1 Afs 271/2016 — Nejvyšší správní soud

31 Af 12/2025- 88 - text  6 31 Af 12/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců Mgr. Tomáše Blažka a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobkyně: M. R. zastoupená advokátem Mgr. Jaroslavem Víchem sídlem Sladkovského 51, 506 01 Jičín proti žalovanému: Celní úřad v Liberci sídlem České mládeže 1122, 460 03 Liberec v řízení o žalobě proti rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 10. 6. 2025, č. j. 42809-11/2025-550000-11, takto: I. Rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 10. 6. 2025, č. j. 42809-11/2025-550000-11, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 975 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Okresní soud v Trutnově uložil předběžným opatřením ze dne 14. 6. 2024, č. j. 15 Nc 21/2024-25, povinnost žalobkyni obnovit dodávku plynu do rodinného domu na adrese xx, xx. Žalobkyně uloženou povinnost dobrovolně nesplnila. Jejím vymožením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Petr Polanský, Exekutorský úřad Liberec. Soudní exekutor žalobkyni uložil dne 23. 7. 2024 pokutu ve výši 50 000 Kč a dne 10. 9. 2024 pokutu ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně dne 12. 9. 2024 vymáhanou povinnost splnila. 2. Celní úřad pro Královéhradecký kraj (dále také „správce daně“) dne 5. 3. 2025 zaslal žalobkyni vyrozumění o nedoplatku podle § 153 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Tímto vyrozuměním informoval žalobkyni o neuhrazeném peněžitém plnění v celkové výši 150 000 Kč, které evidoval na jejím osobním daňovém účtu, a upozornil na následky spojené s jeho neuhrazením. Žalobkyně podala proti vyrozumění námitky podle § 159 daňového řádu, které správce daně zamítl žalobou napadeným rozhodnutím. 3. S účinností od 1. 7. 2025 došlo ke změně organizační struktury Celní správy ČR – Celní úřad pro Královéhradecký kraj zanikl a jeho působnost přešla na Celní úřad v Liberci. Krajský soud proto v soudním řízení jednal jako s žalovaným s Celním úřadem v Liberci, v souladu s § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). II. Argumentace účastníků 4. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí správce daně za nesprávné a nezákonné. Dále konstatovala, že vyrozumění o nedoplatku originárně založilo její povinnost uhradit k rukám správce daně pokutu a současně se jednalo o první okamžik, kdy se mohla bránit proti tomuto závěru správce daně. Napadené rozhodnutí proto považuje za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. 5. Věcně žalobkyně rozporuje závěry správce daně týkající se pokuty ve výši 100 000 Kč, uložené exekučním příkazem ze dne 10. 9. 2024, č. j. 131 EX 2415/24-75. Žalobkyně byla povinna uhradit tuto pokutu do 3 dnů od právní moci exekučního příkazu. Exekuční příkaz však byl žalobkyni doručen až 20. 9. 2024, nemohl tak nabýt právní moci, neboť exekuce skončila splněním vymáhané povinnosti již dne 12. 9. 2024. Nikoliv okamžikem vydání, ale teprve právní mocí exekučního příkazu je jím adresát vázán. Z povahy věci žalobkyně nemohla splnit povinnost uloženou jí exekučním příkazem dříve, než se s ní vůbec mohla seznámit. 6. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dále navrhla, aby jí soud přiznal náhradu nákladů řízení. 7. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podotkl, že vyrozumění o nedoplatku má čistě informativní charakter. Žalobkyni jím nebyla založena, měněna, rušena, ani závazně určena práva či povinnosti. Vyrozumění o nedoplatku není správním rozhodnutím. Současně žalovaný nesouhlasí, že by evidované nedoplatky na osobním daňovém účtu žalobkyně měly být chybné. 8. V případě uložené pokuty ve výši 50 000 Kč byl sice žalobkyní dne 29. 7. 2024 proveden pokus o zaplacení prostřednictvím bankovního převodu s uvedením všech potřebných údajů k úhradě, avšak pro okolnosti znemožňující identifikaci platby ze strany exekučního soudu (tj. Okresního soudu v Trutnově) byla platba dne 8. 8. 2024 vrácena zpět na její účet. Tato skutečnost nezaložila předpoklad pro chybnou evidenci nedoplatku. Naopak svědčí o předešlém neuhrazení pokuty v době splatnosti. 9. Ve vztahu k nedoplatku ve výši 100 000 Kč žalovaný uvedl, že v den uložení pokuty, tj. 10. 9. 2024, nebyla vymáhaná povinnost doposud splněna. Žalovaný nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že by skončením exekučního řízení pro splnění vymáhané nepeněžité povinnosti doručený exekuční příkaz ukládající pokutu nemohl nabýt právní moci. Pokuty byly samostatným donucovacím prostředkem. Žalobkyně zřejmě nerozlišuje skončení exekuce za účelem vymožení uložené povinnosti a konkrétní exekuční příkazy ukládající peněžité povinnosti (pokuty). Exekuce a její náklady jsou co do plnění odděleny a pokuta má povahu samostatného dluhu, který může být vymáhán exekučním příkazem. Oba exekuční příkazy ukládající pokutu tak byly v době zaslání vyrozumění o nedoplatku pravomocné a vykonatelné. 10. Žalovaný dále zdůraznil, že není v jeho pravomoci v rámci dělené správy u předaných pohledávek ke správě placení peněžitého plnění jiných správních orgánů a soudů měnit či rušit jimi uloženou peněžitou povinnost. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. III. Ústní jednání 11. Během jednání konaného dne 30. 4. 2026 účastníci setrvali na argumentaci uplatněné v jejich dosavadních podáních. Zástupce žalobkyně nenavrhl žádné důkazy nad rámec toho, co je již obsaženo ve správním spise. Pověřený pracovník žalovaného navrhl, aby si soud vyžádal doručenku k exekučnímu příkazu, kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 100 000 Kč (s tím, že tato doručenka chybí ve správním spise). Soud považoval za nadbytečné doplňovat dokazování uvedenou doručenkou, neboť mezi účastníky není sporu o to, že daný exekuční příkaz byl vydán dne 10. 9. 2024 a žalobkyni byl doručen dne 20. 9. 2024. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 13. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že z důvodu nesplnění vymáhané nepeněžité povinnosti uložil soudní exekutor exekučním příkazem ze dne 23. 7. 2024 žalobkyni pokutu ve výši 50 000 Kč. Tato pokuta byla splatná do 3 dnů od nabytí právní moci exekučního příkazu, dle shodných tvrzení stran dne 29. 7. 2024. 14. Z téhož důvodu soudní exekutor uložil exekučním příkazem ze dne 10. 9. 2024 pokutu ve výši 100 000 Kč. Uloženou pokutu měla žalobkyně uhradit do 3 dnů od nabytí právní moci exekučního příkazu. Exekuční příkaz byl žalobkyni dle shodných tvrzení stran doručen dne 20. 9. 2024. 15. Dne 12. 9. 2025 žalobkyně informovala soudního exekutora o tom, že nepeněžitou povinnost splnila a podala návrh na zastavení exekučního řízení. Na což soudní exekutor reagoval usnesením o zastavení exekuce ze dne 27. 9. 2024, č. j. 131 EX 2415/24-97. Poté dne 12. 11. 2024 vydal oznámení o skončení exekuce. Ke zvolenému žalobnímu typu 16. Krajský soud se nejprve zabýval tím, zda se žalobkyně mohla domáhat ochrany proti napadenému aktu žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 odst. 1 s. ř. s., anebo zda přicházela v úvahu pouze žaloba na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 s. ř. s. 17. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. se lze žalobou domáhat zrušení takového úkonu správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti žalobce. Posouzení, zda rozhodnutí o námitce podle § 159 daňového řádu má právě takové účinky, přitom nelze činit paušálně. Nejvyšší správní soud dovodil, že rozhodnutí o námitce dle § 159 odst. 3 daňového řádu může být podle povahy věci i rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Současně zdůraznil, že je vždy třeba zkoumat, proti čemu konkrétně námitky směřují a o jaké důvody se opírají (viz rozsudek ze dne 19. 7. 2023, č. j. 9 Afs 86/2023-7). 18. Právě v tomto směru se nyní projednávaná věc podstatně odlišuje od případů, v nichž vyrozumění o nedoplatku pouze informuje daňový subjekt o již dříve pravomocně a vykonatelně založené povinnosti, kterou mohl napadnout ve fázi jejího stanovení. V takových případech judikatura dovodila, že vyrozumění o nedoplatku je pouze informativním úkonem (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Afs 128/2022-37) a že spor o správnost evidence nedoplatku může být za určitých okolností sporem o nezákonný zásah. Takový závěr však předpokládá, že právní titul povinnosti existoval, byl adresátu řádně oznámen a adresát měl reálnou možnost brojit proti němu v předcházející fázi řízení. 19. O takový případ však v nyní projednávané věci nejde. Ze skutkových zjištění soudu plyne, že žalobkyně před zařazením sporné částky do evidence nedoplatků a před vydáním rozhodnutí o námitkách neměla účinnou procesní možnost zpochybnit samotný právn