2 Afs 177/2016 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 11/2024- 40 - text 10 29 Ad 11/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci žalobkyně: Hefest s.r.o., IČ: 108 11 214 sídlem Mlýnská 453/65, 602 00 Brno zastoupena Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem sídlem Moravské náměstí 690/15, 602 00 Brno proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 25. 3. 2024, č. j. 11694/1.30/23-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Soud přezkoumává rozhodnutí správních orgánů, jimiž byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 6. 2023. Žalobkyně se měla přestupku dopustit tím, že pronajala pracovní sílu jiné právnické osobě bez povolení ke zprostředkování zaměstnání. Žalobkyně namítala, že šlo o provádění díla, nikoliv o zprostředkování zaměstnání, a nesouhlasí, že by se přestupku byla dopustila. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobkyně nesouhlasí, že by se přestupku dopustila. S ohledem na celou situaci a podklady, které byly žalobkyní předloženy, nebylo možné dospět k závěru, že by přidělila pět fyzických osob k práci pro společnost Ernst Leopold s.r.o., IČ: 634 68 867 (dále „Ernst Leopold“) v rámci nelegálního zprostředkování zaměstnání. Tři z těchto osob pracovaly pro žalobkyni na základě dohody o provedení práce a dvě z nich na základě pracovní smlouvy. 3. Jednatel žalobkyně těmto osobám zadával pokyny k práci a řídil jejich pracovní činnost. Evidenci jejich pracovní doby si žalobkyně řídila sama jakožto zaměstnavatel a poskytovala zaměstnancům její pracovní pomůcky. To již žalobkyně uváděla v rámci správního řízení před správním orgánem I. stupně. 4. Co se týče spolupráce mezi žalobkyní a Ernst Leopold, žalobkyně zdůraznila, že je mezi nimi uzavřena rámcová smlouva o spolupráci, na základě které žalobkyně provádí dílo a dodává výrobky. O tom svědčí smluvní dokumentace, objednávky a protokoly. Co se týče předmětného období, tak dílo bylo prováděno na základě dílčí objednávky. Rovněž je mezi nimi uzavřena nájemní smlouva, na základě které využívá žalobkyně prostory uvedené společnosti a některé movité věci. I v tomto směru bylo vše doloženo. 5. Výše uvedené skutečnosti vyplývají z výpovědí osob tak, jak je uvedeno v protokolu. Správní orgány přitom situaci generalizovaly, avšak k věci nelze přistupovat tak, že „vše bylo protiprávní“. Každou z vyslýchaných osob bylo nutné podrobně posuzovat, přičemž žalobkyně trvá na tom, že konala na základě smlouvy o dílo. Dílo bylo prováděno v daném rozsahu a účtované dle sjednaných podmínek, nikoliv podle toho, jak dlouho pracovník provádí práci. To, že pracovníci žalobkyně měli vykonávat podobnou práci jako ostatní zaměstnanci jiných společností, automaticky neznamená, že nešlo o provádění díla. 6. Žalobkyně namítla, že žalovaný nesdělil vůči argumentaci žalobkyně žádná zásadní oponující tvrzení a napadené rozhodnutí je obecné a odkazuje pouze na prvostupňové rozhodnutí. 7. Za chybné žalobkyně označila tvrzení žalovaného, že nebylo doloženo, že práci osobám od žalobkyně zadával její jednatel. Žalobkyně má však za to, že to byl naopak správní orgán, kdo by měl prokázat, že pokyny zadávala společnost Ernst Leopold. Stejně tak žalovaný tvrdil, že žalobkyně nedoložila dodání jejích pomůcek jejím pracovníkům, nicméně opět žalovaný měl prokázat, že pomůcky byly poskytovány výše jmenovanou společností, a to z důvodu, že se jedná o přestupkové řízení a vinu musí prokázat správní orgán. 8. Žalobkyně namítla dále nepřiměřenost výše uložené pokuty a poukázala na její nedostatečné odůvodnění. Navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný setrval na svém rozhodnutí, že je žalobkyně vinna ze spáchání projednávaného přestupku, neboť zprostředkovávala zaměstnání jiné právnické osobě, aniž by pro to byly dodrženy zákonné podmínky. Žalovaný považuje skutkový stav za dostatečně prokázaný. Lze souhlasit s tvrzením, že důkazní břemeno leží na správním orgánu, nicméně žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, které by mohly vzbudit důvodné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu. K tomu žalovaný uvedl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2024, č. j. 8 Ad 3/2023-52, ze kterého dovodil, že pokud chce obviněný prokazovat svou nevinu, nestačí pouze uvést, že něco neudělal, avšak musí přijít se svou pravděpodobnou verzí skutkového děje. Zároveň podle § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, je obviněný povinen označit důkazy na podporu svých tvrzení. 10. Namítá-li žalobkyně, že zastřeně nezprostředkovávala zaměstnání s tím, že práci pracovníkům zadával její jednatel a pracovní pomůcky nebyly poskytovány ze strany spolupracující společnosti, pak se jedná o nepodložená tvrzení. Žalovaný přitom prokázal opak. 11. Výše sankce je dle vyjádření žalovaného přiměřená a závěrem navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci soudem 12. Soud za splnění podmínek pro rozhodnutí ve věci bez nařízení ústního jednání (§ 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále „s. ř. s.“) přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). IV. 1 Rozhodnutí správních orgánů 13. Ze správního spisu vyplynulo, že inspektorát práce zahájil dne 16. 6. 2022 u žalobkyně kontrolu podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, v rozsahu § 3 zákona o inspekci práce. Kontrola proběhla na pracovišti společnosti Ernst Leopold na adrese Gellhornova 2242/18, 678 01 Blansko, v rozsahu prověřování dodržování právních předpisů ve smyslu § 126 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, se zaměřením zejména na umožnění výkonu nelegální práce a zastřené zprostředkování zaměstnání. 14. Výsledky kontroly shrnul inspektorát práce v protokolu o kontrole ze dne 9. 9. 2022, č. j. 19245/9.71/22-9. Z kontrolního zjištění vyplynulo, že pracoviště bylo rozděleno na několik hal, přičemž pracovníci cizí státní příslušnosti byli kontrolování ve dvou halách – „Provoz OCELÁRNA“ a „Provoz ŠEDÁ LITINA“. Inspektoři do protokolu zaznamenali, že pracovníci žalobkyně pracovali v obou halách a žádná externí společnost neměla na pracovišti žádné pracovní místo označené svým názvem. Kontrolovaní pracovníci byli zapsaní na seznam kontrolovaných fyzických osob a k nim byl zaznamenán údaj o jejich zaměstnavateli, který vyšel najevo z jednotlivých výpovědí. Poté inspektorát práce do protokolu uvedl, že kontrolovaní pracovníci pracovali na pracovišti jako slévárenští dělníci, konkrétně prováděli odlévání železa, svařování, ořezávání přebytečných kusů železa, broušení, práci ve skladu, pomoc na tavírně, natírání, pálení, tryskání, cídění atd. 15. V rámci kontroly si inspektorát práce opatřil písemné provedení součinnosti vybraných fyzických osob zaměstnaných ve společnosti Ernst Leopold ve smyslu § 8 odst. f) kontrolního řádu – paní A. H. – vedoucí personálního oddělení, pana M. J. – vedoucího provozu, pana Z. O. – vedoucího slévárny oceli a pana O. K. – mistra cídírny. Na výzvu k poskytnutí součinnosti reagovala následně žalobkyně a společnost Ernst Leopold (str. 17 protokolu o kontrole). 16. Inspektorát práce si opatřil též další související písemné dokumenty (pracovněprávní smlouvy ve vztahu k jednotlivým zaměstnancům, smlouvy o nájmu výrobní haly pronajímané společností Ernst Leopold žalobkyni a dalším společnostem, rámcovou smlouvu mezi jmenovanou společností a žalobkyní ze dne 1. 9. 2021, jejímž předmětem je provádění díla žalobkyní jako zhotovitelem, a jednotlivé objednávky činěné na základě této rámcové smlouvy). 17. Inspektorát práce po provedené kontrole dospěl k závěru, že žalobkyně jakožto kontrolovaná osoba přidělila pět fyzických osob, specifikovaných ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí, za účelem výkonu jejich práce ke společnosti Ernst Leopold, čímž zprostředkovala zaměstnání bez platného povolení podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. V návaznosti na to v rozhodnutí ze dne 5. 10. 2023, č. j. 23158/9.30/23-7, shledal inspektorát práce žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 6. 2023. Za uvedené jednání uložil žalobkyni pokutu ve výši 185 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 18. V napadeném rozhodnutí žalovaný vysvětlil, že z výpovědí dotázaných osob vyplynul takový skutkový stav, který naznačuje bez pochybností, že žalobkyně prováděla činnost spočívající v pronájmu pracovní síly jiné osobě. Ztotožnil se tedy s prvostupňovým rozhodnutím. IV. 2 Hodnocení soudu 19. Žalobní argumentace je soustředěna kolem námitky, že správní orgány vyšly z nedostatečně zjištěného skut