9 As 70/2019 — Nejvyšší správní soud

22 A 33/2022- 106 - text  26 22 A 33/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: Mgr. L. Č. zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Nastisem sídlem Sokolská třída 21, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Magistrát města Ostravy sídlem Prokešovo náměstí 8, 729 30 Ostrava za účasti: 1) ALL-ECK s.r.o. sídlem 28. října 438/219, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory zastoupená advokátem Mgr. Matějem Kopřivou sídlem 28. října 438/219, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory 2) Statutární město Ostrava, Úřad městského obvodu Poruba sídlem Klimkovická 55/28, 708 56 Ostrava-Poruba o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2022 č. j. SMO/167689/22/OD-Tur, ve věci místní komunikace takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2022 č. j. SMO/167689/22/OD-Tur, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Statutárního města Ostravy, Úřadu městského obvodu Poruba jako silničního správního úřadu (dále také „SSÚ“ nebo „správní orgán I. stupně“)ze dne 12. 8. 2021 č. j. POR 42912/2021/pose, jímž bylo rozhodnuto, že na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD a XE, vše v k.ú. X, obec X, se nenachází místní komunikace ani veřejně přístupná účelová komunikace k přístupu na pozemky parc. č. XF, XG, XH a XI, vše v k.ú. X, obec X, a dále, že podle ust. § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) není uzamykatelná brána v jižní části pozemku parc.č. XA v k.ú. X, obec X a mobilní oplocení v severní části pozemku parc. č. XA v k.ú. X, obec X pevnou překážkou umístěnou bez příslušného povolení SSÚ na pozemní komunikaci a odstranění zámku z uzamykatelné brány a odstranění mobilního oplocení v severní části pozemku parc.č. XA v k.ú. X, obec X se proto nenařizuje (pokud dále v tomto rozsudku budou označovány pozemky parcelními čísly, má se z to, že se jedná o pozemky v k.ú. X, obec X – pozn. soudu). 2. Žalobce v žalobě vymezil tyto žalobní body: 1) Napadené rozhodnutí nemůže obstát, neboť prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno správním orgánem vyloučeným z důvodu podjatosti. Žalobce ve správním řízení namítal podjatost všech úředních osob odboru výstavby a životního prostředí Úřadu městského obvodu Poruba (dále jen „ÚMOb Poruba“), neboť vedoucí tohoto odboru Ing. Z. R. se již dříve veřejně vyjadřoval, že předmětná pozemní komunikace neexistuje, takže si lze stěží představit, že by úřední osoba rozhodla ve prospěch žalobce. Také jiné úřední osoby se k existenci předmětné komunikace dříve vyjadřovaly. Žalobce rovněž uvedl, že je osobou oprávněnou jednat za petiční výbor ve věci petice „Zásadní nesouhlas se záměrem orgánů samosprávy prodat parcelu č. XD v k. ú. X pro záměr výstavby tzv. RD s penzionem – ubytovnou a restaurací naproti kostela sv. Mikuláše“ a představitelé obce se na 5. zasedání zastupitelstva konaném dne 8. 9. 2015 v této souvislosti vyjadřovali proti žalobci silně negativně. Žalobce dovozuje, že k osobě žalobce existuje subjektivní vztah úředních osob pracujících na ÚMOb Poruba. Ve správním řízení byly postupně námitky podjatosti ve vztahu ke všem úředním osobám zamítnuty, nebyly však posouzeny věcně správně a materiálně je třeba věc posoudit jinak. Žalobce se proto domáhá také soudního přezkumu rozhodnutí o námitkách podjatosti, včetně rozhodnutí odvolacích, která vymezil na str. 3-4 žaloby. Žalobce poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 20. 11. 2012 č. j. 1 As 89/2010-119 a má za to, že v posuzované věci byly naplněny všechny znaky systémové podjatosti. Pokud by SSÚ uznal existenci sporné komunikace, mělo by to za následek jeho povinnost zpětně vykoupit pozemky pod předmětnou komunikací, což by znamenalo mnohamilionové výdaje z rozpočtu města. Žalobce k námitce podjatosti ze dne 8. 1. 2016, jejímu doplnění ze dne 1. 2. 2016 a k odvolání ze dne 17. 8. 2016 přiložil listinné důkazy prokazující důvodnost námitek podjatosti. Žalobce v žalobě navrhl, aby soud tyto listiny provedl k důkazu. Podle žalobce rozhodnutí správního orgánu I. stupně vydané úřední osobou Bc. E. P. bylo vydáno podjatou úřední osobou, a proto mělo být žalovaným zrušeno. Žalobce je rovněž názoru, že tajemnice ÚMOb Poruba při vyhodnocení námitky podjatosti Ing. L. G. v usnesení ze dne 17. 4. 2020 nepostupovala v souladu s rozsudky NSS sp. zn. 1 Afs 7/2000 a sp. zn. 7 As 261/2014, ale rovnou se ztotožnila s vyjádřením Ing. L. G. Žalovaný v odvolacím řízení rozhodnutím ze dne 24. 6. 2020 usnesení tajemnice potvrdil. Žalobce v této souvislosti odkázal na Sdělení k podnětům k přezkumnému řízení Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen „KÚ MSK“) ze dne 11. 11.2020, v němž podle žalobce KÚ MSK vyslovil názor, že usnesení o námitce podjatosti a navazující rozhodnutí o odvolání je možné přezkoumat až spolu s rozhodnutím ve věci samé. Žalobce namítl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí takto nepostupoval, když usnesení tajemnice o námitce podjatosti vůči Ing. G., ani navazující odvolací rozhodnutí nepřezkoumal a na str. 21 napadeného rozhodnutí pouze uvedl, že Ing. G. není od 1. 1. 2021 zaměstnancem Statutárnho města Ostravy. Žalobce tak byl zkrácen na svých právech a nebyl zjištěn pravý stav věci. Žalobce dále poukázal na nezvyklý postup správního orgánu I. stupně, kdy v souvislosti s pověřením Bc. E.P. oprávněnou úřední osobou a přesunem správního řízení pod odbor výstavby a životního prostředí se automaticky stal oprávněnou úřední osobou Ing. Z. R., jenž existenci sporné komunikace popírá. Přímou nadřízenou určila tajemnice samu sebe (str. 65 prvostupňového rozhodnutí), přitom je také přímou nadřízenou Ing. J. C., jenž zastupuje účastníka řízení – městský obvod Poruba. Na základě těchto kroků dle žalobce nelze vyloučit, že ÚMOb Poruba a městský obvod Poruba mají prostřednictvím tajemnice zájem na výsledku řízení. Uvedené skutečnosti považuje žalobce za signály nadkritické míry „systémového rizika podjatosti“ ve smyslu judikatury NSS. 2) Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno správním orgánem, který k tomu není nadán pravomocí. Žalobce nesouhlasí s vypořádáním jeho odvolací námitky ohledně příslušnosti SSÚ. V první větě výroku prvostupňového rozhodnutí chybí uvedení konkrétního odboru, který je vydal. Naproti tomu v levém horním rohu prvostupňového rozhodnutí je uvedeno, že je vydáno odborem výstavby a životního prostředí. V poučení o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nebylo uvedeno, prostřednictvím kterého odboru lze odvolání podat. Dále žalobce namítl, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně vydala Bc. E.P., tj. úřední osoba, která není zařazena do odboru, jenž vykonává působnost SSÚ v přenesené působnosti. Žalobce nesouhlasí ani s tvrzením žalovaného, že členění na odbory je pouze věcí vnitřní organizační struktury úřadu. Skutečnost, že Bc. E. P. byla tajemnicí pověřena vedením předmětného správního řízení, nelze dle žalobce akceptovat, neboť pravomoc zřídit (či zrušit) odbory a oddělení pro jednotlivé úseky činnosti úřadu, jakož i stanovení jejich pravomocí je dle § 102 odst. 2 písm. f) a § 109 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění (dále jen „zákon o obcích“) vyhrazeno radě obce, nikoli tajemnici. Pokud tedy Rada městského obvodu Poruba vyhradila pravomoc SSÚ odboru dopravy a údržby komunikací, není tajemnice oprávněna tuto pravomoc přenést na jiný odbor. Podle § 111 odst. 3 zákona o obcích platí, že pokud vypracovávají písemnosti odbory obecního (městského) úřadu, uvede se pod záhlavím též název odboru, který písemnost vyhotovil. Přestože odbor výstavby a životního prostředí nevykonává v přenesené působnosti působnost SSÚ, je v záhlaví napadeného rozhodnutí uveden jako odbor, který písemnost vypracoval. Žalobce tedy namítá, že ÚMOb Poruba jako celek, ani jeho stavební úřad, nejsou příslušným správním orgánem nadaným pravomocí vést řízení a vydat předmětné rozhodnutí. Příslušným správním úřadem je dle žalobce pouze SSÚ, kterým je v tomto případě odbor dopravy a údržby komunikací. Na celé věci nemůže nic změnit ani to, že konkrétní úřední osoba Bc. Eva Pospěchová má složené příslušné odborné zkoušky, jelikž je zaměstnána jako vedoucí stavebního úřadu, nikoli jako úřední osoba SSÚ. Podle žalobce je prvostupňové rozhodnutí nulitním správním aktem, který není právně závazný, jelikož jej nevydal příslušný SSÚ. 3) Napadené rozhodnutí nemůže obstát, jelikož žalovaný nepřihlédl k argumentům uvedeným v doplnění odvolání žalobce, když na str. 28 napadeného rozhodnutí uvedl, že se nebude podrobně vypořádávat s námitkami žalobce uvedenými v doplnění odvolání doručeném dne 13. 10. 2021, prot