9 Aps 1/2007 — Nejvyšší správní soud

65 A 33/2020- 37 - text  8 65 A 33/2020 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudkyň Mgr. Jany Volkové a Mgr. Barbory Berkové, ve věci žalobce: Ing. L. K., narozený dne X bytem P. V. 1529/18, X P. 4 zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 proti žalovanému: Městský úřad Vsetín sídlem Svárov 1080, Vsetín o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: Soud přikazuje Městskému úřadu Vsetín, aby žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku vrátil částku ve výši 600 Kč. Odůvodnění: A. Vymezení věci a žaloba 1. Žalobce žalobou podanou dne 7. 4. 2020 u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci brojil proti nezákonnému zásahu spočívajícímu v neoprávněném zadržování finančních prostředků žalobce. Žalobce se domáhal, aby krajský soud podle § 87 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před nezákonným zásahem. Konkrétně se žalobce domáhal, aby mu žalovaný vrátil částku 600 Kč (opožděně uhrazenou částku ve smyslu § 125h zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích), kterou neoprávněně zadržuje. 2. V žalobě žalobce uvedl, že dne 26. 3. 2018 mu jako provozovateli vozidla byla fikcí doručena výzva k úhradě 600 Kč dle § 125h odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „silniční zákon“), protože dle žalovaného došlo ke spáchání dopravního přestupku při provozování žalobcova vozidla. Žalobce nalezl výzvu ve své poštovní schránce dne 18. 5. 2018. Následně se obrátil na spolek Ochrana řidičů, o. s. (dále jen „spolek“), jejímž je členem, se žádostí o vyřízení záležitosti zaplacením určené částky, což spolek téhož dne učinil. Správní orgány však dospěly k závěru, že určená částka byla zaplacena opožděně, jelikož k úhradě mělo dojít nejpozději 10. 4. 2018 a žalobce ji uhradil dne 21. 5. 2018. Opožděně uhrazenou určenou částku tak měl žalovaný žalobci bezodkladně vrátit, což dosud neučinil; v zadržování uvedené částky žalobce spatřuje nezákonný zásah. 3. Žalobce uvedl, že nezákonný zásah nadále trvá (nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, kauza E.); k jeho ukončení dojde až poté, co žalovaný vrátí žalobci opožděně uhrazenou částku. Žaloba je přípustná, protože proti neoprávněnému zadržování opožděně uhrazené částky neexistuje žádný prostředek ochrany nebo nápravy, který by bylo možné uplatnit namísto žaloby. 4. Žalobce konkrétně namítal, že podle § 164 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), platí, že správce daně přijme každou platbu daně, i když není provedena daňovým subjektem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji vykonal daňový subjekt. Podle § 165 odst. 1 daňového řádu vrácení platby tomu, kdo ji za daňový subjekt uhradil, není přípustné. Tato pravidla potvrzuje i judikatura správních soudů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2009, č. j. 8 Afs 27/2008 – 51, týkající se obsahově shodné právní úpravy dle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2018, č. j. 2 As 118/2018 – 29, týkající se obdobné problematiky u soudních poplatků). Proti neoprávněnému zadržování opožděně uhrazené částky se lze bránit žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s., což vyplývá mimo jiné z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 291/2019. Nezákonný zásah je zaměřen přímo vůči žalobci – provozovateli vozidla, kterému měla být částka ve výši 600 Kč v souladu s § 125h odst. 7 silničního zákona bezodkladně vrácena, protože byla uhrazena po dni splatnosti. Protože tak žalovaný neučinil ani dva roky po připsání této částky, porušil § 125h odst. 7 silničního zákona o silničním provozu a tím se dopustil a nadále se dopouští vůči žalobci nezákonného zásahu. 5. Následně se žalobce v žalobě věnoval zdůvodnění nesouhlasu se zveřejněním osobních údajů svých a svého zástupce na internetu prostřednictvím webové stránky Nejvyššího správního soudu a požadoval důslednou anonymizaci. B. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 17. 7. 2019 navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce určenou částku neuhradil žalovanému dne 21. 5. 2018 sám, ale prostřednictvím spolku Ochrana řidičů, o. s., jehož je sám členem a kterému dal výslovný příkaz k úhradě této částky jako svému zmocněnci. Spolek dle tohoto příkazu plnil za žalobce a uhradil určenou částku bezhotovostním převodem ze svého bankovního účtu č.: X na bankovní účet žalovaného pod variabilním symbolem č. X. Na výpisu z bankovního účtu uvedl zprávu pro příjemce platby: „Úhrada určené částky Ing. L. K.“. S ohledem na skutečnost, že byla určená částka uhrazena opožděně, ji žalovaný dne 27. 8. 2018 vrátil bezhotovostním převodem subjektu, který ji uhradil, tj. spolku na bankovní účet č.: X. Žalobce učinil spolek platebním místem pro uhrazení předmětné částky, žalovaný tak měl zcela důvodně za to, že spolek je současně i platebním místem pro navrácení předmětné platby zpět žalobci. 7. Povinnost navrátit předmětnou částku přímo žalobci je dovozována z § 164 odst. 4 a § 165 odst. 1 daňového řádu. Ten však na předmětný případ aplikovat nelze, protože plnění dle § 125h silničního zákona nelze považovat za daň ve smyslu § 2 odst. 3 daňového řádu; plnění na výzvu správního orgánu nelze považovat za „daň“ a takto ji spravovat. 8. Žalovanému je známo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 291/2019, kde je dovozována aplikace daňového řádu na obdobný případ na základě § 106 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), podle kterého pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní. Odkaz na citované ustanovení je nesprávný. Ustanovení § 106 odst. 3 správního řádu je systematicky zařazeno do hlavy XI. správního řádu, která upravuje komplexně exekuci v rámci správního řádu. Podle této hlavy se dle § 103 odst. 1 správního řádu postupuje, pokud ten, jemuž byla exekučním titulem uložena povinnost peněžitého nebo nepeněžitého plnění, v určené lhůtě tuto povinnost dobrovolně nesplní. V případě realizace výzvy dle § 125h odst. 1 silničního zákona není ještě ani zahájeno správní řízení, natož řízení exekuční. 9. Ustanovení § 125h odst. 5 silničního zákona stanoví, že pokud je určená částka uhrazena nejpozději v den splatnosti, obecní úřad obce s rozšířenou působností věc odloží. V opačném případě obecní úřad s rozšířenou působností pokračuje v šetření přestupku. O tomto postupu poučí obecní úřad obce s rozšířenou působností provozovatele vozidla ve výzvě podle odstavce 1. Správní orgán teprve poté zahájí vůči přestupci správní řízení v návaznosti na § 77 a násl. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a § 44 a násl. správního řádu. Z uvedeného vyplývá, že výzva dle § 125h odst. 1 silničního zákona není exekučním titulem. Není ani rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. (blíže viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 58 A 4/2014). Aplikace daňového řádu na předmětný případ je ze shora uvedených důvodů zcela vyloučena. 10. Žalobce či spolek neoznámili žalovanému, že by měl vrátit předmětnou částku přímo žalobci na jiný bankovní účet než ten, ze kterého byla určená částka původně uhrazena, žalovaný proto nepochybil, pokud ji vrátil na bankovní účet, ze kterého byla uhrazena. Žalovaný namítal, že žalobce brojí proti jeho postupu žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu, aniž by měl snahu věc vyřešit mimosoudně a smírně. Mimosoudní dohoda by předpokládala trojstrannou dohodu mezi žalobcem, žalovaným a spolkem, dle které by se spolek zavázal vyplatit určenou částku žalobci, pokud tak již nebylo učiněno. Žalobce nevyužil institutu předžalobní výzvy ke sjednání nápravy, ačkoli v žalobě uvádí, že nezákonný zásah je trvajícího charakteru. Cílem žaloby tak dle žalovaného není vymožení určené částky, ale získání majetkového prospěchu v podobě náhrady nákladů řízení ve výši 12 200 Kč, které několikanásobně převyšující určenou částku ve výši 600 Kč. Žalovaný tak navrhl, aby krajský soud, pokud shledá žalobu důvodnou, žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení. C. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu 11. Krajský soud z předloženého správního spisu zjistil následující skutečnosti: 12. Žalovaný vyzval žalobce jako provozovatele vozidla výzvou ze dne 28. 2. 2018, č. j. MUVS-S8379/2018, aby zaplatil částku 600 Kč podle § 125h odst. 1 silničního zákona. 13. Součástí správního spisu je žádost odboru správních agend žalované o vrácení zaplacené částky ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. MUVS-S 8379/2018, adresovaná finančnímu odboru žalované. V ní se uvádí, že částka ve výši 600 Kč má být vrácena ve prospěch účtu č. 2700447830/2010, variabilní symbol 1110006302, ve věci provozovatele vozidla Ing. L. K., z důvodu jejího uhrazení (21. 5.