4 Ads 26/2012 — Nejvyšší správní soud

38 Ad 19/2012- 400 - text pokračování - 2 - 38Ad 19/2012 38Ad 19/2012-400 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobce S. M., zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem Šumperk, nám. Míru 9, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, Praha 2, Na Poříčním právu 1 (dříve Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a), o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.6.2005, č.j. KUOK/16850/05/OSV-DS/7025/SD- 117, o dávce sociální péče t a k t o: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Návrh na vydání předběžného opatření s e z a m í t á . III. Odkladný účinek žalobě s e n e p ř i z n á v á . IV. Odměna ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Františku Drlíkovi, advokátu se sídlem AK v Šumperku, nám. Míru 9 s e p ř i z n á v á v částce 7.785,- Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í: Žalobce rukou psanou, zčásti téměř nečitelnou žalobou, se domáhal přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jeho zrušení. Dále uvedl, že žádá úhradu nemajetkové a majetkové újmy. Rozhodnutí, jehož přezkoumání se domáhal, připojil k žalobě. Žádal, aby soud předběžným opatřením uložil Městskému úřadu Zábřeh, soc. odbor, vyplácet mu od 1.12.2003 každý měsíc 7.300,- Kč. Žádal o odkladný účinek žaloby. Namítal, že rozhodnutí je zmatečné a provedeno vyloučenými pracovníky. Namítal, že správní orgán porušil zákon č. 71/1967 Sb., zákon č. 463/1991 Sb., zákon č. 482/1991 Sb. a Listinu základních práv a svobod. Žádal, aby mu soud ustanovil advokátku Mgr. Pavlu Frodlovou. Usnesením ze dne 28.6.2005 č.j. 38Cad 16/2005-10 krajský soud řízení přerušil, když zjistil, že u Okresního soudu v Šumperku je vedeno pod sp. zn. P 335/88 řízení o zbavení způsobilosti žalobce k právním úkonům. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost. Zároveň namítal podjatost soudkyně. Krajský úřad Olomouckého kraje v písemném vyjádření k žalobě ze dne 29.7.2005 navrhoval, aby soud žalobu dle § 46 odst.1 písm. d) soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) odmítl. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 18.10.2005 č.j. Nao 25/2005-28 rozhodl o námitce žalobce tak, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Bohuslava Drahošová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38Cad 16/2005. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 16.8.2006 č.j. 4 Ads 32/2006-38 rozhodl o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.6.2005 č.j. 38Cad 16/2005-10, kterým bylo řízení přerušeno pod bodem I. tak, že kasační stížnost odmítl. Usnesením ze dne 17.12.2007 č.j. 38Cad 16/2005-45 krajský soud rozhodl tak, že v řízení se pokračuje, když rozhodnutím Okresního soudu v Šumperku bylo řízení o omezení způsobilosti žalobce k právním úkonům zastaveno. Usnesením ze dne 6.3.2008 č.j. 38Cad 16/2005-48 byl žalobce vyzván k odstranění vad svého podání ze dne 24.8.2005. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost. Žádal, aby mu soud ustanovil advokáta, konkrétně JUDr. Víta Vohánku. Na výzvu soudu žalobce doručil tiskopis „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“ a ustanovení zástupce. Krajský soud ustanovil žalobci usnesením ze dne 6.5.2008 č.j. 38Cad 16/2005-73 pro řízení zástupce z řad advokátů, a to JUDr. Milana Janíčka, advokáta se sídlem Šumperk, Slovanská 21. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost. Rozsudkem NSS ze dne 29.7.2008 č.j. 4Ads 91/2008-100 byla kasační stížnost zamítnuta. Podáním ze dne 25.8.2008 požadoval žalobce, aby soud zrušil advokáta JUDr. Milana Janíčka ustanovil mu advokáta JUDr. Víta Vohánku. Usnesením ze dne 27.11.2008 č.j. 38Cad 16/2005-111 soud žádost žalobce o změnu advokáta zamítl. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost. Usnesením ze dne 17.2.2009 č.j. 4 Ads 11/2009-130 Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne 27.4.2009 č.j. 38Cad 16/2005-138 byl právní zástupce žalobce vyzván k opravě a doplnění podání žalobce ze dne 23.6.2005. Žalobce přípisem ze dne 15.5.2009 žádal o zrušení advokáta JUDr. Milana Janíčka. Žádost odůvodnil tím, že nemá k němu důvěru. Přípisem ze dne 20.5.2009 JUDr. Milan Janíček žádal o zproštění povinnosti zastupovat žalobce, mimo jiné proto, že vzhledem k dehonestujícím projevům a nedostatku součinnosti nelze žalobci náležitě poskytovat právní pomoc. Usnesením ze dne 16.7.2009 č.j. 38Cad 16/2005-146 soud pod bodem I. usnesení zprostil JUDr. Milana Janíčka povinnosti zastupovat žalobce ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 38Cad 16/2005. Pod bodem II. soud rozhodl tak, že žalobci se jiný zástupce z řad advokátů neustanovuje a pod bodem III. přiznal ustanovenému zástupci odměnu za zastupování. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne 12.6.2009 uvedl, že žalobce podal dne 5.4.2005 na Městském úřadě v Zábřehu, odboru sociálním a zdravotním (dále jen prvoinstančním orgánu) písemnost označenou jako Návrh na zahájení správního řízení - žádost. Požádal o přiznání dávky sociální péče od 1.12.2003 "ve výši 7.300,- Kč každý měsíc do budoucna". Při rozhodování o žádosti žalobce vycházel prvoinstanční orgán z rozhodnutí ČSSZ v Praze ze dne 27.10.2003, kterým byla žalobci od 2.12.2003 zastavena výplata částečného invalidního důchodu, protože se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. Prvoinstanční orgán svým rozhodnutím č.j. Soc/552/3361/2005/Dv ze dne 28.4.2005 nepřiznal žalobci dávku sociální péče z důvodu, že jej v souladu se zákonem ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociální potřebnosti), nelze považovat za občana sociálně potřebného a proto, že na výzvu správního orgánu neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku sociální péče, její výši a výplatu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvolání, ve kterém se dožadoval zrušení tohoto rozhodnutí. Odvolání bylo spolu se spisovou dokumentací doručeno dne 27.5.2005 Krajskému úřadu Olomouckého kraje, jako odvolacímu orgánu (dále jen žalovanému). Žalovaný ze spisové dokumentace zjistil, že ode dne 2.12.2003 byla žalobci rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení Praha zastavena výplata částečného invalidního důchodu, jelikož se nepodrobil vyšetření svého zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. Okresní správa sociálního zabezpečení Šumperk sdělením ze dne 2.3.2005 a rovněž i sdělením ze dne 2.5.2005 potvrdila, že žalobce doposud nepožádal o uvolnění výplaty částečného invalidního důchodu, ani se nepodrobil lékařskému vyšetření, které bylo žalobci určeno ke kontrole částečné invalidity OSSZ Šumperk. Rozhodnutím Úřadu práce v Šumperku byl žalobce ode dne 1.10.2004 vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. Proti tomuto se odvolal a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR rozhodlo jeho odvolání zamítnout. Z evidence uchazečů o zaměstnání byl vyřazen proto, že je od srpna roku 2001 uznán plně invalidním dle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Z textu rozhodnutí MPSV ČR vyplývá, že žalobce pobíral od roku 1993 částečný invalidní důchod, poté byl OSSZ Olomouc v roce 2001 posouzen jako plně invalidní, ale odmítnul podat žádost o plný invalidní důchod. Proto mu byl nadále vyplácen částečný invalidní důchod až do doby, kdy mu jeho výplata byla zastavena, neboť se nepodrobil kontrolní lékařské prohlídce. Prvoinstanční orgán vyzval písemností ze dne 7.4.2005 žalobce k osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na dávku sociální péče, její výši a výplatu, a to do osmi dnů od doručení výzvy. Žalobce byl současně upozorněn na následky neuposlechnutí této výzvy, tj. na možné zamítnutí žádosti o dávku sociální péče a byl také vyzván, aby se v uvedené lhůtě vyjádřil k podkladům rozhodnutí, popř. navrhl jejich doplnění. Žalobce prokazatelně převzal písemnost 12.4.2005, na výzvu sice reagoval, avšak skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku sociální péče neosvědčil. Možnost seznámit se před vydáním rozhodnutí s jeho podklady žalobce rovněž nevyužil a prvoinstanční orgán dávku sociální péče žalobci nepřiznal. Žalovaný, jako odvolací správní orgán, přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu a zjistil, že prvoinstanční orgán postupoval ve správním řízení v souladu se správním řádem a napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a příslušnými právními předpisy. Žalovaný se ztotožnil s názorem prvoinstančního orgánu, že žalobce nelze v souladu s ustanovením § 1 odst. 1 zákona ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, považovat za sociálně potřebného, neboť žalobce si odmítá zvýšit příjem vlastním přičiněním uplatněním nároku na dávk