4 As 28/2006 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 4/2014- 30 - text pokračování - 6 - 22Ad 4/2014 22Ad 4/2014 – 30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Jarmily Úředníčkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobce M. G., s místem podnikání Ostrava-Moravská Ostrava, Čs. legií 1484/10, IČ X, proti žalované Ústřední veterinární správě Státní veterinární správy, se sídlem Praha 2, Slezská 7/100, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14.11.2013 č.j. SVS/2013/054840-G, ve věci správního deliktu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž rozhodla o odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Moravskoslezský kraj ze dne 4.7.2013, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 750.000,- Kč za správní delikt podle § 17a odst. 1 písm. f) zákona o potravinách. Žalovaná nově rozhodla o uložení pokuty, a to částkou 100.000,- Kč a v částech nedotčených změnou rozhodnutí ze dne 4.7.2013 č.j. SVS/2013/044844-T potvrdila. Správního deliktu se žalobce dopustil porušením povinnosti stanovené v § 10 odst. 1 písm. a) zákona o potravinách tím, že ve své provozovně Řeznictví a uzenářství M. G., Čs. l. 1483/10, O.-M. O., veterinární registrační číslo CZ 5793, uváděl v období od 13.3.2013 nejpozději do 2.4.2013 do oběhu chlazené koňské maso o celkové hmotnosti 320 kg, u něhož byla dle zkušebního protokolu 15290/13 ze dne 29.3.2013 z akreditované laboratoře Státního veterinárního ústavu Jihlava prokázána v úředně odebraném vzorku koňského masa původem z Polska, ze schváleného závodu PL 24150108 WE, rezidua farmakologicky účinné látky phenylbutazonu a jeho metabolitu – oxyphenbutazonu, tedy uváděl do oběhu potravinu jinou než zdravotně nezávadnou. Žalobce navrhl, aby věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. Žalobce vyslovil nesouhlas s názorem žalované, že nevynaložil žádné úsilí, aby porušení právní povinnosti zabránil. Namítal, že pojem „veškeré úsilí“ je třeba vykládat v souladu se zákonným ustanovením tak, že se tím míní veškeré vynaložené úsilí, které bylo možno požadovat. Nesouhlasí s názorem žalované, že je pod tímto pojmem třeba rozumět např. odebírání vzorků zboží za účelem provedení jejich vyšetření. Poukázal na to, že prodejny masa nejsou vybaveny k tomu, aby odebíraly a zkoumaly vzorky masa, resp. jejich zkoumání zadávaly příslušným oprávněným pracovištím. Vyslovil přesvědčení, že lze požadovat, aby proběhla předepsaná kontrola, senzorická a kontrola náležitostí dokladů. Poznamenal, že v dané věci zjišťoval u některých odběratelů zboží od předmětného dodavatele, zda se po dobu obchodování s ním vyskytly nějaké závady. Takto komunikoval např. se společností Těšínské jatky, s.r.o. Žalobce rovněž namítal, že se žalovaná řádně nevypořádala s jeho připomínkou, že se nikdo nepokusil zahájit správní řízení s dodavatelem zboží. Zdůraznil, že již v odvolání konstatoval, že obdržel maso ze země, kde je přímo vykonatelné potravinové právo Evropské unie a tento dodavatel mu dodal maso, na kterém byly umístěny úřední znaky deklarující jeho nezávadnost. Nic nebránilo tomu, aby správní řízení bylo zahájeno s tímto subjektem. Namítal rovněž, že se žalovaná nevypořádala s jeho odvolací námitkou, že v případě odmítnutí odebrání řádně deklarovaného masa jako masa nezávadného, porušil by ust. § 11a zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách, ve znění pozdějších předpisů, které stanoví, že nelze odmítnout uvedení potraviny do oběhu v České republice, která má původ v některém ze států Evropského hospodářského prostoru. Lze takto postupovat jedině tehdy, byla-li by potravina závadnou. Přítomnost reziduí však lze prokázat toliko chemickou analýzou, která trvá delší dobu, než je doba pro uchování masa v čerstvém stavu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Odkázala na obsah žalobou napadeného rozhodnutí s tím, že zastává názor, že liberační důvod zakotvený v § 17i zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů na daný případ nedopadá. Veškerým úsilím, které je možno požadovat, aby bylo zabráněno porušení právní povinnosti, může být pouze vlastní aktivita, jejímž cílem je objektivní ověřování skutečností deklarovaných v průvodních dokladech, např. pravidelné odebírání vzorků potravin a jejich vyšetřování, nikoli pouze bezmezná důvěra v obchodního partnera a v údaje deklarované v průvodní dokumentaci k potravinám. S výkladem žalobce, který se domnívá, že veškerým úsilím, které je možno požadovat, je pouze předepsaná senzorická kontrola a kontrola náležitostí dokladů, žalovaná nesouhlasí, neboť by ve své podstatě vedl k absolutní beztrestnosti prodejců potravin, kteří by s poukazem na to, že veškeré „papíry“ byly v pořádku a že jejich provozovna není vybavena k odebírání vzorků masa, mohli uvádět na trh i potraviny zdravotně závadné. Tvrdí-li žalobce v žalobě, že zjišťoval i u jiných odběratelů od předmětného polského dodavatele, zda se po dobu obchodování s ním vyskytly nějaké závady, zejména uvádí častou komunikaci s obchodní společností Těšínské jatky, s.r.o., žalovaná zdůraznila, že nic takového žalobce v odvolání neuvedl a ani nedoložil žádnými důkazy, důkazy o této komunikaci ostatně nepřiložil ani k žalobě. K námitce žalobce, že se žalovaná řádně nevypořádala s připomínkou, že se nikdo nepokusil zahájit správní řízení s dodavatelem zboží, žalovaná poznamenala, že v napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobce odpovídá za plnění povinností spojených s jeho fází uvádění do oběhu a přebírá správně-právní odpovědnost, a to v zásadě bez ohledu na soukromoprávní závazkové vztahy. Tím je dle názoru žalované dostatečně osvětleno, proč správní orgán nezahájil správní řízení i s dodavatelem masa. Žalobce nepochybně uváděl předmětné koňské maso do oběhu a příslušné ustanovení zákona o potravinách porušil. Proto mu byla správním orgánem uložena pokuta. Výrobce masa samozřejmě přímo sankcionovat lze, případné správní řízení s výrobcem masa však není předmětem tohoto řízení. Argumentuje-li žalobce zněním § 11a zákona o potravinách, který stanoví, že potravina vyrobená nebo uvedená do oběhu v členské zemi Evropských společenství nebo mající původ v některém ze států, které jsou smluvní stranou Evropského hospodářského prostoru, nesmí být odmítnuta k uvedení do oběhu v České republice, žalovaná k tomu dodala, že taková potravina nesmí být odmítnuta k uvedení do oběhu pouze za předpokladu, že odpovídá předpisům, které jsou pro výrobu této potraviny anebo její uvedení na trh v některém z těchto států závazné. Předmětné maso neodpovídalo ani polským předpisům, neboť nařízení 470/2009 je platné i na území Polska. Ne že nesmělo být odmítnuto jeho uvedení do oběhu, ale naopak nesmělo být ani do oběhu uvedeno. Žalovaná má za to, že k uvedené námitce se dostatečně vyjádřila v textu odůvodnění napadeného rozhodnutí, byť možná ne zcela explicitně. Poukázala na to, že v rozhodnutí konstatovala, že se v případě předmětného koňského masa jednalo o potravinu jinou, než zdravotně nezávadnou, neboť nebyla podle čl. 23 nařízení 470/2009 v souladu s právními předpisy Společenství. Neodpovídala tak ani polským předpisům pro výrobu této potraviny a její uvedení na trh, neboť nařízení 470/2009 je jako přímo použitelný právní předpis Evropské unie platné a účinné i na území Polska. V neposlední řadě, jak je uvedeno výše, se § 11a zákona o potravinách na žalobce nevztahuje. Soud vyzval účastníky řízení k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez jednání. Současně byli poučeni podle § 51 odst. 1 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, že nevyjádří-li se do dvou týdnů od doručení výzvy, má se za to, že souhlas je udělen. Žalobce s projednáním věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas, žalovaná se na výzvu soudu doručenou jí 16.1.2014 nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl bez nařízení jednání. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu zjistil krajský soud následující skutečnosti. Rozhodnutím Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Moravskoslezský kraj ze dne 4.7.2013 č.j. SVS/2013/044844-T uložil žalobci pokutu ve výši 750.000,- Kč za správní delikt podle § 17a odst. 1 písm. f) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění platném k datu vydání rozhodnutí za porušení povinnosti podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o potravinách. Porušení citovaného ustanovení se žalobce dopustil tím, že ve své provozovně Řeznictví a uzenářství M. G., Čs. l. 1484/10, O.-M. O., veterinární