7 As 66/2008 — Nejvyšší správní soud

22 A 173/2011- 66 - text pokračování - 7 - 22A 173/2011 22A 173/2011 – 66 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobce Města Šternberk, se sídlem ve Šternberku, Horní nám. 16, zastoupeného Mgr. Janou Klosovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 2, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11.5.2011 č.j. KÚOK/29065/2011, ve věci opatření k odstranění zjištěných závad, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11.5.2011 č.j. KÚOK/29065/2011, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Šternberk ze dne 6.12.2010 č.j. 46101/2010/OŽP-806/2010/buc, jímž byla žalobci uložena opatření k odstranění zjištěných vad při vodoprávním dozoru vodního díla – vzdouvacího pevného jezu na vodním toku Sitka v km 13,700 k.ú. Šternberk na pozemku parc. č. 4603 (dále jen vodní dílo), a to způsobem specifikovaným ve výroku napadeného rozhodnutí. V podané žalobě žalobce namítl tyto žalobní body: 1) Žalovaný nesprávně posoudil otázku vlastnického práva k vodnímu dílu, když je označil za věc opuštěnou, která se uplynutím doby 6 měsíců dostala do vlastnictví žalobce. V případě, kdy existují pochybnosti o vlastnictví věci, na které se napadené rozhodnutí vztahuje, je třeba vlastnictví přezkoumávat. Žalovaný neuvedl ve svém rozhodnutí žádné údaje, které by svědčily o tom, že vlastníka věci nelze určit jiným způsobem nebo že by v tomto směru bylo vůbec nějaké zkoumání vedeno. Vlastnictví předmětného vodního díla nebylo dosud postaveno najisto, když žalovaný vydal pouze oznámení o předání vodního díla do vlastnictví žalobce dne 25.8.2009 pod č.j. 27158/2009, které však nemá povahu rozhodnutí a nemůže tak zakládat žádné právní vztahy. Z pouhého nezájmu a neudržování věci nelze usuzovat na opuštění věci jako podmínku postupu podle § 135 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen OZ). Z pouhé skutečnosti, že vlastník nechá stát stavbu tam, kde ji postavil a neudržuje ji, ještě není možno usuzovat, že věc opustil. K tomu musí přistoupit další skutečnost, např. písemné prohlášení o opuštění věci zaslané katastru nemovitostí. Žalobce poukázal na delimitační protokol bez data dodaný správnímu orgánu I. stupně Povodím Moravy s.p., z něhož je zřejmé, že vodní tok Sitka byl převeden do správy tohoto podniku. Je zde výslovně odkazováno na vodní dílo, a to 3 m vysoký stupeň v řkm 13,70, tedy předmětný jez. Pokud Povodí Moravy s.p. nyní tvrdí, že převzalo do správy jen vodní tok bez uvedeného díla, není tento závěr správný a správní orgány se jím neměly bez dalšího řídit. Dále žalobce poukázal na hospodářskou smlouvu ze dne 7.11.1975, kterou byl vodní tok Sitka převeden do správy právního předchůdce Povodí Moravy, s.p. a na zákon č. 305/2000 Sb., o povodích, v platném znění, podle něhož se vlastníkem jezu mohl stát také stát, a to s ohledem na označenou hospodářskou smlouvu a právo hospodaření státního podniku. 2) Žalovaný se nezabýval tím, zda označené vodní dílo je vůbec věcí v právním smyslu, když bylo postaveno již před rokem 1951, kdy v občanském právu platila zásada „superficies solo cedit“, tj., že stavba právně sdílí osud pozemku. Pokud byl jez postaven před rokem 1951, stal se součástí pozemku, na kterém stál a vlastníkem tohoto vodního díla byl vlastník pozemku, na kterém bylo vodní dílo postaveno. Žalobce se tak nemohl stát vlastníkem tohoto vodního díla. 3) Další otázkou, která vyvstala v průběhu správního řízení, je, zda vodní dílo v současné době ještě existuje. Z vyjádření společnosti VODNÍ DÍLA – TBD a.s. ze dne 7.4.2011, které se zabývá současným stavem jezu, vyplývá, že jez jako vodní dílo je zcela zničen, neplní svoji funkci a prakticky zanikl. Podle názoru žalobce není možno ukládat povinnosti ve vztahu k věci, která neexistuje. Pokud vodní dílo působením přírodních sil zaniklo, není možno vlastníka nutit rozhodnutím správního orgánu k jeho opětovnému vytvoření. Pokud by za této situace bylo nutno upravovat vodní tok, pak povinnost k údržbě vodního toku není možno ukládat žalobci, neboť neexistuje žádný právní důvod pro takový postup. Regulaci a údržbu toku má provádět správce toku, tedy Povodí Moravy s.p. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že v souvislosti s určením vlastnictví vodního díla Městský úřad Šternberk v roce 2009, tedy před zahájením řízení o uložení opatření k odstranění závad na jezu, učinil potřebné kroky směřující k dohledání vlastníka vodního díla. Ze spisových a archivních materiálů se mu nepodařilo vlastníka vodního dohledat, a proto podle ust. § 135 odst. 1 OZ vydal dne 25.8.2009 oznámení o připadnutí opuštěného vodního díla obci, které vyvěsil na dobu 6 měsíců na úřední desce městského úřadu. Vzhledem k tomu, že se o vodní dílo nikdo v této lhůtě nepřihlásil, připadlo do vlastnictví žalobce. Žalobce neučinil žádný krok směřující k popření vlastnictví vodního díla, naopak jako jeho vlastník začal aktivně vystupovat, když v lednu 2010 zadal zpracování „Odborného posouzení dopadu zrušení jezu Světlov ve Šternberku“ společnosti Poyry Environment a.s. Brno. Z iniciativy žalobce proběhlo také jednání zástupců žalobce, ministerstva a Povodí Moravy a.s., z něhož vyplynulo doporučení ministerstva zemědělství k realizaci sanace se zachováním jezu. Rovněž bylo doporučeno vyvolat jednání mezi ministerstvem, žalobcem, žalovaným a Povodí Moravy s.p. za účelem zajištění finančních zdrojů. V případě žádosti žalobce o spoluúčast na řešení havarijní situace na jezu bylo možno o tom jednat s Olomouckým krajem. K tomuto postupu ze strany žalobce však nedošlo. Za takové situace měl správní orgán I. stupně za to, že povinný subjekt, tj. vlastník vodního díla, je znám a uložil žalobci opatření k odstranění zjištěných závad na jezu. Předmětem napadeného rozhodnutí není určení vlastníka vodního díla, ale uložení opatření k odstranění zjištěných závad známému vlastníku vodního díla. K právnímu názoru žalobce, že je zapotřebí posuzovat vlastnictví vodního díla podle právního předpisu platného v době jeho vzniku a určit, zda jde o věc samostatnou či nikoliv, žalovaný uvedl, že správní orgán je povinen v daném případě postupovat podle právních předpisů platných v době vedení správního řízení, nikoliv podle právních předpisů platných v době pořízení vodního díla. Stavba vodního díla je samostatnou věcí, není součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž byla postavena. Stavba vodního díla se nachází na pozemku parc. č. 4603, který je součástí koryta vodního toku Sitka. Tento vodní tok byl delimitován na základě delimitačního protokolu a hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku z roku 1975 ze Severomoravských státních lesů, závodu lesnicko-technických meliorací Frýdek-Místek na Povodí Moravy, podnik pro provoz a využití vodních toků Brno, a to v souladu s ust. § 32 odst. 3 zákona č. 138/1973 Sb., kterým se provádějí některá ustanovení zákona č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví. Před účinností současně platného vodního zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), tj. před 1.1.2002 se jezy do katastru nemovitostí nezapisovaly. Povinnost evidovat v katastru nemovitostí přehrady, hráze, jezy a další vodní díla uložil teprve tento zákon. Pokud tedy jez jako vodní dílo není nemovitostí evidovanou v katastru nemovitostí, nemůže pro opuštění této věci být požadována forma písemného prohlášení zaslaného katastru nemovitostí, jak navrhuje žalobce. K námitce současného stavu jezu žalovaný uvedl, že k posouzení naléhavosti na provedení uložených opatření na vodním díle si jako odvolací orgán v průběhu odvolacího řízení vyžádal stanovisko odborně způsobilé osoby pro provádění technicko-bezpečnostního dohledu na vodních dílech. Z odborného stanoviska vyplývá, že těleso jezu je zcela zničeno a prakticky přestalo plnit svou vzdouvací a stabilizační funkci a je zapotřebí provést okamžitá stabilizační opatření. O tom, zda se jedná o vodní dílo či nikoliv, rozhoduje v pochybnostech vodoprávní úřad podle ust. § 55 odst. 4 vodního zákona. Věcně a místně příslušným vodoprávním úřadem je v tomto případě Městský úřad Šternberk. Žalobci jako odvolacímu orgánu nepřísluší o takové věci rozhodovat. Správnímu orgánu I. stupně je situace na vodním díle dostatečně známa z provedených místních šetření a vodoprávního dozoru a stav na tomto vodním díle byl dostatečně v průběhu řízení zdokumentován. Z žádného dokladu založeného ve správním spise nevyplývá, že by v průběhu řízení ze strany vodoprávního úřadu nebo žalobce vznikly pochybnosti o existenci či zániku vodního díla. Ani žalovaný takové pochybnosti nemá, byť bylo toto dílo závažně poškozeno. Napadeným rozhodnutím byl