4 As 1/2003 — Nejvyšší správní soud

62 Af 35/2021- 55 - text pokračování 8 62 Af 35/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA; ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: D. H. sídlem bytem X zastoupen JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem sídlem Bubeníčkova 42, Brno proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2021, č. j. 2616-4/2021-900000-314, takto: I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 26. 5. 2021, č. j. 2616-4/2021-900000-314, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč k rukám advokáta JUDr. Radka Ondruše do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí podstaty věci 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2021, č. j. 2616-4/2021-900000-314, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro Zlínský kraj ze dne 4. 11. 2020, č. j. 79144/2020-640000-22.1. Celní úřad podle § 101 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a s přihlédnutím k čl. 194 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „UCC“), nepropustil žalobci zboží uvedené v celním prohlášení (přijaté dne 24. 9. 2020 pod evidenčním číslem MRN 20CZ64000022T74CQ4) do celního režimu vývoz. II. Shrnutí procesního postoje žalobce 2. Žalobce uvádí, že není vůbec zřejmé, na základě čeho celní úřad dospěl k závěru, že zboží uvedené v celním prohlášení je vojenský materiál, resp. že k jeho vývozu musí žalobce mít licenci k obchodu s vojenským materiálem. Celní úřad v prvostupňovém rozhodnutí pouze odkázal na odůvodnění výzvy, kterou žalobce vyzval k předložení licence. Již tento samotný postup je nezákonný. 3. I pokud by však bylo možné takto postupovat, není odůvodnění výzvy dostatečné. Současně není v souladu se zákonem ani ve výzvě učiněný závěr. Celní úřad zařadil zboží do konkrétních skupin vojenského materiálu dle seznamu vojenského materiálu stanoveného prováděcím právním předpisem. Žalobce se domnívá, že daný závěr vzhledem k deklarovanému zboží neobstojí, neboť se jedná o sběratelské makety a historické předměty určené pro sběratelský trh. Požadavek na předložení licence byl tedy nezákonný a nelegitimní. Žalobce taktéž namítá, že nebylo řádným způsobem rozhodnuto o jeho námitce nicotnosti výzvy. Žalobce trvá na tom, že výzva je nicotná. 4. Celní úřad se vůbec nezabýval generální klauzulí vyjádřenou v § 5 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, tj. lze-li zboží podřadit pod legální definici pojmu vojenský materiál. Dle žalobce celní orgány postupovaly v rozporu se zásadou materiální pravdy, neboť rozhodovaly na základě nedostatečně zjištěného stavu. Za jediný relevantní důkaz přitom označily licenci vydanou Ministerstvem průmyslu a obchodu. Takový postup může dle žalobce vést k zavedení absurdní správní praxe. 5. Žalobce má za to, že v posuzované věci bylo postupováno v rozporu se závěry, které Ústavní soud učinil v několik nálezech zabývajících se ústavně konformním výkladem právních norem. 6. Žalobce proto navrhuje napadené i jemu předcházející rozhodnutí zrušit a na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí procesního postoje žalovaného 7. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný poukazuje na to, že celní orgány při posouzení povahy zboží postupují v souladu s nástroji, které jim poskytuje daňový řád. Na tomto základě byl žalobce vyzván k předložení licence. Daňový řád koncipuje důkazní břemeno, které ve vztahu k učiněným podáním zatěžuje zejména daňový subjekt. Žalobce nedoložil na podporu svého rozdílného právního názoru žádné důkazy. V posuzované věci je tak zcela zásadní, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Proto žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že prvostupňové rozhodnutí i přes své nedostatky obstojí. Žalovaný se neztotožňuje ani s další argumentací žalobce. Taktéž setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s. ř. s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 8. Zdejší soud tak napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 9. Meritem věci je otázka, zda zboží uvedené v celním prohlášení je vojenským materiálem ve smyslu § 5 zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, a tedy zda je k jeho vývozu nutné disponovat povolením (licencí) k obchodu s vojenským materiálem dle § 6 téhož zákona. 10. Žalobce se závěrem celního úřadu, že se jedná o vojenský materiál, nesouhlasí. Žalobce se rovněž domnívá, že správní úvaha vedoucí k tomuto závěru je nepřezkoumatelná. Za nezákonný považuje také postup celního úřadu spočívající ve vydání výzvy (ze dne 1. 10. 2020) k předložení rozhodnutí o udělení licence pro obchodování s vojenským materiálem vydané Licenční správou Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „výzva“). Žalovaný pak dle žalobce uvedené vady nenapravil, naopak postup celního úřadu aproboval. 11. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný dal v několika dílčích bodech žalobci za pravdu (chybné posouzení vad plné moci pro zástupce žalobce a z toho vyplynuvší nevypořádání podnětu k prohlášení nicotnosti výzvy a dále velmi stručné odůvodnění prvostupňového rozhodnutí s pouhým odkazem na odůvodnění výzvy). Nicméně dospěl k závěru, že vzhledem ke skutkovému stavu prvostupňové rozhodnutí obstojí. Za stěžejní považoval žalovaný to, že žalobce ohledně povahy zboží neunesl důkazní břemeno, kterým byl dle daňového řádu zatížen. Dle žalovaného tedy nebylo o nepropuštění zboží rozhodnuto kvůli tomu, že deklarované údaje jsou zcela jistě nesprávné, ale kvůli tomu, že vyvstaly pádné pochybnosti zjištěné v průběhu fyzické kontroly zboží, které žalobce ani přes výzvu nerozptýlil (str. 6 napadeného rozhodnutí). 12. Ze spisového materiálu však vyplývá, že celní úřad prakticky od počátku řízení zaujal ohledně povahy zboží striktní stanovisko. V protokolu o ústním jednání ze dne 30. 9. 2020 celní úřad uvedl, že na základě fyzické kontroly zboží zjistil chybný popis zboží a chybné sazební zařazení. Dle celního úřadu má zboží (pevnostní model pro zkoušky ve větrném tunelu, zásuvný modul pro nosič R-7, střední olejový tažený námořní plovák, velký elektricky tažený námořní plovák, malý olejový tažený námořní plovák, maketa výcvikového leteckého prostředku z roku 1945) vojenský charakter. Nejedná se tedy o nástroje, přístroje a modely určené k předváděcím účelům, pro výuku fyziky, chemie, nebo technických předmětů – 6 ks kompozitových aerodynamických fyzikálních modelů, jak bylo deklarováno v celním prohlášení. 13. Následně celní úřad vydal výzvu, ve které uvedený závěr zopakoval. Doplnil zde, že vzhledem ke specifičnosti zboží podléhá jeho vývoz předložení licence, a že zboží lze zařadit do skupiny vojenského materiálu SVMe4 a), případně SVMe 17 n) dle seznamu vojenského materiálu stanoveného přílohou č. 1 vyhlášky č. 210/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 8/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. 14. Výše uvedené rozporoval žalobce v podnětu k prohlášení nicotnosti výzvy ze dne 14. 10. 2020. Žalobce namítal, že celní úřad neuvedl, které konkrétní položky do daných skupin zařadil. Žalobce mohl pouze usuzovat, že se to týkalo pevnostního modelu pro zkoušky ve větrném tunelu a makety výcvikového leteckého prostředku z roku 1945. V obou případech se však jedná o sběratelské modely (makety) nově vyrobené žalobcem a určené pro sběratelský trh. Žalobce tak výzvu považoval za vnitřně rozpornou a v ní vyjádřený požadavek za fakticky i právně neuskutečnitelný. Nelze totiž žádat o licenci pro obchodování s vojenským materiálem pro zboží, které vojenským materiálem není. 15. Tímto podáním žalobce se kvůli jistým „procesním peripetiím“ ohledně plné moci pro zástupce žalobce zabýval až žalovaný v rámci odvolacího řízení, který tak učinil prostřednictvím vyrozumění o odložení podnětu na prohlášení nicotnosti výzvy ze dne 15. 1. 2021. Žalovaný námitky žalobce nepovažoval za důvodné – výzva namítanými vadami netrpí, závěry celního úřadu ohledně povahy zboží jsou otázkou právního výkladu, jehož přezkum je zajištěn jinými procesními nástroji (primárně prostřednictvím odvolání). 16. Zdejší soud o věci uvážil následovně. 17. Zdejší soud zcela rozumí tomu, že celnímu úřadu po fyzické kontro