7 As 120/2012 — Nejvyšší správní soud

62 A 60/2022- 137 - text pokračování 12 62 A 60/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: statutární město Brno, městská část Brno-Maloměřice a Obřany sídlem Selská 32/66, Brno proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Dominikánské nám. 1, Brno za účasti: I. MITEKO Stavby s.r.o. sídlem Botanická 605/19, Brno zastoupena Mgr. Hanou Krutilovou, advokátkou sídlem Všetičkova 615/5, Brno II. CETIN a.s. sídlem Českomoravská 2510/19, Praha III. EG.D, a.s. sídlem Lidická 1873/36, Brno IV. Dopravní podnik města Brna, a.s. sídlem Hlinky 64/151, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.5.2022, č.j. MMB/0306064/2022, sp. zn. OUSR/MMB/0171599/2022, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení, ze dne 31.5.2022, č.j. MMB/0306064/2022, sp. zn. OUSR/MMB/0171599/2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.5.2022, č.j. MMB/0306064/2022, sp. zn. OUSR/MMB/0171599/2022, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno-Maloměřice a Obřany, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“), ze dne 21.1.2022, č.j. McBMOb/01349/22, sp. zn. STU/06096/20/ULB, kterým stavební úřad dle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), a §13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, povolil stavbu nazvanou „Nástavba domu Obřanská 41, Brno“ spočívající ve změně dokončené stavby rodinného domu Obřanská č.p. 609/41 nástavbou, čímž vznikne bytový dům o 14 bytových jednotkách (a 4 nadzemních podlažích) na pozemku parc. č. X v katastrálním území M., obci B. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce poukazuje na rozpor stavebního záměru s Územním plánem města Brna. Pokud by stavebník standardním postupem podal stavebnímu úřadu žádost o odstranění jednopodlažního rodinného domu s jednou bytovou jednotkou a následně podal žádost o vydání stavebního povolení na identickou novou stavbu bytového domu (o 14 bytových jednotkách na celkem 4 bytových podlažích), pak tuto žádost stavební úřad zamítne pro rozpor s platným Územním plánem města Brna. Stavebník podle žalobce žádostí o povolení změny dokončené stavby mění způsob využití stavby rodinného domu; takovou změnou dochází k porušení požadavku na „zachování charakteru stávajících staveb“ a stavba je tak rovněž v rozporu s § 126 odst. 3 a 4 stavebního zákona. 3. Žalobce dále podrobnou argumentací dovozuje nepřezkoumatelné, nezákonné a neodůvodněné udělení výjimky dle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), poukazuje přitom i na možné zneužití této výjimky z povinnosti stavebníka zajistit normový počet parkovacích stání na pozemku stavby. Důvody udělení výjimky žalovaný blíže nespecifikuje, neuvádí, zda jde o územně technické důvody nebo stavebně technické důvody nebo o kombinaci těchto důvodů. Žalobce dále odkazuje na str. 30 technické zprávy, podle níž odpovídá předmětné stavbě celkový počet parkovacích stání 11, a nikoli 8, jak uvádí žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalovaný se nezabýval tím, zda v daném případě nastala skutečně objektivní nemožnost zajistit parkovací stání, či zda je tato nemožnost dána ryze ekonomickými důvody (tu žalobce odkazuje na stavebně složitější řešení v podobě podzemního stání s vjezdem z ul. Selská). Správní orgány se nezabývaly ani tím, zda stavebník doložil platné užívací tituly k provozování parkovacích stání na cizím pozemku, stejně jako splněním povinnosti stavebníka podle § 21 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. v minimální formě, tj. doložením nájemní smlouvy na zajištění normového počtu parkovacích stání dle technické normy ČSN 73 6110. Žalovaný měl rovněž podle žalobce odůvodnit technickou splnitelnost zajištění parkovacích stání v docházkové vzdálenosti delší než vyhláškou stanovených 300 m. 4. Žalobce dále poukazuje na odlišnou rozhodovací praxi, pokud jde o zajištění potřebného počtu parkovacích míst (rozhodnutí žalovaného ze dne 3.9.2020, č.j. MMB/0365466/2020, sp. zn. OUSR/MMB/0275327/2020, v řízení, jehož byl žalobce také účastníkem); v tomto případě šlo o zamítnutí žádosti stavebníka o povolení stavby „Stavební úpravy – objekt pro bydlení, Obřanská 167, za účelem zvýšení počtu bytových jednotek“ na pozemku parc. č. X, katastrální území M., B. 5. Žalovaný tak podle žalobce rozhodl v rozporu se zásadou materiální pravdy ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť nezjistil stav věci, o němž jsou důvodné pochybnosti. 6. Žalobce rovněž odkázal na závěry rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 28.1.2009, č.j. 8 As 31/2007-165, a ze dne 12.3.2014, č.j. 6 As 120/2013-41, které podle něj dopadají na posuzovanou situaci. 7. Žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval v podané replice, jakož i v doplnění žaloby, a poté celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného 8. Žalovaný nesouhlasí se žalobou, věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí a navrhuje, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. Žalovaný k aplikaci § 1 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. uvádí, že každá stavba je v tomto ohledu posuzována individuálně; v kontextu předložené projektové dokumentace stavby a navrženého záměru je třeba vyhodnotit, zda místo a technický stav stavby umožňuje realizaci parkovacích stání. Odkaz žalobce na stavbu Obřanská 167, Brno, není přiléhavý, neboť u této stavby bylo jednak prvostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelné a žalovaný rovněž upozornil stavebníka, že nedostatečně odůvodnil technické důvody pro nemožnost realizovat parkování v přízemí přestavovaného domu. Pokud jde o tvrzení, že se žalovaný nevypořádal s náhradním řešením povinnosti zřízení parkovacích stání formou nájemní smlouvy, pak, jak plyne z napadeného rozhodnutí, vlastníci nemovitostí, které by umožňovaly parkování v docházkové vzdálenosti, takové řešení odmítli. Žalovaný rovněž nesouhlasí ani s tím, že pro kolaudaci stavby je třeba zajistit zabezpečení parkovacích stání formou nájemní smlouvy. Stavebníkem předložený výpočet parkovacích míst koresponduje s technickou normou a žalovaný jej považuje za správný. 10. Rovněž žalovaný setrval na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před zdejšímu soudem. III. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení I. 11. Osoba zúčastněná na řízení I. (dále též „stavebník“) navrhuje zamítnutí žaloby a uvádí, že byty, jež mají v domě vzniknout, jsou cíleny na mladé lidi, případně osamělé osoby, studenty či zahraniční pracovníky. U těchto osob tak lze předpokládat, že nebudou vlastníky či uživateli aut, tím méně dvou připadajících na jeden byt, jak dovozuje žalobce. Dům se nachází u zastávky tramvaje, v docházkové vzdálenosti lze parkovat buď u obchodu Billa či na jiných veřejných parkovacích plochách. Osoba zúčastněná na řízení rovněž odkazuje na možnost pronájmu parkovacích míst v areálu Teplárny Brno a.s., a rovněž poukazuje na opožděné rozšíření žalobních bodů v podání žalobce ze dne 24.7.2023. 12. Zbývající osoby zúčastněné na řízení se k věci nevyjádřily. IV. Posouzení věci 13. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 14. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumával v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 15. Pokud jde o poukaz žalobce na rozpor stavebního záměru s požadavky platného územního plánu, resp. jejich obcházení, tak této argumentaci, jež byla uplatněna již ve včas podané žalobě, zdejší soud přisvědčit nemůže. Zároveň k tomu poznamenává, že z procesního hlediska je třeba rozlišovat rozšíření (§ 71 odst. 2/s.ř.s.) a rozvinutí žalobních bodů. Argumentace žalobce uplatněná dne 24.7.2023 (obsahující odkaz na judikaturu Nejvyššího správního soudu) představuje rozvinutí včas uplatněných žalobních bodů, nikoli nový žalobní bod, jak namítá osoba zúčastněná na řízení ve svém procesní stanov