1 Ads 38/2014 — Nejvyšší správní soud

73 Ad 43/2013- 22 - text pokračování - 7 - 73Ad 43/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce S. B., bytem L. 3, Z., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze, Na Poříčním právu 376/1, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2013, č. j. 2013/52877-421, ve věci přiznání podpory v nezaměstnanosti, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2013, č. j. 2013/52877-421, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí označeného shora, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci ze dne 15. 7. 2013, čj. MPSV-UP/6610229/13/AIS-ZAM, jímž byla žalobci přiznána podpora v nezaměstnanosti ode dne 9. 7. 2013 ve výši 3.662 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 2.929 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 2.685 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Podpora v nezaměstnanosti byla přiznána po podpůrčí dobu 11 měsíců, tak, že slova „§ 50 odst. 5“ se vypouštějí a nahrazují se slovy „§ 50 odst. 2 a odst. 5“. [2] Žalobce nesouhlasil s výší podpory. Dne 9. 7. 2013 byl zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání a dne 10. 7. 2013 požádal o podporu v nezaměstnanosti. Pro přiznání podpory splnil veškeré podmínky, když doložil předchozí zaměstnání v období dvou let před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání, doložil dobu důchodového pojištění získanou od 8. 4. 2013 do 8. 7. 2013 (tedy za 3 měsíce) samostatnou výdělečnou činností, dále od 7. 12. 2012 do 28. 2. 2013 samostatnou výdělečnou činností, od 2. 3. 2012 do 30. 9. 2012 samostatnou výdělečnou činností a od 5. 9. 2011 do 31. 12. 2011 samostatnou výdělečnou činností. Výše podpory v nezaměstnanosti mu byla stanovena příslušným násobkem z částky 24.408 Kč. Žalobce odkázal na § 48 zákona č. 435/2004 Sb. a doložil, že vykonával samostatnou výdělečnou činnost a platil pojištění za dobu od 8. 4. 2013 do 8. 7. 2013, tedy po dobu tří měsíců, a měl za to, že mu vznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti po celou podpůrčí dobu a podpora mu měla být poskytnuta minimálně ve výši 12.474 Kč měsíčně po plynutí doby dvou měsíců a po zbývající podpůrčí dobu ve výši 11.227 Kč měsíčně a nikoliv jak stanoví rozhodnutí ze dne 15. 7. 2013. V ostatním se žalobce odvolal na jeho odvolání proti rozhodnutí ze dne 30. 7. 2013 a veškerá svá vyjádření založená ve spise Úřadu práce. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. [3] Žalovaný ve svém vyjádření popsal skutkový stav, a pokud jde o žalobní námitky, odkázal na své rozhodnutí o odvolání a jeho odůvodnění. Úřad práce žalobci mimo jiné s odkazem na § 51 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti přiznal podporu v nezaměstnanosti od 9. 7. 2013 z průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku 2012 s odůvodněním, že naposledy před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání žalobce vykonával samostatnou výdělečnou činnost, a to od 8. 4. do 8. 7. 2013 a k této činnosti není znám vyměřovací základ za rok 2013. Žalovaný měl za to, že při vydání napadeného rozhodnutí postupoval v souladu s § 3 správního řádu a § 50 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, když stanovil podporu v nezaměstnanosti Úřad práce podle § 51 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Žalovaný uvedl stručný přehled dob vedení žalobce v evidenci osob samostatně výdělečně činných od 3. 5. 2010 a dobu vedení žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání od 1. 9. 2010. Naposledy před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání dne 9. 7. 2013 vykonával žalobce samostatnou výdělečnou činnost v období od 8. 4. do 8. 7. 2013, kdy žalobce byl přihlášen k důchodovému pojištění a uhradil zálohy na důchodové pojištění. V roce 2013 ze samostatné výdělečné činnosti v tomto roce nemohl být zjištěn ke dni vydání napadeného rozhodnutí vyměřovací základ za rok 2013. Žalovaný trval na tom, že se při stanovení výše podpory v nezaměstnanosti vychází z příjmu z poslední vykonávané činnosti. Přiznaná podpora v nezaměstnanosti by měla být kompenzací toho, oč žalobce přišel tím, že došlo ke skončení jeho samostatné výdělečné činnosti. Žalovaný měl za prokázané, že poslední činností, kterou žalobce před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání vykonával, je samostatná výdělečná činnost vykonávaná v době od 8. 4. do 8. 7. 2013. V době předcházející této činnosti, konkrétně v době od 6. 3. 2013 do 7. 4. 2013 byl žalobce veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Je tedy zjevné, že k činnostem, které žalobce vykonával před tímto zařazením, nemůže být pro účely určení výše podpory v nezaměstnanosti nijak přihlíženo. V případě, že by žalobce nebyl ve výše uvedeném časovém rozmezí veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, ale byl by zaměstnán, takovým zaměstnáním by získal dobu důchodového pojištění podle § 11 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, odporovalo by to znění zákona, aby k určení výše podpory v nezaměstnanosti byl použit vyměřovací základ ze samostatné výdělečné činnosti, kterou žalobce vykonával před případným nástupem do zaměstnání. Žalovaný neměl jinou možnost než žalobci přiznat podporu v nezaměstnanosti mj. s odkazem na § 51 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, když u něho nebylo možno vyměřovací základ za rok 2013 stanovit. Námitka žalobce, že mu vznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti po celou podpůrčí dobu, není s napadeným rozhodnutím ani z rozhodnutím správního orgánu prvního stupně v rozporu. [4] Podáním ze dne 13. 6. 2014 žalobce poukázal na obdobné předcházející řízení v jiné jeho věci a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2014, č. j. 1 Ads 38/2014 – 29, kterému mu dává za pravdu ohledně výpočtu z vyměřovacího základu pro stanovení podpory v nezaměstnanosti, a na základě tohoto rozhodnutí žalobce souhlasil s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízeného jednání. [5] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 29. 10. 2013. [6] Ze správního spisu krajský soud ve vztahu k souzené věci zjistil, že dne 10. 7. 2013 požádal žalobce o podporu v nezaměstnanosti. V části „Poslední ukončené zaměstnání nebo jiná výdělečná činnost v posledních dvou letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání, ve které uchazeč o zaměstnání žádá o podporu v nezaměstnanosti“, žalobce uvedl činnost osoby samostatně výdělečně činné od 16. 5. 2011 do 27. 6. 2011, od 5. 9. 2011 do 31. 12. 2011, od 2. 3. 2012 do 28. 2. 2013, od 8. 4. 2013 do 8. 7. 2013. Dále žalobce uvedl evidenci na Úřadu práce od 6. 3. 2013 do 7. 4. 2013. [7] Podle potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Šumperk ze dne 9. 7. 2013 byl žalobce veden jako osoba samostatně výdělečně činná v dobách, které byly uvedeny shodně jako v jeho žádosti. [8] Podle rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Olomouci ze dne 15. 7. 2013 byla žalobci přiznána podpora v nezaměstnanosti podle § 39 odst. 1, § 42 odst. 3, § 43 odst. 1 písm. c) a odst. 2, § 48, § 50 odst. 5 a § 51 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti ode dne 9. 7. 2013 ve výši 3.662 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 2.929 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 2.685 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu. Podpora v nezaměstnanosti byla přiznána po podpůrčí dobu 11 měsíců. Správní orgán I. stupně uvedl, že žalobce prokázal, že u něj nelze stanovit vyměřovací základ ze samostatné výdělečné činnosti, kterou vykonával naposledy před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání. Jednalo se o samostatnou výdělečnou činnost v době od 8. 4. 2013 do 8. 7. 2013. Podpora v nezaměstnanosti byla z tohoto důvodu stanovena za první 2 měsíce ve výši 0,15 násobku, další dva měsíce ve výši 0,12 násobku a po zbývající dobu 0,11 násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém byla podána žádost o tuto podporu, tj. částky 24.408 Kč. [9] Ve svém odvolání žalobce uvedl obdobné námitky jako v žalobě. [10] V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl odkaz na § 50 odst. 2 zákona o zaměstnanosti a dále uvedl, že posledním ukončeným zaměstnáním žalobce je výkon samostatné výdělečné činnosti od 8. 4. 2013 do 8. 7. 2013. Při stanovení výše podpory v nezaměstnanosti tak nelze přihlížet k dřívějšímu výkonu samostatné výdělečné činnosti žalobcem. Žalovaný odkázal na zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a definici ro