9 Azs 283/2020 — Nejvyšší správní soud

25 A 147/2021- 56 - text  6 25 A 147/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph. D., ve věci žalobce: P. D. L. státní občan Vietnamské socialistické republiky zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Příkop 834/8, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2021, č. j. MV-909-5/SO-2021, ve věci žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 19. 02. 2021 č. j. MV-909-5/SO-2021 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 23 570 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Marka Sedláka, sídlem Příkop 834/8, 602 00 Brno. Odůvodnění: 1. Žalobce se svou žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 3. 3. 2021 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2021, č. j. MV-909-5/SO-2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo jako opožděné zamítnuto jeho odvolání proti usnesení Ministerstva vnitra ze dne 22. 11. 2019. Žalobce má za to, že odvolání podal včas, protože usnesení Ministerstva vnitra, doručované na adresu X, mu nebylo doručeno tzv. fikcí, neboť se nejednalo o adresu pro doručování na území podle § 169a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), ani dle jiných zákonných ustanovení. Svou argumentaci uplatnil rovněž v odvolání, nicméně podle žalované byla tato adresa uvedena v dokladu o zajištění ubytování a současně byla vedena v cizineckém informačním systému, a proto na ni správně orgán I. stupně řádně doručoval a k doručení došlo. S tím však žalobce nesouhlasí. K žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty skutečně doložil doklad o zajištění ubytování na této adrese, s tím, že je to adresa, na které má zajištěno ubytování pro případ, že bude vyhověno jeho žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty a udělen souhlas se změnou zaměstnavatele. Do doby rozhodnutí o žádosti neměl žalobce žádný důvod se na uvedenou adresu stěhovat, což vyplývá z toho, že k žádosti zároveň nedoložil tiskopis hlášení změny místa pobytu podle § 98 odst. 3 a 6 zákona o pobytu cizinců. Žalobce tiskopis hlášení změny místa pobytu na adresu X nikdy nevyplnil a nepodával, a správní orgán I. stupně proto nebyl oprávněn změnit adresu bydliště žalobce v informačních systémech a doručovat mu na ni svoje usnesení. Závěr žalované o opožděnosti odvolání tedy neobstojí. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a odkázala na napadené rozhodnutí. 3. U jednání žalobce na svých stanoviscích setrval; zdůraznil, že změnu místa pobytu na území neprovedl, neboť k tomu nebyl důvod, neví, na základě čeho došlo ke změně místa pobytu na území v informačním registru, a podtrhl, že vstřícnost nového ubytovatele spočívající v informaci cizinci, že mu byla na novou adresu doručena nějaká zásilka, nelze označovat za řádnou změnu evidované adresy pobytu cizince. 4. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalované žalobci, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 5. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce požádal dne 31. 10. 2017 o prodloužení zaměstnanecké karty a souhlasu se změnou zaměstnavatele. K žádosti použil tiskopis, k tomu určený, v jehož oddíle „E“ nadepsaném „adresa místa pobytu na území ČR“ uvedl: „X “; oddíl „F“, nadepsaný „adresa pro doručování. Nepovinná položka. Vyplňte adresu, je – li odlišná od místa pobytu“ nevyplnil. Řízení o žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty bylo dne 7. 12. 2017 přerušeno do nabytí právní moci rozhodnutí ve věci správního řízení o žádosti o souhlas se změnou zaměstnavatele. V záhlaví tohoto rozhodnutí byl žalobce mj. označen adresou X. Na této adrese si usnesení žalobce osobně převzal dne 15. 12. 2017. Dne 22. 11. 2019 bylo řízení o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty a souhlas se změnou zaměstnavatele z 31. 10. 2017 zastaveno. Usnesení bylo rovněž doručováno žalobci na adresu X. Žalobce nebyl zastižen, zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 26. 11. 2019 a vložena do schránky dne 9. 12. 2019. 6. Ve správním spise je založen výpis z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR, na kterém je uveden pobyt žalobce v době od 5. 4. 2017 do 29. 10. 2017 u ubytovatele N. V. Ch. na adrese X, okres T., a od 30. 10. 2017 do 18. 10. 2019 u ubytovatele N. T. N. na adrese X okres N. J. 7. Dne 24. 11. 2020 podal žalobce prostřednictvím svého zástupce odvolání proti usnesení o zastavení řízení, ve kterém nesouhlasil s posouzením předpokladů pro zastavení řízení podle § 63 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Následně odvolání doplnil o to, že jeho odvolání není opožděně podané, protože bylo doručováno na adresu, kde nemohla nastat fikce doručení, neboť se nejednalo o adresu pro doručování na území, kdy žalobce na tuto adresu nenahlásil změnu místa pobytu ve smyslu § 169a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. 8. Dne 19. 2. 2021 rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím. Odkázala na to, že adresa byla uvedena v dokladu o zajištění ubytování ze dne 30. 10. 2017, který žalobce doložil k žádosti, byla taktéž vedena v cizineckém informačním registru a žádná další adresa vedena nebyla. 9. Podle § 169a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, doručuje-li správní orgán prostřednictvím provozovatele poštovních služeb v řízení o žádosti podle tohoto zákona (…) písemnost cizinci oprávněnému pobývat na území, doručuje cizinci pouze na adresu evidovanou v informačním systému cizinců podle § 158 odst. 3 nebo sdělenou podle § 19 odst. 3 správního řádu, a není-li údaj o této adrese veden, na adresu místa hlášeného pobytu cizince na území. 10. Podle § 158 odst. 3 druhá a třetí věta zákona o pobytu cizinců, na žádost cizince lze v tomto informačním systému vést rovněž údaj o adrese, na kterou mu mají být doručovány písemnosti podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu. Adresu podle věty druhé, její změnu nebo zrušení může cizinec ohlásit policii nebo ministerstvu. 11. Podle § 93 odst. 1 věty před středníkem, zákona o pobytu cizinců, cizinec je povinen do 3 pracovních dnů ode dne vstupu na území ohlásit na policii místo pobytu na území (§ 97); 12. Podle § 97 zákona o pobytu cizinců, cizinec nebo osoba uvedená v § 96 odst. 1 jsou povinni při hlášení pobytu na území sdělit policii vyplněním přihlašovacího tiskopisu jméno, příjmení přihlašovaného cizince, datum jeho narození, jeho státní občanství, trvalé bydliště v zahraničí, číslo cestovního dokladu a víza, je-li v cestovním dokladu vyznačeno, počátek a místo pobytu, předpokládanou dobu a účel pobytu na území. 13. Pokud cizinec změní místo pobytu na území, má podle § 98 zákona o pobytu cizinců ohlašovací povinnost, kterou je podle odstavce šestého povinen splnit vyplněním přihlašovacího tiskopisu; na požádání je ten, kdo hlásí změnu, povinen předložit doklady prokazující pravdivost údajů uvedených v tiskopisu. Cizinec, který pobývá na území na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání nebo na krátkodobé vízum za tímto účelem a ohlásí změnu místa pobytu na území, je dále povinen předložit doklad o zajištění ubytování podle § 32 odst. 3, a pokud cizinci ubytování zajišťuje nebo zprostředkovává zaměstnavatel, potvrzení zaměstnavatele o dohodnuté výši mzdy, platu nebo odměny. 14. Z uvedeného je zřejmá povinnost správního orgánu doručovat cizinci pouze způsobem uvedeným v zákoně o pobytu cizinců, jehož úprava doručování písemnosti je zvláštní úpravou proti obecné úpravě doručování obsažené v § 19 a násl. správního řádu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Azs 283/2020-30 z 25. 2. 2021, bod 10 odůvodnění). Obligatorní chronologie postupu při doručování je následující: první adresou je tzv. „sdělená doručovací adresa“, tedy adresa pro doručování evidována v informačním systému cizinců podle § 158 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, nebo adresa sdělená jako adresa pro doručování správnímu orgánu podle § 19 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (pozn. soudu nyní jde o odst. 4). Pro obě varianty sdělené doručovací adresy platí, že ji musí jako adresu pro doručování sám cizinec označit, a to výslovně. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 10. 2020, č. j. 3 As 75/2018-16 doplnil, že „správní orgán jedná v souladu se zákonem, pokud doručuje na adresu, kterou účastník uvedl ve svém podání. To však platí pouze za předpokladu, že zde účastník poštu přebírá a nevyvstaly pochybnosti o tom, že tak může činit i nadále (..)“ (viz hod 15 odůvodnění). Není-li takové adresy