monitoring i po ukončení těžby a rekultivaci za účelem zabránění znečištění a eutrofizace (strany 62 a 63). Kvantitativní ovlivnění vodního zdroje bude podle studie (strany 26 a 27) plynout z akumulace vody v těžebním jezeře v důsledku vytěžení štěrkopísku a ze ztrát výparem, a to maximálně 7,53 l/s v průběhu těžby. To činí 2,9 až 3,9 % stávajícího vodárenského odběru z vodního zdroje, přičemž po skončení těžby to má být 0,8 až 1,1 %. Kvalita vody při povodňových stavech se podle studie vlivem těžby nezmění, neboť podzemní voda bude podstatně lepší kvality (strana 37). Co se však týče samotného hodnocení kvality podzemní vody při povodňových stavech, studie bez uvedení konkrétních dat pouze odkazuje na souhrnnou zprávu projektu Českého hydrometeorologického ústavu z roku 1998.

Studie AQUATEST (2012) vedle aktualizace matematického modelu [s potvrzením závěrů studie AQUATEST (2010)] provedla srovnávací hodnocení eutrofizačních trendů v bývalém štěrkovišti v blízkosti vodního zdroje Bzenec – komplex (pozn. soudu: jedná se o jezero Černý). Studie zjistila, že bývalé štěrkoviště situované 350 m východně od jímacího území Bzenec III – sever je z hlediska eutrofizace podle ukazatele sinic kvalitnější než voda z vodárenského i těžebního jezera v Ostrožské Nové Vsi (strana 30) a než voda v Nové Moravě (strana 32, 34 a 35). V bývalém štěrkovišti nebyl zjištěn závadný výskyt manganu, dusíku, fosforu, železa ani ropných látek.

Studie AQUATEST (2015) pak nad rámec aktualizace matematického modelu pro nový rozsah těžby a vedle přesnějšího dimenzování hydraulické bariéry nepřináší žádné závěry ohledně hydrogeologických poměrů v zájmovém území.

Studie AQUATEST (2010, 2012, 2015) soud ve svém souhrnu hodnotí jako na první pohled komplexní, podložené rozsáhlým souborem dat a bez zjevných formálních nedostatků. Argumentace zpracovatele nejeví známky tendenčnosti a je věnována pouze odborným otázkám. Zejména po konfrontaci se znaleckými posudky však soud musí konstatovat, že byla prokázána věcná nesprávnost jednoho z východisek studie, konkrétně funkce Nové Moravy, a tudíž také samotného matematického modelu.

Již samotná studie AQUATEST (2010) na str. 16, 17 a 19 uvádí odborné zdroje, podle nichž Nová Morava podzemní vody drénuje s výjimkou mimořádně vysokých vodních stavů. Zřejmě primárně z poloprovozní čerpací zkoušky, při které bylo v roce 1981 čerpáno z jímacích území Bzenec I, II a III celkem 550 l/s vody studie dovozuje, že v důsledku vodárenské exploatace došlo ke změně funkce Nové Moravy z drenážního prvku na zdroj podzemní vody vcezováním (str. 19 a 46). Vcezování z Nové Moravy považuje za hlavní prvek v hydraulickém systému (str. 29). Novou Moravu studie také proto na straně 43 vyhodnotila jako okrajovou podmínku 3. typu (tok přes polopropustnou hranici). Jak lze dovodit ze znaleckých posudků Burdy (2020), Barchánka (2022) i Benkoviče (2022), popsané úvahy jsou nesprávné. Závěry těchto znalců ostatně přímo nezpochybňuje ani Landa (2017), ten pouze tento nedostatek buďto nezaznamenal, nebo jej nepovažoval za významný.

Ke změně modelu přitom nedošlo ani v rámci dalších aktualizací, a to přesto, že při měření dne 15. 10. 2012 byla hladina Nové Moravy nižší o 1,06 m až 1,73 m [viz strana 7 studie AQUATEST (2012)] při snížené hladině Moravy pouze o 0,13 až 0,15 m. Tuto skutečnost potvrdili znalci Burda (2020, strany 25 či 39), Barchánek (2022, strana 10) i Benkovič (2022, strana 34). Všichni popisují infiltraci z Nové Moravy jako časově omezenou.

Pokud jde o hodnocení rizik ve studii AQUATEST (2012), jde o hodnocení spíše strohé, založené zjevně primárně na odborném odhadu vycházejícím zřejmě z analogických situací a na předpokladu, že navrhovaná opatření rizika minimalizují. Za objektivně nedostatečné je nutno považovat pouze hodnocení možného negativního vlivu povodní na kvalitu vodního zdroje Bzenec komplex. Jako rizika při povodních studie totiž zjevně hodnotí pouze rizika související s únikem olejů a maziv nebo pohonných hmot, potažmo rizika spojená se splavením skrývkové zeminy (viz strana 46). Pouze s riziky plynoucími z používání biodegradovatelných olejů a maziv počítá také studie AQUATEST (2012, viz strany 4 a 5), zabývající se primárně monitoringem pro účely spuštění hydraulické bariéry.

Posudek G E T (2014) byl vypracován dle § 9 zákona o posuzování vlivů na základě pověření Ministerstva životního prostředí. Zpracovatelem posudku je Ing. D. B., Ph.D., držitel autorizace ke zpracování dokumentace a posudku dle § 19 zákona o posuzování vlivů. Podkladem posudku byla dokumentace EIA, podklady, které byly použity pro její zpracování, a vyjádření k dokumentaci.

Posudek G E T (2014) představuje komplexnější hodnocení vlivů záměru na životní prostředí, tedy nikoliv pouze na povrchové a podzemní vody, resp. konkrétně na vodní zdroj Bzenec – komplex. Z hlediska těchto vlivů posudek (na straně 35) konstatuje, že v běžném provozním stavu záměru nedojde k negativnímu ovlivnění povrchových ani podzemních vod co do kvality či kvantity. Při dodržení navržených opatření je riziko negativního ovlivnění při rizikových a havarijních stavech nevýznamné či přijatelné. Mnoho nejistot bylo eliminováno či zpřesněno. Z hlediska umístění záměru do aktivní zóny záplavového území posudek konstatuje, že se počítá s deponováním pouze vytěženého a upraveného štěrkopísku a lze akceptovat řešení spočívající ve vybudování náspu se zázemím, neboť to nevytvoří nepříznivé hydraulické jevy, které by mohly ovlivnit proudění povodňových vod (viz zejména strany 14, 15, 51, 54, 71, 75, 76, 81 či 85).

Zpracovatel posudku dále uvádí, že realizací záměru se nezmění podíl indukované infiltrace a o kvalitě jímaných vod bude i nadále rozhodovat dlouhodobá kvalita říčních vod a zachování dostatečné filtrační vzdálenosti. S ohledem na vzdálenost mezi Novou Moravou a vodárenskými objekty (150 až 200 m) nedojde ke zkrácení nejmenší vzdálenosti mezi povrchovými vodami a vodárenskými objekty (strana 63). Při povodních se předpokládá krátkodobé skokové zhoršení jakosti vody, ale vodní nádrž se s touto zátěží postupně vyrovná. I menší průsaková vzdálenost horninovým prostředím dostatečně zajišťuje účinné přečištění říčních vod (strana 66). Nejsou důvodné obavy, že by požadovanou činností bylo možné ohrozit zdroj pitné vody (strana 92). Kvalita vody v jímacích územích při povodňových situacích se vlivem těžby nezmění, neboť je jímána podzemní voda a ve srovnání s inundační vodou bude voda v těžebním jezeře podstatně lepší kvality. Vodárensky jímanou podzemní vodu již dnes z naprosté většiny trvale tvoří indukovaná infiltrace říčních vod a realizací záměru se tato skutečnost nemůže významněji změnit. Zároveň to svědčí o tom, že filtrační vlastnosti hydrogeologického kolektoru vykazují vysokou samočisticí schopnost zvodně (strana 96). Záměr hydraulické bariéry je nadstandardním opatřením.

Hodnocení rizik záměru pro podzemní vody je v posudku G E T (2014) stručné a vychází primárně ze studií AQUATEST (2010 a 2012), které považuje za úplné a bezvadné. Posudek odpovídá svým rozsahem a podrobností standardnímu posudku dle § 9 zákona o posuzování vlivů. Nejeví na první pohled formální či metodologické vady. Ve světle znaleckých posudků Burdy (2020), Barchánka (2022) a Benkoviče (2022) je však nutno za nedostatek posudku označit to, že neodhalil vady matematického modelu použitého ve studiích AQUATEST (2010 a 2012), což se potenciálně mohlo projevit ve správnosti úvah a závěrů těchto studií, a tudíž také závěrů posudku G E T (2014).

Oponentní posouzení AQD-envitest (2012) bylo vypracováno na žádost Ministerstva životního prostředí v rámci procesu EIA k posouzení správnosti závěrů studie AQUATEST (2012) a akceptovatelnosti závěru z hlediska vlivu na podzemní vody. Zpracovatelem oponentního posouzení je Ing. J. T., CSc., znalec v oboru těžba, odvětví geologie se specializací hydrogeologie, a obor ochrana přírody se specializací znečištění podzemních vod a půd. Podkladem oponentního posouzení jsou dosud předložené odborné posudky a stanoviska účastníků řízení.

Oponentní posouzení na straně 8 hodnotí snížení hladiny podzemních vod v důsledku záměru jako menší než reálně dosažitelná přesnost kalibrace jakéhokoliv matematického modelu. Odmítá proto diskuse o tom, zda konkrétní model může či nemůže být dostatečným a reprezentativním podkladem pro hodnocení vlivů záměru (shodně také na straně 19). Matematický model považuje pouze za vhodný prostředek vizualizace k podpoře některých argumentů. Dospívá také k závěru, že vliv Nové Moravy, ať již drenážní nebo dotační, je v areálu depresní kotliny jímacího území málo zřetelný. Nejistoty modelu týkající se hydraulické funkce Nové Moravy a čerpaných množství z jímacích území Bzenec I a Bzenec III nebudou mít podle zpracovatele zásadní dopady na základní obraz proudového pole.

Ke kvalitativním vlivům záměru uvádí oponentní posouzení, že regulérní a jedinou použitelnou pracovní metodou pro jejich vyhodnocení je aplikace analogie (viz zejména strany 10 a 14). Poukazuje zejména na analogii s jezerem Černý, které bylo předmětem porovnávání ve studii AQUATEST (2012).

K problematice čerpání vody z těžebního jezera pro závlahy poukazuje oponentní posouzení na stranách 16 a 17 na to, že doklad o takovém využití není potřebný s ohledem na to, že těžební jezero bude tvořit součást vodohospodářsky využívaného útvaru podzemní vody. Přechodné využívání vody pro závlahy však považuje za akceptovatelné, pokud v jímacím území nebudou naplno čerpány využitelné zásoby podzemních vod.

K výtkám vůči studii AQUATEST (2010 a 2012) ohledně podílu vcezování povrchové vody z Moravy a Nové Moravy oponentní posouzení poukazuje na to, že studie přebírá bilanční údaje ze závěrečné zprávy Z. Vacka z roku 1983, která dosud představuje nejúplnější dostupný zdroj podrobných hydrogeologických informací o zájmovém území. Podíl Moravy a Nové Moravy na dotaci podzemních vod může dosahovat 83 % až 63 % podle výše vodárenských odběrů. Poukazuje také na to, že dle tohoto zdroje činí podíl indukované dotace samotné Nové Moravy 100 l/s z celkových 320 l/s. K postupu autorů studie AQUATEST (2010 a 2012) proto nevznáší výhrady i s ohledem na to, že dotační funkci Nové Moravy potvrdilo i vlastní měření dne 12. 11. 2009. Autor oponentního posouzení si byl vědom toho, že dotační funkce Nové Moravy bude mít výrazně epizodický charakter, ale podíl říčních vod na dotaci vodárenských odběrů považuje za nezpochybnitelný.

Vlastní analýzou akceptovatelnosti záměru z hlediska vlivu na podzemní vody dospívá oponentní posouzení AQD-envitest (2015) ke shodným závěrům jako studie AQUATEST (2010 a 2012). Záměr považuje za akceptovatelný a navrhuje, aby byla hydraulická bariéra využívána i pro případ zhoršení kvality vody v důsledku povodňové zátopy a aby byly předem odvozeny a do havarijního plánu zapracovány mezní koncentrace relevantních parametrů jako kritérium pro aktivaci bariéry.

Oponentní posouzení AQD-envitest (2015) soud hodnotí jako jasné, srozumitelné a bez formálních nedostatků. Metodologie i vlastní způsob vyvozování závěrů jsou přehledné a logické a odpovídají charakteru tohoto podkladu jakožto revizního posudku. Zpracovatel primárně nevycházel z vlastních poznatků a pouze revidoval metody, argumenty a závěry studie AQUATEST (2010 a 2012). Tomu odpovídá stručnější rozsah posouzení, neboť se zaměřilo na výtky, které byly vůči studii AQUATEST (2010 a 2012) výslovně směřovány. Argumentace obsažená v oponentním posouzení nejeví známky tendenčnosti a je věnována pouze odborným otázkám. Při porovnávání argumentů a závěrů oponentního posouzení AQD-envitest (2015) s argumenty a závěry znalců Burdy (2020), Barchánka (2022) a Benkoviče (2022) však soud shledal určité nedostatky tohoto oponentního posouzení (podrobněji viz dále). Za nejzásadnější přitom soud považuje vadu spočívající v tom, že oponentní posouzení nepoukázalo na konkrétní nedostatky matematického modelu použitého ve studiích AQUATEST (2010, 2012 a 2015) a neposoudilo, jak a proč se případně tyto nedostatky promítají či nepromítají do argumentů a závěrů studií AQUATEST.

Model ProGeo (2015, 2016 a 2018) byl vypracován ve třech etapách na žádost žalobce a). Odpovědným zpracovatelem je Ing. J. U., Ph.D. Model představuje vyhodnocení hydrogeologických poměrů založené z velké části na matematickém hydrogeologickém modelu. Model vychází ze stavu v listopadu 1970 (bez odběrů v prameništích), ze stavu v říjnu 2012 (s odběry v prameništích), ze stavu v říjnu 1981 (při odběrech při čerpací zkoušce) a z aktuálního stavu dle měření hladin podzemní vody v patnácti objektech v srpnu 2017.

K aktuálně zjištěnému proudění podzemních vod činí model některá relevantní zjištění a závěry. Dovozuje kolmataci dna Nové Moravy s ohledem na rozdíl mezi hladinou vody v Nové Moravě a hladinou kolektoru v blízkém vrtu PV-3 (strana 21). Dále konstatuje, že bilancovaná oblast je při všech simulovaných hydraulických stavech napájena proudem podzemní vody od severu (strana 23). I přes značné změny odběrů je přítok vyrovnaný (126 až 146 l/s) a je generován vcezem z jezové zdrže Uherský Ostroh a Nedakonice. Dále model uvádí, že v podmínkách roku 1970 je z říční sítě infiltrováno 208 l/s a odběry posledních let toto množství navyšují o první desítky litrů. K výraznému navýšení vcezu došlo při čerpací zkoušce v roce 1983, kdy byla Nová Morava podstatně vodnější. Nová Morava je dle modelu v podmínkách bez odběrů místem drenáže podzemní vody s výjimkou v blízkosti jezu Vnorovy II. Model pak uzavírá, že v suchém období navyšování odběrů nad 150 l/s je primárně dotováno vcezem z Nové Moravy a že pokles hladiny podzemní vody v prostoru pramenišť má podstatně větší vliv na odlehčovací kanál, než na vzdálené okrajové podmínky jezových zdrží. S nárůstem odběrů se rovněž zmenšuje délka drenážního úseku Nové Moravy i drénované množství. Ve vlhkých obdobích ke vcezu z Nové Moravy vůbec nedochází (strana 24).

K navrhované hydraulické bariéře model ProGeo (2018) na stranách 31 a 32 shrnuje, že pro vytvoření dostatečné deprese bude nutné čerpat množství vody srovnatelné s odběry z pramenišť (nad 100 l/s). Poukazuje také na to, že s ohledem na rozteč vrtů bariéry a nehomogenitu prostředí nemusí být funkce bariéry dokonalá. Dlouhodobá aktivace odběrů z bariéry by způsobila pokles hladiny podzemní vody v oblasti pramenišť přibližně o 1.1 m.

Model ProGeo (2015, 2016 a 2018) působí na první pohled dojmem podrobné analýzy proudění podzemních vod v posuzované oblasti. Oproti studiím AQUATEST (2010, 2012 a 2015) nepředstavuje komplexní hodnocení rizik záměru, nýbrž primárně odborný podklad pro takové hodnocení. Na první pohled sice nelze bez dalšího říci, že by byl jeden z matematických modelů přesvědčivější, nicméně znalci Burda (2020), Benkovič (2022), ale také Barchánek (2022) model ProGeo hodnotí jako vhodnější s ohledem na větší plošný rozsah modelovaného území s využitím přirozených okrajových podmínek, vertikální rozdělení do tří modelových vrstev, kalibraci na čtyřech různých záměrech hladin pro čtyři různé stavy odběrů z jímacího území a pro stav z října 2016 a dále hydrologické měření postupného profilování průtoků na Nové Moravě.

Samotný matematický model soud hodnotí jako věrohodný, a to i vzhledem k tomu, že žádný ze znalců nepoukázal na žádnou jeho konkrétní vadu. Pokud však jde o dílčí závěry, které zpracovatelé modelu ProGeo de facto nad rámec pouhého matematického modelu (a spíše velmi stručně) činí, ty soud bez dalšího nepřejímal jednak proto, že za vhodnější považuje porovnání závěrů znalců, jednak proto, že zpracovatel modelu ProGeo nevystupoval jako zcela nestranný odborník. Jak soud zjistil, zpracovatel nevytvářel pouze tento na první pohled odborný podklad, ale podílel se přímo na vytváření stanoviska žalobce a) a formulaci argumentů proti stanovení dobývacího prostoru (viz dokument s názvem „Seznam argumentů pro VaK Hodonín, a.s. v souvislosti s plánovaným otevřením těžby štěrkopísku Uherský Ostroh“ na CD evidovaném pod sp. zn. SBS 36545/2017).

Posudek GEOtest (2016) byl vypracován jako znalecký posudek, ovšem bez doložky dle § 127a o. s. ř., na žádost Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Odpovědným řešitelem posudku je RNDr. Pavel Burda, znalec v oboru vodní hospodářství, odvětví čistota vod se specializací hydrogeologie a těžba, odvětví geologie se specializací hydrogeologie. Cílem posudku bylo posouzení možných kvantitativních a kvalitativních vlivů těžby štěrkopísku v dotčeném území, povodňové situace v období těžby a těžební jámy s jezerem po těžbě na zdroje pitné vody Bzenec I a Bzenec III. Zpracovatelé provedli čtyři terénní šetření v září a říjnu 2016 a dne 19. 9. 2016 realizovali odběry surové vody. Vycházeli dále z dokumentace k záměru, archivních hydrogeologických podkladů vztahujících se k dané lokalitě a konzultací s dalšími subjekty.

Posudek GEOtest (2016) uvádí, že Nová Morava téměř po celý rok funguje jako drenáž podzemních vod (strana 7). Pomocí metody tzv. morfohydrogeometrické analýzy stanovuje privilegované cesty pohybu podzemní vody horninovým prostředím. Z nich dovozuje, že podzemní voda proudí daným územím odlišně od generálního směru, který je od severozápadu k jihovýchodu. Předpokládá pak pohyb podzemní vody od uvažované štěrkovny směrem k jihu a dovozuje, že Nová Morava netvoří hydraulickou bariéru a že zdroje vody v jímacím území Bzenec III – sever jsou v zásadní míře tvořeny podzemní vodou přitékající z oblasti plánované těžby (str. 8 a 9).

Dále posudek hodnotí zranitelnost kolektoru podzemních vod a vychází přitom ze Syntetické mapy zranitelnosti Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v.v.i., dle které lokalita spadá do kategorie rizika zranitelnosti střední. Dovozuje, že po odtěžení svrchního pokryvu povodňových hlín spadne do rizika zranitelnosti velmi vysokého. Dopady kvalitativních i kvantitativních rizik hodnotí bez podrobnějšího zdůvodnění na straně 12 jako velmi vysoké (pouze u rizik čerpání na závlahy a výskytu sinic hodnotí dopady jako vysoké). Jejich pravděpodobnost opět bez podrobnějšího zdůvodnění hodnotí jako velmi vysokou (kolmatace břehů, výpar, čerpání na závlahy, povodeň), vysokou (výskyt sinic, černá skládka), resp. nízkou (havárie, teroristický útok). Toto hodnocení je doplněno na stranách 25 až 28, ovšem ani zde posudek blíže nezdůvodňuje konkrétní zvolený stupeň pravděpodobnosti a dopadů jednotlivých rizik.

Posudek popisuje také vlastní terénní šetření a výsledky analýzy vod. Uvádí, že průměrně za období 2006 až 2014 nastala situace s průtokem v Moravě vyšším než 60 m3/s ve 109 dnech v roce (jako pravděpodobnější scénář vádí dotační funkci v průměru v 90 dnech roku). Při tomto průtoku by se podle zpracovatele mohla funkce Nové Moravy změnit na dotační (strana 19). Na základě analýzy vod pak posudek činí závěr, že v korytě Nové Moravy neteče povrchová voda, a toto koryto nepředstavuje hydraulickou bariéru.

Posudek GEOtest (2016) považuje soud v části hodnocení rizik za nedostatečně zdůvodněný a tendenční. Nadměrné používání zvýrazňujících prostředků (kromě tučného písma také vykřičníky, na straně 27 dokonce čtyři vykřičníky) a neodůvodněně příkrých hodnocení nasvědčují přílišné angažovanosti zpracovatele a jeho osobní zainteresovanosti na výsledku správního řízení. Zpracovatel například usuzuje, „že by došlo k likvidaci vodních zdrojů Bzenec!“, nebo uvádí, že „zranitelnost vody se změní ,z nuly na 100%‘“, popř. že „od prvopočátku k tomuto zdlouhavému řízení nemuselo dojít, kdyby příslušní úředníci rozhodli, že se těžba štěrkopísku situovaná do ochranných pásem vodního zdroje a Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Kvartér řeky Moravy neslučuje s existencí tohoto vodního zdroje, bez rizik, která mohou být pro něj fatální“. Posudek obsahuje také zjevně neobjektivní závěr o drenážní funkci Nové Moravy téměř po celý rok, ačkoliv na jiném místě předpokládá její dotační funkci v průměru 109 (resp. 90) dní v roce. Zabývá se navíc i aspekty, které nepředstavují odbornou otázku v oboru hydrogeologie, neboť představují primárně otázku interpretace a aplikace práva a účinnosti jeho prosazování v budoucnu („Zcela je v předložených dokumentech ignorována skutečnost, že po odtěžení štěrkopísků nebude existovat subjekt, který by převzal povinnosti a odpovědnost vyplývající z odkrytí hladiny podzemní vody těžbou.“). Zpracovatel posudku se tak v některých částech staví spíše do role obhájce jedné ze stran, jak dokládá i tato pasáž: „Již zpočátku mělo být rozhodnuto o tom, co je důležitější. Zda vodní zdroj pro desetitisíce lidí nebo šestnáctiletá těžba štěrkopísku soukromým subjektem, jejíž důsledky budou přetrvávat navždy.“

Jako nevěrohodný hodnotili tento znalecký posudek znalci Landa (2017) a Barchánek (2022). Také Česká geologická služba ve svém vyjádření ze dne 8. 4. 2017 uvádí, že závěry vyslovené ohledně rizik záměru v posudku GEOtest (2016) jsou na úrovni subjektivního odborného názoru a z nich plynoucí případná likvidace vodních zdrojů Bezenec je nejhorším možným scénářem, který lze považovat za velmi nepravděpodobný.

Soud proto hodnotí celkově posudek GEOtest (2016) jako nevěrohodný. S ohledem na dostatek jiných podkladů (byť jsou mezi nimi v některých aspektech rozpory), se soud dále nezabýval případnými rozpory mezi posudkem GEOtest (2016) a ostatními odbornými podklady. Podle názoru soudu nelze posudku GEOtest (2016) přisuzovat váhu důkazu, který by mohl relevantním způsobem zpochybňovat závěry znalců vyslovené ve znaleckých posudcích.

V průběhu správního řízení bylo správním orgánům předloženo nejprve šest stanovisek České geologické služby (dále jen „ČGS“) vydaných na žádost Ministerstva životního prostředí. ČGS je na základě § 17 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích zřízena Ministerstvem životního prostředí pro výkon státní geologické služby, která spočívá ve shromažďování a poskytování údajů o geologickém složení území, ochraně a využití přírodních nerostných zdrojů a zdrojů podzemních vod a o geologických rizicích.

Odborné stanovisko ze dne 6. 11. 2013, zn. ČGS-441/13/1666*SOG-441/608/2013, poukazuje na deficitní objem těžby na území Zlínského kraje, který může být doplněn z plánované otvírky. ČGS doporučuje využití těžebny po ukončení těžby pro výstavbu protipovodňového poldru. Záměr je v souladu s Regionální surovinovou politikou Zlínského kraje z roku 2006, Zásadami územního rozvoje Zlínského kraje a dvěma odbornými studiemi. Těžba v CHOPAV podle ČGS není výjimečná a při striktním dodržování navržených opatření nemusí být kvalita podzemní vody těžbou ohrožena. ČGS poukazuje také na pozitivní vlivy štěrkoven na kvalitu jímané podzemní vody, neboť v důsledku přímého kontaktu podzemních vod s atmosférou dochází ke snížení koncentrací železa a manganu. Stanovisko uzavírá, že realizace plánované těžební činnosti se jeví jako akceptovatelná.

V odborném stanovisku ze dne 17. 4. 2014, zn. ČGS-441/14/0564*SOG-441/214/2014, ČGS uvádí, že vzhledem k výraznému úbytku těžitelných zásob lze považovat předpoklad odbytových možností v regionu z plánované otvírky považovat za zcela reálný. ČGS opakuje svůj závěr o souladu záměru s koncepčními dokumenty a studiemi. V posudku záměru a studii AQUATEST (2012) byly zodpovězeny připomínky ČGS a realizace těžby se jeví jako akceptovatelná.

Ve vyjádření ze dne 4. 8. 2017, zn. ČGS-441/17/0986*SOG-441/523/2017, ČGS poukazuje na řadu nejistot v modelu použitém ve studii AQUATEST (2010 a 2012), z nichž některé budou mít zásadní vliv na tvar proudového pole v lokalitě. Studie AQUATEST popisuje hydrogeologickou strukturu jako převážně homogenní, ale z hydrogeologických studií vyplývá značná heterogenita hydrogeologického kolektoru kvartérních fluviálních sedimentů s prostorovou proměnlivostí hydraulických parametrů a existencí významných preferenčních cest proudění podzemní vody. Studie AQUATEST nekomentuje vliv hradišťského příkopu na proudění podzemní vody. Nevyřešenou otázkou zůstává hydraulická funkce koryta Nové Moravy. K vyvolání indukované infiltrace dochází teprve při zvyšování čerpaného množství podzemní vody v jímacích soustavách. Koryto Nové Moravy je napouštěno pouze při vyšších vodních stavech (průměrně ve 109 dnech v roce). Po zbytek roku má drenážní funkci. Štěrkovna leží mezi hlavní zdrojovou oblastí a místem jímání podzemních vod. Ovlivnění množství podzemní vody nebude příliš významné. Posouzení kvalitativního ovlivnění pomocí metody analogie je regulérní pracovní metodou, ale nekonfliktnost těžby z hlediska využívání podzemních vod na mnoha místech neznamená, že v tomto konkrétním případě nebude problematická. Při běžném provozu štěrkovny bude riziko kontaminace nízké. Z důvodu nejistot v matematickém modelu vstupuje nejistota i do vyhodnocení kvalitativních a kvantitativních vlivů těžby na jímací území. ČGS hodnotí další vyjádření ke studii AQUATST a vyslovuje v obecné rovině pochybnosti o jednoznačné akceptovatelnosti záměru. Souhlasí s tvrzením o mimořádném strategickém významu jímacího území Bzenec a konstatuje, že odkrytí hladiny podzemní vody je nevratný proces, který zvyšuje zranitelnost hydrogeologického kolektoru a snižuje možnost jeho ochrany. Uzavírá, že je nezbytné jakékoliv negativní ovlivnění vodního zdroje jednoznačně vyloučit.

Vyjádřením ze dne 31. 8. 2017, zn. ČGS-441/17/0986*SOG-441/523a/2017, ČGS rozšířila své vyjádření ze dne 4. 8. 2017 primárně na základě modelu ProGeo (2015 a 2016). Nově zejména uvádí, že Nová Morava neplní funkci hydraulické bariéry mezi dobývacím prostorem a jímacím územím Bzenec III. Tato skutečnost může mít za následek vyšší a rychlejší transport případné kontaminace z prostoru těžebny k jímacím objektům. Míru závažnosti tohoto rizika není možné na základě dosud hodnocených dokumentů jednoznačně stanovit. ČGS proto závěrem doporučuje provést podrobné posouzení a zohlednění závěrů modelu ProGeo (2015 a 2016).

Ve svém posouzení ze dne 29. 9. 2017, č. j. ČGS-441/17/0986*SOG-441/523b/2017, ČGS v návaznosti na svá předchozí vyjádření opakuje výhrady vůči matematickému modelu AQUATEST (2010 a 2012) a naopak model ProGeo (2015 a 2016) označuje za fundovaný. V průběhu posuzovacího procesu se podle ČGS ukazuje, že problematika vyžaduje zcela nadstandardní přístup, ať již z důvodu unikátnosti a komplikovanosti hydrogeologických poměrů nebo z důvodu mimořádného strategického významu jímacího území Bzenec – komplex. Provoz hydraulické bariéry se jeví jako problematický, neboť by došlo ke zvětšení přítoku z jiných směrů, kde existují další rizika ve formě znečištění, a její dlouhodobý provoz by závažným způsobem kvantitativně ovlivnil možnost odběrů podzemní vody z vodního zdroje Bzenec-komplex.

ČGS ve svém komentáři ze dne 13. 10. 2017, č. j. ČGS-441/17/1165*SOG-441/693/2017, objasňuje, že posudky ze dne 6. 11. 2013 a 17. 4. 2014 byly zpracovány prioritně z hlediska ložiskového, a nikoliv podrobně z pohledu ochrany podzemních vod. Nově zjištěné poznatky přitom zvýšily stupeň detailního poznání lokality. ČGS dále vysvětluje, proč podle jejího názoru její posouzení nepředstavuje pouhé převzetí závěrů jiného autora, a stručně uvádí, proč považuje model ProGeo za věrohodnější a proč naopak považuje závěry studie AQUATEST (2010 a 2012) za mylné a zavádějící.

Následně bylo dne 10. 8. 2021 vydáno odborné vyjádření ČGS, zn. ČGS-441/21/590*SOG-441/0599/2021, na žádost zástupce osoby zúčastněné na řízení. Toto vyjádření hodnotí současný stav využití a životnosti ložisek štěrkopísků na území Zlínského kraje s částečným přesahem do kraje Jihomoravského. Posuzuje komplexně všechna ložiska v daném území a zdůrazňuje úbytek zásob na ložiskách povolených k vydobytí a riziko nenaplňování hospodářských potřeb státu. Obecně poukazuje na nezbytnost zajištění nových otvírek ložisek štěrkopísků a konkrétně ložisko Moravský Písek-Uherský Ostroh ČGS řadí mezi nadějná ložiska, jejichž otvírku považuje za potřebnou.

Souhrnně lze ke všem stanoviskům ČGS uvést, že pokud se primárně zabývají záměrem z pohledu ložiskové geologie, dobývání ložiska Moravský Písek-Uherský Ostroh podporují. Pokud se naopak zabývají záměrem z pohledu hydrogeologie, vznášejí pochybnosti a požadují, aby byly tyto pochybnosti odstraněny primárně podrobnějším zkoumáním hydrogeologických poměrů v posuzované lokalitě. ČGS však v tomto směru nepředkládá vlastní, podrobně zdůvodněné hodnocení rizik, nýbrž primárně přejímá pochybnosti (nikoliv přímo závěry o rizikovosti) jiných odborníků. Stanoviska ČGS týkající se vlivů záměru na podzemní vody na rozdíl od většiny ostatních odborných posudků nepředstavují podrobné elaboráty odůvodňující metodologii, vstupní data a opírající své závěry o odbornou literaturu. Jedná se o stručnější odborná vyjádření, která lze použít spíše jako pomůcku při hodnocení věrohodnosti, správnosti a úplnosti úvah a závěrů učiněných v ostatních odborných podkladech. Stanovisko ČGS ze dne 10. 8. 2021 lze využít jako komplexní podklad pro posouzení potřebnosti stanovení dobývacího prostoru, zejména pro vyhodnocení významu daného ložiska a intenzity veřejného zájmu na jeho dobývání. Samo o sobě však nevypovídá o tom, zda v daném případě veřejný zájem na dobývání ložiska převáží nad jinými veřejnými zájmy.

Znalecký posudek Landy (2017) byl vypracován na žádost F. J., původního žadatele o stanovení dobývacího prostoru. Prof. Ing. RNDr. Ivan Landa, DrSc. je znalcem v oboru vodní hospodářství, odvětví čistota vod, se specializací metodika hydrogeologického průzkumu, ochrana podzemních vod před znečištěním a vyčerpáním. Účelem znaleckého posudku bylo posoudit, zda záměr těžby štěrkopísku v posuzované lokalitě může mít nepříznivý vliv na vodhospodářské využití širšího zájmového území a zda poskytl posudek GEOtest (2016) objektivní a nezaujaté závěry. Podkladem pro posouzení byly odborná literatura, předchozí hydrogeologická posouzení daného záměru a opakovaná obhlídka na místě.

Znalec Landa popisuje jednotlivé zdroje trvalé infiltrace povrchových vod do vod podzemních, uvádí, že Nová Morava je hydraulicky neúplná, neboť neprořezává kvartérní sedimenty až do nepropustného podloží, a dospívá k závěru, že velikost infiltrace z Nové Moravy, či drenáže do Nové Moravy, jsou funkčně závislé na reálném stavu hladiny vod v Nové Moravě a okolních hladinách (strana 10). Zpochybňuje závěr GEOtest (2016), že v Nové Moravě proudí pouze podzemní voda, když přes hranu jezu žádná voda neteče (strana 13). Na základě vlastních obhlídek uvádí, že v Nové Moravě vždy přes jez protéká určité minimální množství vod (desítky až stovky l/s). Další vody jsou do Nové Moravy přiváděny korytem Dlouhé řeky a v podjezí dochází k obtokovému efektu a drenáži. Znalec Landa proto dovozuje, že v drénovaných a jímaných vodách převažuje voda infiltrovaná z vodotečí, zejména nad jezy Nová Morava, Nedakonice, Uherský Ostroh, Veselí nad Moravou, kde dochází ke vzdutí vody. Na základě hydroizohyps studie AQUATEST (2012) i GEOtest (2016) uvádí, že k infiltraci říční vody dochází i níže po proudu Nové Moravy. Infiltrovaná voda z oblasti vzdutí hladin v místě jezu na Nové Moravě se vrací buďto do koryta Nové Moravy, nebo se podílí na tvorbě využitelných zásob blízkých jímacích území (strana 15). Znalec Landa dále zpochybňuje závěr GEOtest (2016), že zbarvení vody v Nové Moravě do žlutorezava potvrzuje výhradně drenážní funkci Nové Moravy (strana 16). Naopak zbarvení pouze mezi jezem a prvním kamenitým prahem je podle něj důkazem toho, že v úseku plánované těžebny již k drenáži nedochází. Znalec Landa souhlasí s tím, že z lokality těžby proudí podzemní vody i do jímacích objektů na druhé straně Nové Moravy (Bzenec III sever a jih), ale zcela převažují vody vzniklé indukovanou infiltrací od řeky Moravy (strana 17).

Znalec Landa dále popisuje závěry z nejrozsáhlejšího hydrogeologického průzkumu [označován jako Vacek (1983)], podle něhož indukované zdroje z Moravy a Nové Moravy dosahují až 88 % z celkového množství jímaných vod. Tyto závěry byly potvrzený praxí a nebyly nikdy vyvráceny (strana 18). Vacek (1983) své závěry dovodil i z porovnání chemismu jímaných vod s chemismem vod ve vodních tocích (strana 19 a 20). Zároveň znalec uvádí, že dočasný vzestup hladin v Nové Moravě nemůže mít okamžitý vliv na hydrochemické složení podzemní vody (strana 21). Infiltraci vody z recipientů má podle něj pozitivní vliv na tvorbu využitelných zásob podzemních vod a odkazuje i na Vacka (1983), který doporučoval pro umělou infiltraci využití vodní plochy pískovny Černý a zvýšení infiltrace z Nové Moravy (strana 22 a 23). Znalec Landa souhlasí s tvrzením o existenci preferenčních cest proudění podzemních vod, ale dodává, že z ničeho neplyne, že by se jejich vliv v kvartérní zvodni výrazněji projevil (strany 30 a 31).

Znalec Landa se dále vyjadřuje k matematickému modelu AQUATEST (2010 a 2012). Matematický model je podle něj vždy pouze pomocný nástroj, takže požadavek nového modelu není relevantní. Uvádí také, že nebylo doloženo, že by byly koncept modelu, použitá data či jejich vyhodnocení nesprávné, zavádějící či v rozporu s praktickými poznatky. Ani nový model (ProGeo 2015 a 2016) podle Landy nepřinesl žádná nová zásadnější zjištění (strany 27-28).

Znalec Landa k rizikům uvádí, že hlavní riziko představuje kvalita vod ve vodních tocích, ze kterých infiltrují vody. Pískovny relevantní riziko nepředstavují, přičemž povodňová voda se k vodním zdrojům dostává trvale prostřednictvím indukce (strana 28) i vsakováním zejména v místech, kde při vyšších stavech naopak podzemní voda vystupuje na povrch (strana 31 a 32). Dále hodnotí rizika těžby v nyní stanoveném dobývacím prostoru zejména porovnáním s analogickými lokalitami v oblasti Uherský Ostroh a dalších oblastí České republiky (strany 23 až 26 a 36 až 55). V nich je souběh využívání zdrojů podzemních vod, jejich nabohacování infiltrací z vod povrchových a těžby štěrkopísků bezproblémový. U srovnávaných lokalit znalec uvádí, zda jsou v ochranném pásmu vodního zdroje, CHOPAV, respektive aktivní záplavové zóně. Poukazuje také na výzkumy řízené infiltrace ve Výzkumném ústavu vodohospodářském a na Vysoké škole báňské a případy řízené infiltrace v zahraničí. Uzavírá, že umělá infiltrace se velmi úspěšně využívá jak v lokalitách České republiky, tak i v zahraničí, je považována za jednu z nejdůležitějších metod při „boji se suchem“ a právě oblast kvartérních sedimentů jižní Moravy je doporučována pro její použití (strana 49).

Znalecký posudek Landy (2021) byl vypracován na žádost osoby zúčastněné na řízení za účelem doplnění znaleckého posudku z roku 2017. Předně hodnotí dopad klimatických změn a období sucha na závěr o případné existenci negativních vlivů těžby štěrkopísků na lokalitě Uherský Ostroh na vydatnost či zdravotní nezávadnost vodních zdrojů. Klimatické změny popisuje jako nepřetržitý proces, který je přinejmenším v posledním století až skokově ovlivněn antropogenní činností. Klimatické změny nejsou novou skutečností vzniklou až po roce 2015 (strana 7). Roky 2015 a 2018 sice znamenaly extrémní výkyv v dlouhodobém trendu projevů klimatické změny, nicméně rok 2020 byl zejména na Moravě srážkově vysoce nadnormální a došlo ke vzniku mimořádně nadnormálních přebytků zásob podzemních vod mělkého oběhu (strany 10 a 11). Do budoucna lze očekávat možnost dalšího zvětšování amplitudy extrémních výkyvů klimatu, a tedy i srážek, průtoků ve vodních tocích a stavů hladin podzemních vod. Předpokládá se zvýšení úhrnů srážek, které však budou častěji intenzivní. Budování malých vodních nádrží představuje jednu z možností, jak zabránit jejich rychlému odtoku. Zásoby v těžebních jezerech mohou stabilizovat okolní podzemní vody (strany 12, 16 či 19).

Z hlediska hodnocení rizik těžby ve světle probíhajících klimatických změn znalec opět vychází ze srovnání obdobných případů, u nichž hodnotí vzdálenost studní od štěrkovny, velikost těžebního jezera, čerpané množství vod, místo čerpání a to, zda je těžebna v záplavovém území a v CHOPAV. Opět uzavírá, že existence těžebních jezer nepředstavuje pro vodní zdroje významnější riziko, ale naopak je vodohospodářskému využití území prospěšná (strana 17). Popisuje možné negativní vlivy zvýšení teploty ovzduší, které se může projevovat větším výparem a nárůstem biologického oživení. Hluboká těžební jezera (jako je i posuzovaný případ) však vykazují výrazně vyšší kvalitu vod. Biologické oživení i zvýšení teploty jsou vlivy lokální, které se projevují v nejbližším okolí, řádově v jednotkách až desítkách metrů. Ve vodním zdroji Bzenec komplex se nemohou projevit (strany 18 až 19).

Dále znalecký posudek Landy (2021) hodnotí soulad záměru se Státní politikou životního prostředí, přičemž odkazuje (strany 20 až 22) na analogický případ povolení rozšíření těžby na lokalitě Polešovice – Kolébky (kterému nebránila ani klimatická změna) a výsledky hodnocení monitoringu ze strany EKOHYDRO (2019) v této lokalitě a v lokalitě Ostrožská Nová Ves, taktéž v ochranném pásmu II. stupně vodního zdroje Bzenec komplex, ve stejné CHOPAV, v záplavové oblasti, rovněž v blízkosti významného vodního zdroje (záložní zdroj Polešovice – Les). Znalec Landa hodnotí také vliv těžebny na průběh povodňových vod a uvádí, že retenční prostor bude přispívat ke zmírnění průběhu povodňové vlny (strany 23 až 24). S odkazem na existující navážky odplavitelných materiálů u nádrže Pláňava a skladování odplavitelných materiálů na mnoha dalších analogických lokalitách dovozuje, že ani skladování odplavitelných materiálů nevylučuje těžbu štěrkopísku (strana 23).

Znalecké posudky Landy (2017 a 2021) na první pohled nejeví metodologické či formální nedostatky. Znalec předkládá zcela jasně a srozumitelně jednotlivá východiska a obecné odborné závěry a přehledně z těchto východisek a závěrů činí konkrétní závěry pro posuzovaný případ.

Při hodnocení věrohodnosti a úplnosti posudků znalce Landy soud vycházel nejen ze samotných posudků (jako při předchozím rozhodování), ale také z nových znaleckých posudků, které se k práci Landy vyjadřovaly. Soud si byl již při předchozím rozhodování vědom toho, že znalec Landa ve svém posudku z roku 2017 částečně vybočil z role odborníka při posuzování konkrétního znaleckého úkolu, když nevhodně hodnotil postup žalobce a), experta Vacka a úřadů v případě pískovny Podluží u Moravského Písku (strany 52 a 53). Podle názoru soudu však toto spíše okrajové pochybení nevede samo o sobě ke znevěrohodnění osoby znalce a jím předloženého znaleckého posudku z roku 2017. Podobně takový důsledek nemůže mít ani to, že znalec v dílčí pasáži nehodnotí přímo otázku, o jejíž vyhodnocení byl v rámci svého odborného zaměření žádán, nýbrž spíše možné postup správních orgánů v této věci či v jiných věcech („Pokud by posuzovaný záměr neměl být povolen, znamenalo by to zároveň, že by měla být nuceně ukončena i těžba na lokalitách Polešovice, Podluží a Ostrožská Nová Ves.“ strana 58). Toto hodnocení je spíše právním argumentem, který mohou vyslovit účastníci řízení, správní orgány či soud, nikoliv znalec při hodnocení hydrogeologických poměrů či ekologických rizik konkrétní záměru. Znalecký posudek ovšem rozhodně není protkán pasážemi naznačujícími přílišnou osobní angažovanost znalce nad rámec plnění odborného úkolu, který mu byl svěřen, jako tomu je v případě posudku GEOtest (2016). Znalecký posudek z roku 2021 pak nevykazuje žádné podobné nedostatky.

Krajský soud nicméně postupoval při vyvozování dílčích odborných zjištění ze znaleckých posudků Landy (2017) obezřetně a pečlivě komparoval závěry znalce Landy se závěry ostatních znalců a odborníků, kteří se k věci vyjadřovali. Z pozdějších znaleckých posudků Burdy (2020), Barchánka (2022) a Benkoviče (2022) totiž vyplynulo, že znalec Landa ve svých posudcích neuvedl některé relevantní skutečnosti. Konkrétně jde o prokazatelnou vadu matematického modelu obsaženého ve studiích AQUATEST (2010, 2012 a 2015). Byť znalec mohl dospět k závěru, že ve výsledku lze i tak matematický model vhodně interpretovat a využít, rozhodně měl na vadu matematického modelu poukázat. Kromě toho měl znalec Landa poukázat také na prokazatelné nedostatky využití hydraulické bariéry pro účely odstranění negativních důsledků zatopení těžebního jezera povodňovou vodou.

Soud vzal v úvahu i hodnocení znalce Barchánka (2022, strany 11 a 24), v nichž poukazuje na to, že všechny čtyři jím hodnocené posudky (GEOtest, 2016, Landa 2017, Burda 2020 a Landa 2021) se potýkají s problémem subjektivní interpretace matematických modelů a s tím, že autoři kladou důraz na jimi preferované skutečnosti a ostatní data, nehodící se do jimi zvolené koncepce, přehlíží až odmítají. Znalec Barchánek však zároveň jako tendenční vyhodnotil primárně závěry Burdy. Znalecké posudky Landy (2017 a 2021) naopak v souhrnu hodnotil jako přesvědčivé a více odpovídající realitě. Podobně pak na straně 14 Barchánek (2022) uvádí, že ve vztahu k funkci Nové Moravy pravdu mohou mít oba znalci (Landa i Burda), protože každý hodnotil a využil data k jiné situaci.

Znalecký posudek Burdy (2020) byl vypracován na žádost žalobce a). RNDr. Pavel Burda je znalcem v oboru vodní hospodářství, odvětví čistota vod se specializací hydrogeologie a těžba, odvětví geologie se specializací hydrogeologie. Účelem znaleckého posudku bylo posouzení podkladů a argumentů vznesených k záměru těžby štěrkopísků v lokalitě Uherský Ostroh v souvislosti s provozovaným zdrojem pitné vody Bzenec – komplex. Znalec uvádí, že se jedná o druhý komplexnější posudek zájmové oblasti, protože v mezidobí od prvního posudku (GEOtest, 2016) vzniklo novými měřeními nebo bylo z archivů rešeršováno k problematice vodního zdroje a otvírky štěrkovny značné množství dat.

Znalec Burda se nejprve zabývá klimatickými změnami v oblasti vodního zdroje Bzenec – komplex (strany 7 až 12) s tím, že byl prokázán úbytek povrchových vod v říční síti v desítkách procent a tím i podzemních vod. Klimatická změna vede k poklesu průsaku srážek do podzemních vod a umocňuje se význam hradišťského příkopu, kterým podle znalce přitéká největší část podzemní vody k jímacím studnám.

Dále znalec Burda analyzuje hydrogeologickou funkci kanálu Nová Morava (strany 12 až 22) a hydrogeologické poměry vodního zdroje Bzenec – komplex (strany 22 až 31). Poukazuje na nedostatky matematického modelu použitého ve studiích AQUATEST a kritizuje ostatní posuzovatele a znalce Landu za jejich hodnocení tohoto modelu. Burda dále předkládá argumenty, které mají vyvracet závěry Landy k hydrogeologické funkci Nové Moravy. Podle Burdy je v Nové Moravě podzemní voda jak z hlediska terminologie, tak i z hlediska vlastností, kanál nepředstavuje hlavní zdroj vody pro vodní zdroj Bzenec – komplex a hydraulická funkce tohoto vodního zdroje je založena na trvalých přítocích ze vzdálenějších oblastí. Teprve pokud by došlo k zásadnímu zvýšení odběrů, uplatnil by se ve významnějším množství přítok vody z kanálu Znalec Burda poukazuje na vadu modelu AQUATEST s tím, že ten nebyl i přes nová měření revidován. Otvírka štěrkovny zásadně zkracuje délku transportních cest povrchové vody k vodnímu zdroji a zvýší se rizika pro vodní zdroj. Podle Burdy je těžké uvěřit, že dvojí kontrola zásadní koncepční chyby modelu AQUATEST neodhalila.

V další části znalecký posudek posuzuje rizika pro vodní zdroj Bzenec – komplex (strany 32 až 43). Znalec Burda rozporuje analogii se zatopením jezera Černý, neboť podle něj k jeho zatopení při povodních nedošlo, což má dokládat fotografie obsažená ve znaleckém posudku. Požadavek na využití hydraulické bariéry při povodních je nesplnitelný. Povodeň má potenciál přinést do těžební laguny stovky tun organického materiálu, utopená těla zvířat nebo poškozené obaly s různými průmyslovými a chemickými látkami. K analogii se hydrogeologie uchyluje v případech, kdy není možné z archivů získat nebo nově změřit reprezentativní data lokality. Takový stav není možné zkonstatovat pro zájmovou lokalitu. Lokality uváděné Landou (2017) nejsou podle Burdy srovnatelné. Povolení těžby by bylo znásobením dnešních rizik pro vodní zdroj Bzenec – komplex.

Znalec Burda dále kritizuje zjednodušující výpočty, na které poukazovalo oponentní posouzení AQD-envitest (2015), a zdůrazňuje naopak význam matematického modelování (strany 43 až 53). Poukazuje přitom na vady modelu použitého ve studiích AQUATEST (2010, 2012 a 2015), konkrétně na vysokou míru schematizace a zjednodušení, nedostatečnou a nepřesnou kalibraci, chybné vstupní údaje, chybnou modelovou interpretaci bilance a funkce kanálu Nová Morava, nedořešenou problematiku hydraulické bariéry a podhodnocení přítoků podzemní vody hradišťským příkopem. Z porovnání chemismu podzemní a povrchové vody (strany 53 až 57) znalec Burda dovozuje, že v kanálu Nová Morava obvykle teče voda původem podzemní.

Znalecký posudek Burdy (2020) na první pohled nevykazuje metodologické či formální nedostatky. Z hlediska věrohodnosti závěrů znalce však musel soud vzít v úvahu, že znalec Burda již vypracovával posudek GEOtest (2016), který vykazoval značnou míru zaujetí zpracovatele vzbuzující pochybnost o jeho nestrannosti. I znalecký posudek Burdy (2020) na některých místech potvrzuje, že posuzovaný případ je předmětem nejen odborného, ale již takřka osobního zájmu znalce. Za příznačné lze označit sklouzávání až do osobní roviny při hodnocení závěrů zpracovatelů odborných stanovisek, s nimiž znalec nesouhlasí: „L. v textu B. nutně potřebuje vidět rozpory.“, „Postup argumentace B. a P. vděčně přejali T. (2015) i L. (2017).“, „T. benevolentně nechal K. interpretovat“, „T. v mapce k 15. 10. 2012 (pravá strana Obr. 11) rovněž přehlédl, nebo pravděpodobněji nechtěl vidět“, „T. přehlédl, nebo spíše nechtěl vidět“, „L. bez skrupulí porovnává“, „Landa (2017) ve svých vyjádřeních účelově manipuluje“. Jako neprofesionální hodnotí soud i další pasáže, v nichž znalec Burda namísto hodnocení vlastní odborné činnosti ostatních posuzovatelů předkládá irelevantní a nepodložené domněnky o jejich pohnutkách: „Odborné posudky zadané těžební společností (Landa 2017), nebo MŽP (B. a P. 2014, T. 2015) se hodnocením věrhodnosti bilance modelu K. nezabývaly. Částečně proto, že měření průtoku je odborná, časově náročná a v neposlední řadě nákladná činnost, vyžadující dobrou znalost lokality a poměrů toku.“, „Drenážní schéma v Landově posudku chybí, protože nepodporuje cíle, k nimž svůj posudek směřoval.“.

Podobně jako v posudku GEOtest (2016) i zde znalec Burda vyslovil řadu soudů, které nelze považovat za expertní: „Navíc je zcela alibistické se soustředit pouze na aktuálně uvažovanou těžební lagunu o rozloze 23,8 ha, zmenšenou oproti úvodním návrhům (plocha pro těžbu cca 30 ha, dobývací prostor více jak 50 ha). Je vysoce pravděpodobné, že těžební společnost s postupem času přistoupí k požadavkům kompletního vytěžení ložiska v původních hranicích, v rozměru vertikálními plošném.“, „Využití jakýchkoliv výjimek z ustanovení CHOPAV […] jde proti cílům a nařízením zákona – a především proti zájmům desítek tisíc lidí, které vodní zdroj zásobuje.“, „V dané lokalitě je ,v sázce‘ opravdu hodně.“, „Se vší odpovědností lze konstatovat, že povolení těžby v dané pozici jde proti principům předběžné opatrnosti (,selskému rozumu‘) a proti zájmům obyvatel závislých na tomto vodním zdroji.“, „Vývoj kauzy dospěl do té fáze, že čím více je zřejmé, že materiály těžební společnosti jsou v náhledu hydrogeologických poměrů zájmové lokality vadné, tím více je zdůrazňována ,metoda analogie‘ a souhlas s těžbou je obhajován jinými příklady koexistence těžeben v blízkosti vodních zdrojů (Patzelt, 2020).“, „V dané pozici štěrkovny k takto významnému vodnímu zdroji je koexistence vodního zdroje a štěrkovny nepochybně hazardem se 140 tis. zásobovaných obyvatel z vodního zdroje.“, „Opuštěné těžební laguny přitahují divokou rekreaci a provozovateli vodního zdroje vyvstává trvalý problém s vynucováním stanovených pravidel v ochranném pásmu vodního zdroje.“.