— Nejvyšší správní soud

22 Ad 10/2017- 28 - text  8 22 Ad 10/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobkyně: V. K. zastoupené advokátem Mgr. Zdeňkem Honzíkem sídlem Rooseveltova 49/16, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Generální ředitel Vězeňské služby ČR sídlem Soudní 1672/1a, 140 67 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2017, č. j. VS-47599-4/ČJ-2017-80000L-51ODV, ve věci služebního poměru takto: I. Rozhodnutí Generálního ředitele vězeňské služby ČR ze dne 2. 6. 2017, č. j. VS-47599-4/ČJ-2017-80000L-51ODV se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Zdeňka Honzíka, advokáta se sídlem Rooseveltova 49/16, 301 00 Plzeň. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 8. 2017 se žalobkyně domáhá zrušení výše nadepsaného rozhodnutí Generálního ředitele Vězeňské služby ČR, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí ředitele Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Vězeňské služby ČR Opava ze dne 29. 3. 2017, č. j. VS -10947-60/ČJ-2017-803220. 2. Uvedeným rozhodnutím ředitele věznice nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o náhradu škody na zdraví ve výši 62 743 Kč, která měla vzniknout v důsledku jednání nadřízeného pracovníka žalobkyně, vedoucího oddělení vězeňské stráže Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava (dále jen „nadřízený“). II. Žalobní body 3. Žalobkyně se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť se neztotožňuje se závěry odvolacího orgánu, podle kterého nebylo dostatečně prokázáno jednání nadřízeného pracovníka, souvislost tohoto jednání a škodlivého následku jednáním způsobeného. 4. Předně žalobkyně poukazuje na výrokovou část rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (ředitele věznice Opava), ve které se konstatuje následující: „Žádosti o náhradu škody na zdraví, která měla vzniknout v důsledku jednání vedoucího oddělení vězeňské stráže Vězeňské služby ČR Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava, nevyhovuji.“ Podle žalobkyně je takový výrok v rozporu s ustálenou judikaturou, neboť není srozumitelný, určitý a vykonatelný, neobsahuje popis skutku a časové údobí, což její činí neurčitým. Výrok má být v rozporu s ustanovením § 181 odst. 4 zákona 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“). S tímto výrokem se následně spokojil i odvolací orgán, což žalobkyně v žalobě rovněž napadá. 5. Žalobkyně je přesvědčena, že ve spisovém materiálu, zejména pak v prvostupňovém rozhodnutí, je obsažen a vyhodnocen dostatek důkazů potřebný pro prokázání jednání nadřízeného a příčinné souvislosti tohoto jednání a škodlivého následku v podobě zhoršeného psychického stavu. 6. Skutkový stav je podle žalobkyně dostatečně prokázán provedeným šetřením orgánu generálního ředitele Vězeňské služby ČR, výpověďmi dvou spolupracovníků žalobkyně, kteří ve výpovědích obsažených ve spisovém materiálu ke správnímu řízení popisují zhoršený psychický stav žalobkyně po návratu z jednání s nadřízeným, výpovědí nadřízeného, který se k jednání měl přiznat a v rozhodnutí ředitele věznice jako orgánu prvního stupně (rozhodnutí uvedené v odst. 1 tohoto rozsudku). 7. Škodlivý následek na straně žalobkyně pak prokazuje vedle již zmíněných výpovědí nastalá pracovní neschopnost a zpráva ošetřujícího lékaře, který škodu způsobenou žalobkyni vyčíslil ve výši 200 bodů. Příčinná souvislost je dle žalobkyně nadále zcela zřejmá. 8. Ředitel věznice ve svém rozhodnutí vyhodnotil zjištěný skutkový stav zcela účelově a své rozhodnutí podřídil obraně svého podřízeného (nadřízeného žalobkyně), aby zamezil odpovědnosti Vězeňské služby ČR za jednání svého zaměstnance. Obdobného zkreslování se pak podle žalobkyně ve svém rozhodnutí dopouští i generální ředitel vězeňské služby v rozhodnutí o odvolání žalobkyně. V rozhodnutí je opomíjena celá řada skutečností. Žalobkyně se k jednání s nadřízeným musela dostavit podle rozkazu nadřízeného a rovněž nežádala o změnu eskortních směn, ale o změnu dosažitelnosti během následujícího víkendu. K lékaři se žalobkyně dostavila již v den následující po jednání s nadřízeným, nikoliv po devíti dnech, jak uvádí rozhodnutí, což bylo známo i nadřízenému, který ji v tentýž den kontaktoval a oznámil jí zahájení kázeňského řízení. Tvrzené přiznání svého podílu na celé situaci je zcela v rozporu s názorem žalobkyně a vyplývá toliko z vyjádření ředitele věznice. 9. Na základě výše uvedeného je podle žalobkyně napadené rozhodnutí zcela v rozporu s ustanovením § 180 odst. 4 služebního zákona, neboť závěry rozhodnutí nejsou souladné s důkazní situací. III. Vyjádření žalovaného 10. Ve svém vyjádření žalovaný konstatuje, že žalobkyně byla dne 7. 8. 2015 po dobu přibližně 45 minut vystavena výhružkám a nevybíravým útokům ze strany spolupracovníků a na základě této skutečnosti uplatnila vůči zaměstnavateli nárok na náhradu škody jako náhradu za ztrátu výdělku představovou rozdílem mezi služebním příjmem a nemocenskou dávkou. Pracovní neschopnost způsobená zhoršeným psychickým stavem trvala v období od 16. 8. 2015 do 1. 10. 2015. 11. Skutkový děj nebyl kvalifikován jako pracovní úraz a proto připadá v úvahu posouzení podle ustanovení § 98 odst. 2 zákona o služebním poměru. Základními podmínkami takového nároku jsou poškození zdraví vzniklé jiným způsobem než služebním úrazem či nemocí, porušení právní povinnosti při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ní, škoda na zdraví příslušníka a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou. 12. K žádnému poškození zdraví žalobkyně v důsledku porušení právních předpisů ze strany nadřízeného a dalších spolupracovníků však podle žalovaného nedošlo, ačkoliv celé jednání lze označit za vybočení z pravidel služební zdvořilosti. 13. Žalovaný má dále za to, že skutkový stav byl zjištěn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí dostatečně a bez důvodných pochybností. Veškeré zjištěné důkazy byly řádně posouzeny a rovněž byly vypořádány všechny námitky žalobkyně. Závěry žalobkyně o tom, že příčinná souvislost je v dané věci automaticky prokázána, pokud jsou zjištěny některé nedostatky v postupu nadřízeného, jsou mylné. V. Zjištěný skutkový stav 14. Ze spisového materiálu krajský soud zjistil, že v pátek dne 7. 8. 2015 v dopoledních hodinách žalobkyně vznesla vůči svému nadřízenému požadavek na změnu dosažitelnosti v době víkendu s odkazem na množství již odpracovaných přesčasových hodin a možnost zastoupení některým z jejích spolupracovníků z jiné pracovní směny. 15. Kolem 12.00 hod. téhož dne se žalobkyně na výzvu svého nadřízeného dostavila do místnosti eskortní směny, kde měla v přítomnosti dalších šesti spolupracovníků a svého nadřízeného podle jeho pokynu přednést opakovaně svůj požadavek na změnu dosažitelnosti. Následná výměna názorů, při které, jak vyplývá ze spisu, měla žalobkyně na rozdíl od ostatních účastníků po celou dobu stát, se měla týkat rozdělení pracovních směn a měla být vedena konfrontačním způsobem. 16. Po ukončení této schůzky se měla žalobkyně dostavit za jedním ze svých spolupracovníků, který ve své výpovědi potvrdil její silně rozrušený psychický stav. V následujícím týdnu kontaktovala žalobkyně psychiatričku s žádostí o pomoc, v reakci na tuto žádost se k ní žalobkyně dne 19. 8. 2015 dostavila. Žalobkyni byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha s panickou úzkostí a nařízena medikace. Lékařská zpráva kvalifikuje následek jako akutní depresivní a stresový syndrom potvrzený psychiatrickým pracovištěm (položka 22) a hodnotí jej ve výši 200 bodů. Dne 14. 8. 2015 (pátek) byla žalobkyně uznána pracovně neschopnou, což bylo zaměstnavateli oznámeno telefonicky dne 16. 8. 2015 (neděle), pracovní neschopnost poté trvala do 30. 9.2015. 17. V průběhu měsíce srpna žalobkyně s žádostí o prošetření události kontaktovala místopředsedu Nezávislého odporového orgánu Policie ČR. Událost byla následně prošetřena odborem kontroly Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR a ve formě informace postoupena Generálnímu řediteli Vězeňské služby ČR. Informace je součástí správního spisu pod č. j. VS-6907-2/ČJ-2015-800011-SR a ze závěrů v informaci obsažených vyplývá, že pracovní směny nebyly rozloženy zcela rovnoměrně a bylo možné jejich efektivnější plánování, za což je plně odpovědné vedení věznice. Ke konfrontaci ze dne 7. 8. 2015 informace uvádí, že řešení žádosti žalobkyně způsobem, který zvolil její nadřízený, bylo nevhodné. 18. V informaci z šetření se výslovně uvádí: „Kontrolní orgán hodnotí způsob řešení žádosti nstrm. Kostřibové VOVS (velitelem oddělení vězeňské služby) mjr. Řehůřkem (nadřízeným) za nevhodné. Situaci měl řešit pouze s ní, maximálně za přítomnosti dalšího nadřízeného funkcionáře. Nelze jakéhokoliv příslušníka, byť by nemě