4 Ads 58/2013 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 3/2014- 15 - text pokračování - 6 - 60 Ad 3/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobkyně D. K., bytem N. O. 609/9, P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 11. 7. 2014, č. j. X, ve věci přeplatku na důchodu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 26.5.2014, č.j. X. Rozhodnutím ze dne 26.5.2014 uložila žalovaná žalobkyni podle § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, povinnost vrátit přeplatek na starobním a vdovském důchodu za dobu od 10.8.2013 do 9.10.2013 ve výši 21.894 Kč. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobkyni byl rozhodnutím žalované ze dne 5.2.2010 přiznán vdovský a starobní důchod ve výši 10.257 Kč měsíčně. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.7.2013, č.j. KSOS 39 INS 7914/2013-B3 bylo schváleno oddlužení žalobkyně plněním splátkového kalendáře a současně uloženo žalované, aby počínaje srpnem 2013 prováděla z důchodu žalobkyně srážky a tyto zasílala přímo insolvenčnímu správci. Dopisem ze dne 10.7.2013 oznámila žalovaná žalobkyni, že jí od srpna 2013 začne provádět srážky z důchodu ve výši 3.254 Kč měsíčně. V srpnu a září 2013 však byly žalobkyni vyplaceny nejen důchodové dávky ponížené o uvedenou srážku, tj. ve výši 7.693 Kč, ale následně i splátky důchodu v plné výši, tj. 10.947 Kč. Následně v říjnu 2013 až březnu 2014 vyplácela žalovaná žalobkyni důchod ve výši 10.947 Kč. Dne 28.3.2014 zaslala žalovaná žalobkyni výzvu k vrácení přeplatku ve výši 21.894 Kč za období srpen a září 2013 a ve výši 19.524 za období říjen 2013 až březen 2014. Žalobkyně se vůči výzvě k vrácení přeplatku dne 8.4.2014 písemně ohradila. Rozhodnutím ze dne 26.5.2014 žalovaná uložila žalobkyni povinnost vrátit přeplatek za dobu od 10.8.2013 do 9.10.2013 ve výši 21.894 Kč s tím, že přeplatky za následné období budou vymáhány soukromoprávní cestou. Dne 1.7.2014 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitky, v nichž namítala tytéž skutečnosti jako v žalobě. Žalovaná v napadeném rozhodnutí vyložila § 118a odst. 1 z.č. 582/1991 Sb. s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 26.5.2010, č.j. 3 Ads 35/2010-54 tak, že z uvedeného ustanovení vyplývá povinnost nepřijmout, resp. bezodkladně vrátit důchod, o němž musel příjemce z okolností předpokládat, že mu nenáleží (veškeré zde citované rozsudky jsou dostupné prostřednictvím vyhledávání judikatury na stránkách www.nssoud.cz). Žalobkyně tedy dle názoru žalované zaviněně porušila zákonnou povinnost tím, že vyplacené důchodové dávky přijala, resp. nevrátila, ačkoli musela z okolností předpokládat, že jí tyto dávky nenáleží. Bez porušení uvedené povinnosti žalobkyní by přeplatek nevznikl. Jelikož žalobkyně sama v námitkách poukázala na usnesení soudu o oddlužení, je dle žalované zřejmé, že si s ohledem na své osobní poměry mohla a měla být vědoma toho, že jí nenáleží splátky důchodu v plné výši, či dokonce dvakrát za stejný měsíc, nýbrž toliko dávky ponížené a že neprávem přijaté dávky je povinna vrátit. Žalobkyně věděla že jí budou prováděny srážky a v jaké výši. Hájit se neznalostí obecně závazného předpisu možné není. K poukázání peněz omylem či z nedbalosti dochází, přičemž ve veřejném i soukromém právu zásadně platí povinnost neoprávněně přijaté peníze vrátit. Je součástí obecného právního vědomí, že si nikdo nemůže ponechat to, co mu nenáleží. Zda subjekt peníze vrátí sám, či teprve na výzvu oprávněného subjektu, závisí na jeho hodnotovém systému. Zavinění ze strany orgánu sociálního zabezpečení není rozhodné. Žalobkyně v žalobě namítala, že žalovaná opakovaně porušovala insolvenčním soudem uloženou povinnost a zasílala jí nepravidelně „doplatek důchodu“. S ohledem na usnesení soudu a označení dávek jako „doplatek důchodu“ žalobkyně předpokládala, že jí vyplacený důchod náleží, neboť insolvenční soud uložil povinnost žalované, nikoli žalobkyni. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzením žalované, že měla cokoli předpokládat, kdy naopak s ohledem na označení plateb se mohlo jednat ještě o doplatky z dřívějšího období, tj. ještě před schválením oddlužení. Jednoznačné pochybení žalované, která disponuje rozsáhlým odborným aparátem, nelze přenášet na žalobkyni, která je důchodkyně a laik, tudíž nebylo možné rozumně předpokládat, že bude jakkoli korigovat nesprávný postup žalované. Z její strany ani nemohlo dojít k porušení jakékoli povinnosti, neboť jí ani žádná povinnost uložena nebyla, přičemž poukázala na rozsudek NSS ze dne 13.4.2011, č.j. 4 Ads 163/2009-70. Zdůraznila, že nemohla přepokládat, že jí dávky důchodu nenáleží i s ohledem na skutečnost, že žalovaná svůj „omyl“ zopakovala kromě srpna 2013 ještě v říjnu, listopadu, a dále i v únoru a březnu 2014. Do uložení povinnost vrátit přeplatek nebyla žalobkyně žalovanou ani insolvenčním správcem upozorněna na žádnou nesrovnalost. Žalovaná tedy na jedné straně připomíná zásadu, že neznalost zákona neomlouvá, na straně druhé sama po mnoho měsíců zákon porušovala, aniž by pro sebe vyvodila důsledky. Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby. V písemném vyjádření k žalobě uvedla, že si žalobkyně musela všimnout, že jí byla vyplácena dávka důchodu dvakrát s tím, že s ohledem na insolvenční řízení musela naopak počítat s tím, že dávka důchodu bude nižší. Žalovaná nijak nepopírá své pochybení. Žalobkyně však po obdržení dávky důchodu v plné výši nesplnila ohlašovací povinnost uloženou jí § 50 odst. 1 z. č. 582/1991 Sb., tj. ohlásit do 8 dnů plátci dávky skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu nebo poskytování. Mezi nesplněním uvedené povinnosti a vznikem přeplatku je příčinná souvislost. K odpovědnosti příjemce dávky za přeplatek postačuje zavinění v podobě nevědomé nedbalosti. Žalobkyní zmíněné rozhodnutí NSS sp. zn. 4 Ads 163/2009 na případ nedopadá, neboť v něm soud řešil otázku vymáhání přeplatku osobě odlišné od příjemce důchodu. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že stejně jako žalovaná se ani ona nedopustila žádného úmyslného pochybení, přesto žalovaná vyvozuje důsledky pouze vůči žalobkyni, nikoli vůči sobě. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl ke dni 11.7.2014 (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). V souladu s § 51 s.ř.s. rozhodl soud věci bez nařízení jednání. K provedení důkazu žalobkyní předložených poštovních poukázek o výplatě důchodu v období od srpna 2013 do dubna 2014 soud jednání nenařizoval, neboť výše vyplacených důchodových dávek v rozhodném období nebyla mezi účastníky řízení sporná a vyplývala jednoznačně z obsahu správního spisu. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaná pochybila, když v měsících srpen a září 2013 vyplatila žalobkyni důchodové dávky nejen ve výši snížené o srážku provedenou pro insolvenční řízení, ale opětovně i důchodové dávky v plné výši. Pro posouzení důvodnosti žaloby je s ohledem na formulaci žalobních námitek rozhodný výklad § 118a odst. 1 z. č. 582/1991 Sb. Podle § 118a odst. 1 z. č. 582/1991 Sb. jestliže důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky. Předmětné ustanovení vykládá judikatura NSS soudu tak, že obsahuje několikero skutkových podstat upravujících situace, kdy je z různých důvodů důchodová dávka vyplacena ve vyšší částce, než by měla náležet. V rozsudku ze dne 26. května 2010, č. j. 3 Ads 35/2010 – 54, jenž zmínila i žalovaná, dospěl NSS k názoru, že schéma tohoto odpovědnostního vztahu je tvořeno alternativními skutkovými podmínkami, z nichž alespoň jedna musí být splněna pro vznik odpovědnosti za přeplatek na důchodu, tj. 1) „nesplnění uložené povinnosti“, 2) „přijetí důchodu či jeho části při vědomí jeho neoprávněného vyplacení“ a 3) „jiné vědomé způsobení vzniku přeplatku“. Teorie i praxe pak nahlíží na charakter této právní odpovědnosti tak, že u skutkových podstat 2) a 3) jde o odpovědnost založenou na zavinění škodlivého následku, přičemž postačuje zavinění ve formě nedbalosti (viz rozsudek NSS ze dne 2. srpna 2013, č. j. 4 Ads 58/2013 – 21). Na uvedené závěry následně