— Nejvyšší správní soud

25 A 138/2020- 56 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: A. G. státní občan Moldavské republiky zastoupený Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem, sídlem náměstí 28. října 1898/9, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2020, č. j. MV-68197-4/SO-2020, ve věci žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 1. 6. 2020, č. j. MV-48197-4/SO-2020 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 835 Kč Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Vratislava Taubera, sídlem 28. října 1898/9, 602 00 Brno. Odůvodnění: Žalobní námitky a stanovisko žalovaného: 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2. 7. 2020 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2020, č. j. MV-68197-4/SO-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 3. 3. 2020, č. j. OAM-46750-18/ZM-2019, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, neboť na výzvu nebyly předloženy doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti. 2. Žalobci byla vydána zaměstnanecká karta k zaměstnavateli SIMIP Servis s.r.o., u kterého žalobce pracovní poměr vypověděl s koncem výpovědní doby dne 31. 10. 2019; k témuž datu mu končil pracovní poměr rovněž uplynutím sjednané doby určité. Od 1. 11. 2019 sjednal nový pracovní poměr u společnosti PMB-ZOS s. r. o. s nástupem 1. 11. 2019. Změnu zaměstnavatele žalobce oznámil Ministerstvu vnitra, které však žalobci sdělilo, že pro změnu zaměstnavatele nejsou splněny podmínky z důvodu nedoložení akceptace výpovědi původním zaměstnavatelem. Společně s oznámením změny zaměstnavatele žalobce požádal o prodloužení zaměstnanecké karty. Ministerstvo vnitra však žádost zamítlo z důvodu nedoložení ukončení pracovního poměru u původního zaměstnavatele a žalovaný odvoláním napadené prvostupňové rozhodnutí potvrdil, protože žalobce nedoložil potvrzení původního zaměstnavatele, že pracovní poměr skončil. 3. Žalobce je v bezvýchodné situaci, kdy je po něm vyžadování předložení potvrzení od soukromé osoby, kterou žalobce nemá jak k vytvoření potvrzení přimět. Nadto žalovaný pomíjí právní úpravu skončení pracovněprávního vztahu, kdy potvrzení zaměstnavatele na jeho skončení nemá žádný vliv. Potvrzení nemohl žalobce nahradit ani potvrzením úřadu práce, který je nemůže vydat za situace, kdy zaměstnavatel neplní své povinnosti a ukončení pracovního poměru řádně neoznámí. 4. Žalobce podle vlastního názoru splnil svou důkazní povinnost prokázat skutečnosti rozhodné pro vyhovění žádosti, když doložil doklady – výpověď pracovní smlouvy s podacím lístkem a pracovní smlouvu, ze kterých vyplývá, že pracovní poměr skončil k 31. 10. 2019. Pokud správní orgán dospěje k jinému závěru, musí jej prokázat, což neučinil. 5. Žalobce namítl, že se Ministerstvo vnitra nezabývala přiměřeností důvodů a důsledků rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce, který nikoliv z vlastní viny přijde o výdělečnou činnost a sociální vazby, které v České republice vytvořil, když zde má bratra a přátele. Žalovaným uváděná rozhodnutí, podle kterých nemůže být do páva žalobce na rodinný a soukromý život zasaženo, jsou nepřiléhavá, neboť vycházejí z Ústavou zaručených práv; v případě žalobce je povinnost zkoumat přiměřenost založena přímo § 32 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a odkázal na napadené rozhodnutí. Žalobce opakovaně oznámil změnu zaměstnavatele, pro kterou však nebyly splněny podmínky podle § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců, a proto se na takové oznámení hledí, jako by nebylo učiněno, což správní orgán I. stupně žalobci sdělil. Nesouhlas se sdělením měl žalobce uplatnit u správního orgánu I. stupně. Dále uvedl, že podací lístek neosvědčuje obsah odesílané písemnosti. Pracovní smlouva na dobu určitou neznamená sama o sobě její splnění. Žalobce mohl trvání pracovního vztahu doložit např. výplatními páskami, což neučinil. Napadené rozhodnutí je tak zákonné. 7. V reakci na stanovisko žalovaného žalobce uvedl, že nesouhlas se sdělením žalobce u Ministerstva vnitra vyjádřil minimálně ve vyjádření k podkladům pro rozhodnutí. Dokládání doručení písemnosti podacím lístkem je zcela běžný způsob prokázání doručení písemnosti, když není důvod se domnívat, že byla odesílána jiná písemnost, když odeslání výpovědi bylo v zájmu žalobce. Skutková zjištění: 8. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce dne 7. 8. 2019 doručili Ministerstvu vnitra žádost o prodloužení zaměstnanecké karty na volné pracovní místo 13 573 900 738 u zaměstnavatele PMB-ZOS s. r. o. K žádosti doložil mimo jiné pracovní smlouvu s touto společností ze 7. 8. 2019 s nástupem do práce dne 1. 11. 2019, uzavřenou na dobu neurčitou. 9. Dne 13. 11. 2019 vyzval správní orgán I. stupně žalobce k odstranění vad žádosti, a to k předložení pracovní smlouvy se zaměstnavatelem SIMIP Servis s. r. o., ke kterému naposledy byla prodloužena zaměstnanecká karta, když oznámení o změně zaměstnavatele ze 7. 8. 2019 „nebylo učiněno“. Současně poučil žalobce, že v případě neodstranění vad žádosti tuto zamítne. Následně vyzval žalobce k vyjádření k podkladům pro rozhodnutí. Žalobce ve vyjádření k podkladům vyslovil nesouhlas s neakceptací pracovní smlouvy jako dokladu o tom, kdy původní pracovní poměr skončil. Poukázal na svou neschopnost získat od původního zaměstnavatele požadované potvrzení, proto byl žalobce nucen odkázat na pracovní smlouvu, ze které její skončení vyplývá. Trval na tom, že jsou splněny podmínky pro jeho zaměstnání u PMB-ZOS s. r. o. 10. Ministerstvo vnitra dne 3. 3. 2020 žádost žalobce zamítlo, protože nepředložil pracovní smlouvu se zaměstnavatelem, ke kterému mu byla zaměstnanecká karta vydána (tedy se společností SIMIP Servis s. r. o.), kterou podle vlastního vyjádření nemohl předložit, když pracovní poměr s touto společností ukončil. 11. Žalobce v odvolání proti tomuto rozhodnutí zopakoval svou argumentaci, že řádně oznámil správnímu orgánu změnu zaměstnavatele, a to dvakrát, dne 7. 8. 2019 a 21. 11 2019. Současně uvedl, že není schopen získat potvrzení od původního zaměstnavatele, které Ministerstvo vnitra vyžaduje, pro jeho nesoučinnost; doložil svou žádost o toto potvrzení doručenou původnímu zaměstnavateli, na kterou nebylo nijak reagováno. 12. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že je zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 13. Z listiny označené jako Výpověď z pracovního poměru krajský soud zjistil, že žalobce projevil dne 7. 8. 2019 vypovědět pracovní smlouvu se společností SIMIP SERVICES s. r. o. k 31. 10. 2019 a z podacího lístku č. RR036520175CZ soud zjistil, že žalobce výpověď poslal společnosti SIMIP SERVICES s. r. o., na adresu Klimentská 1746/52, Praha. Posouzení krajským soudem: 14. Podle § 42g odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí, [z]aměstnaneckou kartou se rozumí povolení k dlouhodobému pobytu opravňující cizince k přechodnému pobytu na území delšímu než 3 měsíce a k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána, nebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v odstavcích 7 až 10, a to ode dne uvedeného v oznámení. Cizince, u kterého je podle zákona o zaměstnanosti vyžadováno povolení k zaměstnání nebo který je uveden v § 98 zákona o zaměstnanosti, opravňuje zaměstnanecká karta k pobytu na území za účelem zaměstnání. 15. Zaměstnaneckou kartu lze prodloužit postupem podle § 44a odst. 9 a 11 zákona o pobytu cizinců, který postup upravuje takto: 9) Platnost zaměstnanecké karty lze při splnění podmínek uvedených v § 42g odst. 2 písm. b) a c), § 42g odst. 3 nebo 4 opakovaně prodloužit na dobu, na kterou byla uzavřena pracovní smlouva nebo dohoda o pracovní činnosti, vždy však nejdéle na dobu 2 let; (…). Žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty se podává ministerstvu. K žádosti je cizinec povinen předložit (…)b) pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti splňující podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. b) na dobu, na kterou žádá o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, (…) (11) Ministerstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, nesplňuje-li cizinec podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. a), b) a c), § 42g odst. 3 větě první nebo v § 42g odst. 4 anebo je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e), a dále, jestliže Úřad práce České republiky - krajská pobočka nebo pob