5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

56 A 9/2025- 118 - text  10 56 A 9/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci žalobce: M. H. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2025, č. j. JMK 115201/2025, sp. zn. S-JMK 38293/2025 OSPŽ-Siv, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce podanou žalobou brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2025, č. j. JMK 115201/2025, sp. zn. S-JMK 38293/2025 OSPŽ-Siv, kterým žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), změnil výrok I. rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice (dále jen „městský úřad“) ze dne 30. 6. 2025, č. j. SLP-KT/55619-25/VyZ, sp. zn. SLP-KT/7961-2024/KRM, tak, že z textu „v prostorách spěšného vlaku“ se vypouští slovo „spěšného“, a ve zbytku podle § 90 odst. 5 správního řádu napadené rozhodnutí městského úřadu potvrdil. 2. Městský úřad uznal prvostupňovým rozhodnutím žalobce vinného ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“), kterého se žalobce dopustil tím, že dne 22. 3. 2024 od 17.44 hod do 18.00 hod v prostorách spěšného vlaku během jízdy ze stanice Brno hlavní nádraží do stanice Náměšť nad Oslavou, při průjezdu místa železniční tratě mezi Ostopovicemi a Střelicemi, rukou sahal na vlasy a rameno nezletilé (dále jen „poškozená“), přičemž jí řekl: ,,to je ale pěkný copánek“, a že se mu copánek líbí, čímž úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání. I. Shrnutí procesního postoje žalobce 3. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné a obvinění jsou nepravdivá. Celá věc působí jako zneužívání pravomocí správním orgánem, jehož cílem je udělat ze žalobce viníka a přinutit jej platit pokuty. 4. Žalobce uvádí, že tvrzení poškozené nejsou pravdivá. Jde o ničím nepodložená obvinění, neboť nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval, že se měl poškozené fyzicky dotýkat. Žalobce zdůrazňuje, že pouhá komunikace s jinými lidmi není závadným jednáním a každý má právo s ostatními hovořit a seznamovat se. Žalobce rovněž namítá, že nezletilí nemohou „využívat svého věku“ aby předkládali nepravdivá tvrzení. Uvádí, že v dnešní době se lze setkat s nevhodným či agresivním chováním nezletilých vůči dospělým i mezi sebou navzájem. 5. Žalobce namítá, že postup správního orgánu považuje za zneužití pravomoci, neboť mu byla uložena pokuta za skutek, který postrádá jakýkoli racionální základ. Takový postup podle žalobce poškozuje důvěru veřejnosti v činnost správních orgánů, neboť vyvolává dojem, že rozhodování není nestranné a sleduje jiný než zákonný účel. Žalobce považuje postup městského úřadu a jednání úřední osoby v dané věci za neodborné a zatížené pochybeními. Městský úřad se nevypořádal s rozpory ve výpovědích, nesprávně hodnotil důkazy a rozhodl bez dostatečného zjištění skutkového stavu. Žalobce má za to, že úřednice nepostupovala objektivně ani nestranně, což zpochybňuje zákonnost celého řízení. Celé řízení působí účelovým dojmem, jehož cílem je poškodit jej a neoprávněně od něj vymoci částku 6 000 Kč. Městský úřad rozhodoval v rozporu se zásadami spravedlivého procesu. 6. Žalobce dále nesouhlasí s tím, že se měl dopustit hrubého jednání. Tvrdí, že takový skutek se nestal a že nikdy fyzicky nezasahoval do osobní integrity poškozené a nijak se jí nedotýkal. Podle žalobce poškozená ani svědkyně nepředložily žádný přesvědčivý a věrohodný důkaz, který by jejich tvrzení podporoval. Protože nezletilé osoby mohou uvádět i nepravdivé skutečnosti, je třeba jejich výpověď hodnotit obezřetně. 7. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že městský úřad nesprávně vyhodnotil věrohodnost poškozené, neboť její výpověď vykazuje podstatné rozpory. Zatímco v jedné verzi tvrdí, že ve vlaku seděly se svědkyní vedle sebe, v jiné uvádí, že seděli naproti sobě čelem. Tyto rozpory, s nimiž se městský úřad nevypořádal, zásadně zpochybňují celou výpověď. Za situace, kdy existují odlišné verze skutku, nelze výpovědi poškozené a svědkyně považovat za konzistentní ani věrohodné. Pokud městský úřad z těchto výpovědí dovodil závěr o jeho vině, jde podle žalobce o nesprávné hodnocení důkazů. 8. Žalobce rovněž namítá, že městský úřad se opíral o tvrzení údajného svědka, jehož totožnost nebyla nikdy zjištěna. Podle žalobce není ve spise jediná informace umožňující identifikaci této osoby, a proto není možné ověřit, zda svědek vůbec existuje. Městský úřad tak podle žalobce vycházel z tvrzení, která nejsou doložena. 9. Žalobce má za to, že povinnost doložit tvrzené skutečnosti leží na osobě, která je uvádí. V daném případě však poškozená ani svědkyně nepředložily žádný důkaz, který by jejich tvrzení podpořil. Podle žalobce tak nebylo provedeno dostatečné dokazování a skutkový stav nebyl zjištěn v rozsahu, který zákon vyžaduje. 10. V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že žalovaný nevysvětlil rozpory ve výpovědích a že není prokázáno, zde se vůbec nacházel ve vlaku či zda se dopustil jakéhokoli protiprávního jednání. V dalších podáních žalobce setrval na své argumentaci a doplnil, že nemá zrzavé vlasy. 11. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před soudem. II. Shrnutí procesního postoje žalovaného 12. Žalovaný ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasí, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. Žalovaný zdůraznil, nemá pochybnosti o pravdivosti výpovědí poškozené a svědkyně. Nezletilá byla z jednání žalobce otřesena, v době incidentu jí bylo pouze 15 let. Jednání žalobce, který jí sahal ve vlaku na vlasy a poté jí sjížděl rukou po rameni dolů představuje jiné hrubé jednání, které narušuje občanské soužití a současně porušuje zájmy společnosti (zejména čest a důstojnost občana, jeho zdraví a pokojný život). Žalobce negativně zasáhl do osobního a intimního prostoru nezletilé dívky. Takové jednání není přípustné a je společensky škodlivé. 13. Žalovaný dále poukazuje na to, že žalobce vznesl v průběhu správního řízení námitku podjatosti oprávněné úřední osoby. O této námitce bylo rozhodnuto dne 3. 6. 2025, pod sp. zn. SLP-KT/7961-2024/KRM, č. j. SLP-KT/47665-25/VOP, tak, že nebyla shledána podjatost úřední osoby. Žalovaný se důrazně ohradil proti tvrzení žalobce, že jedná s úmyslem jej poškodit a obohatit se o 6 000 Kč. Zároveň zdůrazňuje, že pokuta byla žalobci uložena v dolní polovině zákonného rozpětí sankce, neboť za spáchání uvedeného přestupku lze uložit pokutu až do výše 20 000 Kč. 14. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem, včetně jednání, které ve věci proběhlo, u něhož rovněž zdůraznil, že v řízení prověřoval i pochybnosti vznesené žalobcem ohledně vlaků odjíždějících z Brna. V 17.44 hod skutečně odjížděl z Brna právě žalobcem zmiňovaný rychlík R 625 Rožmberk, kterým jezdívá, což odpovídá i popisu poškozené, která z Brna odjížděla tímto vlakem. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci 15. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 16. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 17. Ve věci proběhlo jednání. 18. Žalobce měl dne 22. 3. 2024 v době od 17.44 hod do 18.00 hod ve vlaku jedoucím ze stanice Brno hlavní nádraží do stanice Náměšť nad Oslavou, při průjezdu úsekem železniční tratě mezi obcemi Ostopovice a Střelice, rukou sahat na vlasy a rameno nezletilé poškozené. Současně jí měl sdělit: „To je ale pěkný copánek,“ a že se mu její copánek líbí. Tímto jednání se žalobce úmyslně dopustil přestupku narušení občanského soužití spočívajícího v jiném hrubém jednání vůči jiné osobě. 19. Podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4. zákona o některých přestupcích (přestupky proti občanskému soužití) se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že úmyslně naruší občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání. 20. Mezi účastníky řízení je předně sporu o skutkový stav, jak byl správními orgány zjištěn. Žalobce namítá, že se nedopustil jednání popsaného ve výroku rozhodnutí městského úřadu. Z obsahu správního spisu vyplývá, že správní orgány svůj závěr, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu uvedeného přestupku, opřely o důkazy, které spočíva