7 As 110/2014 — Nejvyšší správní soud

55 A 26/2022- 70 - text  11 55 A 26/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: Občanům s. r. o. sídlem Vídeňská 995/63, 639 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Martinem Kolářem sídlem Královopolská 874/84, 616 00 Brno proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 91/5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu ze dne 6. 6. 2022, č. j. ČOI 75450/22/O100/Ber/Št, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Přípisem ze dne 13. 10. 2020, doručeným žalobkyni dne 20. 10. 2020, zahájil inspektorát Jihomoravský a Zlínský (dále též „oblastní inspektorát“) řízení o přestupku. Rozhodnutím ze dne 21. 2. 2022, č. j. ČOI 25351/22/3000/R/AF, uznal oblastní inspektorát žalobkyni ve výroku I. vinnou tím, že ve smlouvách, ve kterých se označuje za „Poskytovatele“ nazvaných „Přihláška k energetické soutěži“, které uzavřela dne 22. 11. 2017 se spotřebitelem M. S. (identifikační č. smlouvy BT290017), dne 1. 12. 2017 se spotřebitelkou A. M. (identifikační č. smlouvu BT292825), dne 9. 1. 2018 se spotřebitelem O. P. (identifikační č. smlouvy BT304262), dne 1. 3. 2018 se spotřebitelkou M. B. (identifikační č. smlouvy BT319183), dne 28. 3. 2018 se spotřebitelem M. N. (identifikační č. smlouvy BT325681), dne 21. 5. 2018 se spotřebitelem J. Č. (identifikační č. smlouvy BT337506) a dne 5. 6. 2018 se spotřebitelem J. B. (identifikační č. smlouvy BT341282), v sekci „Platnost přihlášky“ uvedla: „Přistupitel je povinen písemně informovat ve lhůtě 5 pracovních dnů Poskytovatele o všech úkonech, které učinil bez vědomí Poskytovatele a které mohou znemožnit plnění předmětu této Přihlášky. Za toto porušení a/nebo úplné zmaření plnění této Přihlášky (např. odvolání výpovědi u stávajícího dodavatele, podpis nové smlouvy bez vědomí poskytovatele apod.), je Poskytovatel oprávněn uložit smluvní pokutu 5 000 Kč splatnou do 14 dnů od jeho vzniku,“ a dále ve smlouvě, ve které se označuje za „Poskytovatele“ nazvané „Přihláška k energetické soutěži“, kterou uzavřela dne 21. 5. 2018 se spotřebitelem J. Č. (identifikační č. smlouvy BT337506), v sekci „Platnost přihlášky“ uvedla: Klient je povinen písemně informovat Poskytovatele o každém úkonu, který učinil bez vědomí Poskytovatele a který může znemožnit plnění předmětu Přihlášky, a to ve lhůtě 5 dnů od tohoto úkonu. Za toto porušení a/nebo úplné zmaření plnění Přihlášky (např. neuzavření smlouvy s Vítězným dodavatelem a nezahájení odběru dodávek, odvolání výpovědi u stávajícího dodavatele, podpis nové smlouvy bez vědomí Poskytovatele), je Poskytovatel oprávněn uložit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč“. Tímto jednáním žalobkyně porušila právní povinnost zakotvenou v § 4 odst. 4 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve spojení s § 4 odst. 1 tohoto zákona, čímž naplnila skutkovou podstatu přestupku ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Výrokem II. byla žalobkyni za spáchání přestupků uložena pokuta ve výši 300 000 Kč. Týmž rozhodnutím byla žalobkyni uložena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč (výrok III.). 2. Žalobkyně podala proti rozhodnutí oblastního inspektorátu odvolání, o kterém rozhodla Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát (dále též „ústřední inspektorát“) žalobou napadeným rozhodnutím. Výrokem I. ústřední inspektorát podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, změnil napadené rozhodnutí oblastního inspektorátu tak, že v části I. výroku na str. 1 v řádku 7 se slova „… dne 21. 5. 2018 se spotřebitelem J. Č. (identifikační č. smlouvy BT337506)“ vypouštějí. Dále změnil rozhodnutí tak, že v části II. výroku se slova: „pokuta ve výši 300 000 Kč (slovy: tři sta tisíc korun českých)“ se nahrazují slovy: „pokuta ve výši 270 000 Kč (slovy: dvě stě sedmdesát tisíc korun českých)“. Výrokem II. ústřední inspektorát ve zbytku napadené rozhodnutí oblastního inspektorátu potvrdil. 3. K označení žalovaného soud úvodem uvádí, že u zprostředkovatelů energií došlo k datu 1. 7. 2022 k přechodu příslušnosti ve vedení řízení o přestupcích na Energetický regulační úřad, a to zákonem č. 362/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 458/200 Sb., energetický zákon. Soud usnesením ze dne 13. 12. 2022, č. j. 55 A 26/2022-50 rozhodl tak, že v souladu s § 69 s. ř. s. bude na straně žalované dále pokračováno s Energetickým regulačním úřadem, neboť Česká obchodní inspekce si v případě žalobkyně ve smyslu čl. II bod 2. zákona č. 362/2021 Sb. nezachovává nad žalobkyní svou působnost. K označení žalobkyně potom uvádí, že týmž usnesením soud rozhodl, že v řízení bude na straně žalobkyně dále pokračováno s korporací Občanům s. r. o., neboť korporace Terra Group Investment a. s. v důsledku fúze zanikla sloučením s nástupnickou korporací Občanům s. r. o. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobkyně v žalobě nejprve poukázala na to, že ústřední inspektorát ve svém rozhodnutí cituje pasáž „Přihlášek“ týkající se garantovaných cen a jejich platnosti. Žalobkyně soutěžila klientům nové ceny dle garantované ceny na další období po uplynutí stávající dodavatelské smlouvy na dobu určitou. Pokud by však nebylo možné klientovi nižší cenu než cenu garantovanou vysoutěžit, byla by oprávněna tuto garantovanou cenu upravit. Vždy však tak, aby byla levnější, než standardní ceník dominantního dodavatele (jako např. ČEZ či EON). Klient tak vždy ušetřil i v případě následné úpravy garantované ceny. Závěry České obchodní inspekce týkající se porovnání výhodnosti nových cen oproti cenám, jenž měl klient v době uzavření „Přihlášky“, považuje za překroucené. Za zavádějící považuje taktéž závěry, že garantovaná cena uváděla jen neregulovanou část ceny. Žalobkyně však nikde nezatajuje, že se jedná o neregulovanou část ceny, ani z textu „Přihlášek“ nelze dovodit, že by si klient mohl myslet, že se jedná o cenu konečnou. 5. Dále žalobkyně namítla, že dotčené ujednání v „Přihláškách“ týkající se smluvní pokuty není nekalou obchodní praktikou a závěr správních orgánů považuje za nesprávný. Správní orgány nesprávně posoudily, zda předmětné ujednání o smluvní pokutě narušilo nebo bylo způsobilé podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele. Sankční ujednání nenaplňuje znaky generální klauzule zakotvené v § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Smluvní pokuta je legálním a legitimním nástrojem v soukromoprávních smlouvách. Sjednaná smluvní pokuta se vztahovala na znemožnění plnění předmětu „Přihlášky“ a na úplné zmaření dodavatelské smlouvy. Smluvní pokuta nemířila na uplatnění zákonných práv podle energetického zákona, přičemž takto ani není uvedena v příkladném výčtu ujednání o smluvní pokutě. Formulace ujednání o smluvní pokutě neobsahující výslovný postih spotřebitele v případě využití práva vypovědět či odstoupit od dodavatelské smlouvy nepředstavuje praktiku, při které by mohlo dojít k podstatnému ovlivnění ekonomického chování spotřebitele. 6. Žalobkyně se neztotožňuje s tím, že by „Přihláška“ a dodavatelská smlouva s dodavatelem energií tvořily jeden celek, a proto je bylo nutno posuzovat dohromady. Sama žalobkyně není dodavatelem energií, vůči klientovi není v dodavatelském vztahu, a tedy ani tento vztah nemůže být regulován energetickým zákonem. „Přihláška“ a její právní režim se řídi čistě zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle něj přitom platí volnost smluvního ujednání. Skutečnost, že klient je podle jakéhokoliv zákona oprávněn něco učinit neznamená, že se nemůže platně zavázat takového jednání zdržet (zejména aby byl naplněn účel smlouvy). Smyslem a účelem „Přihlášky“ je zajištění souboru úkonů tak, aby mohlo dojít k uzavření výhodnější smlouvy o dodávkách energií. Tomuto účelu tak odpovídá povinnost a zároveň právo klienta takovou smlouvu uzavřít a plnit. Žalobkyně tak není způsobilá porušit § 11a odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), neboť dané ustanovení na ni nedopadá. Žalobkyně na klienta přenese náklady formou smluvní pokuty, které by nesla, avšak pouze pokud klient poruší povinnosti dle „Přihlášky, čímž zmaří její realizaci. Požadovat náhradu škody po porušující smluvní straně přitom považuje za legitimní postup. 7. V žádném z posuzovaných případů nebyla spotřebiteli smluvní pokuta udělena ani nebyla vymáhána. Nedošlo k tomu ani v případě spotřebitele J. Č., jak ústřední inspektorát poukazuje ve svém rozhodnutí. Tento klient uzavřel se žalobkyní „Přihlášku“, následně ve lhůtě 14 dnů od uzavření od ní neodstoupil, avšak přesto žádal o ukončení „Přihlášky“. Vzhledem k tomu, že nebyla dodržena lhůta 14 dnů pro odstoupení, bylo toto odstoupení kvalifikováno jako žádost o ukončení „Při