6 As 73/2016 — Nejvyšší správní soud

19 A 27/2024- 34 - text  7 19 A 27/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně: K. M. zastoupena: JUDr. Vlastimil Vezdenko, advokát sídlem 746 01 Opava, Hauerova 725/3 proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 702 00 Ostrava, 28. října 2771/117 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2024 č. j. MSK 41289/2024, o přestupcích takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Krnov ze dne 31. 1. 2024 č. j. KRNOOSP-14866/2024 stodo, přičemž odvolání žalobkyně směřovalo proti výrokům I., II., III., IV., V., a VII. Žalovaný odvolání žalobkyně proti výrokům I., II., III. a VII. zamítl a rozhodnutí v těchto výrocích potvrdil. Výrokovou část v odstavci IV. změnil, a to tak, že text: „…ty krávo stará, ty pičo, tady nemáš co dělat“, nahradil textem „…ty krávo stará, co sem lezeš“. Žalovaný odvolání žalobkyně proti výroku IV. rozhodnutí správního orgánu I. stupně zamítl a rozhodnutí v této výrokové části potvrdil. Výrokovou část v odstavci V. změnil tak, že žalobkyni uložil správní trest úhrnné pokuty ve výši 10 000 Kč. Odvolání žalobkyně proti odstavci V. výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně zamítl a v této části rozhodnutí potvrdil. 2. Žalobkyně ve vztahu k výroku I. rozhodnutí správního orgánu I. stupně konstatovala, že správní orgán opřel své rozhodnutí zejména o výpověď svědkyně L. K., kamerový záznam Městské policie v Krnově ze dne 4. 5. 2023, jakož i o úřední záznam o podání vysvětlení žalobkyní dne 26. 5. 2023 na Policii ČR. Žalobkyně namítala, že již v přestupkovém řízení uváděla, že kamerový záznam její vinu neprokazuje. Osobu na tomto záznamu zachycenou nelze jednoznačně ztotožnit s její osobou. Ze záznamu není patrné, jakou konkrétní činnost tato osoba vykonává. To ostatně konstatuje i žalovaný ve svém rozhodnutí. Pokud jde o svědeckou výpověď L.K., žalobkyně namítala, že je velice nepřesvědčivá. Svědkyně původně nebyla schopna žalobkyni rozpoznat a teprve po několika měsících si měla uvědomit, že osoba na parkovišti musela být ona. Tvrzení žalovaného, že šlo o osobu stejného somatotypu jako ona a z tohoto vyvozovat její vinu, je nutno považovat pouze za subjektivní názor žalovaného. K obsahu úředního záznamu o podání vysvětlení podaném na Policii České republiky v Krnově nelze přihlížet, a to s ohledem na judikaturu správních soudů, kterou v žalobě citovala. 3. K přestupku dle § 8 odst. 1 písm. a) bod 4 zákona o některých přestupcích žalobkyně konstatovala, že správní orgány své závěry opřely zejména o kamerové záznamy předložené poškozeným J. S. Žalobkyně uvedla, že setrvává na svých námitkách uplatněných již ve správním řízení spočívajících v tom, že tyto kamerové záznamy byly hodnoceny zcela účelově v její neprospěch. Dle jejího názoru nelze na základě kamerových záznamů jednoznačně určit, že se v kritické době na parkovišti pohybovala právě ona. Kamerové záznamy byly dle jejího přesvědčení pořízeny poškozeným J. S. protiprávně (instalace kamer snímajících veřejné prostranství byla provedena bez souhlasu úřadu na ochranu osobních údajů). Takovýto postup ze strany poškozeného nelze považovat za legální, a to ani po provedeném testu proporcionality. Z rozhodnutí žalovaného není zřejmé, z jakého důvodu byla dána přednost ochraně majetku poškozeného před ochranou soukromí blíže neurčeného okruhu snímaných osob. Proto nelze pořízený kamerový záznam považovat za zákonným způsobem získaný důkaz a jako takový jej použít ve správním řízení. 4. K přestupku uvedenému pod výrokem III. rozhodnutí správního orgánu I. stupně, správní orgány učinily závěr, že skutek byl prokázán kamerovými záznamy pořízenými poškozeným J. S. a jeho výpovědí. Dle žalobkyně z kamerových záznamů takové skutkové závěry nelze dovodit, nehledě k tomu, že se jedná opět o kamerové záznamy pořízené nezákonným způsobem. Z protokolu o ústním jednání ze dne 18. 12. 2023 pak není zřejmé, že by J.S. k věci vypovídal. Jako účastník řízení se vyjadřoval pouze k některým skutečnostem a provedeným důkazům. Tuto jeho „výpověď“ měly oba správní orgány hodnotit kriticky, když z celé věci je zřejmé, že jde o osobu osobně zainteresovanou na výsledku řízení. V této souvislosti žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 520/16 a neztotožnila se s právním názorem žalovaného, že by citovaný nález nebylo možné na posuzovanou věc aplikovat. 5. Ve vztahu k přestupku uvedenému ve výroku IV. rozhodnutí správního orgánu I. stupně, žalobkyně namítala, že popsaný skutkový stav nebylo možné z provedených důkazů dovodit, neboť nevyplývá z obsahu svědeckých výpovědí. Poznamenala, že svědkyně J. S. uvedla pouze vulgární výrok „ty krávo stará, co sem lezeš“, svědek J. M. v podstatě žádné konkrétní vulgární výrazy na stranu poškozené neslyšel, jak plyne z jeho výpovědi u ústního jednání dne 18. 1. 2024. Za této situace bylo třeba výpověď poškozené J. S. hodnotit jako nedostatečnou a nezpůsobilou k prokázání její viny, a to ani ohledně výroku „ty krávo stará, co sem lezeš“ (v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 520/2016). 6. Žalobkyně namítala, že vzhledem k tomu, že žalovaný se v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí zcela ztotožnil se všemi skutkovými a právními závěry správního orgánu I. stupně a odpovídajícím způsobem nepřihlédl k výše uvedeným námitkám, považuje žalobkyně jeho rozhodnutí za nezákonné, a to včetně jeho výroku pod body D a E. Vyslovila názor, že řízení ohledně všech přestupků mělo být zastaveno podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. 7. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal především na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se s námitkami žalobkyně, které uplatnila již v odvolání, vypořádal. Co se týká žalobní námitky vztahující se k nepoužitelnosti úředního záznamu o podání vysvětlení, nadto, co již bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí, žalovaný doplnil, že úřední záznam o podání vysvětlení lze za určitých podmínek použít jako jiný podklad pro rozhodnutí. Žalobkyně ve svých žalobních důvodech upozorňuje na nemožnost použití úředních záznamů jako důkazů, což upravuje § 137 odst. 4 správního řádu, jak žalobkyně správně uvedla, avšak judikatura Nejvyššího správního soudu připouští užití úředního záznamu o podání vysvětlení jako tzv. jiného podkladu pro rozhodnutí podle § 50 odst. 1 správního řádu (viz např. rozsudek NSS č. j. 6 As 74/2016-40 nebo rozsudek č. j. 1 Azs 81/2016-33), a to např. za účelem porovnání, zda se od něj výpovědi svědků významněji neodchylují, což by snížilo jejich věrohodnost. Žalovaný dále citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 425/2018-31. Dle žalovaného v daném případě úřední záznam o podání vysvětlení nebyl primárním, ani jediným důkazem o vině žalobkyně. Správní orgán I. stupně vycházel zejména ze svědecké výpovědi L. K. a z kamerových záznamů. Dalším listinným důkazem, ze kterého správní orgán I. stupně vycházel, byl policejní spis č. j. KRPT-118655-10/PŘ-2023-070113 a informace z něj vyplývající, mezi něž patří i úřední záznam o podání vysvětlení. Dle názoru žalovaného tak správní orgán I. stupně provedl dokazování řádně a důkazy, o které své rozhodnutí opřel, jsou plnohodnotnými a zákonnými důkazy. Žalovaný proto nesouhlasí s žalobní námitkou žalobkyně, že k obsahu úředního záznamu nelze přihlížet. 8. Co se týká žalobní námitky o nepoužitelnosti kamerových záznamů, žalovaný uvedl, že se k této námitce vyjádřil již v odůvodnění napadeného rozhodnutí a má rovněž za to, že i správní orgán I. stupně učinil vše potřebné (test proporcionality apod.), aby prokázal zákonnost použití kamerového záznamu. 9. Krajský soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud rozhodl o věci samé bez jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem výslovně souhlasili. 10. Ze správních spisů bylo zjištěno, že Městský úřad Krnov rozhodnutím ze dne 31. 1. 2024 č. j. KRNOOSP-14866/2024 stodo uznal žalobkyni vinnou v části nadepsané jako „I.“ ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích, kterého se dopustila tím, že „úmyslně narušila občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustila schválnosti, když dne 4. 5. 2023, v době od 15:20 hod. do 15:40 hod., v K., na ulici S. 21b, v prostoru parkoviště, položila na asfalt, těsně za zadní pravou pneumatiku osobního vozidla Škoda Octavia, RZ X J S., dva kovové hřebíky, na které by při vyjíždění z parkoviště musel nutně najet, pokud by na tut