1 Ao 2/2010 — Nejvyšší správní soud

72 A 28/2015- 29 - text pokračování -12- 72 A 28/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci žalobce Ing. Z. S., bytem V. 410/4, K., zastoupeného Ing. L. L., obecným zmocněncem bytem V. 61, B., adresa pro doručování P. 4, B., proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2015, č. j. KUOK 93455/2015, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se včas podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, specifikovaného v záhlaví, kterým žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Olomouce, odboru agendy řidičů a motorových vozidel, ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. S-SMOL/118975/2015/OARMV. Posledně jmenovaným rozhodnutím byl žalobce uznán vinným tím, že dne 20. 5. 2015 v 15.56 hod. v Olomouci na ulici Týnecká ve směru jízdy k ulici Přerovské při řízení motorového vozidla tov. zn. Volvo, RZ X, byla vozidlu v obci naměřena rychlost 75 km/h a při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ve výši ±3 km/h jel nejnižší skutečnou rychlostí 72 km/h, čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 22 km/h, a tím porušil § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) a spáchal přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, kterého se dopustil v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců opakovaně. Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 4.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho měsíce a náhrada nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. [2] V žalobě žalobce namítal, že mu bylo odňato právo na spravedlivý proces a nemohl se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladům. Dále žalobce namítal, že správní orgán neprovedl dokazování ani v minimálním rozsahu, tedy ani nevyslechl zasahující policisty a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2013, sp. zn. 3 As 29/2011. Napadená rozhodnutí jsou podle žalobce zmatečná a nepřezkoumatelná a v důsledku uvedených skutečností byla porušena Ústava ČR, Listina základních práv a svobod a Úmluva. [3] Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že argumentace žalobce o jeho aktivním přístupu v probíhajícím řízení před správními orgány je v příkrém rozporu se spisovým materiálem správního orgánu I. stupně. Jediný úkon týkající se údajné omluvy žalobce provedla manželka žalobce, která však k tomuto úkonu nebyla zmocněna. Touto omluvou se žalovaný ve svém rozhodnutí o odvolání zabýval a vyjevil svůj právní názor. Podání omluvy bylo podáno v den nařízení ústního jednání a nejednalo se o omluvu náležitou. Náležitou omluvou se rozumí především omluva bezodkladná. Tato podmínka je stanovena v § 59 správního řádu a nebyla ze strany žalobce zcela zřejmě dodržena. Za nedůvodnou považuje žalovaný námitku ohledně nedostatečně zjištěného stavu věci. Žalobce se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a nevyužil svého práva se v řízení hájit, k věci se vyjádřit, případně navrhnout provedení dalších důkazů. Taktéž v odvolání žalobce nenavrhl provedení dalších důkazů, pouze poukázal na skutečnost, že byl na místě proveden výslech policistů, aniž by blíže uvedl, co by mělo být výslechem prokázáno. Správní orgán měl dostatek podkladů pro rozhodnutí, na základě kterých rozhodl. Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 18/2011 – 54. [4] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), tj. ke dni 20. 10. 2015, a to s přihlédnutím ke specifikům přestupkového řízení, které budou specifikovány dále (zánik odpovědnosti za spáchání přestupku a účinnost relevantního předpisu). [5] Ze správního spisu ve vztahu k souzené věci soud zjistil z oznámení přestupku a automatického záznamu o přestupku, že se ho žalobce dopustil tak, jak je uvedeno v úvodu odůvodnění tohoto rozsudku. [6] Podle úředního záznamu Policie ČR ze dne 20. 5. 2015 a podle ručně psaného oznámení přestupku se žalobce nevyjádřil a oznámení nepodepsal. Předvolání na 22. 7. 2015 bylo doručeno žalobci v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu, tj. fikcí. Zásilka byla připravena k vyzvednutí ode dne 2. 7. 2015 a vložena do schránky dne 15. 7. 2015. Fikcí tak bylo žalobci doručeno předvolání dne 13. 7. 2015. [7] V předvolání a současně oznámení o zahájení řízení byl žalobce poučen podle § 37 odst. 4, § 62, § 60, § 79 odst. 6, § 59, § 36, § 33, § 38, § 52 správního řádu a podle § 73 odst. 2 a § 74 zákona o přestupcích. Dne 22. 7. 2015 byla správnímu orgánu prvního stupně doručena omluva ze dne 22. 7. 2015. Tuto omluvu učinila M. S. a v písemné omluvě uvedla, že ji podává na základě včerejšího telefonátu, že žalobce je do 30. 7. 2015 služebně vzdálen mimo republiku a že písemné potvrzení účelu jeho cesty bude doloženo po jeho návratu nejpozději do 4. 8. 2015. Na omluvě je rukou dopsáno: „Volal zmocněnec“ bez dalšího. [8] Dne 22. 7. 2015 byl přestupek projednán v nepřítomnosti žalobce a bylo provedeno dokazování oznámením přestupku ze dne 27. 5. 2015, oznámením přestupku sepsaného ručně na místě ze dne 20. 5. 2015, automatickým záznamem o přestupku ze dne 20. 5. 2015 a výpisem z evidenční karty řidiče ze dne 30. 6. 2015. [9] Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 20. 8. 2015 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku tak, jak je uvedeno v úvodu odůvodnění tohoto rozsudku. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí vysvětlil, že se žalobce k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a nevyužil práva se v řízení hájit a k věci se vyjádřit, a proto přistoupil k projednání přestupku v nepřítomnosti žalobce. Zaslaná omluva nebyla podložena plnou mocí, která by opravňovala paní S. k zastupování jejího manžela ve správním řízení. Následně byl správní orgán telefonicky kontaktován právním zástupcem žalobce, který žádal o možnost seznámení se s podklady k případu a správní orgán právnímu zástupci vysvětlil, že tato možnost je po předložení plné moci. Do dne 20. 8. 2015 správní orgán I. stupně neobdržel od žalobce žádný doklad, který by potvrdil jeho zahraniční služební cestu, ani žádnou plnou moc. Po provedení dokazování správní orgán I. stupně konstatoval, že jednotlivé důkazy nejsou mezi sebou ve vzájemném rozporu a je prokázáno spáchání přestupku. [10] V odvolání žalobce namítl, že ho z jednání omluvila manželka a že o této omluvě není ve spisu žádný záznam. Z opatrnosti učinila manželka omluvu i písemně. Argument správního orgánu, že manželka nebyla oprávněna žalobce zastupovat, je na základě občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) účelový, neboť manželé jsou vždy (až na minimální výjimky, a to tehdy, když jsou jejich zájmy protichůdné) oprávněni se zastoupit, a to i bez plné moci. Po návratu ze služební cesty si žalobce zvolil obecného zmocněnce Ing. L. L., který správní orgán telefonicky kontaktoval a domluvil se se správním orgánem na dalším postupu ve věci tak, aby byla co nejdříve dořešena. Zmocněnec správnímu orgánu nabídl, že zašle e-mailem plnou moc a potvrzení žalobce o služební cestě. Toto správní orgán označil za zbytečné s ohledem na to, že bylo dohodnuto operativní jednání poté, co se oprávněná úřední osoba vrátí z dovolené a zmocněnec bude cestovat přes Olomouc do Bruntálu. O tomto telefonickém hovoru není ve spise ani zmínka. V době, kdy mělo dojít ke schůzce, opět kontaktoval zmocněnec správní orgán s tím, že náhlé klimatické změny, které v té době panovaly, mu způsobily zdravotní potíže, při kterých si netroufá řídit motorové vozidlo a že k jednání přijede příští týden. K tomu správní orgán neměl připomínek. Jak plyne z obsahu spisu, obecný zmocněnec se skutečně dne 2. 9. 2015 ke správnímu orgánu dostavil v 16.30 h, avšak oprávněná úřední osoba nebyla přítomna a nahlédnutí do spisu zmocněnci umožnil nadřízený oprávněné úřední osoby poté, co dořešil vlastní případ, a to v 17.00 h. Je tedy prokázáno, že jak žalobce, tak osoby s ním spojené (manželka a obecný zmocněnec) byli aktivní a projevovali zájem věc řešit a s podklady pro vydání rozhodnutí se seznámit. Žalobce byl z jednání dne 22. 7. 2015 omluven a věc neměla být projednána dne 22. 7. 2015 v jeho nepřítomnosti a dne 20. 8. 2015 nemělo být vydáno rozhodnutí. Tento postup byl porušením § 73 odst. 2 zákona o přestupcích a § 36 odst. 3 správního řádu. Správní orgán měl žalobce o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vhodným způsobem informovat. Dále žalobce namítl, že zařízení MicroDigiCam LTI nebylo podle spisu v době měření způsobilé k měření, neboť přímo z ověřovacího li