7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 A 17/2024- 93 - text 19 52 A 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci v Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a JUDr. Aleše Korejtka v právní věci žalobce: J. T. zastoupený advokátem Mgr. Janem Bičištěm sídlem Václavské náměstí 2132/47, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Obecní úřad Červená Voda sídlem Červená Voda 268, 561 61 v řízení o žalobě proti rozhodnutí Obecního úřadu Červená Voda ze dne 1. 4. 2024, č. j. OUCV/1422/2024/OOS, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, jímž byly podle ust. § 8 odst. 2 a ust. § 11 odst. 1 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, v platném znění (dále jen „zákon o právu shromažďovacím“ nebo „zákon č. 84/1990 Sb.“) stanoveny podmínky pro konání shromáždění, jehož ohlášení bylo doručeno Obecnímu úřadu Červená Voda dne 26. 3. 2024 žalobcem jako jeho svolavatelem, které se má konat dne 27. 4. 2024 od 9:30 do 18:00 hod jako pochod osob na trase X po veřejné komunikaci č. XA, směrem blíže specifikovaným v tomto rozhodnutí za účelem „demonstrace za vyjádření nesouhlasu s uspořádáním motoristické akce bez omezení rychlosti v obcích a lesích bez řádného zajištění bezpečnosti, v rozporu se zákonem, za ochranu přírody, před nežádoucími vlivy motorismu“, a to tak, že „místo konání oznámeného shromáždění se z důvodu kolize se sportovní akcí mění a oznámené shromáždění se tak uskuteční na pozemcích ve výlučném vlastnictví obce Červená Voda parc. č. 2531/15 (ostatní plocha) o výměře 528 m2, parc. č. 22/11 (zahrada) o výměře 530 m2, parc. č. 2531/17 (ostatní plocha) o výměře 99 m2 a parc. č. 2531/18 (ostatní plocha) o výměře 216 m2, všechny zapsané na LV 10001 v k. ú. Červená Voda, s tím, že účastníci jsou v rámci konání oznámeného shromáždění povinni dodržovat zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Účastníci shromáždění (včetně svolavatele/pořadatele) nebudou vstupovat na vozovku, ani se zdržovat ve vozovce, a to po celé trase konaného shromáždění.“. Žalobce odůvodnil žalobu následujícím způsobem. 2. Žalobce napadl žalobu z důvodu nedodržení zákonných důvodů pro vydání rozhodnutí, rozhodnutí bylo vydáno na základě skutkového stavu, který k datu vydání žalovaného rozhodnutí neexistoval, dále namítl systémovou podjatost tajemnice žalovaného, uvedl námitky nedostatečného přezkoumatelného odůvodnění údajné kolize shromáždění a sportovní akce, kdy chyběla absence testu proporcionality. V žalobě poté tyto žalobní body odůvodnil, kdy uvedl, že žalované rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod, zaručených Listinou základních práv a svobod, a to zejména do práva pokojně se shromažďovat a do svobody pohybu, bylo dotčeno jeho právo rovnosti před zákonem v souvislosti s protěžováním pořadatele sportovní akce. V části III. poté uvedl argumentaci k jednotlivým žalobním bodům, kdy podle jeho názoru nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 8 odst. 2 zákona č. 84/1990 Sb., (dále v textu i jako „cit. zákon“). Žalobce namítl, že žalovaný použil nepřiměřeně extenzivní výklad právní úpravy, jehož důsledkem je omezování či přímo odnímání ústavně garantovaných práv, jestliže se nějaká akce bude či nebude konat v souběhu s ohlášeným veřejným shromážděním, musí se posoudit individuálně, podle toho, v jakém okamžiku se posuzování vede a jaké jsou v té chvíli skutkové a právní okolnosti. Žalobce tedy vyslovil nesouhlas s názorem žalovaného, podle něhož je nutné k řádně ohlášeným akcím a oznámeným shromážděním vždy přistupovat tak, že k jejich uskutečnění v ohlášeném termínu skutečně dojde. Dále namítl, že bylo zneužito právo pořadatelem akce, kdy ten nezajistil vydání nějakého opatření obecné povahy, to však ještě nebylo vydáno. Pořadatel zneužívá právo, tedy maximálně oddaluje okamžik vydání potřebného opatření obecné povahy. Právo bylo zneužito ze strany silničního úřadu a samospráv. Žalované rozhodnutí je nezákonné pro rozpor s právní úpravou, žalobce poukázal na legitimní očekávání uživatelů veřejných komunikací, že se nedostanou ke svým nemovitostem, a že nebudou šetřena jejich práva, a že případné omezení jim nebude oznámeno v dostatečném předstihu ponechávajícím prostor jak na přizpůsobení vlastní situace, tak na ústavou garantovaný soudní přezkum vydaného omezení. Dále namítl „přisvojení pravomoci jiného úřadu“, když poukázal na skutečnost, že souhlas zastupitelstva Města X nebyl v minulosti vyžadován. Dále k tomu uvedl, že k tomu, aby se akce mohla konat, je nezbytné, aby byla získána taková zákonná povolení, zejména pak povolení vydávaná silničním úřadem. Samospráva, tj. zastupitelstvo Města X při vyslovení souhlasu s konáním akce předjímalo rozhodnutí, zda se akce bude či nebude konat, tím si přisvojilo pravomoc silničního úřadu. Žalovaný vycházel pouze ze spekulace o konání akce a omezení provozu na veřejné komunikaci. Žalované rozhodnutí je nezákonné, když je založeno na nezákonném postupu jiného orgánu. Dále namítl, že nebyly dány zákonné předpoklady pro vydání žalovaného rozhodnutí a namítl nepřiměřenost jeho rozsahu a povahy. Opětovně namítl, že nebylo vydáno opatření obecné povahy, nebyly dány podmínky pro vydání žalovaného rozhodnutí. Žalované rozhodnutí se nezabývalo jednou ze tří možností, tj. ze tří možností konání uvedené sportovní akce, tj. že se nebude vůbec konat, že se bude konat bez vydání opatření obecné povahy za platnosti pravidel silničního provozu, anebo že se bude konat při platnosti takového opatření obecné povahy, které „uspokojuje – vypořádá konflikt mezi právem na svobodu pohybu a právem na ochranu života, zdraví a majetku, a pořádáním akce, která svých charakterem vyžaduje omezení či úplné uzavření veřejné komunikace XB a XA“. Žalovanému „nepřísluší“ úvaha, která byla obsažena v žalovaném rozhodnutí, tj. že pokud by se účastníci oznámeného shromáždění zároveň pohybovali na trase rychlostních zkoušek, tak by se v žádném případě sportovní akce nemohla konat, to zcela logicky především z bezpečnostních důvodů. Otázku, v jakém rozsahu a zda vůbec bude provoz na veřejné komunikaci upraven, však řeší příslušný silniční úřad, kterým není žalovaný. Žalované rozhodnutí je nezákonné proto, že je založeno na konstatování výchozího skutkového stavu, který je nezákonný, nesmí tedy nastat a nemůže tedy být východiskem pro další rozhodování, když žalovaný předpokládá, že komunikace XB a XA budou uzavřeny takovým způsobem, že po nich a k nim přiléhajícím nemovitostem nebude možný ani pohyb těch účastníků silničního provozu, kteří je potřebují pro konzumaci svého práva na svobodu pohybu, z toho pak dovozuje, že v takovém stavu by se po komunikaci nemohli pohybovat ani účastníci ohlášeného veřejného shromáždění, to je však stav nezákonný, tato práva nemohou být nikomu odebrána. Žalovaný nebyl nucen žalované rozhodnutí vydat, mohl vyčkat v rámci lhůty podle § 11 odst. 1 cit. zákona. Opětovně poukázal na nutnost vydání opatření obecné povahy, respektive na souvislost tohoto opatření obecné povahy s danou věcí. Žalobce pak namítl, že nebylo možné aplikovat ustanovení § 8 odst. 1 cit. zákona, které nemíří na řešení kolize dvou akcí, ale pouze na kolize samotného ohlášeného shromáždění s místními podmínkami nebo veřejným pořádkem. Dále namítl, že absentuje zjištění prokázání neexistence dohody dle § 8 odst. 2 cit. zákona. Žalobce tvrdí, že „nevidí žádnou kolizi“, k žádné kolizi nemůže dojít, proto nelze dost uzavřít, že se nedohodl s protistranou o něčem, o čem neví. Dále namítl, že snaha o využití postupu dle § 8 odst. 1 cit. zákona byla ze strany žalovaného zcela formální, ustanovení § 8 odst. 2 cit. zákona bylo aplikováno extrémně extenzivním způsobem. Uvedl, že vymezení podmínek je zmatečné, když žalovaný pouze určil pozemky dle parc. čísel, žalovaný neuvedl, jak se mají účastníci po těchto pozemcích pohybovat. V další části žaloby (kterou opětovně jako v předchozí části označil bodem III.) namítl systémovou podjatost, uvedl, že žalované rozhodnutí bylo vydáno neoprávněnou osobou a uvedl své úvahy o případné nicotnosti žalovaného rozhodnutí. Zde namítl, že tajemnice E. K. si „bez jakékoliv zdůvodnění proč v dané věci nerozhodovala vedoucí příslušného odboru či některý ze zaměstnanců tohoto odboru, do jehož pravomoci tato věc spadá, přisvojila rozhodování ve věci svolavatele“. Její postup svědčí o enormním zájmu na splnění politického zadání, kdy vyhlášku, kterou bylo vyhlášeno žalované rozhodnutí, osobně podepsala a vyvěsila večer o státním svátku po prodlouženém víkendu. Žalobce odkázal i na judikaturu NSS, který se systémovou podjatostí zabýval (rozsudek NSS ze dne2. 8. 2023, č. j. 6 As 52/2023-127). Žalobce navrhl, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc byla vrácena žalovanému