7 Afs 11/2014 — Nejvyšší správní soud

34 A 55/2022- 18 - text  6 34 A 55/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobce: J. K. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2022, č. j. MPSV-2022/193912-921, sp. zn. SZ/MPSV-2022/190678-921, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2022, č. j. MPSV-2022/193912-921, sp. zn. SZ/MPSV-2022/190678-921 („napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce, Krajská pobočka v Brně, Kontaktní pracoviště Brno-město, ze dne 26. 9. 2022, č. j. 645166/22/BM, sp. zn. 26231-22BM („prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci přiznán nárok na příspěvek na bydlení ve výši 6 305 Kč měsíčně ode dne 1. 7. 2022 podle § 7 odst. 5, § 24, § 25, § 26, § 27, § 49 a § 70 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře („zákon o státní sociální podpoře“). Při výpočtu výše dávky však nebyly zohledněny částky 301,28 Kč a 331 Kč, které žalobce požadoval zahrnout mezi náklady na vybavení bytu společnou televizní a rozhlasovou anténou. 2. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí mj. zabýval odvolací námitkou žalobce, že platba 301,28 Kč s 331 Kč vykazuje všechny znaky nákladu na vybavení bytu společnou televizní a rozhlasovou anténou, a proto má být zohledňována jako platba za společnou televizní a rozhlasovou anténu. Žalovaný se ztotožnil s posouzením prvostupňového orgánu. Nemovitost, ve které bydlí žalobce, nedisponuje společnou televizní a rozhlasovou anténou; v evidenčním listu není náklad na společnou anténu uveden. Náklady na kabelovou televizi nelze započítat. Jedná se o soukromou záležitost žalobce. Příspěvek na bydlení je dávkou obecnou, tedy dávkou, která má zachytit osoby a rodiny, jež mají nedostatečné finanční zdroje na krytí nákladů na udržení jejich stávajícího bydlení. Náklad na službu poskytovanou společností Vodafone není nákladem potřebným k udržení bydlení, a proto není smyslem zákona o státní sociální podpoře na takový náklad přispívat ze státního rozpočtu. II. Žaloba 3. Podle žalobce lze z dikce § 25 odst. 1 písm. c) zákona o státní sociální podpoře jednoznačně dovodit, že příjem televizního a rozhlasového vysílání prostřednictvím společné antény, nikoliv pouze individuální antény uživatele bytu, považuje zákonodárce za základní atribut bydlení v bytě. 4. Společná televizní a rozhlasová anténa je systém, který umožňuje příjem veřejně šířeného telekomunikačního signálu jinak než pouze individuální anténou přijímače. Žalobce popsal technické parametry společné televizní a rozhlasové antény. Konstatoval, že vzhledem k technickému pokroku, provoz a údržba dřívějších společných televizních a rozhlasových antén, které byly zajišťovány zpravidla vlastníkem domu, začaly přecházet na specializované společnosti, systém začal být obchodně nazýván jako kabelová televize. Účel však zůstal stejný, dovedení televizního a rozhlasového signálu do bytů, bez nutnosti individuální bytové antény. Uvedené se týká i bytu žalobce. V současnosti je v domě žalobce možné používat výhradně rozvod firmy Vodafone a její služby kabelové televize. Služby poskytované firmou Vodafone vykazují všechny znaky společné televizní a rozhlasové antény. 5. Skutečnost, že položka společné televizní a rozhlasové antény není uvedena v evidenčním listě, není relevantní. Zákon o státní sociální podpoře neuvádí nutnost uvedení tohoto nákladu v evidenčním listě, či rozpisu plateb. Rovněž tento zákon nestanoví, že by vybavení společnou televizní a rozhlasovou anténou musel zajišťovat přímo vlastník domu. 6. Žalobce má za to, že existuje nejasnost o tom, co má zákonodárce na mysli pod pojmem společná televizní a rozhlasová anténa. V případě nejasnosti v zákoně má správní orgán rozhodnout ve prospěch občana. 7. Žalobce navrhl, aby soud rozhodl o povinnosti prvostupňového orgánu započítat platby žalobce zaplacené systému rozvodu telekomunikačního signálu a poskytovateli služeb s tím spojených jakožto nákladů na bydlení ve smyslu zákona o státní sociální podpoře. Případně započítat poměrnou část těchto plateb ekvivalentní nákladům na vybavení bytu společnou televizní a rozhlasovou anténou dle zákona o státní sociální podpoře. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný k žalobě uvedl, že úhrada za vybavení bytu společnou televizní a rozhlasovou anténou je započitatelným nákladem na bydlení dle § 25 odst. 1 písm. c) zákona o státní sociální podpoře. Úhrada za společnou televizní a rozhlasovou anténu však není srovnatelná s úhradou operátorovi (či jinému subjektu) za kabelovou televizi. 9. Na rozdíl od úhrady za společnou televizní a rozhlasovou anténu, úhrada za kabelovou televizi spočívá v poplatku za zprostředkování konkrétních televizních stanic. Úhrada za společnou televizní a rozhlasovou anténu spočívá v podílení se na nákladech na udržování společné televizní antény (náklady na drobné opravy společné televizní a rozhlasové antény, náklady na elektrickou energii pro její provoz apod.). Jedná se tedy o podíl na platbě za správu domu, srovnatelnou s platbami spojenými s provozem výtahu či úklidem společných prostor. Pro posouzení charakteru platby za společnou televizní a rozhlasovou anténu proto nejsou rozhodné technické parametry věci, ale účel poskytované dávky. 10. Příspěvek na bydlení je dávkou, která má zachytit osoby a rodiny, jež mají nedostatečné finanční zdroje na krytí nákladů na udržení stávajícího bydlení. Žalobcem rozporovaný náklad na službu poskytovanou společností Vodafone pak nemůže být z podstaty věci považován náklad, který je potřebný k udržení bydlení. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalované (§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.). Soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro tento postup byly splněny podmínky uvedené v § 51 odst. 1 s.ř.s. 12. Žaloba není důvodná. 13. Mezi účastníky řízení je sporné, zda jsou náklady žalobce na televizní připojení (tzv. kabelovou televizi) započitatelnými náklady na bydlení dle § 25 odst. 1 písm. c) zákona o státní sociální podpoře. 14. Dle § 1 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře se stát státní sociální podporou „podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích. Státní sociální podpora se ve stanovených případech poskytuje v závislosti na výši příjmu“. 15. Dle § 25 odst. 1 písm. c) zákona o státní sociální podpoře tvoří náklady na bydlení „…náklady za plyn, elektřinu a náklady za plnění poskytované s užíváním bytu, kterými se rozumí zejména náklady za dodávku tepla (dálkové vytápění) a centralizované poskytování teplé vody, dodávku vody z vodovodů a vodáren a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, vybavení bytu společnou televizní a rozhlasovou anténou a odvoz komunálního odpadu, případně náklady za pevná paliva…“ 16. Aplikovaná právní úprava zakotvuje demonstrativní výčet „nákladů za plnění poskytované s užíváním bytu“. Původně taxativní výčet těchto nákladů, který nezahrnoval náklady na kabelovou televizi (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2019, č. j. 16 Ad 91/2018-75, bod 20), byl novelou zákona o státní sociální podpoře č. 203/2022 Sb., a sice vložením slova “zejména“, změněn na demonstrativní (neúplný). Je proto nutné se zabývat otázkou, zda podle stávající právní úpravy nadále nelze náklady na kabelovou televizi považovat za „náklady za plnění poskytované s užíváním bytu“ ve smyslu § 25 odst. 1 písm. c) zákona o státní sociální podpoře. 17. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 203/2022 Sb. je příspěvek na bydlení dávkou „která má relativně jednoduchým a co nejméně administrativně zatěžujícím způsobem zachytit osoby a rodiny, které mají nedostatečné finanční zdroje na krytí nákladů na udržení jejich stávajícího bydlení.“ Pokud jde o novelizaci, „cílem návrhu není úprava věcných podmínek nároku na příspěvek na bydlení, ale snížení administrativní zátěže související s uplatňováním a prokazováním nároku na dávku a její výši.“ Důvodová zpráva také odkazuje na zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty („zákon č. 67/2013 Sb.“) s tím, že vý