10 As 79/2021 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 37/2024- 29 - text  8 19 Ad 37/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: Ing. M. B. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem 225 08 Praha 5, Křížová 25 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 9. 2024, o starobním důchodu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž žalovaná rozhodla o námitkách žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 4. 2024 o starobním důchodu. Žalovaná zcela změnila uvedené rozhodnutí tak, že podle ust. § 56 odst. 1 písm. e) a b) a podle § 36 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se s účinností od 16. 12. 2023 zvyšuje žalobci starobní důchod přiznaný podle § 31 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, starobní důchod činí 25 117 Kč měsíčně. Podle nařízení vlády č. 286/2023 Sb., se od 1. 1. 2024 zvyšuje základní výměra starobního důchodu na 4 400 Kč, procentní výměra se nemění 21 077 Kč, celkem náleží 25 477 Kč měsíčně (výrok č. I.). Výrokem č. II žalovaná podle § 54 odst. 2 a § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění ve znění s účinností od 1. 1. 2024 přiznala žalobci výplatu starobního důchodu náležejícího podle ust. § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Starobní důchod činí 25 477 Kč měsíčně. 2. Žalobce konstatoval, že rozhodnutím č. j. X ze dne 24. 11. 2023 mu byl přiznán starobní důchod ve výši 24 193 Kč ke dni 15. 7. 2023. Požádal o pozastavení výplaty starobního důchodu, který mu tak nebyl od 15. 7. 2023 vyplácen. Dne 27. 11. 2023 požádal o uvolnění výplaty dosud zastaveného starobního důchodu a jeho úpravu za dobu výkonu výdělečné činnosti ke dni 16. 12. 2023. Od 15. 7. 2023 do 15. 12. 2023 vykonával samostatnou výdělečnou činnost a tato doba mu měla být započtena do úpravy výše starobního důchodu. Žalovaná na jeho výzvy k dopočtu důchodu za výkon samostatné výdělečné činnosti reagovala vydáním rozhodnutím č. j. X ze dne 12. 4. 2024, v němž nedošlo podle zákona k dopočtu nového starobního důchodu, ale žalovaná opětovně vydala stejné rozhodnutí, které již bylo vydáno dne 24. 11. 2023 č. j. X. Dle žalobce toto rozhodnutí nemělo být vydáno, neboť potvrzovalo rozhodnutí ze dne 24. 11. 2023. Žalobce dále konstatoval, že proti tomuto rozhodnutí č. j. X ze dne 12. 4. 2024 musel z titulu opatrnosti podat námitky, neboť se domníval, že nabytím právní moci tohoto rozhodnutí by ztratil možnost zvýšení starobního důchodu za dobu výkonu samostatné výdělečné činnosti od 15. 7. 2023 do 15. 12. 2023. Na tyto námitky žalovaná reagovala vydáním žalobou napadeného rozhodnutí, jímž zvýšila starobní důchod od 16. 12. 2023 bez možnosti jeho výplaty za dobu od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023. Zároveň zvýšila základní výměru starobního důchodu podle nařízení vlády č. 286/2023 Sb. od 1. 1. 2024. Žalobce namítal, že tímto postupem ztratil možnost podat námitky a bránit se tak proti novému přepočtu starobního důchodu. Žalobce konstatoval, že žalovaná v odůvodnění tohoto rozhodnutí odkazuje v odstavci 9 na nový osobní list důchodového pojištění ze dne 6. 6. 2024. Ten mu však doručen nebyl a po jeho výzvě k doložení jej obdržel poštovní přepravou dne 7. 11. 2024. Z něho zjistil, že pro stanovení starobního důchodu se mu počítá doba od 15. 7. 2023 do 15. 12. 2023. Protože osobní list důchodového pojištění byl vystaven dne 6. 6. 2024, žalovaná tak potvrdila, že v době od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023 již nebyl účasten pojištění jako OSVČ. Takto vystavený osobní list důchodového pojištění je tak v rozporu se závěrem žalované v odstavci 14, kde žalovaná tvrdí, že byl po celý rok 2023 účasten pojištění jako OSVČ. Kdyby byl účasten pojištění jako OSVČ po celý rok 2023, byla by v osobním listu důchodového pojištění doba pojištění uvedena od 15. 7. 2023 do 31. 12. 2023, a nikoliv od 15. 7. 2023 do 15. 12. 2023. Žalobce namítal, že žalovaná tak sama přiznává, že v období od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023 již nebyl účasten pojištění jako OSVČ. Dle žalobce je napadené rozhodnutí zmatečné a nepřezkoumatelné. 3. Ve vztahu k výroku č. II žalobce vyslovil nesouhlas s výplatou starobního důchodu až od 1. 1. 2024. Poznamenal, že tímto výrokem bylo změněno prvostupňové rozhodnutí ze dne 12. 4. 2024, v němž výplata starobního důchodu byla přiznána již od 16. 12. 2023 (v rozhodnutí nesprávně uvedeno datum 6. 12. 2023). Tímto výrokem tak žalovaná rozhodla o vrácení starobního důchodu od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023. Žalovaná zároveň v odůvodnění rozhodnutí stroze uvedla, že podle výpisu z evidence OSVČ byl po celý rok 2023 účasten pojištění jako OSVČ. Žalobce namítal, že není zřejmé, v čem je spatřováno, že byl po celý rok 2023 účasten pojištění jako OSVČ. Žalovaná zároveň v odůvodnění rozhodnutí sděluje, že již vyplacený doplatek důchodu za dobu od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023 bude zúčtován s nově vypočteným doplatkem důchodu. O jeho výši bude účastník řízení informován samostatným dokumentem. Žalovaná mu tak sdělila, že následně po tomto druhostupňovém rozhodnutí, jímž bylo změněno prvostupňové rozhodnutí ze dne 12. 4. 2024, bude vydáno další rozhodnutí, z něhož bude zřejmé, proč došlo ke změně výroku č. II. Namítal, že i tento výrok je zmatečný a nepřezkoumatelný. Poznamenal, že nemůže čekat na vydání prvostupňového rozhodnutí, které mu ozřejmí změnu výroku č. II, neboť mu běží lhůta soudního přezkumu. Poukázal dále na to, že žalovaná v odstavci 14 dále uvádí, že ke dni 16. 12. 2023 ještě nedosáhl důchodového věku podle § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a výplata starobního důchodu přiznaného podle § 31 citovaného zákona nenáležela. Žalobce k tomu uvedl, že od 16. 12. 2023 již nevykonával samostatnou výdělečnou činnost, přičemž podle § 31 je jeho důchodový věk 64 let a 4 měsíce. Podmínku podle § 31 odst. 1 písm. b) splnil, a to tím, že dosáhl 60 let a nechybělo mu víc jak 5 let. Vznikl mu tedy nárok na předčasný důchod, o tento si požádal a byl mu přiznán. Od 16. 12. 2023 již nevykonával samostatnou výdělečnou činnost, a tudíž mu měl být starobní důchod od 16. 12. 2023 i vyplácen. 4. Žalobce dále uvedl, že k závěru žalované, že podle výpisu z evidence OSVČ byl po celý rok 2023 účasten pojištění jako OSVČ, poukázal na § 9 odst. 6 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, podle něhož se samostatná výdělečná činnost považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud osobě samostatně výdělečně činné byl v kalendářním roce přiznán starobní důchod. Tento starobní důchod mu byl přiznán dne 15. 7. 2023 a zároveň nebyl účasten nemocenského pojištění. Nebyl účasten pojištění osoby samostatně výdělečné činné v období od 15. 7. 2023 do 15. 12. 2023 i podle § 10 odst. 2, kdy jeho příjem nedosáhl požadované výše (za rok 2023 vykázal ztrátu 61 405 Kč) a nebyl tedy účasten pojištění osoby samostatně výdělečně činné jako hlavní. Protože v období od 15. 7. 2023 do 15. 12. 2023 nadále provozoval činnost jako vedlejší a platil zálohy na důchodové pojištění, přihlásil se dobrovolně na pokyn zaměstnanců Okresní správy sociálního zabezpečení v Bruntále dne 10. 1. 2024 k účasti na důchodovém pojištění na rok 2023. Pokud by tak neučinil, nemohla by mu být tato odpracovaná doba počítána do výpočtu starobního důchodu. Protože oficiální formulář České správy sociálního zabezpečení neumožňuje konkretizaci data (je možné se pouze přihlásit na celý rok), podepsal dobrovolnou přihlášku pro rok 2023. Tento den zároveň podal přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2023, v němž uvedl, že od 16. 12. 2023 do 31. 12. 2023 již nebyl pojištěn jako OSVČ v hlavní činnosti. Tato skutečnost je uvedena i v příloze napadeného rozhodnutí, tedy že doba od 16. 12. 2023 již není odpracovaná. 5. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná předně konstatovala, že rozhodnutím ze dne 16. 10. 2023 byl žalobci podle § 31 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění (dále jen „zdp“) přiznán od 15. 7. 2023 starobní důchod před dosažením důchodového věku ve výši 23 612 Kč měsíčně bez výplaty. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých žádal o zhodnocení dalších dob pojištění. Žalovaná provedla přepočet důchodu a v námitkovém řízení bylo vydáno rozhodnutí č. j. X ze dne 24. 11. 2023, kterým byl žalobci přiznán od 15. 7. 2023 starobní důchod před dosažením důchodového věku ve výši 24 193 Kč měsíčně. 6. Následně podal žalobce žádost o úpravu starobního důchodu a uvolnění výplaty starobního důchodu od 16. 12. 2023. Na základě této žádosti bylo vydáno prvoinstanční rozhodnutí ze dne 12. 4. 2024, kterým byla přiznána výplata starobního důchodu ve výši 24 193 Kč měsíčně s tím, že od 1. 1. 2024 náleží 24 553 Kč měsíčně. Jako datum přiznání výplaty důchodu bylo v rozhodnutí uvedeno 6