5 Azs 156/2023 — Nejvyšší správní soud

32 Az 1/2024- 69 - text pokračování 11 32 Az 1/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobkyně: P. A., st. přísl. X zastoupena Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s., sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2023, č. j. OAM-1115/ZA-ZA11-K10-2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2023, č. j. OAM-1115/ZA-ZA11-K10-2023, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se včas podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl tak, že se žalobkyni mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14 a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. 2. Z napadaného rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně podala dne 13. 8. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále též „ČR“). Z údajů poskytnutých k žádosti a pohovoru ze dne 21. 8. 2023 vyplývají následující skutečnosti. 3. Žalobkyně uvedla, že je státní příslušnicí Íránské islámské republiky, perské národnosti a věří v boha bez příslušnosti k církvi. Je svobodná a bezdětná. Narodila se a žila v X. Nezastává žádné politické přesvědčení, není členkou žádné politické strany, politicky se neangažuje. Ohledně svého zdravotního stavu uvedla, že měla psychické potíže, má výpadky paměti. V současné době nepodstupuje žádnou léčbu a neužívá žádné léky. Jako důvod své žádosti uvedla, že byla zamítnuta její žádost o trvalý pobyt, ale není si vědoma toho, že by obdržela nějaké rozhodnutí. Bylo období, kdy měla poruchy paměti a byla zmatená. Byla vyhoštěna na 1,5 roku. V ČR má celý svůj život a může zde pracovat jako lékařka, v Íránu nic nemá, neví, jaká je tam situace a nechce se tam vracet. 4. V průběhu pohovoru žalobkyně dále vypověděla, že z Íránu si pamatuje svého otce a studium na škole. Nepamatuje si, kdy byla naposledy v kontaktu s rodinou. Pamatuje si, že z nemocnice kontaktovala íránskou ambasádu. Pracovníci ambasády pak kontaktovali jejího otce. Ze života z vlasti si dále vybavila, že protestovala proti režimu. Otec ji pak poslal do Maďarska. Život žalobkyně je nyní spojen s ČR, má zde práci a zázemí. Neví, co se ve vlasti děje a jaký by tam byl její život. Nemohla by tam pracovat jako lékařka, protože by jí neuznali lékařský diplom. V ČR pracovala jako kožní lékařka v nemocnici Královské Vinohrady. Ze sdělení policie usuzuje, že problémy začala mít před 6-7 měsíci. Její onemocnění začalo tak, že v roce 2021 jako experiment držela hladovku. Tím se narušila rovnováha v jejím organismu. Na jaře 2023 pak začala pociťovat ztrátu paměti. Léčit se chce dodržováním jídelníčku a její stav se postupně zlepší. V případě návratu do Íránu se obává, že by následně nemohla už nikdy odjet a nemohla by tam pracovat jako lékařka. Zmocněnkyně žalobkyně na závěr uvedla, že žalobkyně na řadu otázek odpovídala pouze dedukcí. Z důvodu její dezorientace a neznalosti jejího života není pro žalobkyni v současnosti možné, aby se vrátila do země původu. 5. Podle žalovaného bylo v průběhu správního řízení objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je legalizace pobytu žalobkyně v důsledku hrozícího vyhoštění a její neochota se vrátit do Íránu z důvodu, že by tam nemohla pracovat jako lékařka. Cílem žalobkyně je zůstat v ČR, pracovat zde a pokračovat v postgraduálním studiu. Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že trpí výpadky dlouhodobé paměti, což je důvodem nemožnosti jejího návratu do Íránu. 6. Žalovaný při posouzení žádosti žalobkyně vycházel především z jejích výpovědí, z částí spisového materiálu z řízení o správním vyhoštění pod č. j. KRPA-299646-30/ČJ-2022-00022-SV a ze spisového materiálu č. j. KRPA-244676/2023-00022-101, kde byla stanovena lhůta na vycestování. Dále žalovaný vycházel z informace Cizineckého informačního systému (CIS), z žalobkyní doložených materiálů, a z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Íránu. Konkrétně vycházel z Informace OAMP: Bezpečnostní a politická situace v zemi – vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv (stav: září 2023) ze dne 6. 9. 2023, z Informace Ministerstva vnitra Velké Británie: Írán – Protizákonné opuštění země z května 2022 a z Informací ČTK: „Írán podle šéfa justice omilostnil 22.000 lidí zatčených při protestech“ ze dne 13. 3. 2023, „Smrt A. vyvolala v Íránu vlnu protestů, ve vazbě skončily tisíce lidí“ ze dne 15. 12. 2023, „Íránský vůdce Ch. udělil milost desítkám tisíc vězňů, uvádí státní média“ ze dne 5. 2. 2023 a „M. A. symbolizuje odpor proti potlačování práv žen v Íránu“ ze dne 19. 10. 2023. 7. Po seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí doložila žalobkyně vyjádření k podkladům včetně výstupní zprávy z Psychiatrické nemocnice Bohnice ze dne 10. 8. 2023. 8. Žalovaný vyhodnotil příběh žalobkyně z hlediska možného pronásledování ve smyslu ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu tak, že žalobkyně neuvedla v průběhu řízení žádné skutečnosti, na základě nichž by bylo možno učinit závěr, že vyvíjela ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byla azylově relevantním způsobem pronásledována. Žalobkyně nikdy nebyla členkou žádné politické strany či skupiny, nezastává žádné politické přesvědčení, politicky se neangažuje. Sice uvedla, že protestovala proti režimu jako každý Íránec, nicméně jinak neuvedla nic konkrétního. Neuvedla ani, že by měla v zemi původu jakékoliv potíže. 9. Žalovaný rovněž nedospěl k závěru, že by žalobkyně mohla ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobkyně v průběhu řízení neuvedla, že by měla v zemi původu problémy, které by souvisely s důvody uvedenými v § 12 písm. b). Důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je snaha legalizovat pobyt a neochota vrátit se do země původu kvůli tomu, že by tam nemohla pracovat jako lékařka. Žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochranu až před koncem třicetidenní lhůty pro opuštění EU, což žalovaný považuje za účelové s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění. Žalovaný neshledal ani za pravděpodobné, že by žalobkyně měla mít v zemi původu potíže související s jejím tvrzeným zdravotním stavem. Uvedené důvody nespadají pod výčet důvodů pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu. 10. Žalobkyně dle žalovaného rovněž nesplňovala důvody k udělení azylu podle ustanovení § 13 zákona o azylu za účelem sloučení rodiny. 11. Při posouzení důvodů pro udělení humanitárního azylu ve smyslu ustanovení § 14 zákona o azylu se žalovaný zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobkyně a přihlédl i k jejímu věku a zdravotnímu stavu. Žalovaný nenalezl žádný zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení azylu z humanitárního důvodu. Žalobkyně je dospělou, plně právně způsobilou a vysokoškolsky vzdělanou osobu. Pokud jde o její zdravotní stav, žalovaný z výpovědí žalobkyně neshledal, že by se žalobkyně nacházela v přímém a bezprostředním ohrožení života nebo že by její potíže s pamětí vyžadovaly jakoukoliv specializovanou zdravotní péči. Žalobkyně nic takového v průběhu řízení ani netvrdila, ani to nevyplývá z předložených lékařských zpráv. Žalobkyně ani nehovořila o tom, že by se v současnosti nějakým způsobem léčila. Důraz na zdravotní stav žalobkyně považoval žalovaný za nadsazený. Rovněž měl žalovaný důvodné pochybnosti o žalobkyní nastíněném zdravotním stavu s tím, že se jedná o účelový a předstíraný výstup žalobkyně cílený na legalizaci pobytu. 12. K důvodům pro udělení doplňkové ochrany žalovaný uvedl, že nenalezl žádné skutečnosti, na základě nichž by žalobkyni mohla hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma formou trestu smrti nebo popravy. 13. Žalovaný se dále zabýval otázkou, zda žalobkyni nehrozí v případě návratu do vlasti nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Žalovaný konstatoval, že z hlediska tvrzeného důvodu pro udělení mezinárodní ochrany, tedy legalizace pobytu, tento důvod není projevem důvodně podané žádosti v důsledku palčivosti obav z hrozícího nebezpečí vážné újmy v zemi původu. Takovým důvodem není ani nemožnost pracovat jako lékařka v zemi původu, jelikož se jedná o ekonomické důvody, které nemohou být důvodem pro udělení jakékoliv formy mezinárodní ochrany. Žalovaný neshledal za důvodné ani obavy žalobkyně stran jejích zdravotních potíží. Z výpovědí žalobkyně nelze vyvozovat, že by měla být vystavena vážné újmě v souvislosti se svým zdravotním stavem. Důvodnost obav z vážné újmy neshledal žalovaný ani v tom, že žalobkyně v minulosti „