7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 45/2021- 16 - text  - 6 - 52 A 45/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem ve věci žalobce: N. I. proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort sídlem Opočínek 57, 530 02 Pardubice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 5. 2021, č. j. KRPE-14743-61/ČJ-2021-170022-SV, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce podal prostřednictvím Policie České republiky žalobu proti v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla dle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen jako „zákon o pobytu cizinců“), v návaznosti na § 125 zákona o pobytu cizinců prodloužena doba zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění o 90 dní. Žalobce svou žalobu odůvodnil následujícím způsobem. 2. Žalobce předně sporuje závěry žalovaného, které vedly k prodloužení zajištění žalobce o 90 dní na celkových 180 dní, což je vzhledem k tomu, že se jedná o maximální možnou délku zajištění, doba nepřiměřená. Žalovaný opírá své rozhodnutí o prodloužení zajištění o domněnku, že Velvyslanectví Bangladéšské lidové republiky (dále jen jako „velvyslanectví“) v tomto termínu již poskytne žalovanému všechny potřebné informace k ověření totožnosti žalobce. Takové prodloužení o 90 dní má však za následek ztrátu možnosti pravidelného soudního přezkumu trvání důvodů zajištění (k tomu rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 97/2012 – 26). Žalobce vyzdvihuje, že se nepodařilo zajistit součinnost mezi velvyslanectvím a žalovaným po 3 měsíce, kdy je již žalobce zajištěn, tudíž bylo na místě prodloužit zajištění již na dobu kratší. Sám žalovaný uvádí, že doba prodloužení se zakládá na pouhém odhadu, tudíž není vůbec jasné, zda k ověření totožnosti žalobce vůbec dojde. Bylo tak na místě prodlužovat zajištění žalobce v kratších intervalech, aby mohlo docházet k častějšímu hodnocení důvodů zajištění žalobce. Jelikož však k tomu nedošlo, přišel žalobce o možnost pravidelného soudního přezkumu. Žalovaný navíc své rozhodnutí, proč prodloužil zajištěná žalobce o 90 dní, řádně neodůvodnil, nepopsal všechny úkony, které budou následovat, což je jeho povinností (rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2011, č. j. 1 As 93/2011 – 79). 3. Závěrem žalobce upozornil na skutečnost, že se žalovaný nedostatečně zabýval možností uložení některého z mírnějších druhů opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců. Z žalovaného rozhodnutí není patrné, z jakého důvodu žalovaný dospěl k závěru, že tato mírnější opatření nelze na žalobce aplikovat. I z tohoto důvodu tak považuje žalobce rozhodnutí za nepřezkoumatelné. 4. Vzhledem ke všemu výše uvedenému žalobce navrhl, aby zdejší soud žalované rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalovaný ve svém vyjádření setrval na svém právním názoru, odkázal na odůvodnění žalovaného rozhodnutí a navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen jako „ s.ř.s.“), přičemž dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 7. Žalobce byl dne 23. 2. 2021 kontrolován hlídkou Policie ČR na silnici I/35 v katastru obce Koclířov, přičemž nedisponoval žádným vízem, průkazem totožnosti, jiným listinným dokladem ani nebyl schopen prokázat svou totožnost prostřednictvím obrazových záznamů umístěných na elektronickém nosiči. Na základě těchto skutečností bylo žalobci rozhodnutím správního orgánu ze dne 26. 3. 2021, č.j. KRPE-14743-50/ČJ-2021-170022-SV, uloženo správní vyhoštění z území EU s dobou 3 let, po kterou mu nelze umožnit vstup na území EU. V rámci úkonů spojených s vyhoštěním žalobce zahájil žalovaný prostřednictvím Ředitelství cizinecké policie u zastupitelského úřadu Bangladéše v Berlíně úkony směřující k ověření totožnosti žalobce včetně úkonů směřujících k vydání náhradního cestovního dokladu. Vzhledem ke skutečnosti, že zastupitelský úřad Bangladéše ověří totožnost a vydá náhradní cestovní doklad pouze v případě, že žadatel disponuje alespoň kopií dokladu totožnosti, čímž žalobce nedisponuje, požádalo Ředitelství cizinecké policie o ověření totožnosti žalobce a vydání náhradního cestovního dokladu skrze elektronický systém RCSM Bangladesh s připojením daktyloskopické karty žalobce. Vzhledem ke stále probíhajícím úkonům k ověření totožnosti žalobce a vydání náhradního cestovního dokladu, což je nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, vydal žalovaný žalované rozhodnutí, kterým zajištění za účelem správního vyhoštění žalobce prodloužil o 90 dní. Toto rozhodnutí žalobce napadl již výše popsanou žalobou. 8. Dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání. 9. Dle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. 10. Dle § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody. 11. Dle ustálené judikatury platí, že „správní orgán má povinnost zabývat se v řízení o zajištění cizince podle § 124, § 124b nebo § 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, možnými překážkami správního vyhoštění, vycestování nebo předání tohoto cizince podle mezinárodní smlouvy v případech, kdy jsou mu tyto překážky v době rozhodování o zajištění známy nebo v řízení vyšly najevo. V takové situaci je povinen možné překážky před rozhodnutím o zajištění cizince předběžně posoudit a učinit si úsudek o tom, zda je správní vyhoštění, vycestování nebo předání cizince alespoň potenciálně možné“ (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010 - 150). Dále nelze opomenout, že „podle § 126 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je policie povinna po celou dobu zajištění zkoumat existenci důvodů zajištění, proto je povinna posoudit podmínky pro možné uložení zvláštního opatření (§ 123b téhož zákona) také při rozhodování o prodloužení doby zajištění“ (podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2011, č. j. 11 A 117/2011-9). 12. Krajský soud tak přezkoumal žalované rozhodnutí v mezích žalobních bodů a ve světle výše zmíněné právní úpravy a ustálené judikatury, přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Žalobce ve své žalobě na prvním místě žalovanému vytýkal, že vzhledem k důvodu jeho zajištění, tedy k ověření jeho identity a získání náhradního cestovního dokladu, a vzhledem k předchozí délce jeho zajištění, mělo být již přistoupeno k zajištění na kratší dobu, než opětovných 90 dní. Na tomto postupu žalovaného však na rozdíl od žalobce krajský soud neshledává nic nezákonného. Správní orgán je oprávněn dle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců prodloužit dobu zajištění, a to i opakovaně, je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, přičemž dle § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců doba zajištění nesmí v souhrnu přesáhnout délku 180 dní. Zákonem však není nijak stanoveno, kolika rozhodnutími/prodlouženími tohoto maximálního počtu dní zajištění dosáhnout. Správní orgány jsou pouze povinny při rozhodování o zajištění /prodloužení zajištění přihlížet ke všem skutečnostem, které jsou mu známy, a stanovit délku zajištění přiměřenou těmto známým okolnostem. Jak správně citoval žalobce ve své žalobě, „[s]právní orgán musí v odůvodnění vedlejšího ustanovení výroku rozhodnutí o zajištění, jímž se stanoví doba jeho trvání, uvést, jaké všechny úkony bude pravděpodobně nezbytné provést k přípravě realizace správního vyhoštění konkrétní osoby. Dále lze nepochybně požadovat, aby správní orgán kvalifikovaně na základě svých zkušeností upřesnil v odůvodnění rozhodnutí svůj odhad, jak dlouho zabere provedení každého ze specifikovaný