4 As 65/2018 — Nejvyšší správní soud

31 Af 9/2022- 31 - text  7 31 Af 9/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Základní škola Sion J. A. Komenského, Hradec Králové IČO 75015820 sídlem Na Kotli 1201, 500 09 Hradec Králové zastoupený advokátem Mgr. Liborem Zbořilem sídlem Plzeňská 3350/18, 150 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 5, 118 12 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. února 2020, č. j. MSMT-35698/2021-5, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. února 2020, č. j. MSMT-35698/2021-5, a rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 3. prosince 2021, č. j. KUKHK-26704/SM/2019-14, jsou nicotná. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11 228 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce. III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věcí 1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání do rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 3. 12. 2021, č. j. KUKHK-26704/SM/2019-14, a toto rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žalobních bodů 2. Žalobce uvedl, že napadeným rozhodnutím žalovaného o odvolání žalobce, č. j. MSMT-35698/2021-5, bylo rozhodnuto o tom, že se rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 3. 12. 2021, č. j. KUKHK-26704/SM/2019-14, podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) potvrzuje a odvolání účastníka řízení se zamítá. 3. Napadené rozhodnutí označil žalobce za nicotné a vyslovil přesvědčení, že jím byl zkrácen na svých právech. 4. K věci dále uvedl, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2022 č. j.: 5 Afs 1/2020-48 byla vyslovena nicotnost rozhodnutí vydaných žalovaným v obdobných věcech u škol téhož zřizovatele, přičemž dle právního názoru žalobce jsou závěry vyslovené v citovaném rozsudku aplikovatelné i na tuto věc, přičemž rozsudek se opírá o závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, kterému byla předložena obdobná právní věc, tedy otázka procesního postupu při posuzování a vyřizování žádostí o dotaci podle zák. č. 360/1999 Sb., když Nejvyšší správní soud uvádí: „Dle rozšířeného senátu, ačkoli právní úprava obsažená ve správním řádu hovoří o sporech z veřejnoprávních smluv, což by naznačovalo, že jde výlučně o spory z již uzavřených smluv, je třeba tato ustanovení vykládat šířeji; k tomu odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 25. 2. 2016, č. j. Konf 10/2015 - 11, a ze dne 19. 6. 2018, č. j. Konf 9/2018 - 8, z nichž vyplývá, že pojem sporů z veřejnoprávních smluv je chápán široce, zahrnují se pod něj i nároky vyplývající ze situace, že veřejnoprávní smlouva nebyla uzavřena, avšak s ohledem na povahu a podstatu vztahu uzavřena být mohla (viz blíže bod 83, 84 usnesení rozšířeného senátu). Podle závěrů rozšířeného senátu se tudíž o žádostech, které byly v nyní posuzované věci předmětem rozhodování stěžovatele, nevede správní řízení a není vydáváno rozhodnutí; v bodě [110] usnesení rozšířený senát konstatoval: „Nemá-li být správním orgánem vůbec vydáváno správní rozhodnutí, pak správní orgán nemá pravomoc rozhodnutí vydat, bez ohledu na to, že má pravomoc s věcí naložit jinak. S pravomocným správním rozhodnutím se pojí významné účinky, jako je například závaznost pro účastníky a pro všechny správní orgány, případně i pro další osoby (§ 73 správního řádu). Bylo by proto v rozporu s právní jistotou, pokud by bylo takové „rozhodnutí“ jen prostřednictvím výkladu považováno za neformální úkon správního orgánu. Nedostatek pravomoci je judikaturou rozšířeného senátu považován za důvod nicotnosti rozhodnutí správního orgánu (viz například usnesení ze dne 23. 10. 2007, č. j. 9 Afs 86/2007 - 161, č. 1542/2008 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne 13. 5. 2008, čj. 8 Afs 78/2006 - 74, č. 1629/2008 Sb. NSS).“ V návaznosti na výše uvedené závěry proto žalobci nezbývá, než navrhnout soudu vyslovení nicotnosti napadeného rozhodnutí žalovaného, když žalovaný k vydání napadeného rozhodnutí právě s ohledem na citovanou judikaturu neměl pravomoc a žalobce neměl o důvodech nicotnosti do vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu povědomí, když předpokládal, že správní orgány postupují v souladu se stávající judikaturou Nejvyššího správního soudu, kterážto však byla jako nejednoznačná sjednocena právě rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2022 č. j.: 4 As 65/2018-85. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný v písemném vyjádření uvedl, že si je vědom rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2022, č. j. 4 As 65/2018-85, kterým byl zrušen rozsudek krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 17. 1. 2018, č. j. 52 A 73/2017-113 a kterým byla prohlášena nicotnými rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 10. 2. 2017, č.j. KrÚ 12277/2017 a rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2017, č.j. MSMT-7348/2017-4. 6. Žalovaný navrhl, aby v případě neúspěchu žalovaného v nyní projednávané věci vzhledem k převzetí závěrů z výše citovaného rozsudku o nicotnosti rozhodnutí soud postupoval v otázce určení náhrady nákladů soudního řízení dle § 60 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., s. ř. s., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tedy stanovil, že se žalobci nepřiznává náhrada nákladů řízení, případně se mu přiznává jen zčásti. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že jsou pro takový postup dány důvody zvláštního zřetele hodné, které spočívají v níže uvedeném. 7. Citovaným rozsudkem došlo k podstatné změně dosavadní doktríny, neboť četná judikatura krajských soudů a Nejvyššího správního soudu nahlížela na postupy podle zákona o poskytování dotací jako na správní řízení, jejichž výsledkem je správní rozhodnutí přezkoumatelné ve správním soudnictví podle § 65 s. ř. s. a to s jedinou výjimkou, kterou byl rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 2 Afs 245/2016-43, dle něhož se neúspěšný žadatel o poskytnutí dotace měl bránit žalobou na nezákonný zásah ze strany krajského úřadu. V nynějším rozsudku rozšířeného senátu Nejvyšší správní soud dospěl v pořadí již k třetímu možnému řešení věci, ačkoliv nedošlo ke změně právní úpravy, neboť dle něj se nemá neúspěšný žadatel bránit žalobou proti rozhodnutí ani žalobou na nezákonný zásah, nýbrž návrhem na zahájení sporného řízení o sporu z veřejnoprávní smlouvy u žalovaného, a to i v případě, že žádná veřejnoprávní smlouva mezi ním a krajským úřadem nebyla v dané věci uzavřena. Rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu tak není pouhým zpřesněním dosavadního přístupu, ale přelomovým rozhodnutím s významným dopadem do právní praxe. V této souvislosti žalovaný uvedl, že v projednávané věci postupoval ve prospěch ochrany práv žadatele a že předložení věci rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu za účelem konečného vyjasnění sporné otázky sám inicioval v řízení o kasační stížnosti sp. zn. 4 As 65/2018, kde žalovaný upozornil Nejvyšší správní soud na skutečnost, že vydávání správního rozhodnutí v řízení podle zákona o poskytování dotací vyplývá z doporučení Veřejné ochránkyně práv, respektive ze zprávy o šetření ze dne 12. 4. 2014 a ze závěrečného stanoviska s návrhem opatření k nápravě ze dne 9. 12. 2014 vydaného v téže právní věci a že judikatura je v dané otázce nyní značně rozporná. Jelikož žalovaný upozorňoval Nejvyšší správní soud na potíže, které správním orgánům a zejména adresátům veřejné správy nejednotná judikatura působí v praxi, případná povinnost žalovaného nahradit nyní žalobcovy náklady soudního řízení v plné výši by se za těchto okolností jevila jako nespravedlivá. Žalovaný uvedl, že pokud se ukáže, že se žalobce bránil proti neuzavření veřejnoprávní smlouvy s krajským soudem oprávněně, rozhodne o náhradě nákladů řízení žalovaný v souladu s § 141 odst. 11 správního řádu ve sporném řízení správním, bude-li takové řízení nutno provést. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud se dříve, než přistoupil k posouzení žalobcem uplatněných námitek, zabýval tím, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami způsobujícími jeho nicotnost. Soud má povinnost vyslovit nicotnost rozhodnutí i bez návrhu, učinit tak může i bez jednání (§ 76 odst. 2 s. ř. s.). 9. Žalobce napadl výše specifikované rozhodnutí žalovaného žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. Dotace podle zákona o poskytování dotací soukromým školám jsou ale poskytovány na základě veřejnoprávní smlouvy dle § 17 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících („rozpočtová pravidla“), nikoli na základě rozhodnutí dle § 14 a násl. rozpočtových pravidel. Vyvstává tedy otázka, jakým způsobem má být poskytnuta ochrana veřejným subjektivním právům žadatele o dotaci podle zákona o poskytování dotací soukr