9 Afs 179/2022 — Nejvyšší správní soud

30 A 50/2025- 81 - text  6 30 A 50/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: JUDr. J. Š. proti žalovanému: Celní úřad pro Jihomoravský kraj sídlem Koliště 17, 602 00 Brno o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v chybné evidenci nedoplatku ve výši 27 687,10 Kč na osobním daňovém účtu žalobce takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Žalobce se domáhá deklarace nezákonnosti zásahu žalovaného, který má spočívat v chybné evidenci daní. Namítá, že žalovaný v rozporu se zákonem zaevidoval na jeho osobní daňový účet nedoplatek ve výši 27 687,10 Kč z titulu neuhrazené náhrady nákladů řízení pode usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5 2024, č. j. 5 Cmo 129/2023-1005. 2. Podle žalobce byla povinnost uhradit náklady řízení uložena subjektu WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, IČO: 257 80 450, jehož jménem žalobce jednal. K tomu žalobce dokládá usnesením Krajského soudu v Brně o jmenování žalobce likvidátorem WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci ze dne 25. 6. 2014, č.j. 1 Cm 137/2014-19. 3. Žalobce uvádí, že WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, v zastoupení žalobce, vedlo jako navrhovatel řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na náhradních členských schůzích konaných dne 18. 3. 2014 a 10. 6. 2014 u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 182/2024. V rámci tohoto soudního řízení bylo vydáno výše zmíněné usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Žalobce v uvedeném soudním řízení nevystupoval jako fyzická osoba (a vystupovat takto ani nemohl). Navrhovatelem bylo WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci. Žalobu podal žalobce jakožto likvidátor WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci. V opačném případě by došlo k podání žaloby neoprávněnou osobou a řízení by muselo být zastaveno pro nenaplnění elementárních podmínek pro vedení řízení. Na obou stranách sporu tak vystupoval totožný subjekt, a to WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci (na jedné straně zastoupen žalobcem jako likvidátorem a na druhé straně zastoupené představenstvem). Bylo proto nezbytné strany rozlišit způsobem, který Krajský sodu v Brně zvolil. Žalobce nikdy nevystupoval jako samostatná osoba. 4. Žalobce dále uvádí, že z obavy, že by žalovaný zahájil exekuční řízení, přistoupil dne 28. 4. 2025 a dne 28. 5. 2025 k úhradě nedoplatku. K tomu žalobce dokládá bankovní výpisy z transakční historie svého účtu. II. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve uvedl, že žaloba byla podána opožděně, po marném uplynutí lhůty dle § 84 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a jsou dány důvody pro její odmítnutí dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. O zaevidování pohledávky se žalobce dozvěděl nejpozději dne 6. 1. 2025, kdy reagoval prostřednictvím e-mailu na vyrozumění o nedoplatku ze dne 18. 12. 2024, č. j. 725908/2024-530000-41, a v týž den mu žalovaný e-mailem ozřejmil důvody vystavení zmíněného vyrozumění. Počátkem běhu lhůty pro podání žaloby je den 6. 1. 2025. Žaloba je datována 19. 6. 2025. Lhůta dle § 84 odst. 1 s. ř. s. uplynula. 6. Pokud by žaloba byla shledána včasnou, žalovaný uvádí, že souhlasí s rozhodnými skutkovými okolnostmi vylíčenými v bodě I. žaloby. Dále žalovaný uvádí, že ukladatel peněžitého plnění (Krajský soud v Brně) výslovně označil žalobce jako dlužníka, jemuž bylo peněžité plnění uloženo dle usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci. 7. Předmětný nedoplatek byl vymáhán v režimu tzv. dělené správy dle § 161 odst. 3 daňového řádu. Žalovaný zajišťoval vymáhání předmětného nedoplatku, přičemž vycházel z údajů poskytnutých ukladatelem peněžitého plnění. Evidování nedoplatku na daňovém účtu žalobce není nezákonným zásahem. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl. III. Posouzení věci soudem 8. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. 9. Před tím, než soud přistoupil k projednání věci, zabýval se naplněním podmínek řízení, zejména včasností a přípustností podané žaloby, které zkoumá z úřední povinnosti. 10. Podle § 82 s. ř. s. každý kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 11. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, formuloval podmínky, které musí být kumulativně splněny pro poskytnutí ochrany podle § 82 a násl. s. ř. s. - žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Krajský soud v dané věci konstatuje naplnění zmíněných podmínek 1, 2, 4 a 5 (viz níže). 12. Aktivní legitimace v řízení o zásahové žalobě svědčí každému, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech zásahem správního orgánu. Určující skutečností pro vyslovení závěru o existenci aktivní legitimace na straně žalobce je tedy tvrzení přímého zkrácení na právech zásahem správního orgánu, nikoli prokázání skutečnosti, že k přímému zásahu do práv žalobce skutečně došlo; to je již otázkou důvodnosti žaloby (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007-247, publikované pod č. 1773/2009 Sb. NSS). 13. Tvrzení o přímém zkrácení žalobce na jeho právech postupem žalovaného, který nesprávně zaevidoval na jeho daňový účet nedoplatek, je konkrétní a reálné. Soud nemůže bez dalšího vyslovit, že by tvrzené přímé zkrácení na právech žalobce bylo z povahy věci vyloučeno. Judikatura potvrzuje, že tvrzené jednání pojmově může představovat nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2023, č. j. 9 Afs 179/2022-38, ze dne 4. 6. 2020, č. j. 9 Afs 285/2019-32, či ze dne 9. 3. 2016, č. j. 3 Afs 251/2015-34). 14. Pokud jde o legitimaci pasivní, mezi účastníky není sporu o tom, že vytýkané jednání je přičitatelné žalovanému. K zaevidování nedoplatku došlo úkonem žalovaného, který nemá povahu rozhodnutí. 15. Krajský soud v dané věci konstatuje naplnění výše zmíněných podmínek 1, 2, 4 a 5 vyplývajících z judikatury Nejvyššího správního soudu. 16. Při posuzování včasnosti žaloby soud vycházel z § 84 odst. 1 s. ř. s., podle něhož žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu (subjektivní lhůta). Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo (objektivní lhůta). 17. Žalobce podal žalobu ke Krajskému soudu v Brně dne 19. 6. 2025, přičemž brojí proti zaevidování nedoplatku ve výši 27 687,10 Kč na svém osobním daňovém účtu. Žalobce je od té doby nucen strpět, že z daňové evidence je patrný takový záznam. Tento zásah bude trvat až do okamžiku, kdy daňová evidence žalobce nebude daný záznam obsahovat. Krajský soudu vyhodnotil žalobcem vytýkané jednání žalovaného jako zásah trvajícího charakteru. K tomu lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. II. ÚS 599/02, kde Ústavní soud dospěl k závěru, že „[S]počívá-li zásah orgánu veřejné moci v evidenci daňového nedoplatku, jde o zásah svým charakterem trvající do okamžiku, kdy daňový nedoplatek přestane být na osobním daňovém účtu evidován.“ 18. S ohledem na trvající charakter žalobcem tvrzeného zásahu, nebylo na místě žalobu odmítat pro marné uplynutí lhůty k jejímu podání (srov. § 84 odst. 1 s.ř.s.), jak se domníval žalovaný ve svém vyjádření k žalobě. Lhůta pro podání žaloby proti tomuto zásahu podle § 84 odst. 1 s. ř. s. neuplyne, dokud zásah trvá (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, bod 43). 19. Jelikož podstata žalobní argumentace spočívá v tom, že se povinnost uhradit částku 27 687,10 Kč neměla vůbec promítnout do daňového účtu, skutečnost, že žalobce zaevidovaný nedoplatek uhradil před podáním žaloby, nemůže mít podle soudu za následek ukončení tvrzeného zásahu (i pokud by tomu tak bylo, nebylo by z toho možno dovozovat opožděnost žaloby, neboť k uhrazení nedoplatku došlo dne 28. 4. a 28. 5. 2025 a žaloba byla podána 19. 6. 2025). Prokázání úhrady zaevidovaného nedoplatku ze strany žalobce a kdy k ní došlo není mezi účastníky řízení sporné a nemůže ani přispět k objasnění otázky, zda žalovaný vede daňovou evidenci žalobce v rozporu se zákonem. Krajský soud tak z důvodu nadbytečnosti neprováděl dokazování žalobcem předloženými bankovními výpisy. 20. Podle § 85 s. ř. s. je zásahová žaloba nepřípustná, lze-li se