1 As 118/2012 — Nejvyšší správní soud

56 A 12/2023- 59 - text 14 56 A 12/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph. D. v právní věci žalobce: T. S. bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Kateřinou Nesrstovou sídlem Lešetín II 7147, 760 01 Zlín proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2023, č. j. KUZL-66003/2023, sp. zn. KUSP-59895/2023/DOP/Gr, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zčásti změnil v souladu s § 90 odst. 1 písm. c) zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), rozhodnutí Magistrátu města Zlína, odbor občansko-správních agend (dále též „správní orgán 1. stupně“ nebo „prvostupňový správního orgán“) ze dne 31. 05. 2023, sp. zn. MMZL-084248/2022-ŘeK-PŘ-OOSA-1194/2022, č. j. MMZL 111733/2023. Výrokem 1.A žalovaný potvrdil výrok I. prvostupňového správního orgánu o vině žalobce přestupkem provozovatele vozidla podle ustanovení § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o silničním provozu“), jehož se dopustil jako provozovatel motorového vozidla tovární značky M., registrační značky X, tím, že v rozporu s ustanovením § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, nezajistil, aby při užití tohoto vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, neboť dne 13. 4. 2022, v čase blízkém X hodin, ve Zlíně na pozemní komunikaci na ulici P. S., v blízkosti objektu č. p. X, nezjištěný řidič jím provozovaného vozidla tovární značky M., registrační značky X, s vozidlem neoprávněně stál na komunikaci s obousměrně vedeným provozem tak, že neponechal volný alespoň jeden jízdní pruh široký nejméně 3 m pro každý směr jízdy, čímž tento nezjištěný řidič porušil ustanovení § 25 odst. 3 zákona o silničním provozu, a naplnil tak znaky přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Výrokem 1. B žalovaný doplnil rozhodnutí prvostupňového správního orgánu tak, že „Řízení o přestupku provozovatele vozidla podle ustanovení § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, jehož se měl obviněný dopustit tím, že jako provozovatel motorového vozidla tovární značky M., registrační značky X, v rozporu s ustanovením § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití tohoto vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, neboť dne 13. 4. 2022, v čase blízkém X hodin, ve Z. na pozemní komunikaci na ulici Pod Stráněmi, v blízkosti objektu č. p. X, nezjištěný řidič jím provozovaného vozidla tovární značky M., registrační značky X, měl zastavit a stát před vjezdem na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci (výjezd z pozemku), čímž tento nezjištěný řidič měl porušit ustanovení § 27 odst. 1 písm. n) zákona o silničním provozu, a naplnit tak znaky přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, se v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona zastavuje, neboť se porušení takové právní povinnosti a naplnění skutkové podstaty přestupku nezjištěným řidičem nepodařilo prokázat a jednání obviněného v této části obvinění není přestupkem provozovatele vozidla ve smyslu § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu.“ Podle § 90 odst. 5 správního řádu žalovaný potvrdil ve zbývající části rozhodnutí prvostupňového správního orgánu (výrok II. o správním trestu a výrok III. o náhradě nákladů správního řízení). 2. Prvostupňovým rozhodnutím (výrok I.) byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, jehož se dopustil jako provozovatel vozidla tovární značky M., registrační značky X, tím, že v rozporu s ustanovením § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití tohoto vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, neboť dne 13. 04. 2022, v čase blízkém X hodin, ve Zlíně na pozemní komunikaci na ulici P. S., v blízkosti objektu č. p. X, nezjištěný řidič jím provozovaného vozidla tovární značky M., registrační značky X, s vozidlem neoprávněně stál na komunikaci s obousměrně vedeným provozem tak, že neponechal volný alespoň jeden jízdní pruh široký nejméně 3 m pro každý směr jízdy; čímž tento nezjištěný řidič porušil ustanovení § 25 odst. 3 zákona o silničním provozu a naplnil tak znaky přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. 3. Za spáchání přestupku provozovatele vozidla byla žalobci uložena podle § 125f odst. 4 ve spojení s § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu pokuta ve výši 1 500 Kč, kterou dále správní orgán ve vazbě na ustanovení § 44 odst. 1 písm. a) a § 44 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), vzhledem k okolnostem případu a osobě pachatele, mimořádně snížil na částku 500 Kč (výrok II.). Žalobci byla dále uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve smyslu § 95 odst. 1 přestupkového zákona a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 1 000 Kč (výrok III.). II. Žaloba 4. Žalobce v podané žalobě brojil proti rozhodnutí žalovaného, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jímž byl shledán odpovědným za spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona. Žalobce spatřoval důvod podání žaloby zejména v tom, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci a na neúplném zjištění skutkového stavu. Jako celek jej tak považuje za nezákonné. 5. Žalobce namítal, že správní orgány obou stupňů při vydávání rozhodnutí nerespektovaly základní zásady správního řízení, zejména zásadu zjišťování materiální pravdy, právní jistoty a oprávněného očekávání, jak jsou zakotveny v § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu. 6. Žalobce nenaplnil znaky skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, neboť neporušil žádnou povinnost. Stejně tak žádný řidič neporušil při manipulaci s vozidlem povinnost stanovenou § 25 odst. 3 zákona o silničním provozu, neboť vozidlo nestálo dne 13. 4. 2022 v čase přibližně X hodin ve Z. v ulici P. S. v blízkosti objektu č.p. X na pozemní komunikaci s obousměrným provozem. 7. Žalobce z pořízených fotografií (založených ve správním spise) dovodil, že předmětné vozidlo nebylo zaparkováno na části komunikace určené k provozu vozidel, nýbrž na části pozemku parc. č. XA v k. ú. Z. zmiňované komunikace, která není v celém svém rozsahu součástí „tělesa vozovky“, neboť slouží jako zeleň, sjezdy k pozemkům a prostor pro parkování (podélný pás). Pokud vozidlo nestálo na pozemní komunikaci, nemohla být porušena povinnost vyplývající z § 25 odst. 3 zákona o silničním provozu. Žalobcem předložený snímek z katastrální mapa má prokazovat, že v místě, kde vozidlo stálo, se nacházejí travnaté pásy a sjezdy k nemovitostem, a nejde v celém rozsahu o těleso vozovky. Správní orgány sice argumentovaly tím, že vozidlo stálo na komunikaci s obousměrným provozem, ale nezabývaly se tím, zda bylo vozidlo způsobilé omezit provoz na pozemní komunikaci, když nezasahovalo do tělesa vozovky. Podle žalobce nelze uzavřít, že by nezpevněná část pozemku p. č. XA v k.ú. Z. měla sloužit k tomu, aby po ní jezdili vozidla. 8. Žalobce dále argumentoval šířkou nezpevněné části pozemku, která podle něj umožňuje zaparkování vozidla, aniž by tím došlo k omezení průjezdu na komunikaci. K tomu uvedl konkrétní rozměry prostoru mezi hranicí sousedního pozemku a vyznačenou kresbou vozovky. Žalobce vypočetl, že při šířce vozidla 1,6 m a za předpokladu, že bude vozidlo stát částečně mimo vozovku, zůstane šířka volného prostoru zhruba 2 m. Dle jeho názoru tedy zaparkované vozidlo nemohlo fakticky omezit průjezd po předmětné komunikaci. 9. Žalobce dále brojil proti závěrům žalovaného v tom, že si žalobce nemůže sám určovat, které dopravní značky bude respektovat. Podle žalobce takové tvrzení neodpovídá jeho vyjádřením. Dále namítal, že správní orgány připouštějí možnost chybného označení komunikace jako obousměrné (měla být jednosměrná), kdy však i v takovém případě nelze žalobce zbavit odpovědnosti za přestupek. Žalobce upozornil, že na komunikaci se nenachází dopravní značka zakazující stání, a že bez přesného přeměření nelze šířku komunikace určit pouh