6 As 270/2019 — Nejvyšší správní soud

62 A 79/2021- 62 - text pokračování 10 62 A 79/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Filipa Skřivana a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., v právní věci žalobce: M. J. bytem X zastoupen Mgr. Filipem Nečasem, advokátem sídlem Malinovského náměstí 4, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno za účasti: 1. EG.D, a. s. sídlem Lidická 36, Brno 2. CETIN a. s. sídlem Olšanská 6, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2021, č. j. JMK 92285/2021, sp. zn. S-JMK 49564/2021 OÚPSŘ, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 23. 6. 2021, č. j. JMK 92285/2021, sp. zn. S-JMK 49564/2021 OÚPSŘ, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč k rukám Mgr. Filipa Nečase, advokáta, sídlem Malinovského náměstí 4, Brno, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2021, č. j. JMK 92285/2021, sp. zn. S-JMK 49564/2021 OÚPSŘ, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Kyjov (dále jen „stavební úřad“) ze dne 21. 1. 2021, č. j. SÚ7381/21/284/SÚ 1087/2019/284Hr, sp. zn. SÚ 1087/2019/284Hr. Stavební úřad podle § 129 odst. 2 a 3 a § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), a § 18c vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, dodatečně povolil stavbu „Opěrné zídky s oplocením“ (dále jen „stavba“). Stavba je vedena od společné hranice pozemků parc. č. X a parc. č. XA, dále po společné hranici pozemků parc. č. XB a parc. č. X, část stavby je vedena po pozemku parc. č. XB, vše v k. ú X. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce má za to, že stavba je umístěna v rozporu s územním plánem obce Vřesovice. Stavba je částečně umístěna do plochy bydlení individuální v rodinných domech. V takovém případě však nesmí snižovat kvalitu prostředí a pohodu bydlení. Do obou těchto složek však stavba zasahuje. Částečně je pak stavba umístěna do plochy sídelní zeleně, stavbu přitom nelze podřadit ani pod podmíněně přípustné využití dané plochy. S uvedenými skutečnostmi se stavební úřad vůbec nevypořádal. 3. Žalobce dále namítá, že se ve správním spise nenachází povolení silničního správního úřadu. Jedná se přitom o nutnou podmínku v případě, že je na pozemní komunikaci umísťována pevná překážka. Žalobce má za to, že s ohledem na zachování bezpečnosti a plynulosti provozu na místní komunikaci by silniční správní úřad v posuzované věci povolení ani nevydal. Stavební úřad tak vydal rozhodnutí o dodatečném povolení stavby v rozporu se zákonem, neboť dodatečně povolil stavbu na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje. 4. Žalobce nesouhlasí s tím, že je místní komunikace rozdělena na místní komunikaci III. třídy a místní komunikaci IV. třídy. Místní komunikace je v celé své délce komunikací III. třídy. K prokázání tohoto tvrzení předložil žalobce výkres z pasportu komunikací. Stavební úřad ho však nevzal v potaz. Stavební úřad si k dané otázce vyžádal stanovisko silničního správního úřadu. To však nebylo předloženo ani po třech žádostech. Místo toho stavební úřad obdržel stanovisko obce Vřesovice, podle kterého je úsek, kde je umístěna stavba, místní komunikací IV. třídy. Tímto však nemůže být nahrazeno stanovisko silničního správního úřadu. Správní orgány postupovaly v rozporu se zákonem, pokud mj. na základě daného stanoviska vydaly napadená rozhodnutí. 5. Nadto žalobce uvádí, že místní komunikace nemůže být v jedné části místní komunikací III. třídy, kde je provoz silničních motorových vozidel povolen, a v další části místní komunikací IV. třídy, kde je provoz silničních motorových vozidel vyloučen či je povolen pouze smíšený provoz. Osobní vozidla by se v daném místě musela obtížně otáčet, větší vozidla by se pak nemohla otočit vůbec. Na místě se rovněž nenachází žádné dopravní značení, které by provoz omezovalo. Ze satelitních snímků je patrné, že úsek, který byl ve stanovisku označen jako místní komunikace IV. třídy, je nerušeně využíván pro provoz silničních motorových vozidel. 6. Dále žalobce namítá, že stavba zasahuje do ochranného pásma plynovodu. K vypořádání této námitky odkázal stavební úřad na dvě stanoviska provozovatele plynovodu. Ty jsou však vnitřně rozporná. Dle žalobce je jediným rozumným odůvodněním tohoto rozporu, že v pozdějším stanovisku se nachází překlep. Mělo v něm být uvedeno, že stavbu nelze postavit dle projektu. Stavba byla povolena, aniž by byly blíže zkoumány podmínky stanovené provozovatelem plynovodu. Správní orgány se touto problematikou odmítly blíže zabývat. 7. Správní orgány rovněž zatížily rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, neboť v řízení nezkoumaly soulad s obecnými požadavky na výstavbu. Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, přitom stanovuje, aby při umísťování stavby splňovaly rozestupy od jiných staveb požadavky na zachování kvality prostředí a umožňovaly užívání prostoru mezi stavbami např. pro činnosti technické infrastruktury. Stavba dané požadavky nesplňuje, neboť neumožňuje běžné ani mimořádné užití místní komunikace III. třídy a zasahuje do kvality prostředí a pohody bydlení. 8. Umístěním stavby na místní komunikaci dochází k zásadnímu omezení přístupu k nemovitým věcem žalobce. V daném úseku se šířka místní komunikace zúžila pouze na 2,35 m. Jedná se tedy o zásah do vlastnického práva žalobce, který se s ohledem na původní bezproblémový stav v území jeví jako zcela bezdůvodný a nepřiměřený. Stavbu bylo možné vést v trase předcházejícího oplocení tak, aby nezasahovala do místní komunikace. V této souvislosti žalobce namítá, že vlastnické právo nesmí být zneužito na újmu práv druhých a nesmí být v rozporu se zákonem chráněnými zájmy. Stavebník nerespektuje, že pozemní komunikace je určena k obecnému užívání a svým postupem takovému užívání zabraňují. Kvůli tomu došlo v území již k několika konfliktům a omezením. Žalobce poukazuje např. na situaci, kdy úsekem nemohla projet sanitka, která měla odvést jeho souseda ve vážném zdravotním stavu do nemocnice. Žalobce v postupu stavebníka spatřuje šikanu, která má původ mj. ve vzájemných sporech týkajících se hranic pozemků. Takovému zneužití práva nemůže být poskytnuta právní ochrana. 9. Ze shora uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby zdejší soud napadené i jemu předcházející rozhodnutí zrušil. Na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 10. Žalovaný se ztotožnil s právním názorem stavebního úřadu, že stavba nesnižuje kvalitu prostředí a pohodu bydlení a je s bydlením slučitelná. Stavbu je možné do plochy bydlení individuální v rodinných domech umístit. Stavba rovněž splňuje obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby. Tento závěr stavební úřad opřel zejména o stanovisko obce Vřesovice jako příslušného silničního správního úřadu. Obec Vřesovice rovněž jako vlastník sousedního pozemku vyslovila s dodatečným povolením stavby souhlas a udělila souhlas také dle § 184a stavebního zákona. Žalovaný nesouhlasí s tím, že stavba představuje pevnou překážku na místní komunikaci či že s místní komunikací jinak koliduje. Tento závěr vyplývá ze stanoviska příslušného silničního správního úřadu a rovněž ze stanoviska příslušného speciálního stavebního úřadu na úseku pozemních komunikací. Obě stanoviska jsou součástí spisového materiálu. 11. Příjezd k nemovitostem žalobce je možný ze dvou směrů. Úsek, na kterém se stavba nachází, je místní komunikací IV. třídy, kde je nepřípustný provoz silničních motorových vozidel nebo je umožněn smíšený provoz. Druhý úsek je pak místní komunikací III. třídy, po které je možný příjezd k nemovitostem žalobce, a to i pro větší vozidla včetně vozidel záchranné služby. 12. Námitkou, že stavba zasahuje do ochranného pásma plynovodu, se stavební úřad náležitě zabýval. Ze stanovisek provozovatele plynovodu vyplývá, že jelikož se jedná o tzv. koncovou větev plynovodu, může být stavba realizována i ve vzdálenosti 75 cm od vedení plynovodu. Žalovaný dospěl k závěru, že stavební úřad řádně zkoumal, zda stavebník prokázal, že stavba je v souladu s požadavky dle § 129 odst. 3 stavebního zákona. V posuzované věci byly splněny podmínky pro dodatečné povolení stavby. 13. Žalovaný proto navrhuje, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci 14. Ž